Vláda avizuje více novel zákoníku práce během jednoho roku. Myslím, že odborníci hodnotí takovou legislativu jako pokleslou. Jde přesně o tu situaci, kterou již kdysi kritizoval prezident Václav Havel. Jedna novela vzápětí mění předchozí novelu a běžný občan nemá šanci se orientovat v tom, co vlastně platí, a co již ne. Na druhé straně tato novela přináší pro lékaře některé pozitivní změny, které si „vybojovali“ při jednání s vládou a ministrem. Zásadní slib, zákon o odměňování ve zdravotnictví, je však v nedohlednu.
reklama
reklama
Novela zákoníku práce je jednou z více připravovaných novel tohoto zákona. Tato novela upravuje zejména situaci, kdy u zaměstnavatele působí více odborových organizací a stanoví mechanismus uzavírání kolektivní smlouvy, nedojde-li mezi nimi k dohodě. Dále obsahuje podmínky pro dohodu o zkrácení nepřetržitého odpočinku (§ 92 odstavec 6). Mění se ustanovení o minimální mzdě a zaručeném platu. Nově se stanoví možnost dohody o rozvržení pracovní doby samotným zaměstnancem. Stanoví se příplatek za zvýšenou zátěž zaměstnance ve zdravotnictví, pracujícího ve směnném provozu, za každou třináctou a další odpracovanou hodinu v téže směně nejméně ve výši 20 procent průměrného výdělku.
Dále příplatek stanoví za práci ve ztíženém pracovním prostředí ve výši nejméně deseti procent minimální mzdy, podmínky stanoví vláda nařízením. Současně je novelizován zákon č. 95/2004 Sb., o vzdělávání a způsobilosti k výkonu lékařských povolání, kde je stanovena povinnost poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy v případě zvyšování nebo prohlubování kvalifikace. Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních pak stanoví povinnost poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy při prohlubování kvalifikace nelékařských zdravotnických pracovníků.
Kolektivní smlouvy
Kolektivní smlouvy uzavírá zaměstnavatel s odborovými organizacemi, které se předem shodnou na společném postupu. Pokud se na společném postupu neshodnou, je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací, jež má největší počet členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele nebo s více (nikoliv se všemi) odborovými organizacemi, které mají dohromady největší počet členů. Pokud by více než
50 procent zaměstnanců oznámilo zaměstnavateli, že s takovou kolektivní smlouvou nesouhlasí, nemůže být tato kolektivní smlouva uzavřena.
reklama
Zaměstnavatel musí zaměstnancům oznámit, se kterou odborovou organizací hodlá kolektivní smlouvu uzavřít, a zaměstnanci mohou vyslovit do 30 dnů nesouhlas. S ostatními odborovými organizacemi musí zaměstnavatel kolektivní smlouvu, kterou uzavírá s „většinovou nebo většinovými“ odborovými organizacemi, projednat.
Rozvržení pracovní doby zaměstnancem může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout písemnou formou. V takovém případě rozvrhuje svou pracovní dobu sám zaměstnanec. Dohodu mohou obě strany vypovědět bez uvedení důvodů v patnáctidenní výpovědní době.
Zkrácení nepřetržitého odpočinku pro zaměstnance ve zdravotnictví (§ 92 odstavec 6) lze dohodnout za podmínky, že doba, o kterou se zkrátí, nesmí být nahrazena samostatně, ale jen s jiným nepřetržitým odpočinkem v týdnu tak, aby zaměstnanci byl poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu za období čtyř týdnů v délce alespoň 140 hodin.
Příplatky
Příplatek za zvýšenou zátěž zaměstnance ve zdravotnictví (§ 114a) náleží zaměstnanci, který je vystaven zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby. Zaměstnanci ve zdravotnictví přísluší za práci ve směně, jejíž délka byla sjednána nebo stanovena podle § 83a odstavce 1 zákoníku práce, vedle dosažené mzdy příplatek za třináctou a další hodinu odpracovanou v téže směně nejméně ve výši 20 procent průměrného výdělku (tedy kolektivní smlouvou nebo rozhodnutím zaměstnavatele může být stanoven příplatek vyšší).
Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí (§ 117) musí dosahovat
nejméně deseti procent minimální mzdy.
Výši příplatku a podmínky pro jeho přiznání stanoví vláda nařízením.
Dobu čerpání dovolené stanoví zaměstnavatel (§ 217 odstavec 1)
a vedle provozních důvodů musí přihlížet i k oprávněným zájmům zaměstnance. Alespoň jedna část dovolené musí činit nejméně dva týdny, pokud se zaměstnavatel nedohodne se zaměstnancem jinak.
Volno před zkouškami
Novela zákona č. 95/2004 Sb. stanoví povinnost poskytnout placené volno před zkouškami, které náleží lékařům, zubním lékařům a farmaceutům v délce: pěti pracovních dnů na přípravu a vykonání zkoušky po dokončeném vzdělávání v základním kmeni a pěti pracovních dnů na přípravu a vykonání zkoušky v jiném než prvním základním kmeni; deseti pracovních dnů na přípravu a vykonání atestační zkoušky a deseti pracovních dnů na přípravu a vykonání atestační zkoušky v jiném než dosaženém oboru nebo závěrečné zkoušky v nástavbovém oboru.
Novela zákona č. 96/2004 Sb. stanoví povinnost poskytnout placené volno před zkouškami nelékařským zdravotnickým pracovníkům v délce: nejméně pěti pracovních dnů na přípravu a vykonání atestační zkoušky.
Lékaři si prostřednictvím svých odborů mohou samozřejmě v rámci kolektivního vyjednávání a kolektivní smlouvy zajistit i další benefity, které zákon přímo neobsahuje, případně je zákon uvozuje podmínkou „nejméně“.
Autor: JUDr. Jan Mach, advokát, ředitel právní kanceláře ČLK
Foto: Shutterstock
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama