Exogenní hormony a karcinom prsu: co je mýtus a co říkají data?

Cílem přednášky nebylo jen představit jednotlivé studie, ale především vysvětlit nejčastější nejasnosti, se kterými se lékaři setkávají v běžné praxi při komunikaci s pacientkami.

A proč hormony vůbec řešíme? Hlavním důvodem je biologická povaha většiny nádorů prsu. Přibližně 70 až 80 procent karcinomů prsu je hormonálně dependentních (HR+), tedy reagují na estrogenové nebo progesteronové receptory.

„Hormony nás zajímají zejména kvůli hormonálním receptorům. Zároveň jsou ženy celoživotně exponované estrogenům – jednak endogenním, jednak exogenním. A hormony nejsou jen rizikový faktor, ale používají se také jako terapeutická modalita (konkrétní forma nebo metoda léčby používaná k ovlivnění zdravotního stavu pacienta, pozn. red.),“ vysvětlil primář gynekologicko-porodnické části kliniky gynekologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze MUDr. Černý.

Estrogen v buňce působí jako transkripční faktor, který podporuje proliferaci buněk a aktivuje růstové dráhy. Jednodušeji řečeno estrogen v buňce působí jako signál, který zapíná některé geny a tím podporuje dělení buněk a jejich růst. Progesteron má v této signalizaci jinou roli.

„Progesteron moduluje estrogenové receptory a působí jako marker funkční estrogenní signalizace. Velmi obecně také platí, že nádory s progesteronovým receptorem mají obvykle lepší prognózu – jsou takové hodnější.“

Co všechno může ovlivnit hormonální expozici

Jedním z důležitých sdělení přednášky bylo, že hormony nelze posuzovat jako jednu skupinu. Záleží na jejich typu, dávce, délce užívání i způsobu podání. „Je potřeba myslet na to, že neexistují hormony obecně – je to velmi široké téma,“ vysvětlil Černý.

Do hormonální expozice přitom patří řada situací, které ženy během života mohou zažít:

• kombinovaná hormonální antikoncepce

• gestagenní antikoncepce

• hormonální substituční terapie (HRT)

• lokální vaginální estrogeny

• hormonální nitroděložní tělíska

• hormonální stimulace při IVF

• gender-afirmující hormonální terapie

Každý z těchto typů expozice má přitom jiný biologický efekt a jiné rizikové profily.

Kombinovaná hormonální antikoncepce

Jedním z nejčastějších dotazů pacientek je vliv hormonální antikoncepce na riziko karcinomu prsu. Podle velké dánské studie publikované v New England Journal of Medicine se relativní riziko při užívání kombinované orální kontracepce (COC) pohybuje přibližně kolem RR 1,2.

To znamená přibližně 20% relativní zvýšení rizika oproti ženám, které antikoncepci neužívají. Zároveň se ukazuje, že s délkou užívání mírně roste:

Důležité je ale vysvětlení, které často v médiích chybí: jde o relativní riziko, nikoli o absolutní počet případů. Ve skutečnosti podle této studie odpovídá zvýšené riziko přibližně jednomu novému případu karcinomu prsu na 7690 žen užívajících antikoncepci během jednoho roku. „Klinicky jde o velmi malé absolutní číslo,“ upozornil MUDr. Černý.

Dalším důležitým zjištěním je, že po vysazení antikoncepce riziko postupně klesá a přibližně po deseti letech se vrací na úroveň běžné populace.
Hormonální substituční terapie

U hormonální substituční terapie je situace složitější, protože záleží na typu léčby.

Velká analýza publikovaná v Lancet Collaborative Group ukázala, že systémová HRT je spojena se zvýšenou incidencí karcinomu prsu, především při kombinaci estrogen a gestagen.

Riziko navíc:

• roste s délkou užívání,

• po vysazení postupně klesá.

Jiná situace je ale u žen po odstranění dělohy.

„U pacientek po hysterektomii a bilaterální adnexektomii vychází při dlouhodobém sledování hazard ratio 0,77. To znamená, že riziko vzniku karcinomu prsu je ve srovnání s kontrolní skupinou dokonce mírně nižší,“ upozornil primář Černý.

Jinými slovy – čistě estrogenní HRT může mít u těchto žen dokonce mírně protektivní efekt.

Naopak některé přípravky mohou riziko zvyšovat. „U oblíbeného tibolonu víme, že zvyšuje incidenci karcinomu prsu. A důležité je, že také zvyšuje rekurenci onemocnění. Pokud má pacientka karcinom prsu v anamnéze, tibolon není vhodné používat.“

Fotografie: MUDr. Andrej Černý, Ph.D. přednášející svoji prezentaci 7.3.2026 (zdroj: Pavlína Zítková)

Nitroděložní hormonální tělíska

Další často diskutovanou metodou jsou levonorgestrelová nitroděložní tělíska (LNG-IUD). V běžné populaci se jejich relativní riziko pohybuje přibližně mezi RR 1,13 a 1,4, tedy podobně jako u hormonální antikoncepce. Podstatné je ale opět absolutní číslo.

Studie publikovaná v JAMA (2024) sledovala výskyt karcinomu prsu podle délky užívání tělíska:
 

Trend však nebyl statisticky signifikantní. „Relativní riziko může působit vyšší, ale absolutní riziko zůstává nízké,“ zdůraznil MUDr. Černý.

Hormonální tělíska jsou však kontraindikována u probíhajícího karcinomu prsu. U žen s anamnézou onemocnění mohou být výjimečně zvažována až po pěti letech od léčby, a to pouze po mezioborové dohodě s onkologem.

Měděná tělíska naproti tomu nemají žádná omezení.

Asistovaná reprodukce

Diskutovaným tématem je také hormonální stimulace při IVF. „Když se provedly metaanalýzy dostupných dat, zjistilo se, že krátkodobá expozice hormonům při asistované reprodukci se jeví jako bezpečná, a to i u žen s karcinomem prsu v anamnéze nebo u nosiček mutace BRCA,“ popsal MUDr. Černý.

Důvodem je především krátká doba expozice. „Jde sice o velmi vysoké hladiny hormonů, ale působí jen krátce.“

Gender-afirmující hormonální terapie

Specifickou skupinu představují osoby podstupující změnu pohlaví. 

U trans žen (muži na ženy) je riziko karcinomu prsu vyšší než u biologických mužů kvůli dlouhodobé estrogenizaci. Nikdy však nedosahuje úrovně biologických žen.

U trans mužů naopak riziko klesá díky antiestrogennímu prostředí a často také díky chirurgické mastektomii.

Největší problém: relativní vs. absolutní riziko

Podle MUDr. Černého vzniká při interpretaci statistických údajů mnoho nedorozumění. „Často jde spíš o neznalost rozdílu mezi relativním a absolutním rizikem. Když máme ve studii RR 1,2, znamená to dvacetiprocentní relativní nárůst, ale absolutní rozdíl může být velmi malý – může jít jen o jednotky případů.“

Zároveň připomněl, že existují mnohem významnější rizikové faktory. „Je potřeba myslet na to, že mnohem silnější rizikové faktory jsou například věk, obezita nebo kouření.“

A také jednu důležitou biologickou souvislost: „Estrogen je palivo, ale není to jiskra, která rozpoutá nádorové bujení.“

Na závěr MUDr. Černý připomněl, že posouzení rizika by mělo být vždy individuální. „Pokud by někdo z řad odborníků nebo pacientek potřeboval mít riziko vyjádřeno, respektive nebyl by si jistý, máme u nás na klinice nově (nebo relativně nově) otevřenou ambulanci, která se věnuje právě prevenci karcinomu prsu a výpočtu rizika,“ pozval pacientky do nové ambulance Černý.

Pacientky podle něj mohou vyplnit krátký dotazník a absolvovat konzultaci, která pomůže zvolit nejvhodnější postup.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock