Jak na odpírače očkování? Těžko, věří bludům a chybuje i jejich psychika

Každý už asi slyšel, že žijeme v době „fake news“, falešných zpráv, lží a podvodů. Není nutné je spojovat jen s politikou. Očkování je ukázkový příklad, jak nedozírné škody může napáchat byť jen jediná lež. Lékaři teď těžko hledají způsoby, jak odpírače vrátit do reality 21. století.

Je to vlastně jen těžko pochopitelné. Dokonce ještě prarodiče některých z nás pocházejí z mnohačetných rodin, kde se ale dospělosti dožilo jen několik dětí. Ostatní podlehly záškrtu, dětské obrně, černému kašli, tetanu, spalničkám, pravým neštovicím a dalším nemocem, které dnes už přinejmenším v Evropě skoro neznáme a rozhodně se jich už téměř nebojíme. 

Proč z nich nemáme strach? Kvůli očkování a kvůli tomu, že už o nich takřka neslyšíme. A znovu – neslyšíme o nich právě kvůli očkování. Stal se ale paradoxně opak – kdysi děsivé nemoci vymizely, lidé na ně zapomněli a pro mnoho z nich je dnes fatální hrozbou nechat se očkovat.


Vyvrácený podvod jednoho lékaře spustil epidemii odmítačů

Lékaři, epidemiologové a další odborníci se shodují, že všechno odstartovala přesně před deseti lety tzv. Wakefieldova studie. Ukázala se jako podvod, ale dodnes páchá nesmírné škody. Autorem studie je britský gastroenterolog Andrew Wakefield. Prohlásil, že očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám může způsobovat autismus.

Nic takového se neprokázalo, Wakefield lhal, a dokonce se ukázalo, že byl ve střetu zájmů. Měl totiž patent na oddělené dětské vakcíny a trojitá dětská vakcína mu kazila obchody. Mezitím ale jeho studie šest let zasívala paniku mezi rodiče, kteří se báli a někteří dodnes bojí očkovat své děti.

Potvrzuje to i Ondřej Beran, vedoucí lékař výzkumné laboratoře a Centra očkování a cestovní medicíny v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. „Nejvíce škod nadělala fáma o spojitosti vakcinace s autismem, která byla opakovaně vyvrácena. Bohužel lživé informace z práce dr. Wakefielda nadále cirkulují mezi rodiči a ovlivňují jejich přístup,“ uvedl v rozhovoru pro Naše zdravotnictví. Více čtěte zde: Epidemii spalniček spustili odmítači očkování. Jste proti nákaze chráněni?.


Podfuk napáchal škody snadno. Náprava je složitá

Navzdory všem vědeckým a lékařským důkazům i statistikám zkrátka už deset let miliony lidí po celém světě věří, že očkování způsobuje autismus a je nebezpečnější než nemoci, před kterými chrání. Mnohde (Evropu a Česko nevyjímaje) kvůli tomu propukají epidemie nemocí dávno potlačených, protože populace není dostatečně proočkována.

Ukazuje se, že způsobit takovou škodu bylo relativně snadné, ale odčinit ji bude naopak velmi obtížné. Tvrdí to výzkum společnosti Economist Intelligence Unit (EIU), který se odmítači očkování a jejich důvody zabýval (nutno přitom dodat, že výzkum sponzorovala společnost Pfizer).

Výzkum se zabýval psychologickými faktory, které nutí lidi odmítnout nesporné výhody očkování před hrozbou vážné nemoci. Řešil i to, jak by měli lékaři, zdravotníci i politici na toto odmítání reagovat.


Nikdo očkování neděkuje, že neumřel na neštovice

Odmítači očkování jsou podle tohoto výzkumu ovlivňováni emocemi, psychikou a jakousi poruchou chápání informací. Experti se shodli, že bojovat s předsudky se musí na všech těchto úrovních.

Nejlépe to asi vysvětlil Douglas Hough, šéf programu Zdravotní správy a zdravotní politiky z americké Univerzity John Hopkins: „Pokud očkování dělá svoji práci, nikdo si toho nevšimne. Nikdo neříká: děkuji vám, že jsem neumřel na pravé neštovice. Klíčové je balancovat mezi informacemi a příběhy.“


Odmítači očkování v zajetí své psychiky

Odmítači očkování jsou podle výzkumu v zajetí dvou psychologických efektů. Jedním z nich je sklon k vyhnutí se omylu. Jakmile se setkají se složitými, a navíc protichůdnými informacemi, mají tendenci vyhnout se rozhodnutí. Nejistotu zkrátka řeší tím, že se raději nerozhodnou vůbec – v případě očkování je tedy výsledkem neočkování.

Druhým faktorem je tzv. nocebo efekt. Je to opak placebo efektu, který u rodičů malých dětí způsobuje, že by cítili větší vinu, pokud by dítě mělo jakékoli potíže po vakcíně, než kdyby skutečně onemocnělo na neočkovanou chorobu. Zatímco u placebo efektu funguje příznivé očekávání, u nocebo efektu lidé zveličují negativa, o kterých si četli nebo se o nich doslechli. 


Namísto zdravého úsudku lidi ovlivňují příběhy

Odmítači očkování se přitom často emotivně spoléhají na názory rodiny nebo přátel a odmítají odborná doporučení, statistiky i informace. Právě z toho by podle výzkumu měli vycházet lékaři a zdravotníci při rozhovorech s pacienty o očkování. 

Zpráva naznačuje, že by měli používat „příběhy“, stejně jako to dělají odpůrci očkování. Ti sice znají z doslechu údajné negativní reakce na očkování, ale naopak neznají třeba příběhy dětí po mozkové obrně.

Bohužel na něco takového podle závěrečné zprávy obvykle zdravotníci nejsou nijak školeni a co hůř, mnoho z nich podléhá stejným vlivům jako jejich pacienti. Nepřesvědčený lékař pak selhává i v neverbální komunikaci, přestože by mu vědecké poznatky měly velet, aby očkování důrazně doporučil.

Lidstvo přitom na vakcinaci spoléhá i do budoucna. Očkování je nejspíš jedinou cestou, jak vyhladit AIDS (Vymýtí lidstvo někdy AIDS? Vědci testují slibnou vakcínu proti HIV) či ebolu (Svět zkouší vakcínu proti ebole. Možná nám ale hrozí úplně jiný zabiják).


David Garkisch

Ilustrační foto: Flickr.com (CC BY-ND 2.0)


Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat