U Ivany to začalo krvácením. Rakovina vaječníků přitom potká tisíc žen ročně. Šancí jsou nové typy léčby

Rakovina vaječníku potkala i 60letou Ivanu Neuvirthovou. „Zhruba před třemi lety se u mne masivním krvácením projevila rakovina vaječníku. Při bližším vyšetření lékaři zjistili, že je zhoubným bujením zasažena i celá břišní dutina včetně dělohy, a navíc také lymfatické uzliny v hrudníku a tříslech,“ popisuje své zkušenosti paní Ivana. 

Lékaři ji informovali, že nález je na úrovni čtvrtého stupně, tedy neoperovatelný. Právě včasnost odhalení je při léčbě karcinomu klíčová. Dlouhodobě je ale špatná prognóza u nádorů vaječníků dána především limity současné medicíny při včasném odhalování nádorového bujení. 

„Toto onemocnění nejsme většinou schopni najít včas, ve vyléčitelném stadiu. Vaječníky jsou totiž uloženy hluboko v těle a nemůžeme je vyšetřit tak jednoduše jako prsa, děložní čípek, kůži nebo varlata. Navíc mají okolo sebe v pánvi dostatek prostoru. Když se vaječník zvětšuje nádorem, nezpůsobuje dlouho žádné obtíže,“ vysvětluje prof. MUDr. David Cibula, CSc., FCMA, vedoucí Onkogynekologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. 

Situaci mnohých nemocných žen komplikuje rozšiřování nádoru ve velmi časném stádiu onemocnění. Nejčastější typ ovariálního karcinomu je totiž křehký nádor. Už při malé velikosti se z něj mohou uvolňovat nádorové buňky do tekutiny, která cirkuluje v dutině břišní. Nádor se tak rychle šíří na povrch břišních orgánů ve formě metastáz. 

Rozhodně nevzdávat léčbu

Přestože je karcinom vaječníku takto závažným onemocněním, dochází právě nyní k objevům, které postupně zlepšují jeho prognózu.

To se naštěstí stalo i u paní Ivany. Po léčbě chemoterapií v kombinaci s biologickou léčbou bylo možné přistoupit i k operaci. Dnes, tři roky po stanovení diagnózy, nemá žádné známky onemocnění a cítí se velmi dobře. 

„Jsem vděčná Bohu za to, že mne přivedl do rukou lékařů onkogynekologického centra VFN v Praze. Všem ženám, které onemocní, bych chtěla vzkázat, aby se nevzdávaly a podstoupily léčbu, která jim může zachránit život,“  děkuje Ivana Neuvirthová.

Důležitým pokrokem je mnohem lepší pochopení rozdílů mezi jednotlivými typy ovariálního karcinomu. 

„Na základě genetického vyšetření již dokážeme předpovědět účinnost léčby. Pokud je u pacientky nalezena určitá porucha genetické informace, tedy mutace, umožňuje nám to podat lék, který přímo zasahuje do funkce mutovaného genu. V budoucnosti se bude ještě zlepšovat nejen naše schopnost vidět rozdíly mezi nádory, ale také bude přibývat možností pro výběr nejúčinnější léčby pro konkrétní pacientku,“ popisuje profesor Cibula.

Od roku 2021 mají české ženy s nově diagnostikovaným onemocněním k dispozici novou cílenou léčbu. Preparáty ze skupiny takzvaných PARP inhibitorů významně prodlužují přežití. 

Podle profesora Cibuly je dokonce možné, že u některých žen může tato terapie vést i k vyléčení, což ale potvrdí až delší doba sledování. „Aktuálně je tato léčba dostupná ženám s mutací v genech BRCA1/2 a očekáváme, že v roce 2022 dojde k rozšíření dostupnosti i pro většinu žen bez této genetické predispozice,“ dodává lékař.

Šance na vyléčení přináší nové metody léčby

Další nové léčebné postupy a látky jsou nyní testovány ve stovkách klinických studií po celém světě, včetně České republiky. Velké naděje jsou vkládány do léků, které ovlivňují imunitní systém v nádoru.

Například česká biotechnologická firma Sotio představila slibné výsledky vakcíny vytvářené z vlastních imunitních buněk pacientek. Po aktivaci těchto buněk a jejich navrácení zpět do organismu pacientky zlepšovaly tyto vakcíny úspěšnost léčby chemoterapií.

Probíhá také vývoj léků složených z protilátek s navázanou toxickou složkou. Fungují tak, že si protilátka v organismu najde nádorové buňky. Pouze v jejich přítomnosti uvolní svoji toxickou část, která nádorové buňky zahubí. Nejen, že se tak zvyšuje cílené působení léku přímo v nádoru, ale také se snižují nežádoucí účinky v organismu.

„V posledních fázích testování však nejsou jen léky. Dobrý efekt na ovariální karcinom prokázaly také elektrické proudy aplikované na povrch břicha, nebo malé dávky radioterapie. Lze předpokládat, že se léčba ovariálního karcinomu v nejbližších letech bude vyvíjet opravdu dynamicky,“ doplňuje profesor Cibula.  

Existují naděje na časnější záchyt?

Novými možnostmi léčby a přesnějšího vyšetření nádoru však pokroky nekončí. Profesor Cibula vysvětluje, že lékaři hodně očekávají také od výzkumu metod časného zachycení nádoru nebo dokonce předpovědi zvýšeného rizika. 

„Velké výzkumné týmy testují několik přístupů, jako je detekce nádorových buněk v krvi, v sekretu z děložního hrdla nebo z výplachu dutiny děložní. Také však zkoumají možnosti genetického vyšetření, které odhalí kumulaci genetických poruch nashromážděných během života, s vysokou pravděpodobností vedoucí ke vzniku nádoru. Žena s touto predispozicí pak bude buď pečlivěji sledována, nebo podstoupí chirurgické odstranění orgánů tak, aby nádor vůbec nevznikl“ říká profesor Cibula.

Velkým pokrokem pro pochopení mechanismu vzniku rakoviny vaječníku a pro zabránění výskytu tohoto onemocnění bylo také objevení dědičné dispozice u nosičů dědičné mutace v genech BRCA 1 nebo BRCA 2. 

Karcinom vaječníku je u 10 až 15 procent pacientek geneticky dědičné onemocnění, jež podle Masarykova onkologického ústavu významně zvyšuje i riziko rakoviny prsu. U nosiček mutací těchto genů se nádor projeví o 10 let dříve než u žen, u kterých tato mutace nebyla prokázaná.

Zdravým ženám nosičkám jsou v současnosti nabízeny preventivní operace, tedy odstranění vaječníků, vejcovodů a prsní žlázy. Je zcela zásadní, aby na přítomnost mutací byly testovány všechny pacientky s nově diagnostikovaným nádorem vaječníku.

„Genetické vyšetření má pro pacientku prognostický a prediktivní význam. Nosičky mutací v BRCA1/2 lépe odpovídají na léčbu platinovými deriváty a PARP inhibitory. Genetické vyšetření zárodečných mutací navíc umožňuje cílené genetické poradenství v rodině pacientky. Tedy stanovení výše rizika vzniku nádorových onemocnění asociovaných s identifikovanou mutací u pacientky i jejích příbuzných a nastavení vhodných preventivních opatření v rodině,“ vysvětluje RNDr. Jana Soukupová, Ph.D. z Laboratoře onkogenetiky Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1.LF UK a VFN v Praze. 

Lze odhadnout, že v rámci ČR bylo v roce 2021 při předpokládané incidenci přibližně 980 nových případů geneticky vyšetřeno přibližně 50 procent pacientek. Rostoucí trend v testování pacientek s karcinomem ovaria, který jsme pozorovali v minulých letech, se tedy bohužel zastavil. 

„Aby ženy věděly, proč je při onemocnění karcinomem vaječníku důležité odhalování mutací v genech BRCA, věnujeme se dlouhodobě osvětě tohoto tématu. Celou řadu informací z úst předních odborníků a povzbuzující příběhy žen najdete na www.brcanejsoujenprsa.cz,“ uzavírá Ing. Veronika Cibulová, ředitelka Nadačního fondu Hippokrates.