Jaké jsou nejčastější poruchy spánku u dětí a proč se jejich léčbě věnuje jen pár center v Česku? Vypráví v rozhovoru profesorka neurologie Soňa Nevšímalová

Co vás na spánku a snění fascinuje nejvíce?

Spánková medicína je relativně mladý obor, do kterého mě uvedl doc. Bedřich Roth (zakladatel spánkové medicíny v naší republice) necelých 15 let po objevu duality spánkových mechanismů (REM a NREM), a tedy velice časně od jeho vzniku. Za více než 50 let jsem mohla sledovat vývoj neurofyziologie i s tím související rozvoj klasifikace jednotlivých poruch, vývoj neurozobrazovacích metod, které se podílejí na objektivizaci metabolických pochodů ve spánku (včetně snění) i spánkových poruch, a v neposlední řadě i rozvoj genetiky, která je podkladem mnoha spánkových onemocnění.

Jsou sny důležité? Proč? V čem nám mohou pomoci?

Vlastní význam snů nebyl dosud jednoznačně objasněn. Podle metabolické aktivity při zobrazovacích metodách mozku můžeme např. odhadnout povahu snu (emoční, vizuální, pohybovou apod.), avšak jeho obsah nikoliv. Podle současných teorií mají sny v REM spánku usnadňovat regulaci nepříjemných emoční zážitků, se kterými jsme se setkali během dne. Dalším účelem snů je patrně „třídění“ zážitků, které si máme zapamatovat, a odstranění těch nepotřebných (případně i nepříjemných či bolestivých vjemů, typických pro posttraumatickou stresovou poruchu, pozn. red.). Někdy se říká, že sny jsou klíčem k zážitkům v bdělém stavu a mohou být i určitou zásobou našich kreativních myšlenek.

Je spánku věnována z pohledu odborné i laické veřejnosti dostatečná pozornost? V čem je tato problematika podceňována?

V posledních letech je určitě spánku a jeho poruchám věnována mediálně větší pozornost než dříve. Zdůrazňuje se potřeba spánku jak v dětském věku a v průběhu dospívání, tak i v dospělosti i jeho význam pro naše zdraví. Z hlediska poruch spánku se hovoří převážně o insomnii (nespavosti) a poruchách dýchání ve spánku, což je však pouze třetina z možných skupin onemocnění. U dětí např. převládají poruchy probouzení z hlubokého NREM spánku (tzv. parasomnie, které se u nich objevují až v 15 %), v dospělosti více má než 5 % populace nadměrnou denní spavost. Poruchy cirkadiánního rytmu spánku a bdění trápí jak jedince pracující na směny, tak zejména dospívající a mnoho starších žen (více než 10 %) obtěžuje syndrom neklidných nohou.

Velkou roli hraje samozřejmě délka spánku (ovlivňuje metabolismus, motorický vývoj, vývoj mozku atd.). Zhoršuje se náš spánek? Spali lidé dříve klidněji? Co je příčinou?

V posledních desetiletích se zkrátila délka spánku ve většině vyspělých zemích, ve kterých jsou tyto údaje sledovány, nejméně o jednu hodinu, a to jak v dospělosti, tak i u dětí. U dospělých je to převážně dáno tlakem na pracovní výkon – zvláště v exponovaných zaměstnáních –, často ale i podceňováním správné spánkové hygieny. Přispívají i zhoršené podmínky klidného spánku (tzv. světelný šum z okolního osvětlení a reklam či zvýšený dopravní hluk, pozn. red.). U dětí ke zkrácení spánku přispívá závislost na počítačích, tabletech a telefonech, jejichž obrazovka vyzařuje modré světlo tlumící produkci spánkového hormonu melatoninu. Již tradičně je v našich školách velmi časný začátek školní výuky, který děti „okrádá“ o ranní fázi REM spánku, jíž je v těchto hodinách nejvíce.

Jaké jsou nejčastější poruchy spánku u dětí? A které jsou naopak nejvážnější, ale nevěnuje se jim taková pozornost?

Nejčastější jsou u dětí probouzecí reakce z NREM spánku – dříve zmíněné parasomnie, které zahrnují stavy náměsíčnosti, nočního děsu či zmatenosti, které ale nepatří mezi nejzávažnější. Značná část dospívajících (7–16 %) má syndrom zpožděné fáze usínání a probouzení, který je často spojen i s určitou psychopatologií a je častější u dětí s vývojovými poruchami, např. ADHD. Kolem 10 % dětí může mít insomnii, vzácněji se objevuje některá z forem nadměrné denní spavosti. 2–5 % dětí má obstrukční spánkovou apnoi, která patří k nejzávažnějším poruchám a měla by být včas diagnostikována a léčena.

Potřeba zvýšit zájem pediatrů

Na přednášce v Domě lékařů (odborný seminář pro lékaře k poruchám spánku u dětí se konal 15. dubna 2023) jste zmínila nedostatek spánkových center. V Česku existují jen dvě centra (Motol, Ostrava), která léčí poruchy spánku obšírněji. Stačí to?

V Česku je kolem 50 spánkových center, jejich naprostá většina (kolem 90 %) je však zaměřena pouze na poruchy dýchání ve spánku a center, která se zabývají diagnostikou a léčbou ostatních poruch spánku, je na rozdíl od zahraničí velmi málo. Ještě horší situace se v naší republice týká diagnostiky a léčby dětských spánkových poruch. Pouze dvě zmiňovaná centra vyšetřují děti od kojeneckého věku a pouze dvě další pracoviště zajišťují komplexní vyšetření dětí od předškolního věku a starších. Jen několik málo center vyšetřujících poruchy dýchání ve spánku se zabývá i dětskými pacienty.

Co byste navrhla: aby center přibylo, nebo aby byla tato problematika více vnímána?

Od roku 2005 jsou nastavena pravidla pro akreditaci spánkových pracovišť, která byla v roce 2020 modifikována podle pravidel EU. O akreditaci jednotlivých pracovišť – zda splňují požadavky po technické a personální stránce, ale zejména kvality práce a počtu vyšetření – rozhoduje Česká společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu. Pouze motolské pracoviště je orientováno výhradně na dětské pacienty, a je proto zapotřebí, aby se zvýšil počet zájemců z oboru pediatrie o tuto oblast medicíny.

Jak se tedy problémy s poruchami spánku v současnosti řeší a do jakého stadia musí dítě dojít, aby už bylo odesláno do spánkového centra? V ČR trpí nějakou takovou poruchou třetina dětí, což je hodně vysoké číslo.

Zásadní otázkou je informovanost pediatrů, kteří posoudí, zda porucha vyžaduje další vyšetření. U řady pacientů např. s parasomniemi vystačí ambulantní pohovor s poučením rodičů a často si takto vystačíme např. u syndromu zpožděného usínání a probouzení. Ne každé dítě je tedy indikováno k vyšetření ve spánkové laboratoři. Obdobně jako v zahraničí i u nás jsou některá dosud neakreditovaná pracoviště, která posuzují poruchy spánku. Naším úkolem je však docílit většího počtu akreditovaných pracovišť, která se zabývají diagnostikou a léčbou všech poruch spánku, a to již od nejranějšího věku.
Výzkum spánku se vyvíjí v čase, stejně jako další specializace. Co za dobu svého působení považujete za nejdůležitější krok kupředu z hlediska výzkumu spánku?

V čem jsme se nejvíce posunuli?

Těžko říci – kromě uvedených příkladů, tedy neurofyziologie, zobrazovací metodiky a genetiky, se objevují otázky tzv. epigenetiky a stále více se dozvídáme o biochemických podkladech spánkových mechanismů – dokonce i na molekulární úrovni, a to nejen fyziologického spánku, ale i o patologických mechanismech jednotlivých poruch. K tomu přispívá i experimentální výzkum a zvířecí modely jednotlivých onemocnění.

Co dosud o spánku nevíme a stálo by za to, abychom se ještě dozvěděli?

Obávám se, že toho, co ještě nevíme, je více než toho, co víme.

Prof. MUDr. Soňa Nevšímalová (zdroj: Společnost dětské neurologie)

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock