Britský vědecký týdeník Nature otiskl ve svém prvním červnovém čísle studii českých behaviorálních ekonomů věnovanou ochotě lidí očkovat se proti covidu.&nbsp;Hned úvodem se sluší podotknout, že jde o dlouho nevídaný úspěch české vědy. „V jednom z neprestižnějších světových vědeckých časopisů Nature mělo během posledních deseti let alespoň jednoho českého spoluautora pouze 108 článků. A v oblasti společenských věd je to dokonce článek jediný, kde převažují a hrají vedoucí roli autoři působící na českých výzkumných pracovištích,“ říká Daniel Münich, vedoucí think tanku IDEA při CERGE-EI, z jehož líhně autoři úspěšné studie pocházejí. Michal Bauer a Julie Chytilová působí na tomto pracovišti dosud, Vojtěch Bartoš působí na univerzitách v Mnichově a v Miláně a Jana Cahlíková pracuje v mnichovském Institutu Maxe Plancka pro daňové právo a veřejné finance.Čím tedy čtveřice českých autorů přísné recenzenty v Nature zaujala? Hned v úvodu práce s nepříliš atraktivním názvem „Komunikace lékařského konsenzu trvale zvyšuje vakcinaci proti covidu-19“ autoři uvádějí, že neochota lidí k očkování patří k hlavním výzvám při zvládání epidemií nebezpečných infekčních chorob. A následně popisují experiment, v němž se jim jednoduchou metodou&nbsp; podařilo u testované skupiny osob důvěru k očkování a zájem o vakcínu zvýšit.Autoři studie se v loňském roce podíleli na sběru dvou souborů dat. Jednak ve spolupráci s Českou lékařskou komorou zkoumali, jaký vztah mají ke covidovým vakcínám čeští lékaři, a jednak společně s agenturou PAQ Research sociologa Daniela Prokopa v dlouhodobém průzkumu zjišťovali, jaký si lidé myslejí, že mají lékaři k těmto vakcínám vztah.Že se tyto údaje budou do nějaké míry rozcházet, se dalo s ohledem na nízkou kvalitu veřejné debaty během covidu očekávat. Ukázalo se ovšem, že se hodnoty rozcházejí zcela zásadně.Devadesát procent oslovených lékařů uvedlo, že se chtějí nechat očkovat (nebo byli v době průzkumu v únoru 2021 již očkováni), zhruba stejný podíl uvedl, že schváleným vakcínám důvěřuje, a přes 95 procent uvedlo, že očkování doporučí svým zdravým pacientům.&nbsp;Naproti tomu většinová představa veřejnosti o lékařském konsenzu ohledně očkování byla zcela jiná. V průměru se Češi domnívali, že jen 59 procent lékařů důvěřuje vakcínám a je ochotných se nechat očkovat.Tato čísla samotná byla publikována už dříve Českou lékařskou komorou, agenturou PAQ Research i &nbsp;médii. Autoři studie publikované v &nbsp;Nature však udělali ještě jeden velmi důležitý krok. Experiment.Polovinu respondentů v reprezentativním vzorku populace seznámili s výzkumem lékařského konsenzu, a druhou nikoli. A pozorovali, že ve skupině obeznámené se skutečným postojem lékařského stavu oproti skupině kontrolní&nbsp; znatelně vzrostla ochota a důvěra k očkování – zhruba o pět až šest procentních bodů. Tato důvěra navíc přetrvala období, kdy byly vakcíny vzácné a určené jen pro vybrané skupiny, a projevila se posléze – po rozjetí masového očkování – i na reálné vakcinaci respondentů.Obecnější závěr tedy může znít, že spíše než tenisky a telefony, usilovné ministerské a premiérské apely nebo videa s celebritami může jako motivace k očkování fungovat prosté šíření informace, která je pro rozhodování váhajících důležitá.Jelikož autoři studie patří k zástupcům ekonomického směru označovaného za behaviorální, pracují s informací o lékařském konsenzu jako s klasickým příkladem „šťouchu“ (nudge). Což je fenomén popsaný ekonomickým nobelistou Richardem Thalerem, podle nějž právě i zdánlivě nenápadná „pošťouchnutí“ na správných místech a ve správném čase mohou mít zcela zásadní vliv na chování a procesy rozhodování.Jako každý odborný a vědecký text se samozřejmě i tato práce otištěná v prestižním časopisu může stát a také stala terčem kritiky. S jednou možnou výtkou vyrukoval zdravotnický právník a bojovník proti covidovým opatřením Ondřej Dostál. Ten na sociálních sítích zpochybnil způsob, jímž autoři zjistili klíčový výchozí lékařský konsenzus nad kvalitou a důvěryhodností vakcín. Podle Dostála šlo primárně o „doktory, kteří komunikují s (prezidentem ČLK – pozn. red.) Kubkem“.Dostál má pravdu v tom, že vzorek lékařů použitý ve studii byl sice masivní –přes 9500 respondentů –, nicméně nebyl vytvořen podle sociologických zásad reprezentativnosti. Lékařská komora oslovila plošně všechny členy, kteří s ní komunikují elektronicky, což je 70 procent všech lékařů. Čtvrtina z nich pak na online dotazník odpověděla. A tím vznikl vzorek, na němž se postoj lékařů k vakcínám zkoumal.Online sběr dat je v &nbsp;sociologických průzkumech vždy trochu problematický a výzkumníci mívají velkou snahu k němu přistupovat opatrně a pečlivě vážit různé sociodemografické i jiné proměnné. Už proto, že z online výzkumů jsou automaticky a logicky rovnou vyřazeni lidé, kteří internetové technologie používají málo nebo vůbec – a i takoví lidé pořád tvoří relevantní část populace, která by ve skutečně reprezentativním vzorku měla být zastoupena.&nbsp;To se v tomto případě nestalo, alespoň ne bezprostředně při samotném sběru dat. Výtku k metodě výběru lékařského vzorku lze ostatně najít i mezi posudky recenzentů, kteří pro Nature práci českých vědců hodnotili. A dodejme, že tuto výtku rozhodně neshledali tak závažnou pro celkové vyznění práce, aby studie nemohla vyjít.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/f7e5a12ded22d599feb953286fb8cc99.png"></figure>Nicméně je také třeba říci, že autoři studie – i v reakci na recenzní připomínky – překontrolovali složení svého vzorku lékařů na základě statistických sociodemografických ukazatelů jednak podle údajů ČLK a jednak podle databáze ÚZIS. A dospěli k závěru (který podepřeli obsáhlou tabulkou v přílohové části studie), že vzorek za reprezentativní považovat lze. A tudíž rozhodně nelze zjištěnou míru konsenzu považovat za zcela chybnou, jak naznačuje Dostál.Proto se jeví pravděpodobnějším, že ona drtivá menšina lékařů, kteří k vakcínám cítí nedůvěru nebo je rovnou odmítají, je prostě hlasitější. A díky amplifikačním efektům sociálních i klasických médií mnohem slyšitelnější a vlivnější, než by odpovídalo jejímu početnímu zastoupení mezi lékařským stavem. Jak ostatně kriticky upozorňují v úvodu své práce i autoři studie, covidová produkce médií byla patrně jednou z hlavních příčin vzniku zásadní disproporce mezi tím, co si lékaři o vakcínách myslejí, a tím, co si lidé myslejí, že si lékaři o vakcínách myslejí.&nbsp;Jistou relevanci může mít i Dostálův argument, že autoři studie nabrali vzorek lékařů jednorázově v únoru 2021, zatímco vzorek populace byl sledován longitudinálním výzkumem mezi únorem a listopadem téhož roku. Tudíž, pravda, nemáme hodnověrná data o tom, zda se pohled lékařů na covidové vakcíny během roku 2021, s přicházejícími poznatky a masivním rozšířením dostupnosti očkování, nějakým způsobem nezměnil.&nbsp;Nicméně ono samotné hledání lékařského konsenzu nebylo hlavním zaměřením studie. V té šlo primárně o efekt konkrétní informace na konkrétní postoje a rozhodování populace – a ten se ukázal jako skutečný a nepopiratelný.Nicméně pokud by Ondřej Dostál nebo kdokoliv jiný chtěl na práci Čechů v Nature navázat a prozkoumat na zcela korektním a reprezentativním vzorku českého lékařského stavu vývoj postojů mezi loňským únorem a současností, byla by to nepochybně zajímavá a záslužná vědecká práce.Autor: Martin ČabanAutor je komentátorem serveru Seznam Zprávy. Text je mírně rozšířenou verzí příspěvku sepsaného pro zdravotnický newsletter Seznam Zpráv VizitaFoto: Shutterstock

vakcina-ano-ne-shutterstock_2150566111.jpg

očkování

Jak podpořit očkování? Zapomeňte na tenisky. Názor lékařů pomůže víc