Co obnáší život s břišní dialýzou? Nejsem zdravá, ale přesto jsem stále šťastná a samostatná, vypráví paní Dana

Dana Koudelková začala být zhruba před osmi lety neustále unavená. „Nejdříve jsem to přisuzovala práci, kde jsem toho měla hodně. Do toho jsem rekonstruovala byt. Jelikož mi ale bylo čerstvě 50 a stav se nelepšil, raději jsem si zašla k obvodnímu lékaři na základní preventivní prohlídku. Ve výsledcích odběru krve už ale svítil alarm,“ popsala začátek zdravotních komplikací paní Koudelková.

Začala pak rovnou chodit k paní primářce MUDr. Petře Ronové z dialyzačního střediska s nefrologickou ambulancí Fresenius Medical Care v Praze-Vysočanech. „Léčíme pacienty s onemocněním ledvin ve všech stadiích a týdně jich ošetříme 30 až 50. Ti, kterým ledviny selžou, se pak dostávají na dialýzu. Je jich ale malé procento, protože se v ambulanci vždy snažíme zachovat funkci ledvin tak, aby dialýzu nepotřebovali,“ řekla pro web Našezdravotnictví.cz primářka Ronová s tím, že se jim velmi osvědčily nové léky glifloziny nebo GLP-1.

S dietou a konzervativní léčbou začínala i paní Dana. Pro oddálení dialýzy jí dokonce ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady podávali dvakrát nebo třikrát za rok infuzi. Nakonec se ale k dialýze muselo přejít. 

„Už od začátku jsem chtěla peritoneální dialýzu (neboli břišní dialýza – dialyzační metoda náhrady funkce ledvin, která využívá pobřišnici jako membránu, skrze niž dochází k výměně tekutin a rozpuštěných látek z krve, pozn. red.), abych mohla být samostatná a nezávislá, jenže během roku se okolnosti opět změnily. Pro tuto metodu totiž musíte mít břicho v pořádku, jenže mně při kontrole zjistili nádor močového měchýře a rakovinu děložního čípku. V roce 2018 jsem tak musela podstoupit celkovou hysterektomii (celkové odstranění dělohy, pozn. red.), jenže během operace mi ještě omylem přestřihli nerv na levé noze, takže operace trvala dvakrát tak dlouho a ledviny to už nezvládaly,“ popisuje strastiplnou cestu Dana. Proto také zatím musela od břišní dialýzy upustit a začít běžnou hemodialýzu.

Jaké jsou mezi jednotlivými dialýzami rozdíly?

První příznaky chronického onemocnění ledvin jsou nenápadné a dlouho probíhá i bezpříznakově. K prvním projevům, jako jsou nechutenství, zvracení, zvýšená únava, vysoký krevní tlak nebo bolesti hlavy, dochází teprve při snížení funkce ledvin na 35 až 40 %. Nezřídka se nemoc projeví až při zhoršení funkce ledvin o 90 %, tedy ve stadiu jejich selhání, kdy je nezbytné zahájit dialýzu.
Ve stadiu chronického selhání ledvin s nutností podstupovat dialýzu se v ČR nachází okolo 6400 osob, z toho přibližně 40 % tvoří diabetici. Zhruba stejný počet osob žije s transplantovanou ledvinou. Počet nově dialyzovaných pacientů se v posledních 10 letech pohybuje mezi zhruba 200 a 240 osobami za rok.

Když už se dostanou do tohoto stadia, mají na výběr mezi několika druhy dialýz. První možností je hemodialýza, která se provádí třikrát týdně po dobu 4,5 hodiny. Při dialýze je krevní oběh napojen na umělou ledvinu (dialyzační monitor) pomocí mimotělního krevního oběhu, kde je krev očišťována přes speciální filtr od toxických odpadových látek a přebytečné vody a po očištění se vrací zpět do cévního řečiště. 

Pacienti mají v ruce vytvořený tzv. cévní přístup (shunt), přes který je pomocí speciálních jehel sestra napojuje na přístroj. „Vytvoření shuntu je malý ambulantní zákrok, kdy se spojí tepna se žílou,“ ukazuje shunt na ruce paní Koudelková. 

Na hemodialýzu mohou pacienti buď dojíždět na středisko, nebo si ji mohou provádět sami doma po zaškolení zdravotnickým personálem. Mohou mít k dispozici také asistenci – tzv. home care. 

Druhou možností, kterou je možné provádět doma, je peritoneální dialýza. Během dialýzy je speciální tekutina, tzv. dialyzační roztok, napouštěn peritoneálním katetrem do dutiny břišní. Břišní dutina je využita k filtraci a čistění krve. Buď se provádí ručně čtyřikrát za den, nebo pomocí speciálního přístroje který filtruje a čistí krev během noci. 

Filtrovat doma, nebo na středisku?

Podle primářky Ronové přináší domácí dialýza obecně více benefitů. „Zaprvé není nutné neustále cestovat a zajišťovat si dopravu. Tito lidé jsou také více psychicky v pohodě, protože zůstávají v domácím prostředí, mohou pracovat, cestovat. I když ale dochází do střediska, tak v zahraničí je možné navštívit některé z tamních dialyzačních středisek,“ vysvětluje primářka.

Fotografie: Simulace výměny roztoku na peritoneální dialýzu (zdroj: Pavlína Zítková)

Je pravda, že břišní dialýza není vhodná pro všechny. Například pokud je člověk po velké operaci v dutině břišní a má spousty srůstů. Hodně pacientů ale tuto metodu odmítá, protože se podle primářky Ronové bojí. „Chápu, když jsou lidé starší a nemohoucí, mají ve středisku neustálý dohled. Mnoho i mladších pacientů se ale bojí domácí dialýzy, protože se o sebe budou muset postarat sami,“ potvrzuje. Opačný problém ale měla paní Dana. Po roce už nechtěla neustále docházet na středisko a být závislá na hemodialýze, proto lékaři zkusili i přes možná rizika aplikovat dialýzu břišní. Ta se ujala a nyní má paní Dana možnost srovnání mezi oběma druhy.

„Pacient má mít pocit, že má to nejlepší. A protože jsem si zkusila oba způsoby, vím, že mi více vyhovuje noční dialýza. Přes den mám volno, večer se napojím, zdialyzuju a ráno hurá do života. Během noci mám na sobě napojené takové malé vaky, jeden s dialyzátem a jeden odpadní, k nim se připojí mašina. Hadička je dlouhá zhruba metr a půl a nesmíte si ji přilehnout, jinak začne houkat alarm. Spíte ale v klidu celou noc. Celý proces funguje v podstatě jako pračka – napustí se něco málo přes dva litry tekutin, hodinu a půl zůstává v břiše a pak se odpustí. Takhle během noci čtyřikrát,“ vypráví Dana Koudelková.

Fotografie: Příprava systému na peritoneální dialýzy je jednoduchá (zdroj: Fresenius Medical Care)

Omezení v jídle a zákaz koupání

Dialýza samozřejmě nepřináší jen omezení časová, ať už je na ni pacient napojený přes den, nebo v noci. Co paní Daně chybí, je například to, že se nesmí koupat. Dále je důležité ze stravy zcela vynechat sůl. Solení i v predialýze vede ke zbytečnému zvýšení krevního tlaku. 

„Nesmí se také požívat alkohol, ale ten jsem nikdy nepila. Jsem veselá holka i bez alkoholu. Je také potřeba omezit příjem fosfátu a draslíku, protože je dialýza špatně odbourává. Nesmím tedy to, kde jsou pecky, a potraviny typu květáku a brokolice, kde je hodně draslíku,“ vyjmenovává omezení paní Koudelková. Paní primářka ještě dodává, že někteří pacienti musí omezit příjem tekutin, protože po zahájení náhrady funkce ledvin přestanou močit.

„Nejsem zdravý člověk, ale musím brát, co je. Omezit jsem musela jen bazén. Chodila jsem na akvaaerobik, což mě teď mrzí, ale jinak jsem úplně šťastný člověk. Mám i nějaká omezení ve stravě, ale všechno se dá. Je to spíš o nastavení v hlavě,“ říká s úsměvem paní Dana.

Čekání na transplantaci

Paralelně během přípravy na náhradu funkce ledvin nebo už pak během dialýzy může být pacient zařazen na čekací listinu k transplantaci ledvin. Ze všech diagnostikovaných vážně nemocných pacientů s onemocněním ledvin je ale na tuto čekací listinu zařazeno jen 7 %. 

„Je to jen menší skupina pacientů, kteří jsou natolik zdraví, aby mohli podstoupit transplantaci. Jakmile ale na čekací listině jsou, čekací doba bývá poměrně krátká, většinou okolo čtyř měsíců, nejdéle rok. Z tohoto hlediska jsme na špičce Evropy. Transplantace má každopádně svá rizika a není možné transplantovat ledvinu někomu, kdo má slabé srdce nebo kdo má rakovinu, protože velký dopad pak mohou mít třeba i léky na imunosupresi (potlačení imunity),“ uvádí MUDr. Ronová. 

Transplantace ledvin z důvodu rakoviny zatím nebyla možná ani u paní Dany. „Po třech až pěti letech ale může dojít k posouzení, jestli je vhodným adeptem na zařazení na čekací listinu. V případě paní Dany musí urologové a gynekologové potvrdit, že je vše čisté, a pak už jen potřebujeme potvrzení v IKEMu, že může být transplantace provedena,“ doplňuje primářka Ronová s tím, že ne vždy je transplantace i z důvodu vedlejších účinků imunosupresivních léků ideálním řešením, také proto si někteří pacienti transplantaci nepřejí. Obavy má i paní Dana, ale chuť do života má také velikou. I proto doufáme, že ať už s dialýzou, nebo transplantací bude dále inspirovat okolní svět svým elánem a pozitivním přístupem.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková (úvodní fotografie - zleva PD sestra Tereza Kmentová, pacientka, paní Dana Koudelková, primářka dialyzačního střediska MUDr. Petra Ronová)