Hlavička
Rady a tipy -
15/05/2018

Je 15. 5. Den linky 155. Kdy a jak volat záchranářům? Stručný návod

První pomoc není tak těžká, jak se zdá. Směřuje vlastně neustále k co nejjednodušším a nejúčinnějším postupům. Málokdo například ví, že se už dávno nezjišťuje tep srdce. Jak volat linku 155? Co říct? Jak se zachovat? I to dnes v celém Česku připomíná Den linky 155.

reklama

reklama

Symbolicky se svátek záchranářské linky 155, kde se nezřídka rozhoduje o životě a smrti, oslavuje právě 15. 5. Není asi mnoho lidí, kteří by ji někdy v nouzi nevytočili nebo alespoň neznali někoho, kdo to někdy musel udělat.

Nejprve několik údajů. „Číslo 1 094 808 odpovídá celorepublikovému počtu všech loňských výjezdů zdravotnických záchranných služeb. V průměru přibližně každých 15 sekund zazvoní na některém z našich operačních středisek telefon, operátorka pak přibližně každých 30 sekund vyšle ze základny vozidlo záchranné služby. Výjezdových základen je v současnosti v celé zemi 307,“ prozradila za všechny záchranáře mluvčí pražské záchranky Jana Poštová.


reklama

Zapomeňte na umělé dýchání. Masáž srdce je důležitější

To všechno zdaleka není samozřejmé. Záchranáři mají čas dojezdu oficiálně stanovený zákonem do 20 minut. Ani to není v mnoha zemích obvyklé. Zčásti za to vděčíme poměrně malému území a hustému obydlení, ale děkovat můžeme i blahobytu, ve kterém žijeme.

Aby bylo jasnější, jaké to má na každého z nás dopady: v tuzemských podmínkách například až na výjimky není nutné (tonoucí, dusící se nebo dítě) při oživování hned zahajovat umělé dýchání. Proč? Dospělý člověk má v krvi zhruba tolik kyslíku, že s ním dokáže vystačit těch dvacet minut do příjezdu záchranky. Nejdůležitější je proto v takovou chvíli masírovat srdce. Zkuste si to třeba na Novém Zélandu, v Africe, Mexiku nebo zkrátka uprostřed pouště, savany, tundry, lesů či skal. Vaše první pomoc bude mnohem dramatičtější a delší. A patrně i méně úspěšná.


Operátoři linky jsou školení zdravotníci. Patříme k nejlepším na světě

Další důkaz o kvalitě služeb tuzemských záchranářů? „Operátoři, kteří obsluhují tísňovou linku, jsou zdravotníci, tedy specialisté. V řadě jiných vyspělých zemí to není pravidlem. A právě proto jsou výsledky našich záchranných služeb jedny z nejlepších na světě, jsme na to právem hrdí. Díky propracovanému systému aktivní telefonické asistence je Česká republika na světové špičce v poskytování laické resuscitace lidem postiženým náhlou zástavou oběhu. Tato skutečnost zcela zásadně zvyšuje naději na záchranu a uzdravení pacienta,“ potvrdila mluvčí pražské záchranky Jana Poštová.

Kromě linky záchranářů 155 existují i další tísňová čísla: 150 (hasiči), 158 (policie), 156 (městská policie) nebo linka 112. Pokud voláte na číslo 112, budete spojeni s nejbližším krajským operačním střediskem policistů. I tam vám přivolají záchranáře, ale už budou vaše informace muset předávat dál. Pokud tedy potřebujete rychle zdravotnickou pomoc, raději se vždy obracejte přímo na linku 155. Nikdy nezadávejte žádnou předvolbu – systém vás automaticky přepojí na nejbližší operační středisko, ať jste kdekoli.


Už telefonát na záchranku je první pomocí

Ne všichni lidé přitom vědí, že poskytnout první pomoc je jejich povinností. Obejdou-li ležícího člověka na ulici, mohou se dopustit trestného činu neposkytnutí pomoci se sazbou až dva roky vězení nepodmíněně. A ještě méně lidí tuší následující jednoduché pravidlo: už pouhé zavolání záchranky je první pomocí!

I když to po vás možná operátorka bude chtít, nejste povinni zastavovat krvácení, resuscitovat nebo dávat umělé dýchání, zejména pokud vám k tomu chybí pomůcky jako třeba rukavice. A pokud už se k tomu odhodláte, nikdo vás neodsoudí za to, že jste to neuměli nebo udělali špatně. Proto nikdy nemějte obavy někomu pomoci.


Kdy volat? Když si myslíte, že jde o život, neváhejte

Záchranáře nezbytně volejte, pokud před sebou máte člověka, kterému jde – laicky řečeno – o život, nebo pokud si to alespoň myslíte. S emocemi v takovou chvíli záchranáři počítají, ale snažte se zachovat klid a sdělit dvě nejdůležitější věci: co se stalo a kde se to stalo.

Záchranáři na tísňových linkách jsou školení, aby vám pomohli situaci zvládnout. Dál vás už povedou. Budou mít nejspíš další dotazy ke stavu pacienta a především vás přesně provedou tím, co dělat a jakou první pomoc poskytnout. Nikdy neukončujte hovor jako první a vždy zůstaňte na příjmu. 


Kde jsem? A jak to zjistit?

Pokud si nejste jistí svojí přesnou polohou, vyplatí se použít mobilní aplikaci Záchranka. Nejenže vás spojí telefonicky s operátorem linky, ale rovnou mu odešle vaše GPS souřadnice. Záchranáři pak přesně vědí, kam dorazit, a vy se nezdržujete s popisem místa. Více o ní v článku: Aplikace Záchranka: užitečný pomocník v nouzi do mobilu.


Existuje ještě další užitečná pomůcka, o které jsme psali v článku Lékařka zachránila život, pomohla čísla lamp. Šikovný trik pro každého. Pokud si nejste jistí, kde přesně jste, najděte nejbližší sloup veřejného osvětlení. Ve většině měst a v mnoha obcích už funguje systém číslování osvětlovacích lamp. Ve výšce očí na nich najdete číslo, které nahlásíte buď záchranářům, policii, nebo hasičům. Pak už si vás snadno najdou.


Systém rendez-vous: lékař bez sanitky, sanitka bez lékaře

Pomoc nemusí dorazit ani do těch deklarovaných 20 minut. Na cestu sanitky či lékaře má vliv mnoho nepředvídatelných okolností, včetně dopravních zácp, jakkoli v nich mají záchranáři přednost.

Nebuďte překvapení, pokud k vám jako první dorazí sanitka bez lékaře nebo naopak lékař bez sanitky. Jde o tzv. setkávací systém „rendez-vous“, který ve skutečnosti zkracuje rychlost zásahu záchranářů. Pokud je pacient ve vážném stavu, vyráží k němu menší a rychlejší auto RLP s lékařem (rychlá lékařská pomoc).

Zároveň je vyslána i větší a těžkopádnější sanita RZP (rychlá zdravotnická pomoc). Výhodou je, že se setkávají až u pacienta a plynule na svoji práci navážou. Zatímco sanitka s pacientem pak uhání třeba do nemocnice, lékař míří k dalšímu případu v terénu. Pražská záchranka tento systém zavedla už v roce 1987 a od té doby ho praktikují záchranáři na mnoha místech Česka.

Ve většině zemí světa lékař v takové situaci ani nepřijede. Praktikuje se úplně jiný systém – „scoop and run“, tedy cosi jako „naber a běž“. Zdravotníci ošetří a naloží pacienta, ale lékařské pomoci se mu dostane až v nemocnici.

David Garkisch

Foto: Pixabay, CC0


reklama

reklama

reklama

reklama