Ubývá případů infekční žloutenky, naopak chronických zánětů jater po hepatitidě B a C přibývá. Jak se nemoc projevuje a čím se před ní chránit?

Virová hepatitida (laicky známá jako žloutenka) může být život ohrožující onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 2019 zemřelo celosvětově v důsledku virové hepatitidy 1,1 milionu osob, z čehož 96 procent případů bylo zapříčiněno hepatitidou typu B a C.

„Výskyt hepatitidy, známější pod používaným laickým názvem žloutenka, v posledních letech klesá. Dříve se infekční hepatitida typu A, zvaná ‚nemoc špinavých rukou‘, šířila především v sociálně slabých komunitách, to už teď tolik nevidíme. Za první čtvrtletí 2022 bylo nahlášeno pouhých 11 případů. Ke zvýšenému výskytu však může dojít nárazově v důsledku živelních katastrof, například povodní,“ říká Ludmila Plšková, expertka Svazu zdravotních pojišťoven (SZP).

V České republice se nejčastěji vyskytují virové hepatitidy právě typu A, B a C. Hepatitidy typu B a C (VHB, VHC) ale mohou přejít do chronického stadia. Chronická forma virové hepatitidy je spojena s rizikem rozvoje jaterní cirhózy a rakoviny jater. Zrádnost této formy hepatitidy spočívá především v tom, že onemocnění často probíhá asymptomaticky, chroničtí nosiči tedy často o svém onemocnění nevědí. Jenže právě tyto typy u nás v Česku přibývají.

„Zásadnějším problémem v ČR je plíživé šíření nejzávažnějšího typu hepatitidy, a to typu C, který se přenáší především krví. Každoročně je hlášeno 800 až 1000 nových případů. Většina nemocných o onemocnění často ani neví, protože dlouho probíhá bezpříznakově. V 75 až 85 procentech případů tato forma přechází do chronického stadia, které později může vyvolat cirhózu nebo rakovinu jater. Používání nesterilních zdravotnických pomůcek, tetování, piercing, promiskuita nebo nitrožilní aplikace drog – to jsou jen některé z možných způsobů, jak se člověk může nakazit. Proto se nemoc nejčastěji vyskytuje mezi narkomany a vězni,“ dodává Ludmila Plšková. 

Hepatitid ubývá, ale náklady rostou

Případů hepatitid v celkovém součtu ubývá, ale velkou část nákladů generují především nákladní chroničtí pacienti. Spolu s faktorem používání nových, dražších léčiv to vede k nárůstu ceny za léčbu jednoho pacienta až o 100 tisíc korun ročně. Celkově tak náklady na léčbu podle SZP neustále rostou, zatímco v roce 2014 celý systém vydal na léčbu 150 milionů korun, v roce 2018 už to bylo 1,2 miliardy korun a nárůst dál pokračuje.

To potvrzují i některé pojišťovny. „Zatímco v roce 2017 nepřekročily náklady na léčbu pacientů s hepatitidou 745 milionů korun, vloni už to bylo 835 milionů korun. Zdaleka nejvyšší podíl na nákladech nese léčba chronické virové hepatitidy – jedná se o nejrozšířenější typ a zároveň z hlediska nákladů na léčbu také zdaleka nejdražší. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) vloni za jednoho pacienta s chronickou hepatitidou uhradila v průměru 91 tisíc korun, jen pro srovnání, u hepatitidy typu A to bylo 5600 korun,“ upřesňuje mluvčí VZP Viktorie Plívová.

Tabulka: Vývoj počtu nemocných s různými typy hepatitidy v posledních 5 letech a náklady na jejich léčbu (zdroj: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR)

Náklady České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP) na léčbu hepatitidy neboli žloutenky naopak klesají. Jak vyplývá z dat třetí největší zdravotní pojišťovny v ČR, v roce 2021 si toto virové onemocnění vyžádalo náklady ve výši 124 milionů korun. V meziročním srovnání je to o 48 milionů korun méně.

„Spolu s poklesem nákladů evidujeme zároveň úbytek pacientů se žloutenkou. Důvodem může být přetrvávající opatrnost lidí při společenských kontaktech po epidemii koronaviru a také osvojení si návyku na zvýšené hygienické požadavky a mytí a dezinfekci zejména rukou,“ uvádí mluvčí pojišťovny Elenka Mazurová.

Graf: Vývoj nákladů ČPZP na léčbu hepatitidy (zdroj: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna)

Příznaky žloutenky a léčba

Každý typ hepatitidy je charakteristický. Nejen svým přenosem, ale také průběhem a léčbou. 
„Virová hepatitida A se přenáší přes zažívací ústrojí, konzumací kontaminovaných potravin, vodou nebo špatně umytýma rukama. Virová hepatitida B pak nejčastěji krví, ale může být přenesena i z nakažené matky na plod. Virová hepatitida C je striktně krví přenosné onemocnění. Nejčastěji se jí nakazí nitrožilní uživatelé drog. Lze ji přenést i nesterilně provedeným tetováním. Virová hepatitida E se v našich podmínkách nejčastěji přenáší konzumací nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa nebo zvěřiny,“ vysvětluje primář infekčního oddělení Pardubické nemocnice MUDr. Pavel Němec.

Inkubační doba se pohybuje podle typu virové hepatitidy od 15 do 180 dní. Nejlépe odhalíte virovou hepatitidu A. „Projevuje se chřipkovitými příznaky, zvracením, po kterém následuje zežloutnutí, nejprve očního bělma a pak kůže,“ popisuje nemoc primář Němec.

Lidé nakažení hepatitidou C a B nemusí o svém onemocnění vůbec vědět. „U rizikových pacientů by měl lékař po této nemoci pátrat. Na virovou hepatitidu E se často přijde náhodou, většina nákaz probíhá s malými nebo žádnými příznaky,“ dodává MUDr. Němec. 

Akutní virová hepatitida A, B a E může ale podle MUDr. Němce akutně probíhat těžce, ve výjimečných případech může končit i smrtí. Chronická virová hepatitida B a C (výjimečně E) se může po letech od nákazy komplikovat vazivovou přestavbou jater (jaterní cirhózou) a rakovinou jater.

„Obecně akutní znamená krátkodobé trvání nemoci, chronické pak dlouhodobé. U různých typů onemocnění je toto časové hledisko různé. Například chronická virová hepatitida C je definována, že musí trvat nejméně 6 měsíců,“ uvádí MUDr. Pavel Němec.

Léčba a prevence

Když už žloutenku dostanete, musí být započata léčba. „Akutní hepatitida se většinou léčí klidem na lůžku, mírní se příznaky onemocnění (teplota, zvracení), jaterní dietou, vitaminy, ve výjimečných případech se podávají antivirotika. Léčba trvá asi 2 týdny. Chronická virová hepatitida B a C se léčí antivirotiky. U virové hepatitidy C trvá léčba obvykle 2 až 3 měsíce. U virové hepatitidy B je léčba většinou celoživotní,“ popisuje průběh léčby lékař Němec.

I proto se hlavně proti hepatitidě B očkuje povinně, a to děti. U kojenců se používá kombinovaná vakcína Hexacima nebo Infanrix hexa, která má složku i proti hepatitidě B. Pokud u dítěte ze zdravotních důvodů nelze použít hexavakcínu, očkuje se kombinací nižších vakcín včetně vakcíny Engerix proti hepatitidě B.  

Z veřejného zdravotního pojištění je hrazeno očkování proti žloutence typu B také zdravotníkům zejména těch oborů, kde hrozí zvýšené riziko přenosu choroby. Patří sem například jednotky intenzivní péče, pracoviště chirurgických oborů, interní oddělení, infekční oddělení, laboratoře a mnohá další. Očkování je hrazeno také studentům lékařských fakult, zdravotnických škol a všem členům integrovaného záchranného systému apod.

Proti hepatitidě typu C a E není očkování. Očkování proti hepatitidě A není v České republice povinné, nicméně je doporučované. 

„Začíná účinkovat zhruba po 14 dnech od vakcinace. Odhaduje se, že protilátky proti virové hepatitidě A přetrvávají po dobu více než 10 let po druhé dávce. U hepatitidy B jsou všechny děti od roku 2001 proti ní povinně očkované a účinnost by měla být celoživotní,“ doplňuje MUDr. Němec.

Na očkování proti hepatitidě většinou pojišťovny přispívají, třeba VZP z fondu prevence přidává dětem do 18 let na typ A (proti typu B jsou chráněné povinnou hexavakcínou) a dospělým na oba typy včetně jejich kombinace. 

I v tomto případě ale VZP ČR vloni i v roce 2020 zaznamenala výrazný pokles zájmu ze strany svých klientů. V loňském roce pojišťovna vyplatila jen asi třetinu příspěvků na očkování oproti letům před pandemií covidu-19.

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock