Celková proočkovanost v Česku klesá. Jaké jsou nejčastější mýty o vakcinaci?

Stejně jako každý rok, i letos připadá na poslední dubnový týden Evropský týden očkování (European Immunization Week (EIW)) pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO). Jeho hlavním tématem je zlepšení proočkovanosti a přístupu k očkování v kontextu celosvětového poklesu proočkovanosti v důsledku pandemie covid-19. 

I přes dlouhodobě zavedený systém povinného očkování a přeočkování se problematika týká i České republiky. Proočkovanost české populace totiž postupně klesá. U povinných dětských očkování, jako je hexavakcína nebo zarděnky a spalničky klesla z 98 procent před 15 lety na současných zhruba 95 procent. U dobrovolné imunizace je situace ještě horší. Například proti meningokoku je očkováno asi 30 procent dospívajících, proti papilomavirovým infekcím necelých 60 procent. Nízký je i podíl dospělých očkovaných proti chřipce a klíšťové encefalitidě. Vyplývá to z dat Svazu zdravotních pojišťoven.

U doporučovaných očkování určených dětem a mladistvým jsou čísla nižší, nicméně standardně se až na výjimky pohybují okolo dvou třetin dětí a víc, například u pneumokokových a meningokokových infekcí.

Ve srovnání se západními zeměmi pokulháváme

Nižší proočkovanost u dospělé populace se ukazuje nejen u vakcín proti covidu-19, ale například i u očkování proti chřipce či klíšťové encefalitidě.  

„Zejména u očkování určeného dospívajícím, jako je HPV, meningokok a pneumokok, by určitě bylo dobře, kdyby jej rodiče pro své děti využívali ve větší míře. Obdobně to platí i pro starší lidi například u sezónní chřipky, protože u nich může mít tato nemoc mnohdy závažné následky,“ říká výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada.

Zrovna očkování proti chřipce je mimo jiné hrazeno z veřejného pojištění pro lidi starších 65 let. Přesto proočkovanost proti této nemoci v této věkové skupině je jen 21 procent, přičemž vládní akční plán cílil na 75procentní podíl. 

„U chřipky je proočkovanost populace ve věku 65+ let aktuálně v ČR na úrovni jen těsně nad 20 procent, což je ve srovnání se západoevropskými zeměmi v průměru 2x až 3x méně. Stejně tak nízká jsou čísla proočkovanosti proti klíšťové encefalitidě, která ukazují v tuto chvíli v ČR na proočkovanost alespoň jednou dávkou jen u třetiny osob, zatímco například v sousedním Rakousku se proočkovanost pohybuje mezi 80 a 90 procenty. Přitom v obou případech mají nejrizikovější skupiny toto očkování hrazeno ze zdravotního pojištění, “ upozorňuje vedoucí Oddělení infekčních nemocí MUDr. Jan Kynčl, Ph.D.

Očkování jako oběť vlastního úspěchu

Aby byl výsledek očkování co nejúčinnější, je u infekčních nemocí zapotřebí dosáhnout kolektivní imunity, pro níž je obvykle nutná větší než 90procentní proočkovanost. Z toho důvodu je část očkování v Česku povinná ze zákona a řídí se podle očkovacího kalendáře. U nemocí, které se přenáší z člověka na člověka, chrání kolektivní imunita i neočkované.

I proto stát investuje do imunizace nemalé peníze. Otázkou je, jestli je to oproti jiným státům dost. „Dle dostupných dat národních zdravotních účtů putuje do imunizačních programů v posledních letech (před pandemií covidu) celkem 0,32 procenta celkových výdajů ve zdravotnictví. To je lehce nad průměrem zemí OECD, který v roce 2019 činil 0,29 procenta výdajů na zdravotnictví," napsal pro web Našezdravotnictví.cz mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. 

Cílem je dosáhnout úplného vymýcení daného onemocnění, což se zatím povedlo pouze u pravých neštovic. U celé řady dalších onemocnění však došlo k výraznému snížení jejich výskytu v populaci. To bereme už dnes skoro jako samozřejmost, že některé závažné nemoci kolem nás nejsou. Není ale nikde dáno, že se nemohou při poklesu kolektivní imunity vrátit.

Právě míře proočkovanosti vůbec neprospěla pandemie covidu-19, která zasela semínko pochybnosti v mnoha lidech i proti očkováním, která jsou pro nás nezbytná.

„Sledujeme i v České republice, že pandemie covid–19 u některých lidí zanechala dojem jakési nedůvěry k očkování, nebo pocit, že už očkování bylo dost. Je potřeba opakovat, že mýtů o očkování je mnoho a všechny jsou zdraví škodlivé. Každá doporučená dávka vakcíny je důležitá, aby vás a vaše milované ochránila před nemocemi, kterým lze předcházet očkováním. Rutinní plán očkování je navržen tak, aby chránil nejen děti, ale i dospělé, když to nejvíce potřebují. Dodržujte tento plán. Otevřené rozhovory o očkování mezi klienty a zdravotníky posilují porozumění a motivaci k dodržování doporučení a plánů očkování. Jde o to obrátit znovu pozornost veřejnosti, ale i odborníků, ke kontrole proočkovanosti. Zajímejme se aktivně, ptejme se svého lékaře, zda jsme očkováni a přeočkováni dle aktuálních doporučení,“ zdůrazňuje ředitelka Státního zdravotního ústavu MUDr. Barbora Macková. 

Nezapomínat i na nepovinná očkování a přeočkování

Často se pozornost veřejnosti soustředí jen na povinná očkování v dětství a dospívání, ale náš imunitní systém v dospělosti a s přibývajícím věkem slábne. Stáváme se tak náchylnější k infekčním onemocněním, jako jsou například pneumokoková onemocnění či pásový opar. Většina očkovacích látek zároveň nezaručuje silnou celoživotní ochranu a je žádoucí jejich účinek pravidelně posilovat přeočkováním. Jedná se například o očkování proti klíšťové encefalitidě, tetanu, záškrtu nebo černému kašli. U chřipky je očkování doporučeno s ohledem na každoročně upravované složení očkovací látky reflektující aktuálně cirkulující viry chřipky.

Očkování a přeočkování v dospělosti může zabránit vzniku infekčního onemocnění, či jeho závažnému průběhu a komplikacím. Očkování je důležité i při cestování do zahraničí, typicky například může poskytnout ochranu proti břišnímu tyfu, žluté zimnici, japonské encefalitidě, meningokokovým onemocněním či vzteklině. Je žádoucí se včas poradit v očkovacích centrech a očkování správně načasovat.

Dalším příkladem důležitého přeočkování v dospělosti je přeočkování proti tetanu, kdy lze využít i kombinované vakcíny proti záškrtu, tetanu a pertusi. V poslední době se v ČR objevilo několik případů infekcí záškrtem, které opět podtrhují význam očkování. 

„Po třídávkovém základním očkování vakcínou proti záškrtu, tetanu a pertusi neboli černému kašli má 94 až 100 procent dětí potřebné hladiny protilátek proti záškrtu. Imunita po základním očkování ale postupně slábne, podobně jako u většiny očkovacích látek. K zajištění trvalé ochrany jsou tedy potřebné dávky posilovací. V České republice se záškrt dříve řadu let nevyskytoval právě díky povinnému očkování, které začalo už v roce 1946. Riziko nákazy se obecně zvyšuje s věkem, s poklesem hladiny ochranných protilátek nebo může mít souvislost s kontaktem s neočkovanými osobami nebo s cestováním do zahraničí,“ připomíná MUDr. Kateřina Fabiánová, Ph.D., zástupkyně vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ. 

Nejčastější mýty o očkování

S vakcínou proti onemocnění covid-19 začaly být hlasy proti očkování slyšet více než kdy dříve. A s tím se ve veřejném prostoru stále hlasitěji opakovaly podle zakladatelky neziskové organizace Loono MUDr. Kateřiny Šédové také nejrůznější mýty a dezinformace, které pochopitelně vzbuzují velké vášně. 

„Proto jsme se v Loono rozhodli, že se zaměříme také na oblast očkování. Chceme lidem ukázat, jak funguje a že se ho opravdu nemusí bát,“ dodává Šédová z organizace Loono, která se zaměřuje na prevenci nejrůznějších typů onemocnění – od rakoviny přes kardiovaskulární problémy až po reprodukční a duševní nemoci.

Příkladem je třeba mýtus, že očkování způsobuje autismus. Neexistují ale jakékoliv vědecké důkazy o tom, že by vakcíny u dětí způsobovaly autismus. Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie Andrew Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Po důkladných nezávislých výzkumech však bylo prokázáno, že byl tento text záměrně klamavý a zavádějící. Andrew Wakefield byl vyškrtnut z registru lékařů a přišel o svou lékařskou licenci.

Vědecké důkazy chybí také u tvrzení, že by očkování způsobovalo nebo zhoršovalo alergická onemocnění. Pro řadu pacientů s astmatem nebo atopickým ekzémem je očkování proti různým onemocněním naopak doporučováno, protože mohou mít vyšší riziko nákazy, těžkého průběhu některých chorob nebo i zhoršení jejich základního onemocnění. Jen ve velmi vzácných případech se mohou po očkování objevit alergické reakce, jako jsou kopřivka nebo potíže s dýcháním. Závažné alergické reakce, například anafylaktický šok, se týkají méně než jednoho případu z milionu podaných očkovacích dávek.

Naopak pravdou je, že některé vakcíny skutečně obsahují hliník. Ten se však nachází také ve vodě, vzduchu, mateřském mléce i v dětských příkrmech. Hliník je totiž všude kolem nás. Denní dávka hliníku je do množství 2 mg/kg hmotnosti dle vědeckých studií považována za minimálně rizikovou. Hliník ve vakcínách se nikdy této hranici ani zdaleka nepřibližuje.

„Přestože vědecké důkazy mýty a dezinformace popírají, objevuje se argument, že se tak činí úmyslně, protože jsou nežádoucí účinky očkování záměrně bagatelizovány a nekorektně hlášeny. To také není pravda, jelikož jsou všichni zdravotničtí odborníci v souladu se zákonem povinni hlásit veškeré závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky, se kterými se ve své praxi setkají. V České republice tato data shromažďuje Státní úřad pro kontrolu léčiv,“ uzavírá Kateřina Šédová.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock