Hlavička
Tempus -
06/05/2024

Soudní dvůr EU přiznal pacientům právo na bezplatné poskytnutí první kopie zdravotnické dokumentace

Rozhodnutí Soudního dvora ve věci bezplatného poskytnutí první kopie zdravotnické dokumentace pacientovi je zásadním průlomem do dosavadní praxe v České republice, kdy poskytovatel zdravotních služeb je povinen pacientovi v zákonem stanovené lhůtě poskytnout součinnost při nahlížení do jeho zdravotnické dokumentace a současně zajistit na jeho žádost kopii zdravotnické dokumentace, přičemž náklady, které jsou s pořízením kopie spojeny, hradí pacient.

reklama

reklama

Předmětné rozhodnutí soudního dvora, rozsudek Soudního dvora ve věci C-307/22, vychází z žaloby německého pacienta, který požádal zubní lékařku o kopii zdravotnické dokumentace pro uplatnění svých nároků. 

Zubní lékařka postupovala obdobným způsobem, tj. kopii pořídila, avšak současně žádala pacienta o úhradu nákladů, které jí v souvislosti s pořízením kopie vznikly. Tento postup odpovídá německé právní úpravě. Pacient se obrátil na německé soudy, neboť se domníval, že má nárok na bezplatné získání kopie své zdravotnické dokumentace. Německý Spolkový soudní dvůr v této věci předložil k posouzení předběžnou otázku Soudnímu dvoru, neboť měl za to, že řešení sporu je spojeno s výkladem unijního práva, konkrétně Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).

Z předmětného rozsudku Soudního dvora vyplývá, že Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „obecné nařízení GDPR“) vymezuje právo pacienta získat bezplatně první kopii zdravotnické dokumentace, tedy aniž by mu v této souvislosti vznikly jakékoliv výdaje, které je povinen uhradit. 

reklama

Současně je však potřeba zdůraznit, že se jedná o bezplatné poskytnutí kopie zdravotnické dokumentace pouze na základě první žádosti. V případech opakovaných žádostí již poskytovatel zdravotních služeb, který je v rozsahu obecného nařízení GDPR správcem osobních údajů, může za pořízení další kopie zdravotnické dokumentace požadovat úhradu. V této souvislosti je potřeba uvést, že aktuální znění zákona o zdravotních službách týkající se problematiky úhrady nákladů za poskytnutí kopie zdravotnické dokumentace není v souladu s obecným nařízením GDPR a v dohledné době lze očekávat novelizaci těchto ustanovení, což však neznamená, že by lékař mohl podle aktuálně platného znění zákona o zdravotních službách postupovat, neboť obecné nařízení GPDR je přímo aplikovatelné ve všech členských zemích EU, a má tedy i aplikační přednost v případě rozporu s právní úpravou členského státu EU. V rámci novelizace zákona o zdravotních službách nelze očekávat odklon od závěrů Soudního dvora, neboť ani argumentace spočívající v ochraně hospodářských zájmů správců osobních údajů (poskytovatelů zdravotních služeb) by v kontextu unijní legislativy neuspěla.

Z rozsudku Soudního dvora dále vyplývá, že v rámci vztahu mezi lékařem a pacientem právo na získání kopie zpracovávaných osobních údajů znamená, že subjektu údajů musí být poskytnuta věrná a srozumitelná reprodukce všech těchto údajů. Předpokladem tohoto práva je právo získat úplnou kopii dokumentů, jež se nacházejí v jeho zdravotnické dokumentaci, které obsahují mimo jiné uvedené údaje, pokud je poskytnutí takovéto kopie nezbytné k tomu, aby si subjekt údajů mohl ověřit správnost a úplnost údajů a byla zaručena jejich srozumitelnost. Pokud jde o údaje týkající se zdravotního stavu subjektu údajů, toto právo v každém případě zahrnuje právo získat kopii údajů z jeho zdravotnické dokumentace obsahující takové informace, jako jsou informace o diagnóze, výsledky vyšetření, zprávy ošetřujících lékařů a údaje o veškeré léčbě a provedených ošetřeních nebo zákrocích.

Pacient má tedy právo získat úplnou kopii dokumentů nacházejících se v jeho zdravotnické dokumentaci, je-li to nezbytné pro ověření správnosti a pochopení (srozumitelnosti) informací a údajů obsažených v těchto dokumentech. Toto právo zahrnuje údaje ze zdravotnické dokumentace obsahující takové informace, jako jsou informace o diagnóze, výsledky vyšetření, zprávy ošetřujících lékařů a údaje o veškeré léčbě a provedených ošetřeních nebo zákrocích.

Vrátíme-li se k projednávané věci, je tedy zřejmé, že zubní lékařka je v postavení správce osobních údajů, který je povinen první kopii zdravotnické dokumentace poskytnout bezplatně, když žadatel současně není povinen svou žádost nijak odůvodňovat.

Co se tedy v praxi mění?

Byť se může na první pohled zdát, že se jedná o dramatickou změnu, lze z dosavadní praxe konstatovat, že drtivá většina pacientů se v rámci svého práva nahlížet do své zdravotnické dokumentace a pořizovat si výpisy nebo kopie dostaví k poskytovateli zdravotních služeb osobně a pořizuje si záznamy zpravidla prostřednictvím mobilních telefonů či jiných elektronických záznamových zařízení. Ostatně na osobní přítomnosti pacienta může poskytovatel zdravotních služeb trvat.

Pokud však pacient bude trvat na zhotovení kopie zdravotnické dokumentace, je poskytovatel zdravotních služeb povinen jeho žádosti vyhovět. V této souvislosti lze trvat na písemné formě žádosti o poskytnutí kopie, a to především z archivačních důvodů, ale i s ohledem na počátek běhu 30denní lhůty, která je aktuálně platným zněním stanovena, a to konkrétně ust. § 66 odst. 1 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V této souvislosti je potřeba upozornit, že očekávanou novelizací zákona o zdravotních službách může být i výše uvedená lhůta změněna.

Poskytovatel zdravotních služeb v postavení správce osobních údajů však není povinen na své náklady kopii zdravotnické dokumentace pacientovi zasílat prostřednictvím držitele poštovní licence, a to ani v případech, kdy se jedná o první poskytnutí kopie zdravotnické dokumentace. Rovněž není vyloučeno, pokud pacient disponuje datovou schránkou, aby mu byla kopie poskytnuta touto elektronickou formou, přičemž i v tomto případě platí výše uvedené, neboť zasílání datových zpráv fyzickým osobám je zpoplatněno.

Konečně je potřeba uvést, že rozsudek Soudního dvora dopadá pouze na pacienty. Nevztahuje se na případy, kdy o kopii zdravotnické dokumentace žádají zejména správní orgány, případně další subjekty, kterým zákon o zdravotních službách přiznává právo nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta (ust. § 65 odst. 2 zák. 372/2011 Sb.). V těchto případech zůstává dosavadní způsob součinnosti neměnný.

Autor: Mgr. Daniel Valášek, MBA právní kancelář ČLK
Foto: Soudní dvůr EU

reklama

reklama


Mohlo by vás zajímat

Obrázek
Tempus -
20/05/2024

Čekání na reformu jako čekání na Godota

Zdravotníci uzavřeli s vládou dohodu, díky níž má dojít k výraznému navýšení platů. Už se začínají objevovat kritikové, kteří jako mantru opakují, že jde o špatný, nesystémový krok, kterému měla nejprve předcházet reforma zdravotnictví. Jsem už na tyto řeči alergický. Od roku 1995, kdy se pohybuji v lékařských organizacích, slýchávám od různých politiků, expertů a novinářů, že nejprve se musí udělat reforma, aby se ušetřilo, a teprve pak se mohou zvýšit platy. Jenomže od roku 1995 dodneška žádná trvalá reforma neproběhla. A co je důležité: žádná ani neproběhne. Čekání na ni je jako čekání na Godota, který nepřijde. Kdo si myslí opak, je buď naivní, nebo ideologicky předpojatý. Od oslavované proklamace „Musíme udělat reformu!“ k činům je cesta nekonečně dlouhá. Politická reforma prostě nebude a hned ze tří důvodů. Ale nezoufejte! Potřebnou změnu si můžeme vynutit sami. A tím tu reformu vlastně udělat.


reklama

reklama