Teď to ještě mrzí, ale je to úspěch, říká o druhém místě kapitán týmu lékařů

Čeští doktoři v Mexiku opět potvrdili formu na mistrovství světa lékařů ve fotbale. Jen těsně jim unikla čtvrtá zlatá medaile, ale i druhé místo právem považují za úspěch. Kapitán týmu v rozhovoru prozradil mnoho ze zákulisí šampionátu. Třeba i to, jak to bylo s falešným lékařem Ukrajiny.

article

„Už to ani náhodou není o tom, že si doktoři přišli zahrát fotbal,“ zhodnotil šampionát v rozhovoru pro Naše zdravotnictví Vladimír Teplan, kapitán týmu, obránce a jinak také chirurg Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.

Češi rozhodně zabodovali a potvrdili svou obávanou pověst vynikajících fotbalistů – posedmé na mistrovství a posedmé ve finále. Stejně jako loni je udolala až v úplném závěru šampionátu Velká Británie. „Oni jsou fakt dobří a úspěšní, zapracovali na organizaci, pravidelně přes rok trénují. I tak jsme na ně měli, ale chybělo nám jen trochu štěstí,“ okomentoval zápas šéf týmu Vladimír Teplan.


Jak hodnotíte letošní výkon našich doktorů?

Na mistrovství světa jsem už posedmé od chvíle, kdy jsme se přihlásili, a tohle byl jeden z nejlepších turnajů. A to nejen po sportovní stránce, ale i mimo hřiště. Kromě turnaje se totiž vždycky koná lékařský kongres, protože nejde jen o fotbal, ale i o setkávání s kolegy a výměnu zkušeností.

Stejně jako loni jste s Velkou Británií bojovali o zlato a skončili druzí, což je přesto fenomenální úspěch – ze sedmi mistrovství máte sedm medailí. Co rozhodlo ten finálový zápas?

K vítězství nám chyběl opravdu jen kousek. S odstupem času to umístění budeme samozřejmě cítit jako velký úspěch, ale teď to ještě mrzí. Loni jsme na Brity neměli sílu, ale letos jsme vedli a zápas se vyvíjel dobře. Pak ale dali z takové ojedinělé akce gól a nám nakonec už nezbývaly síly je přehrát.

Loni se mistrovství světa hrálo v Praze a vy jste byli pořadateli, takže jste nutně letos museli srovnávat. Jak se povedlo tohle mistrovství v Mexiku?

No, dojem byl nejdřív takový rozpačitý. Nefungovalo to jako loni v Praze. Problém byl třeba s dopravou na zápasy nebo s dorozuměním s rozhodčími. Na začátku tak úplně nechápali pravidla, která jsou u mistrovství lékařů trochu jiná, protože tam třeba běhají hráči označení podle věku a musí být v různém mixu na hřišti. Ale pak to napravili, přidali autobusy a udělali opravdu skvělé mistrovství. Pro nás jako pro Evropany se hrálo v úžasně exotickém prostředí.

Tak jako loni v Praze se ale objevilo podezření, že jsou mezi hráči falešní doktoři. Konkrétně v týmu Ukrajiny. Jak to nakonec dopadlo?

To se týkalo jednoho ukrajinského hráče. Víte, ono je to na hřišti hned poznat, když je někdo extrémně lepší než ostatní. V registraci měl napsáno, že je sportovněrehabilitační lékař, později zase Ukrajinci tvrdili, že je zubař. Ti by na mistrovství hrát stejně neměli, ale Ukrajinci říkali, že mají nějakou výjimku. Celkem rychle se v éře Googlu pochopitelně ukázalo, že to je profesionální hráč z druhé ukrajinské ligy. U jeho přezkoušení jsme nebyli, ale nakonec to dopadlo tak, že to organizátoři nějak přešli a postavili Ukrajinu proti nám.

To utkání jste vyhráli, ale i tak si na něj a na Ukrajince naši neoficiálně stěžovali. Mimo jiné kvůli hře a její tvrdosti.

Ten ukrajinský tým je jiný než ostatní. Oni se s nikým nebaví, straní se ostatních, ani si nevyměňují odborné zkušenosti, což je vedle hry taky smyslem toho mistrovství. Podezření, že podvádějí, tu bylo i z minulých ročníků a letos to vygradovalo. Čekali jsme, že je organizátoři potrestají, ale nakonec je ten výbor pořadatelů nechal být. Podle mě nechtěli jít do konfliktu a pokazit si mistrovství. Cítili jsme kvůli tomu trochu hořkost, ale odehráli jsme to a porazili je. Po zápase pak za námi chodili ostatní a děkovali nám, že jsme je potrestali aspoň tím vyřazením.

Zmiňoval jste, že máte za sebou už sedm mistrovství. Jak se ten turnaj takhle v čase vyvíjí? Víc k profesionálnímu fotbalu? 

Ta úroveň se každý rok zvedá. Týmy se zlepšují, je tam napříč mužstvy znát neskutečný vzestup výkonnosti. Už to ani náhodou není o tom, že si doktoři přišli zahrát fotbal, naopak už se dopředu tlačí ten sportovní výkon.

Kdo pro vás byl nejtěžší soupeř?

Byly tam dva těžké zápasy. S Ukrajinou a ve finále s Angličany. Oni jsou fakt dobří a úspěšní, zapracovali na organizaci, pravidelně přes rok trénují. I tak jsme na ně měli, ale chybělo nám jen trochu štěstí.

Jak se vám vůbec v těch exotických podmínkách hrálo? V Česku v té době panovaly tropy a teplota stoupala k 35 °C.

Pětatřicet? Tak tady jsme to měli podobné. K tomu je tady ale obrovská vlhkost. Mně to přišlo jako opravdu extrémní podmínky. Hrálo se hlavně ráno už od osmi a dopoledne, odpoledne už to nešlo.

Ví se, kde bude příští mistrovství?

Ví. Připravuje se to tak, že se vždycky dvakrát turnaj hraje v Evropě a dvakrát mimo ni. Příští rok bude mistrovství v Argentině, jen je posunuté až na září, protože v červenci je v Argentině období dešťů a to by se prý ani náhodou hrát nedalo. Další rok se pak bude hrát v Drážďanech.

Probojovali jste se až do finále, přestože se proti loňsku a ročníkům předtím tým docela výrazně obměnil.

Ano, to je pravda. Vyměnila se asi třetina týmu a máme sedm nových hráčů. Ale neztratili jsme na síle a do dalších ročníků je to rozhodně příslib.

Budete dělat další nábor?

Určitě, nábor je otevřený. Dokonce už nám chodí e-maily od lékařů, kteří by se chtěli taky přidat. Vítáme je. Přijmout můžeme i studenty medicíny v posledním ročníku, protože napřesrok už to budou lékaři. Do časopisu České lékařské komory Tempus medicorum připravujeme inzerát na další nábor, takže jsme přijetí nových hráčů otevření.


David Garkisch

Foto: Czech national medical football team


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Definitivní konec vyhlášené ortopedie? Lékaři a sestry podali výpověď

Nasadit mediky místo doktorů? Nebezpečný nesmysl, zní od lékařů