Více než polovina dětí nastupujících do prvních tříd má problémy s řečí a pokulhává i grafomotorika

Celkem 56 procent rodičů pozoruje u svých předškolních dětí problémy s řečí. Problémy s grafomotorikou se vyskytly u 20 procent dětí. Jednotky procent respondentů pak zmínily též problémy s pobytem mimo rodinu či s fungováním v kolektivu dětí. Naopak 30 procent rodičů odpovědělo, že jejich dítě žádné problémy nemá.

Podle statistik vydavatelství Babyonline přitom ještě někdy v roce 1977 bylo ve většině prvních tříd 0 % dětí s řečovými vadami, v roce 2010 už jich bylo 10 %, tedy 2-3 děti s lehkou vadou. U loňských zápisů 2023 jich bylo dle sdělení pedagogů od 40 do 90 % dle lokality.

Výsledky průzkumu potvrdily i dotazované učitelky při zápisech. V jednom případě měla třetina dětí vady s řečí a třetina s problémy v držení tužky, budou 3 odklady, ale z jiných důvodů. V další škole bylo podle lékařky Jany Martincové 50 procent dětí s vadou výslovností, 80 procent s problémem v držení tužky, bude 16 odkladů ze 116.

„Všechny kantorky byly optimistické, že to bylo lepší než loni. Ale obávám se, že jsou již na to, že přicházejí k zápisu děti s problémem řeči a grafomotoriky, zvyklé. Což je velký problém, že rodiče začnou držení tužky korigovat pozdě nebo vůbec. Jsou nadšeni, že malé dítě drží tužku, klidně jako kůl, a nechají je. Přitom již od prvního držení je potřeba dítě učit špetku. Jakmile se naučí chybný úchop, nemá šanci ani pedagog ve školce to změnit, pokud dítě tak drží tužku již např. rok a půl. Ve škole je to nemožné, resp. paní učitelka to opraví a po chvíli má dítě tužku zpět ve špatném úchopu,“ upozorňuje vzdělavatelka Martincová, která také napsala a vydává Předškolákovy týdeníčky. 

„Na dotaz rodičů, od kdy učit držet tužku správně, odpovídám, že od počátku. Když si dítě obuje obráceně boty, také mu je rodič nenechá s poznámkou: „Však si je do nástupu do školy ještě obuje mockrát správně.“ Ale přezuje mu je. Stejné je to s návykem držení tužky. U řeči je problémem, že jdou rodiče s vadou na logopedii pozdě, odstranění pak trvá většinou dvojnásobek času, co ji dítě používá. Pokud je řeč opožděná za vrstevníky, měl by jít rodič s dítětem poprvé k odborníkům ve věku 3 let,“ dodává Martincová.

Zpětná vazba od školek někdy chybí

Na základě dotazníků je překvapující, že mnozí rodiče si stěžují, že od školek nedostávají zpětnou vazbu, která by je na problémy jejich potomků upozornila.

„Dokonce jsme se dozvěděli o případu, kdy školka rodičům oznámila problémy dítěte až těsně před zápisem, kdy se již toho mnoho dělat nedalo a dítě po návštěvě poradny obdrželo odklad, tedy úplně zbytečný rok navíc ve školce,“ smutně komentuje lékařka a vzdělavatelka Jana Martincová.

„Další maminka se mi svěřila, že si na školce museli jako rodiče předškolních dětí doslova vynutit půl hodinu zpětné vazby, aby se dozvěděli, jak je jejich dítě připravené do školy z pohledu pedagogů, kteří s ním tráví většinu dne,“ doplňuje své zkušenosti Martincová. Dobrou zprávou ale je, že se zároveň zvyšuje ochota rodičů se věnovat předškolní přípravě doma.

První šest let je nejdůležitějších

Prvních šest let je přitom pro vývoj dítěte nejdůležitějších. V tomto věku se vytváří až 75 procent synapsí (spojení mezi nervovými buňkami) a až 60 procent IQ. Proto je kvalitní předškolní vzdělávání tak důležité. 

„Sama jsem řešila se synem problém, kdy nám odmítal kreslit a jeho první obrázek se v předškolním roce objevil na nástěnce až v prosinci. Právě tehdy jsem si uvědomila, že to bylo poté, co otestoval vývojově poskládanou grafomotoriku z naší předškolní přípravy. Že o vývojové posloupnosti jak hrubé motoriky, tak grafomotoriky běžně neví kantoři mateřských škol, mě velmi udivilo,“ poznamenala lékařka. 

Rodiče by tedy neměli celoroční domácí předškolní přípravu podceňovat. Ve školce se totiž pedagogové nemohou dětem individuálně věnovat. Navíc v kvalitě předškolní přípravy může být mezi jednotlivými mateřskými školami velký rozdíl. 

Nedávné studie navíc ukázaly, že IQ může mít na životní spokojenost člověka vliv až ze 70 procent. „Vzděláváním dítěti předáváme kromě potřebných znalostí i užitečné sociální dovednosti, schopnost spolupráce a komunikace, ale i zdravé sebevědomí. Proto nepodceňujte kvalitní vzdělávání v předškolním věku, zejména komplexní, vývojově vedenou celoroční přípravu. V té si dítě zopakuje vše, s čím se setkalo během prvních šest let života. Mezi jednotlivostmi si v poměrně krátké době vytvoří důležité logické vazby a souvislosti,“ nabádá rodiče Martincová.

Co tedy nepodcenit?

První fáze k rozvoji řeči začínají už v kočárku. Zpívejte, říkejte říkanky. Hra je nejlepším prostředkem k rozvoji, a navíc zábavnou formou. A v takovém stylu je vhodné pokračovat i dál. Nemá smysl neustále děti vyzývat „Mluv!“. Pozitivní motivací a přístupem se dítě rozpovídá samo. 

Knihy jsou zázrak a říkanky ještě větší. Stejně tak společné povídání a mluvení. Nebojte se odpovídat na neustálé otázky „Proč?“. Bohužel i když nám moderní doba přinesla mnoho zajímavé techniky a vymožeností, tak u malých dětí okolo dvou let již studie dokazují, že tablety a mobily nejsou zrovna nejlepším pomocníkem v rozvoji řeči a grafomotoriky už vůbec ne. 

Dopady vidíme dnes a denně. Chybí kreativní přístup k životu. Řeč se vyvíjí mnohem později a pokulhávat může i myšlení. „Zvláště nevhodné je využití tabletu u jídla, tzv. „aby dítě jedlo“. Značně tím narušíte schopnost koncentrace dítěte. V životě se pak nebude schopno pořádně soustředit ani na jedno. Nebojte se přehnaně artikulovat a mluvit správně,“ upozorňuje Martincová. Pokud dítě nemluví do 3 let věku, je vhodné stav ověřit u odborníka.

Děti jsou také často zrcadlem dospělých, proto je velmi důležitý přístup a postoj rodiče. „Rodiči, kterému vše přijde trapné, blbé, hloupé, si za prvé „odstřelí“ možné kvalitní pomůcky pro vývoj dětí, když je bude pouze kritizovat, navíc před dítětem. Děti to vnímají. Vy jste v tomto věku pro ně autorita. Jestli jí zůstanete, máte ve svých rukou. Stejně jako označujete před dítětem trapnými jiné a jejich činnosti, můžete se pro ně trapným stát vy sami později, zejména v pubertě. Naučíte je přístupu, který se v budoucnu může obrátit proti vám. Např. když syn nechtěl poslouchat Ladovy říkanky, mrzelo mě to. Nikdy bych si však nedovolila říct, že jsou hloupé, a to jenom proto, že u nich nevydržel právě můj syn. Zkrátka potřeboval něco jiného,“ sdílí své zkušenosti Martincová.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock