Svítá naděje ochrnutým. Vědci překlenuli míchu, vozíčkáři chodí

Jsou to zatím doslova jen kroky, ale zřejmě i velký skok pro medicínu. Vědcům se podařilo rozchodit tři lidi ochrnuté od pasu dolů. Nebyla to ještě ani plnohodnotná chůze, přesto jim elektrický stimulátor dovolil po letech znovu se postavit na nohy a jít. Byli nadšení...

Jednou ta chvíle možná bude považována za okamžik, kdy se vědcům a lékařům podařilo poprvé "opravit" přerušenou míchu. A jednou možná budou ochrnutí lidé běžně léčeni jako dnes kardiaci voperováním kardiostimulátoru. Přerušení míchy už nebude tak fatálním zraněním jako dnes.

Slibují to výsledky výzkumů a pokusů dvou nezávisle působících týmů amerických vědců, které tento týden vydaly prestižní časopisy Nature Medicine a New England Journal of Medicine. Vědcům se podařilo znovu rozhýbat nohy třem lidem, kteří předtím byli po úraze odkázáni jen na invalidní vozík.


Přelom, který dává naději

Přestože jsou výsledky zdánlivě skromné a pacienti chodí "jen" krátce, obtížně a s pomůckami, jde o přelomový pokrok, kdy se podařilo vrátit pohyblivost nohám i po přerušení míchy.

Autoři studie varují, že zatím není metoda vhodná pro všechny a je stále takříkajíc v plenkách. Přesto jsou optimističtí. "Tato studie dává naději paralyzovaným lidem, že funkční kontrola (končetin) je možná," řekl neurochirurg Lee Kendall z nemocnice Mayo, který léčil jednoho z pokusných pacientů a je spoluautorem zprávy pro magazín Nature.


I kdybych měl dojít jen k lednici...

Jak se to vědcům podařilo? Využili jedné z teorií, podle kterých některé okruhy nervů v místě přerušení míchy sice jaksi spí, ale přesto dále přežívají. Vědce napadlo použít specifických elektrických impulsů, které by tak mohly takové nervové obvody oživit. Pomocí stimulátoru voperovaného pacientům do břicha a elektrody do páteře se jim to nakonec i podařilo.

Nebylo to zadarmo. Metoda vyžaduje intenzivní rehabilitaci a spolupráci pacienta. Jeden z oněch prvních tří, devětadvacetiletý Jered Chinnock, si páteř poranil při nehodě na sněžném skútru v roce 2013.

S implantátem a elektrodou cvičil celé týdny, přesně 43, a  v rámci celé terapie celkem ušel 102 metrů. Přesto to považuje za naději k lepšímu životu. "Není to tak, že bych prostě odložil vozíček a vykročil. Ale je tam i naděje, že se k tomu možná dopracuju, abych třeba mohl nechat stát vozíček, i kdybych si měl jenom dojít k lednici," řekl agentuře AP Jered Chinnock.


Ach bože, stalo se to. Udělal jsem kroky

Druhý tým vědců pracujících na stejné technologii začínal se čtyřmi vytipovanými dobrovolníky a dva z nich znovu naučil chodit. Byl mezi nimi pětatřicetiletý Jeff Marquis, který nakonec dokázal bez odpočinku ujít skoro celou délku fotbalového hřiště.

I u něj začínaly pokroky postupně. "Jednoho dne jsme šli a pomáhali mi jako obvykle. Pak mi přestali pomáhat a já jsem postoupil asi tři nebo čtyři kroky. Oči se mi zalily slzami a já byl šťastný. Říkal jsem si: ´Ach bože, stalo se to. Udělal jsem kroky´," řekl Jeff Marquis.


David Garkisch


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Simulátor sanitky studenty přiblíží realitě. Sledovat je budou kamery

Definitivní konec vyhlášené ortopedie? Lékaři a sestry podali výpověď