Screening rakoviny plic odhaluje mnohem víc než nádory. Nově cílí i na skrytou plicní fibrózu

Z dat programu vyplývá, že přibližně třetina vyšetřených má další plicní onemocnění a zhruba polovina onemocnění srdce a cév. Mezi těmito tzv. sekundárními nálezy odborníci nově systematicky sledují právě intersticiální plicní abnormality, které mohou být předstupněm plicní fibrózy. Ta je sice méně častá než jiné nálezy, ale o to závažnější. Podle dostupných dat bylo u téměř 20 000 vyšetřených osob podezření na plicní fibrózu zachyceno u 3,1 % pacientů .

„Ve skupině kuřáků ve věku 55 až 74 let vidíme podobný podíl lidí s potenciálním plicním nádorem i s potenciální plicní fibrózou, v obou případech zhruba mezi třemi a čtyřmi procenty. O to zásadnější je, aby lidé z této rizikové skupiny přicházeli na vyšetření včas,“ uvádí v tiskové zprávě přednostka Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková. Ph.D., která se z pracovních důvodů nemohla účastnit tiskové konference.

Proč právě plicní fibróza

Právě plicní fibróza patří mezi onemocnění, která byla dosud často diagnostikována pozdě – mimo jiné proto, že v počátku prakticky nebolí a neomezuje. „Jedná se o onemocnění, které difuzně postihuje obě plíce, a může se projevovat jako zánět nebo jako fibróza. Důležité je říci, že fibróza, pokud tam je, je nevratná,“ popsala primářka Plicní ambulance a místopředsedkyně výboru České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP MUDr. Ivana Čierná Peterová. Podstatou nemoci je jizvení plicní tkáně, které postupně vede k jejímu poškození a ztrátě funkce.

Nemoc často vzniká jako reakce organismu na poškození plic, například vlivem inhalace škodlivin, kouření nebo genetické predispozice. Tělo se snaží tkáň opravit, ale u části pacientů se tento proces vymkne kontrole a vede k nadměrné tvorbě vaziva. Výsledkem je „ztuhnutí“ plic, které se postupně přestávají podílet na dýchání.

Zásadní problém spočívá v tom, že nemoc dlouho probíhá bez příznaků. „V počátečních stadiích pacienti obvykle nemají žádné obtíže, proto je velmi důležité onemocnění diagnostikovat včas,“ upozornila na tiskové konferenci pneumoložka Čierná Peterová. Právě zde se ukazuje význam screeningu. Bez CT vyšetření by se na nemoc často nepřišlo.

Důsledky přitom mohou být velmi závažné. „Střední doba přežití u progresivní formy plicní fibrózy je přibližně dva a půl roku,“ vorovala Čierná Peterová. To je jeden z hlavních důvodů, proč se odborníci rozhodli zaměřit právě na tuto diagnózu. Na rozdíl od jiných častějších nálezů má totiž rychlý průběh a bez léčby vede k předčasnému úmrtí.

Zároveň ale platí, že včasná diagnóza dokáže průběh zásadně změnit. „Pacient zachycený v časné fázi má výrazně lepší prognózu. Můžeme jej sledovat, včas zahájit léčbu a zpomalit progresi onemocnění,“ uvedla MUDr. Čierná Peterová . Moderní léčba sice nemoc nevyléčí, ale dokáže zpomalit její postup a prodloužit život pacienta o řadu let.

Fotografie: Tisková konference 9. dubna 2026 - zleva: MUDr. Norbert Král, Mgr. Petra Adámková, uvádějící Kristýna Čilliková, MUDr. Ivana Čierná Peterová a prof. Hynek Mírka, Ph.D. (zdroj: Pavlína Zítková)

Jak vypadá cesta pacienta a spolupráce napříč obory

Význam screeningu v tomto kontextu roste. Nízkodávkové CT totiž umožňuje zachytit změny na plicích ještě předtím, než se onemocnění klinicky projeví. „Vidíme nejen plicní uzly, ale i celou řadu dalších nálezů. A někdy se z vedlejšího nálezu stane nález hlavní,“ popsal primář Kliniky zobrazovacích metod FN Plzeň a předseda Radiologické společnosti ČLS JEP prof. Hynek Mírka, Ph.D.. Právě intersticiální plicní abnormality, které mohou být prvním signálem fibrózy, se často objeví náhodně.

Na základě těchto poznatků vznikla i nová doporučení, jak s těmito nálezy pracovat. Pokud CT odhalí změny, pacient by měl projít pneumologickým vyšetřením a v případě rizika být odeslán do specializovaného centra. V České republice jich aktuálně funguje třináct a soustřeďují se na diagnostiku a léčbu těchto onemocnění.

Screening tak postupně mění pohled na plicní medicínu jako celek. Jak zaznělo, nejde už jen o onkologii, ale o komplexní pohled na zdraví plic i dalších orgánů. Vedle plicních onemocnění totiž lékaři na CT běžně zachycují i kardiovaskulární změny, například aterosklerózu nebo rozšíření aorty, které mohou významně ovlivnit prognózu pacienta.

S tím ale souvisí i otázka, jak s těmito nálezy pracovat. Odborníci proto připravili nová doporučení, která přesně určují další postup. Klíčovou roli v něm hraje spolupráce radiologa, pneumologa a praktického lékaře. „Je důležité, aby pacient nebyl ztracen mezi jednotlivými stupni péče,“ zdůraznili řečníci.

Cesta pacienta přitom není jednoduchá. Začíná u praktického lékaře, pokračuje přes pneumologa a končí CT vyšetřením, případně odesláním do specializovaného centra. Právě složitost této cesty patří podle pacientských organizací mezi hlavní bariéry. „Pacient často neví, kam se objednat, co ho čeká a jak dlouho to bude trvat. Pokud je sám manažerem své péče, systém často selhává,“ upozornila Mgr. Petra Adámková, předsedkyně Výboru Hlasu onkologických pacientů.

Bariéry: čas, organizace i obavy pacientů

Další bariérou jsou kapacity. Počet radiologických pracovišť zapojených do screeningu sice roste (aktuálně jich je více než čtyři desítky), přesto se čekací doby mohou lišit podle regionu a někde dosahují i několika měsíců. Odborníci proto zdůrazňují nutnost dalšího rozšiřování sítě i motivace pacientů ke vstupu do programu.

Právě motivace je přitom klíčová. Jak upozornil přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy MUDr. Norbert Král, screening je náročnější než jiné preventivní programy, protože je víceetapový a časově náročný. „Pacient musí projít několika kroky, opakovaně slyší doporučení přestat kouřit a musí si na to všechno najít čas. To je reálná bariéra,“ popsal.

Zároveň ale varoval před nekritickým rozšiřováním screeningových programů. „Každá změna musí být podložena daty. Když screening rozšíříme příliš, můžeme sice zachytit více onemocnění, ale zároveň zatížíme systém a můžeme pacientům i uškodit. Je to vždy otázka rovnováhy,“ uvedl. Podle něj musí screening splňovat přísná kritéria, aby byl skutečně přínosný a nevedl k nadbytečné diagnostice.

Právě tato rovnováha mezi přínosem a riziky je dnes jedním z hlavních témat. Na jedné straně stojí možnost zachytit závažná onemocnění včas – a tím zásadně prodloužit život pacientů. Na straně druhé nutnost zajistit, aby systém zůstal udržitelný a pacienti nebyli zbytečně zatěžováni.

Shoda odborníků však panuje v jednom: čas hraje klíčovou roli. A screening, který původně cílil pouze na rakovinu plic, se ukazuje jako nástroj, který může zachránit mnohem více životů – právě tím, že odhalí i závažná onemocnění, jako je plicní fibróza, dříve, než se projeví.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock