Žízeň nemusí ukazovat jen na nedostatek tekutin. Kdy už zpozornět a jakým nápojům se vyhnout?

Pocit žízně se může dostavit v mnoha situacích. Nejčastěji nastává v případě nedostatku tekutin, třeba když se člověk hodně potí, má průjem nebo zkrátka nepije. Pocit žízně ale vyvolává například i to, když se výrazně zvýší koncentrace některých minerálů v krevní plazmě. Typickým takovým minerálem je sodík, chlorid nebo vápník.

Možná také znáte pocit žízně při zvýšené konzumaci alkoholu. Člověk pak chodí více močit a po nějakém čase mu doslova vyschne v hrdle. Podle předsedkyně České nefrologické společnosti prof. MUDr. Romany Ryšavé, CSc., totiž dochází k zablokování vazopresinu, hormonu zodpovědného za zadržování vody v těle

„Zvýšený pocit žízně mají také lidé, jejichž organismus vylučuje ve větší míře čistou vodu, třeba u cukrovky nebo diabetu insipidus (úplavice močová, pozn. red.),“ říká profesorka Ryšavá. V takovém případě mohou být denní ztráty tekutin i větší než 10 litrů.

A nakonec nesmíme zapomenout na orgány, které jsou s příjmem tekutin úzce spjaté, na ledviny.

„Pokud je porucha přímo v ledvinách, je polyurie (stav, kdy výdej moči [diuréza] je vyšší než 2 až 3 litry za 24 hodin, pozn. red.) poměrně mírná a dostačující příjem tekutin se pohybuje maximálně někde mezi 2 a 3 litry denně,“ vysvětluje přednosta Kliniky nefrologie VFN Praha prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA.

Podle něj je potřeba myslet také na to, že existuje psychogenní polydipsie (nadměrná žízeň, pozn. red.), pacienti mají polyurii, protože hodně pijí. Žízeň také opravdu navozují některé léky s diuretickým účinkem.

Profesorka Ryšavá dále upozorňuje, že nadměrné močení je častým problémem lidí trpících právě diabetem. Ten spolu s vysokým krevním tlakem patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory pro rozvoj chronického onemocnění ledvin. Cukrovka poškozuje v ledvinách zejména jejich základní funkční jednotku – ledvinné klubíčko neboli glomerulus. 

„Proto je u diabetiků, již od raného stádia onemocnění, důležité monitorovat stav ledvin, a to na specializovaném nefrologickém pracovišti. Na vyšetření zdraví ledvin však má nárok každý občan České republiky v rámci každoroční preventivní prohlídky u praktického lékaře, a to laboratorním rozborem vzorku moči a krve. Ráda bych apelovala, aby lidé tuto možnost využívali, protože jen včas odhalené onemocnění ledvin je možné účinně léčit a oddálit nutnost dialýzy nebo transplantace,“ upozorňuje nefroložka.  

Poznat dehydrataci nemusí být vůbec snadné

Ve většině případů poznáte žízeň snadno, a když ji dostanete, potřebujete se napít. Jenže problém nastává třeba u starších lidí, kterým i při již přítomné dehydrataci pocit žízně chybí.

„Tito lidé mají dlouhodobě nízký příjem tekutin a k dehydrataci (nekorigované adekvátním příjmem tekutin vzhledem k absenci žízně) pak snadno dochází při nějakém běžném podnětu (velké horko, zvýšená fyzická námaha, teplota při infekčním onemocnění, průjem, zahájení diuretické léčby aj.). Poznat klinicky (bez laboratorních vyšetření) mírnou dehydrataci nemusí být vůbec snadné, většina projevů je nespecifických a mohou chybět (např. často zmiňovaný snížený kožní turgor – natáhnutí kožní řasy a následným puštěním zjistíme schopnost kůže dostat se do původního stavu, pozn. red.),“ varuje profesor Tesař.

Prvním projevem tak může podle přednosty Kliniky nefrologie VFN Praha být například teprve slabost v důsledku poklesu krevního tlaku.

„Laboratorně se dehydratace projeví vzestupem koncentrace krevních bílkovin a hemoglobinu (hematokritu), eventuálně i se známkami nedostatečného prokrvení ledvin (vyšší urea a kreatinin). Pokud byl pacient před vznikem dehydratace (např. při nádorovém onemocnění) anemický a koncentraci celkové bílkoviny nebo albuminu měl při malnutrici nižší, mohou být uvedené hodnoty při dehydrataci v normě a bez dynamiky jejich vývoje nemusí být ani laboratorní diagnostika dehydratace snadná,“ dodává profesor Tesař.

Pozor na slazené nápoje a minerálky

Dospělý člověk by měl ideálně přijmout okolo 2,5 litru tekutin denně. Do tohoto objemu však nezapočítáváte jen vypité nápoje, ale také třeba vodu obsaženou v ovoci, zelenině, omáčkách a polévkách. Čistě na nápoje tak vychází zhruba 1,5 litru denně.

V případě nápojů je dobré podle profesora Tesaře přihlédnout k chuťovým preferencím, někomu nevadí pít větší množství vody, někdo dá raději přednost čaji, nejlepší je asi nápoje kombinovat.  

„Co se týče minerálních vod, je dobré podívat se na jejich složení. Pokud vypiju skleničku denně, na složení příliš nezáleží, pokud by to měly být 2 až 3 litry denně, může být denní příjem některých iontů například sodíku nebo vápníku relativně vysoký,“ upozorňuje profesor.

Naopak pozor by si lidé měli dát na sycené nápoje s vysokým obsahem cukru a dalších přísad.

„Kromě toho, že ledviny těchto jedinců nejsou zvyklé dostatečně koncentrovat moč, a mohou mít tedy problém ji zahustit v situaci odnětí tekutin, dostává se do těla velké množství cukru či umělých sladidel a fosfátů, které přispívají k obezitě či rozvoji cukrovky, a to i u dětí,“ varuje profesorka Ryšavá.

Pít nárazově, nebo popíjet?

Na závěr se podíváme na celkem diskutované téma, jestli se jednou za čas pořádně napít, nebo naopak popíjet neustále a nosit láhev s vodou při sobě. Bohužel jednotný názor mezi odborníky nepanuje a podle profesora Tesaře snad ani není žádná randomizovaná studie, která by oba citované přístupy srovnávala.

„Z fyziologického hlediska je ale určitě dobré mít trvalý (častý) přístup k tekutinám a doplňovat jejich ztráty plynule. Z hlediska třeba rizika močových kamenů tím trvale udržujeme nižší koncentraci kamenotvorných látek v moči. Mnoho lidí má také s nárazovým příjmem tekutin problém,“ upřesňuje profesor Tesař.

Autor: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock