Česká medicína přišla o jednu ze svých velkých osobností – profesora Jaroslava Blahoše. Zasloužil se o její pokrok nejen doma, ale i na mezinárodní scéně. Byl například prezidentem Světové lékařské asociace a státní medailí Za zásluhy ho ocenil už prezident Václav Havel.
reklama
reklama
Profesor Jaroslav Blahoš zemřel včera ve věku 88 let. O jeho úmrtí informovala Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP), jejímž byl dlouholetým předsedou. Profesor Blahoš byl významným českým internistou, endokrinologem a osteologem.
Specializoval se hlavně na kostní a kloubní nemoci a na metabolismus kyseliny močové. Stál mimo jiné za vznikem prvního osteocentra v Česku, ale jeho vliv dalece přesahoval tuzemské hranice. Mezi lety 1999 až 2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace (World Medical Association), organizace sdružující přes osm milionů lékařů z celého světa.
reklama
Francie Blahoše přijala do lékařské akademie. Jako druhého Čecha v historii
Byl ovšem třeba i zahraničním korespondujícím členem francouzské Národní lékařské akademie (Académie nationale de médecine) – po J. E. Purkyňovi se tak stal teprve druhým Čechem zvoleným do takové funkce.
Se slavným Janem Evangelistou Purkyněm (1787–1869), anatomem, biologem a fyziologem, ho pojí ještě jedna vazba. Po celých pětadvacet let (1990–2015) byl Jaroslav Blahoš předsedou významné České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Do této funkce byl volen opakovaně.
Potíže s komunisty
Předci Jaroslava Blahoše přišli na české území v 15. století z Řecka a jeho původní příjmení tznělo „Vlachos“, od něhož bylo později odvozeno Blahoš. Otec Jaroslava Blahoše byl advokát, který ale po únorovém komunistickém puči v roce 1948 nesměl vykonávat praxi.
Jaroslav měl kvůli tomu i problémy při studiu. Nejprve vychodil gymnázium ve Strakonicích a pak chtěl na pražskou lékařskou fakultu, ale pro špatný kádrový profil ho tam nepřijali. Pokračoval tedy všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním.
Profese ho zanesla i daleko do světa
Už při studiích se profiloval jeho budoucí obor – spolupracoval totiž tehdy na výzkumu v oboru revmatologie. Jako lékař začínal ve Františkových Lázních, ale po dvou letech se uchytil ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze.
V politicky nadějném roce 1968 odjel na dva roky pracovat na endokrinologickou kliniku nemocnice Beaujon v Paříži. Nebylo to ostatně poprvé, kdy za svou profesí vycestoval do zahraničí. Předtím už dva roky (1961–1963) působil také v Hararu v Etiopii a později, v letech 1977 až 1988, byl na kratších studijních pobytech na dalších místech (Tokio, Leeds, Padova aj.). Dokonce krátkou dobu působil také jako lékař konzultant pro leteckou společnost Air France.
Od roku 1969 až do roku 1993 působil Jaroslav Blahoš na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve Fakultní nemocnici Pod Petřínem. Začínal jako asistent, ale postupně se vypracoval až na pozici docenta, profesora a nakonec přednosty kliniky.
Poté nastoupil jako přednosta interní kliniky Vojenské lékařské akademie JEP v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, kde založil první osteocentrum v České republice, které od roku 1997 vedl.
Profesor Blahoš publikoval asi 300 odborných prací a deset monografií. Mimo jiné učebnice endokrinologie a autobiografické knihy S poselstvím medicíny v labyrintu světa (Galén 2008) a Střípky z lékařské brašny (Triton 2014).
Lékař, který se zajímal i o jazyky a literaturu
Jaroslav Blahoš byl pro působení v mezinárodní sféře předurčený už svými jazykovými schopnostmi. Mluvil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Kromě lékařství se zajímal o srovnávací lingvistiku a literární historii.
To se mimo jiné ukázalo během jeho dvouletého pobytu v Etiopii (1962–1963). Byl milovníkem prokletých básníků a využil tak možnost poznat osudová místa, kde pobýval Arthur Rimbaud, o kterém pak napsal několik knih a prací. V Etiopii se rovněž naučil další z jazyků, kterými disponoval – amharštinu.
Medaile a ocenění by profesor asi nespočítal. Nejvíc si cenil té od Havla
Popsané působení v Etiopii Jaroslavu Blahošovi vyneslo vyznamenání od několika afrických státníků za pomoc zdravotnictví třetího světa. To byl ale pouhý začátek téměř neuvěřitelného počtu ocenění, které profesor Blahoš za svůj život získal.
On sám si nejvíce cenil státního vyznamenání Za zásluhy 1. třídy, které mu v roce 2001 udělil prezident Václav Havel. O rok později ho francouzský prezident Jacques Chirac jmenoval rytířem Řádu čestné legie. Byl také ustanoven prezidentem Svépomocné společnosti členů Čestné legie v ČR a prezident Sarkozy ho v roce 2008 povýšil na důstojníka Řádu čestné legie.
Dále byla Jaroslavu Blahošovi udělena Zlatá medaile Univerzity Karlovy, Univerzity Komenského v Bratislavě, Cena J. E. Purkyně a medaile Nadání J. M. a Z. Hlávkových a mnoho dalších.
Z tohoto výčtu vyčnívá i čestný titul rytíř lékařského stavu, který uděluje Česká lékařská komora jednou ročně jedinému lékaři v zemi. Profesor Blahoš se stal patnáctým nositelem titulu v roce 2007. Česká lékařská komora už vyslovila upřímnou soustrast a hluboký zármutek nad jeho odchodem.
David Garkisch
Foto: ČLK
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama