Včasná samoléčba dokáže zabránit zhoršení stavu. Jak na ni a kdy už zajít k lékaři?

Mohou ale vyvstat otázky. Co dělat, když mi vyskočí horečka? A kdy už nastal čas, abychom se vydali k lékaři? Specifickou skupinou jsou také děti, u kterých jsou zvláště běžné virové a bakteriální infekce častější. Na otázky typu „jak na samoléčbu“ a „s jakými problémy zavítají pacienti do lékárny nejčastěji“ nám odpovídal přední český odborník v oblasti farmacie, pedagog a školitel a zároveň lékárník a vedoucí konzultačního centra pro lékové interakce FN u sv. Anny v Brně PharmDr. Marek Lžičař.

Kromě toho, že jste lékárníkem, jste také včelařem a sadařem. Jaký první krok děláte, když vás začne škrábat v krku? Já sama si nasazuji propolis, což možná u vás jako včelaře bude podobné.

Jako základ při škrábání v krku opravdu používám propolisovou tinkturu a mám ji pro sebe jako takovou panaceu (mytický univerzální lék pro léčbu všech druhů onemocnění, pozn. red.). Dezinfekční i hojivý efekt je velmi dobrý. Jinak jako prevenci dlouhodobě užívám med. Ačkoliv se svou rodinnou anamnézou bych měl být v jeho užívání opatrnější, abych nenabíhal na diabetes. (úsměv) Každopádně med považuji za základ pro běžné fungování a snažím se ho v rozumné míře použít, kdykoliv mám chuť na něco sladkého. Z hlediska samoléčby už jen apiterapeutické působení (apiterapie je léčebná metoda, která využívá blahodárných účinků včelích produktů, pozn. red.) a práce se včelami mě nabíjí v tom, že dokážu získanou energii přetransformovat dál směrem k pacientům a ke kolegům, se kterými přicházím na pracovišti do kontaktu. Dobré pracovní prostředí se nevytvoří, pokud nejsem sám k sobě hodný, a v tomto směru mi včely nesmírně pomáhají, samozřejmě vedle toho i mí přátelé a rodina, která je mi velkou oporou. Dobrá atmosféra je pak obecně i prvním krokem samoléčby. Nejen si vzít Ibalgin, ale poslouchat své tělo, co mi říká.

To je v dnešní době ale poměrně těžké – zastavit se a na týden si třeba při chřipce lehnout do postele. 

Chápu, zvlášť když se povinnosti v práci kupí a onemocněním se jen odsouvají. I pro nás zdravotníky je těžké si říct: „Teď musím zvolnit, i když je v práci něco důležitějšího.“ Tělo si pak ale o zvolnění říká čím dál víc a jednou nás to stejně doběhne. Takže pokud je síla a prostor, je vhodné zvolnit a dostatečně spát, protože spánek je podceňovaný. Naštěstí v současné době jsou tendence dbát na spánkovou hygienu více, než tomu bývalo dřív, ať už z hlediska preventivního u kardiovaskulárních chorob, nebo z hlediska celkového zdravotního stavu a pohody. 

První kroky u samoléčby

Se samoléčbou je potřeba začít co nejdříve, aby byla co nejúčinnější. Když mi tedy například vyskočí horečka a začne mě škrábat v krku, co bych měla dělat? Je dobré u horečky hned nasadit léky typu Ibalginu či Nurofenu?

Někdy ano. Hrajeme o čas, a jelikož se ve většině případů jedná o virové infekce, tak pokud se nám v úvodní fázi podaří například dezinfikovat dutinu ústní nebo v případě nachlazení zastavíme akutní bolest, často neproběhne ani rozvinutí do komplikovanějších stavů. Běžná nemocnost u většiny pacientů během roku bývá tři až pět lehkých infektů horních cest dýchacích. Na vyšší číslo se málokdy dostaneme, ale už díky tomu získáváme zkušenost, co se v našem těle děje, a můžeme reagovat. 

Pokud nás bolí v krku, je dobré si hned v prvních dvou dnech vzít něco na jeho vydezinfikování a utlumení bolesti. Když se nám udělá lépe, i to už nám pak pomáhá k celkově větší pohodě a větší energii pro léčení celkového zdravotního stavu. Samozřejmě svoji roli hrají i další faktory jako klidový režim a dostatečný přísun tekutin, což často přehlížíme, protože to nejsou léky. V tomto směru máme dluh a v rámci zdravotní péče není na tyto základní věci dáván velký důraz. 

Chybí obecná doporučení fyzické a duševní hygieny?

Když se podíváte na všechna doporučení třeba k léčbě diabetu nebo dyslipidemií (skupina metabolických onemocnění projevujících se zvýšenou hladinou jednotlivých složek tuků v plazmě, pozn. red.), jsou nefarmakologická opatření stavěna na úroveň těch farmakologických. Jenže dodržování klidu, dostatečného spánku a kvalitního stravování a v rámci možností se hýbat platí i u všech ostatních zdravotních problémů a stavů a je dobré to lidem připomínat. Není dobré vše nechávat na pastilkách, protože ani ty nejsou všespásné. 

Horečka u dětí

Horečky jsou kapitola sama o sobě u dětí. Samotnou mě vyděsilo, když miminko mělo téměř čtyřicítku. U druhého dítěte už jsem s návštěvou lékaře čekala déle (dva až tři dny). Každopádně se zeptám, jak dlouho čekat, jaký průběh je ještě v pořádku a kdy už k lékaři zavítat. 

Ať už u dětí, nebo dospělých je dobré vnímat, co stavu předcházelo. Dva až tři dny jsou rozhodné, abychom věděli, jestli je horečka u malých dětí reakcí na zvýšenou zátěž. Může to být reakce na stres ve škole nebo nové prostředí. Pokud se teplota jednorázově zvýší na 38 stupňů, nemusí to být vůbec nic závažného. Jestliže teplota neklesá a trvá další den a víme, že předtím se nestalo nic zvláštního, co by nás mělo upozornit, je lepší kontaktovat lékaře. Kromě toho, že dítě vyšetří, zná také epidemiologickou situaci v dané oblasti na základě informací dalších rodičů. 

Typický je výskyt rotavirových infekcí, který se často projevuje v letních měsících. Zdrojem mohou být infekce z koupališť procházející trávicím traktem, což už může být i návodem, jak danou infekci léčit. Rozhodně ale u dětí lze vyčkat den, a pokud je to nutné, použít antipyretika standardního rázu, ať už je to paracetamol, nebo ibuprofenové preparáty, a čekat, jestli dítě zareaguje. Pokud i přes to ani po dvou až třech dnech horečka neklesá, rozhodně doporučuji navštívit lékaře. 

Kdy je ještě zvýšená teplota dobrá a kdy už je potřeba ji snižovat?

Teplota je reálně pro organismus trošku pozitivní, protože nastartuje veškeré imunitní děje tak, aby se organismus lépe vyrovnal s infekcí. Proto opravdu teplotu 37,5 není důležité snižovat a přílišné měření taky mnohdy škodí. Může jít ale o infekci, která dítěti nedovolí teplotu snížit, antipyretika nezabírají, a to už je potřeba jednat. 

Některé dětí bývají nemocné poměrně často, zvláště ty malé, které se nově dostanu do většího dětského kolektivu. Je ale vhodné vyšší horečky vždy snižovat pomocí léků? Jsou přece i další možnosti, přirozenější, jako zábaly, ochlazování ve vaně s vlažnou vodou.

Pokud rodiče mají dobrou zkušenost se zábaly a efektivně snižují teplotu, aniž by se musela užívat medikace, je to také dobře. U malých dětí doporučuji jen zábal končetin, u větších dětí pak mohou být aplikovány zábaly celotělové, které podpoří i ozdravný proces pocení, který následně může zlepšit přejití do fáze poklesu teploty, a tělo se s nemocí lépe vyrovná. Samozřejmě nejsem zastáncem okamžité farmakoterapie v případě infekcí nebo vůbec teplot, kdy nevíme, jestli je infekce bakteriálního, či virového původu.

Dostali jsme se teď ale také k zodpovědnosti člověka. Každý pacient nebo rodič zná sebe nebo své dítě výrazně lépe než lékař nebo lékárník. Jsme se sebou dennodenně a dokážeme pozorovat symptomy. I rodiče jsou velmi citliví na to, co se děje. Vědí, co mají vyzkoušené, a z naší strany by tam mělo být určité doporučení toho, co lze využít, ale zároveň i dotazování, co se pacientům osvědčilo. Sama jste zmiňovala, že u prvního dítěte panovala občas nejistota a u druhého dítěte už víte. Mám stejnou zkušenost. Už víme, že některé věci se dějí, a už nás jen tak něco nerozhází. Ale zase to není přehlížení toho, co by mělo být zachyceno. Mít citlivost k rozlišení běžných věcí od závažnějších komplikací. A pokud si jistý nejsem, tak se obrátit na odborníka, třeba i v lékárně, pokud je k dispozici. Zvláště v těch lékárnách nemocničních. 

Co nás nejčastěji zavede do lékárny? Průjem

S jakými lehčími zdravotními komplikacemi za vámi pacienti chodí do lékárny nejčastěji? 

Asi nejčastěji se setkáváme s potřebou řešit průjmy. Je to mimochodem vlastně nejčastější komplikace, která doprovází cestování, ať už v rámci regionu Evropy, anebo potom do různých exotických destinací. Tam ta samoléčba je často velmi účinná a je dobré ji řešit rychle a za dostupných prostředků i třeba s ohledem na to, jaké jiné léky pacienti berou. Vezměme si, že základním doporučením pro léčbu střevních infekcí jsou různé formy absorbentů, jako aktivní uhlí nebo diosmektit, které mají schopnost navazovat všechno škodlivé, ať už jsou to viry, bakterie, nebo nějaké alergeny. 

Spousta lidí užívá v životě léky chronicky. Je to časté, že lidé mívají vedlejší účinky právě při kombinaci léků, když třeba začnou se samoléčbou?

Když se k nám přijde pacient poradit, jak započít samoléčbu, nedílnou součástí rozhovoru je zjišťování chronicky užívaných léků. Jestli se náhodou nejedná jen o zhoršení příznaků, které souvisí s onemocněním – viz třeba průjem objevující se při chronických nezánětlivých nebo zánětlivých neinfekčních stavech v oblasti střeva a podobně. To vše musíme řešit, protože často se setkáváme nejenom se zdravými lidmi, ale i s chronicky nemocnými, kteří řeší akutní zdravotní problém.

Když se ještě vrátíme k průjmu, jak rychle by měly běžné léky zabrat a kdy už zpozornět a vyhledat odborníka?

Střevní infekce většinou probíhají na základě infekcí virových nebo bakteriálních a jsou velmi rychlé – v řádu hodin. Pokud je dobře nasazena samoléčba, mělo by k úlevě od potíží dojít do dvou až tří dnů. Jestliže potíže přetrvávají dále, tedy bude tam jiný původce nebo jiná průjmová etiologie (příčina vzniku, pozn. red.), už je potřeba zpozornět a řešit stav s lékařem. U dětí bych vyčkával ještě méně, a jestliže průjem přetrvává den dva a je silný, dehydratuje, rozhodně se obraťte na lékaře dříve. Tím se dostáváme k tomu, že do posouzení samoléčby vstupuje také věk daného člověka. Rozhodně u dětí, seniorů, těhotných a velmi nemocných lidí musíme zkrátit dobu, kdy očekáváme, že lék zabere. Takže u nespecifických průjmových infekcí o den dva. U specifických antibiotik na lékařský předpis nebo dezinfekční složky tlumící střevní potíže trvá tři až čtyři dny, než začnou působit. Zásadní je přitom dodržovat hydrataci organismu a vše, co může zlepšit stav střevní mikroflóry. 

Proč se téma samoléčby nyní více probírá na veřejnosti a proč její propagaci protežuje i Světová zdravotnická organizace? Jak si jako Česká republika v rámci samoléčby stojíme? Nejdeme hned s prvním pupínkem k lékaři? Jak vybírat a nejvhodněji užívat volně prodejné léčivé přípravky? Přečtěte si v druhé části rozhovoru s PharmDr. Markem Lžičařem, který vyjde brzy.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: užito se souhlasem PharmDr. Marka Lžičaře