Čechy nejvíce trápí délka čekání na ošetření u ambulantního specialisty a reformu zdravotnictví by přijala většina z nich, ukazuje výzkum
„Je to jako s tím chlápkem, co padal z desátého patra. V každém patře lidé slyšeli: Zatím je to dobrý, zatím je to dobrý.“ To je slavná hláška z filmu Sedm statečných a v tomto směru trochu připomíná i české zdravotnictví. Občané České republiky ho totiž podle výzkumu Zdravotnictví očima české veřejnosti oznámkovali průměrnou známkou 2,77. Takže vlastně ještě dobrý. Co trápí české pacienty nejvíce a co si naopak pochvalují? Ke komu mají ve zdravotnictví důvěru a je opravdu bezplatná péče bezplatná? A na jaké reformní kroky by byli Češi ochotni už teď přistoupit?
reklama
reklama
Když je průměrná známka téměř tři, tak to znamená, že je české zdravotnictví na tom ještě dobře. Mezi největší klady patří podle 30 % lidí napříč věkem, pohlavím, velikostí bydlení a krajem, technologické vybavení nebo odbornost zdravotnického personálu. Respondenti výzkumu, na kterém spolupracovala Kancelář zdravotního pojištění (KZP) a Národní asociace pacientských organizací (NAPO), vyzdvihovali dále dostupnost zdravotní péče (18 %) a její bezplatnost (16 %).
„Technologického vybavení a vysoké úrovně odbornosti nemocnic si nejvíce váží lidé s vysokoškolským vzděláním, mezi nimiž tento aspekt zmínilo 44 % respondentů. Bezplatnost zdravotnictví je obzvlášť ceněna mladšími věkovými skupinami, avšak s přibývajícím věkem tato hodnota klesá. Ve věkové skupině 45 až 54 let čtvrtina respondentů nedokáže na českém zdravotnictví najít nic, co by stálo za pochvalu,“ píše se v průzkumu, kterého se účastnilo celkem 1027 občanů České republiky starších 18 let a realizovala ho Agentura GEN z Fakulty informatiky a statistiky na VŠE. Sběr dat zajistila výzkumná agentura ResSolution.
Celý výzkum přitom nepřináší návod politikům, ale určitě důvod k zamyšlení. „Veřejnost dává v tomto výzkumu návod politikům, kam mají směřovat své úsilí. Jeho zjištění přinášejí cenné podněty pro zodpovědné plánování změn, které by zvýšily efektivitu a udržitelnost systému, aniž by se zhoršila jeho dostupnost pro občany,“ upřesnil na tiskové konferenci ředitel KZP Ladislav Švec.
reklama
Nedostatek ambulantních specialistů versus bobtnající lůžková péče
Přesuňme se ale nyní k problémům, které českou veřejnost naopak nejvíce trápí. Více než polovinu respondentů (51 %) totiž trápí hlavně délka čekání na ošetření u ambulantního specialisty.
„Není právě toto téma k diskusi? Porovnání vysokého počtu poskytovatelů lůžkové péče versus nedostatku ambulantních specialistů, kde občas, pacient a pojištěnec vnímá tuto službu jako nedostupnou,“ komentoval na tiskové konferenci výsledky předseda NAPO Robert Hejzák.
Na druhém místě se umístila délka čekání na plánované výkony, což trápí 45 % respondentů. Dalšími významnými problémy jsou nedostupnost některých léků (39 %), výše doplatků za léky (34 %) a nedostupnost nákladných léků pro osoby se vzácným onemocněním (33 %). Právě nedostupnost nákladných léků pro osoby se vzácnými onemocněními je obzvláště znepokojující pro ty, kteří pečují o blízké s chronickými nemocemi, v této skupině ji jako významný problém vnímá 43 % respondentů.
Z pohledu vnímání jednotlivých prvků českého zdravotnického systému, tak nejlépe ohodnotili respondenti zdravotní pojišťovny (průměrná známka 2,73). Těsně následovala zdravotnická zařízení a lékaři (2,75) a nejhůře dopadlo hodnocení ministerstva zdravotnictví, které dosáhlo průměrného hodnocení 3,54. Nemocnice mají průměrnou známku 2,55.
Bezplatná péče jen na oko?
Už výše jsme si mohli všimnout, že jen 16 % respondentů považuje za výhodu českého zdravotnictví jeho bezplatnost. Jak totiž ukázal průzkum, tak 46 % dotázaných se setkává s požadavky platby za poskytnutí služeb hrazených pojišťovnou. Nejčastěji se jedná o poplatky za jednorázový zdravotnický materiál (19 %).
„Alarmujícím faktem je, že část pacientů (nikoli nevýznamná) je nucena platit za běžné administrativní úkony, jakými jsou rezervace termínu pomocí internetových systémů (5 %), přijetí na domluvený čas (4 %) nebo dokonce přednostní poskytnutí péče (2 %). Roli v těchto zkušenostech hraje také pohlaví, ženy častěji uvádějí, že se setkaly s různými poplatky, zejména za jednorázový materiál (26 %). Naopak respondenti starší 65 let mají nejmenší zkušenosti s jakýmikoli platbami ve zdravotnictví, což naznačuje, že jsou platby vybírány arbitrárně tam, kde lze předpokládat větší ochotu platit. Může to být též jedním z důvodů lepšího hodnocení zdravotnictví osobami v důchodovém věku,“ uvádí výzkum.
Další smutných faktem je, že jen 2 z 10 respondentů zaznamenali zlepšení ve zdravotnictví v posledních pěti letech. Podle více než třetiny dotázaných se zdravotnictví nezměnilo a podle 31 % se situace dokonce zhoršila.
„Nejkritičtější vůči vývoji ve zdravotnictví byli respondenti, kteří pečují o blízkou osobu s chronickým onemocněním, téměř polovina z nich (48 %) má pocit, že se systém zhoršil. Podobně kritické byly i osoby ve věku 55 až 64 let, z nichž 44 % uvedlo zhoršení,“ okomentoval výsledky Hejzák.
Obavy panují i do budoucna, kdy polovina respondentů má v příštích dvou dekádách největší strach z nedostatku lékařů a zdravotnického personálu. S výraznějším odstupem následují obavy z nedostatku financí (13 %) a nedostatku léků (12 %).
Není na co čekat. Chce to změnu co nejdříve
Změna je nevyhnutelná a cítí to už i lidé sami. Osm z deseti respondentů cítí, že je nezbytné přistoupit k reformám současného zdravotnického systému, a většina z nich zdůrazňuje naléhavost těchto změn. Celkem 80 % dotázaných je přesvědčeno, že změny je třeba řešit co nejdříve.
Naproti tomu pouze desetina respondentů si myslí, že systém není třeba měnit, a 8 % zůstává indiferentních. Pokud jde o načasování změn, drtivá většina těch, kteří vnímají potřebu reformy, preferuje okamžité kroky (81 %), zatímco 19 % by uvítalo změny v horizontu následujícího desetiletí. Zajímavé je, že ženy častěji, než muži vyjadřují přání, aby změny ve zdravotnictví byly realizovány co nejdříve.
„O tom, jak české zdravotnictví reformovat a zachránit dostupnou moderní zdravotní péči pro všechny obyvatele, se již nějakou dobu vede velmi živá debata. V médiích na toto téma vycházejí články každý týden. Jen politické strany k tak zásadnímu tématu zatím mlčí. Věříme, že politici využijí závěry tohoto výzkumu při tvorbě volebních programů pro blížící se parlamentní volby. Už není na co čekat,“ myslí si předseda NAPO.
Proto se také výzkum zaměřil na efektivitu zdravotnictví a jaké jsou možnosti jejího zvýšení. „I podle analýz z akademické sféry potřebujeme v horizontu příštích dvou dekád zvýšit vnitřní produktivitu a efektivitu zdravotnictví přibližně o 40 až 50 %. Podle mě to bude i o něco více. A to je ohromný úkol a měli bychom být schopni vnitřní efektivitu a produktivitu o jedno dvě procenta zvyšovat. Reálná situace je ale úplně obrácená. My v posledních letech jdeme opačným směrem a vnitřní produktivita a efektivita zdravotnictví snižujeme a je to vidět a je to doložitelné,“ varoval Švec. K jakým reformním krokům jsou ale čeští pacienti ochotni přistoupit?
Kam až jsou ochotni pacienti v reformách zajít?
Stále stejnou výmluvou politiků pro odkládání reformy je to, že lidé na změnu nejsou připravení. Výzkum se ale zaměřil i na tuto část. Překvapivým zjištěním je poměrně vysoká ochota pacientů dojíždět za rychleji dostupnou nebo kvalitnější zdravotní péčí v případě vážného problému.
Pouze 5 % respondentů není ochotno dojíždět vůbec, zatímco 47 % je připraveno cestovat za lepší péčí až hodinu. Dalších 10 % respondentů je ochotných dojíždět až čtyři hodiny a 19 % nemá omezení, co se délky cesty týče.
Z výsledků dále vyplývá, že většina respondentů (70 %) podporuje finanční zvýhodnění pro ty, kteří se chovají ohleduplně ke svému zdraví. Tuto formu motivace k zdravějšímu životnímu stylu především preferují vysokoškolsky vzdělaní (85 %) a lidé starší 65 let (84 %). Druhým nejvíce přijatelným řešením je možnost volby mezi různými nabídkami pojišťoven dle výše pojistného, se kterou souhlasí 51 % respondentů.
Podíl ochoty připlácet na pojištění se významně zvyšuje po vysvětlení dopadů budoucí demografické krize (42 % před vysvětlením). Relativně vysokou podporu (40 %) má i možnost, aby si lidé hradili levnější péči do 1000 Kč sami.
Naopak, návrhy, jako je hrazení nákladů na drahou péči přesahující 10 milionů korun samotnými pacienty, prodloužení čekacích dob na neakutní vyšetření a redukce počtu ordinací a nemocnic, se setkávají s výrazným odporem veřejnosti. Hrazení nákladů odmítá 83 % respondentů, prodloužení čekacích dob 73 %, a omezení počtu ordinací a nemocnic 71 %.
„Pokud jde o strukturální změny, to znamená o snížení hustoty poskytovatelů, tam jsme dle očekávání zaznamenali malou podporu pro rušení poskytovatelů v místě. Což ale nemusí platit pro myšlenku změny jejich zaměření. To znamená, že na místo akutní lůžkové péče by poskytovatel nabízel třeba péči následnou. Může to být a bude to jednou z otázek, kterou chceme v dalších fázích průzkumu dále zpřesňovat,“ dodal ředitel KZP Švec.
Podněty jsou nasnadě, ale politická odvaha k větším změnám už chybí. Proto výzkum specifikoval i politické preference lidí a zjistil, jestli je mezi nimi zásadní rozdíl. Jestli je to tak, že voliči jedné strany mají jasnou představu, co by se mělo změnit a voliči jiné strany představu zcela jinou.
„Zjistili jsme, že preference mezi pojištěnci napříč politickým spektrem se zásadně neliší. Voliči víceméně všech politických stran jsou ochotni jít cestou podobných navržených řešení, stejně tak voliči napříč spektrem politických stran některá řešení odmítají. Otázkou tedy jen je, zda jsou politické strany schopny dosáhnout základní shody na tom, jakým směrem má zdravotnictví jít,“ uzavřel výsledky Švec s tím, že i z tohoto důvodu vznikla Pacientská vize zdravotnictví 2035, Iniciativa Zdravotnictví 30+ a také pomalu vzniká Komise pro budoucnost, která by měla sdružovat lidi napříč politickým spektrem a jednotně postupovat v sekcích, jejichž změny se nedějí v průběhu jednoho volebního období, ale musí se kontinuálně vyvíjet až za pětiletý horizont.
Autor: Pavlína Zítková
Foto: Shutterstock
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama