Kvalitní vzdělávání, kvalitní pracovní podmínky a kvalitní finanční ohodnocení. Do těchto tří bodů by se dalo zjednodušeně shrnout celé tajemství, jak si zajistit, aby do českého zdravotnictví přicházelo více lidí a méně z něj prchalo. Zajištění těchto podmínek je klíčem ke kvalitní péči o pacienty a personální stabilitě zdravotního systému.
reklama
reklama
Systém specializačního vzdělávání
Pro profesi lékaře je samozřejmě nezbytné vzdělávání celoživotní, nicméně u mladých lékařů je otázka vzdělávání přece jen více specifická. Mladí lékaři čelí komplikovanému a neustále se měnícímu systému specializačního vzdělávání.
Tento systém je roztříštěný mezi mnoho institucí a postrádá efektivní kontrolu, což i při jeho sebelepším prvotním nastavení vede postupem času k jeho postupné degradaci. Zároveň je i ve třetím tisíciletí zatížen neúměrnou administrativou a takřka nulovou elektronizací (to se snad s projektem Administrátor v brzké době změní). Vzdělávání je však pro lékaře nezbytné, což znamená, že zlepšení jeho organizace je klíčové.
Zmatky ve vzdělávání pak i z centrálního hlediska způsobují nejistotu ohledně počtů absolventů, lékařů zapsaných do základních kmenů či vlastního specializačního vzdělávání, chybí jakákoliv informace o tom, jak se v tomto systému pohybují, na kterých místech např. nabírají zbytečné zpoždění, kolik je potřeba vypsat termínů zkoušek po kmeni či atestaci. Jednotliví hráči ve vzdělávání (MZČR, lékařské fakulty, IPVZ, ČLK aj.) nemají žádnou jednotnou komunikační platformu na koordinaci a výměnu dat. To je však nezbytné, aby se zajistila přesnost a efektivita vzdělávacích procesů.
reklama
Když se dále podíváme, co označují mladí lékaři (průzkum Lékaři 2022) za problematické, je to v první řadě nedostatečná míra dozoru a dohledu, a to až u 54 procent absolventů. Dále je to nevyjasněný systém a dodržování kompetencí, kdy pouze 40 procent toto mělo na pracovišti vyjasněno a z nich pouze polovina toto dodržovala. I proto cca 40 procent lékařů během atestační přípravy provádělo činnosti, na které se necítili být kvalifikovaní. A smutnou kapitolou samo o sobě je diskriminační jednání, se kterým se setkalo 50 procent lékařů v průběhu postgraduálního vzdělávání.
Pracovní podmínky
Podle zákoníku práce může zaměstnavatel nařídit zaměstnancům práci přesčas až 150 hodin ročně, případně až 416 hodin ročně na základě dohody. To jsou známá fakta. Nicméně podle dat z přelomu roku 2022/2023 byl průměrný počet přesčasů kolem 800–900 za rok. Až deset procent lékařů pracuje dokonce kolem 30 hodin přesčasů týdně, což znamená 1560 hodin ročně. Toto přetížení ohrožuje bezpečnost pacientů a udržitelnost systému. Přetížení vede k vyčerpání a zvyšuje riziko chyb, což má přímý dopad na kvalitu péče o pacienty.
Odchody domů po službě jsou dalším klíčovým prvkem. Nikdo by například nesedl do letadla, kdyby věděl, že pilot je již 25 hodin na nohou. Avšak lékaři často operují nebo provádějí vyšetření po probdělé noci, což je neudržitelné a potenciálně až nebezpečné. Tento stav je do budoucna neudržitelný a je nezbytná změna, aby se zajistila bezpečnost pacientů a snížilo se riziko chyb způsobených únavou lékařů.
Nerovnováha mezi prací a soukromým životem
Mladí lékaři po náročném šestiletém studiu pracují mnohdy 60 a více hodin týdně, včetně nocí, víkendů a svátků. Současně se musejí odborně vzdělávat, absolvovat povinné stáže a kurzy a složit atestační zkoušky. Toto pracovní zatížení ztěžuje udržení rovnováhy mezi profesním a osobním životem. Lékaři potřebují čas na odpočinek, rodinný život a samozřejmě i osobní zájmy, aby si mohli udržet vysokou úroveň profesionální výkonnosti a předcházet vyhoření. Je samozřejmé, že medicína je povolání s velkým morálním přesahem a napracované hodiny nikdy nebudeme mít zcela spočítané, toho však nemůže být systémově zneužíváno.
A stejně tak přínos učení se ve službách je přinejmenším diskutabilní. Lékaři by přece měli být vzděláváni během dne (a celých 40 hodin týdně). Je 5.00 ráno po probdělé noci ideální čas na učení se pro lékaře či pro pacienta? A 15.00 odpoledne po probdělém dnu, noci a dalším dnu už vůbec ne.
Platové podmínky
Lékaři jsou vysoce specializovanou pracovní silou s fyzicky, psychicky a emocionálně náročnou prací. Odpovědnost za zdraví a životy pacientů je obrovská. Absolventi lékařské fakulty mají hrubý nástupní plat 46 380 korun měsíčně (276 Kč/hod.), zatímco atestovaní lékaři dostávají 68 680 korun měsíčně (409 Kč/hod.) (dle aktuálních platových tabulek + plnění dohody s MZČR). Tyto odměny často neodpovídají náročnosti a zodpovědnosti jejich práce. Zvýšení finančního ohodnocení by mohlo pomoci snížit odchod lékařů do zahraničí nebo mimo medicínu.
Medicína a rodinný život
Soulad profesního a osobního života je pro lékaře naprosto zásadní záležitostí. Dvě třetiny absolventů lékařských fakult jsou ženy, na které problematika mateřství a rodičovství vzhledem k nastavení systému i společenským zvyklostem dopadá o to více. Je nezbytné zajistit možnosti brzkého návratu do práce prostřednictvím zařízení, jako jsou jesle a školky, a umožnit částečné úvazky. Podpora pro lékařky a lékaře, kteří chtějí kombinovat kariéru a rodinu, je klíčová pro udržení talentovaných profesionálů ve zdravotnictví.
Kvalitní zdravotnictví potřebuje kvalitní podmínky pro zdravotníky. Kvalitní zdravotnictví vyžaduje systémové změny, které podpoří lékaře v jejich práci. Investice do vzdělávání, zlepšení pracovních podmínek a adekvátní finanční ohodnocení jsou nezbytné pro udržení mladých lékařů a zajištění kvalitní péče o pacienty.
Splnění těchto podmínek povede k udržitelnému zdravotnímu systému, a tedy i zlepšení či udržení péče. Mladí lékaři si jsou vědomi respektu ke starší generaci, ale současně chtějí, aby jejich pracovní podmínky byly spravedlivé a motivující, nikoliv penalizující a zastrašující a aby se zlepšovaly pro všechny.
Autor: MUDr. Jan Přáda, viceprezident ČLK
Foto: Shutterstock
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama