Zprávy -
28/11/2024

Je české zdravotnictví před krachem? Řečníci na konferenci Efektivní nemocnice přestali lakovat věci narůžovo

Jakými reálnými způsoby je možné zajistit stabilitu českého zdravotnictví? Jaké jsou plány na zajištění jeho personální stability? Otázky, které si řečnící na nejrůznějších konferencích kladou už více než 20 let. Mluvit o tom je celkem jednoduché, ale říznout do toho a něco změnit je o dost složitější, což ukázala i letošní konference Efektivní nemocnice, která se konala v Praze ve dnech 26. až 27. listopadu 2024.

reklama

reklama

Úvodní blok 11 řečníků měl odstartovat v poklidu. Dva z nich ale rovnou ťali do živého a upozornili na velké problémy ve zdravotnictví, které se na nás hrnou a už jsou v podstatě nevyhnutelné, pokud nenastanou razantní změny.

Prvním byl prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek, který upozornil na hrozbu „vyhynutí“ ambulantních specialistů. Těch je nyní zhruba čtvrtina z celkového počtu lékařů, zatímco před 15 lety to byla třetina. Více než 60 % je navíc v některých oborech starších 60 let. Přitom řečníci v dalších blocích upozorňovali, že je nezbytné udělat vzhledem k demografické křivce a stárnoucí populaci kroky v restrukturalizaci péče, což znamená přesun více do jednodenní a ambulantní péče. Bez ambulantních lékařů to ale půjde těžko.


Tabulka: Srovnání vývoje počtu soukromých lékařů a zaměstnanců

reklama

Klíčová je podle Kubka také platba za státní pojištěnce, protože za dvě třetiny obyvatel jde jedna třetina příjmů. „Takhle to fungovat nemůže. Problém způsobili pan ministr zdravotnictví Vlastimil Válek s pomocí pana ministra financí Zbyňka Stanjury, když v roce 2022 doslova zahodili 14 miliard korun, které zdravotnictví mohlo mít, a dalších šest miliard se ztratilo v roce nadcházejícím, protože platba za státní pojištěnce byla nižší než v roce předchozím,“ konstatoval prezident ČLK s tím, že valorizace pro příští rok ve výši 42 korun je v podstatě poukázka na chudobu.

Do třetice poukázal ve statistikách na to, že zdravotní pojišťovny peníze mají, i když jejich zůstatky na základních fondech klesají. Monumentálně vypadají také zvyšující se náklady a výdaje pojišťoven, ale jen na první pohled. „Česká republika je v rámci EU inflační šampión. Máme třetí největší kumulovanou míru inflace, a proto ty rostoucí výdaje musíme porovnávat s inflací, abychom se bavili o výdajích reálných. Paní předsedkyně výboru pro zdravotnictví MUDr. Zdenka Němečková Crkvenjaš zmiňovala, že je to bezmála půl bilionu korun. Nominální nárůst o 81 % za posledních devět let je impozantní, ale při té kumulované míře inflace je reálný nárůst zhruba 21 %,“ poukázal Kubek.


 

Je to stále nárůst, ale podle Kubka musí výdaje růst rychleji než míra inflace. „Mění se nám zdravotnictví a populace. Máme čím dál více starších lidí s chronickou nemocí, tedy i nákladů. A rozvíjí se i medicína. Máme nové léky, nové přístroje, nové metody. Co bylo nadstandard, je dnes standard. A když se podíváme na medián věku obyvatel, tak v roce 1993, kdy se stanovil odvod na zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z příjmů, byl medián věku obyvatel 36 let. V současnosti jsme na 44 letech. Máme zcela jinou populaci, ale 13,5 % se drží a peníze nestačí,“ dodal Kubek.

Stát umí peníze vybírat, ale měřit a efektivně je distribuovat už ne

Nedostatky zdravotního systému a návrh koncepčních změn pak přinesl v úvodním bloku ještě ředitel Kanceláře zdravotního pojištění (KZP) JUDr. Ladislav Švec, který nikoho a nic nešetřil. I vzhledem ke stárnutí populace tam, kde nyní se stejnými personálními a finančními zdroji léčíme 10 pacientů, bychom podle něj měli být na konci příští dekády schopni ošetřit lidí 15. To je ohromný úkol. 

„Rád bych dnes řekl, že jsme se tou trajektorií zvyšování efektivity, zlepšování distribuce zdrojů za poslední rok vydali. To bych ale lhal, protože tomu tak není,“ vyplývá to nejen z průzkumu, který prezentoval, ale také z čísel, která před ním mimo jiné zmiňoval prezident ČLK Kubek. 

„Při pohledu na vývoj výdajů českého zdravotního pojištění, produktivity systému a inflace nemůžeme než konstatovat, že tento vývoj nekoreluje s vývojem národního hospodářství, nekoreluje s objemem poskytovaných služeb a paradoxně nevede k rozvoji dostupnosti a kvality zdravotní péče, ale naopak ke snižování efektivity a motivací a ke stále širšímu prostoru, ve kterém jsou naši pojištěnci a pacienti nuceni platit přímo za služby, které by teoreticky měly být bezplatné. Náš systém je výborný v utrácení toho, co vybere, ale neumí měřit, sledovat, distribuovat zdroje tak, jak je potřeba,“ varoval Švec.

„Číslo 500 miliard (výdaje na zdravotnictví) nepřináší žádnou informaci. Když jsem se přistěhoval do Prahy, byt stál pět milionů korun, dnes stojí 12 milionů. A není efektivnější. Nevejde se do něj dvakrát víc lidí. Diskuze o tom, jak by měla být tato suma využita, je naprosto racionální. A to, že ta data nemáme, je šokující, ale to se pak musíme rozhlédnout, kdo za to může,“ uvedl viceprezident ČLK MUDr. Jan Přáda a dodal, že primárně distribuci určuje úhradová vyhláška zavedená ministerstvem zdravotnictví, na balíku peněz pak sedí zdravotní pojišťovny a pak nemocnice následně peníze distribuují dál. Je několik úrovní a mělo by se to řešit na všech.

Proč nemáme data a neumíme sledovat tok peněz? 

Podle Švece hovoříme-li o efektivitě, hovoříme o soutěži, která nás nutí pracovat lépe a lépe hledat vnitřní zdroje. Jenže v českém zdravotnictví žádná reálná soutěž mezi zdravotními pojišťovnami ani mezi poskytovateli neprobíhá. 

„Náš systém je přiznaně založen na politicky řízeném přerozdělování zdrojů a toto přerozdělování je potom činěno s ročním výhledem (viz úhradová vyhláška na příští rok nebo konference s vizemi pro rok 2025). S ročním výhledem ale nelze rozumně hospodařit. Náš systém je protknut odshora až dolů všeobjímajícím konfliktem zájmů, kdy lidé, instituce a nějakým způsobem zainteresované subjekty přijímají veřejné finance a mohou ovlivňovat jejich distribuci. Konflikt zájmů je ale v přímém rozporu s efektivitou,“ řekl Švec a dodal, že paradoxně pojištěnci mají minimální možnost dohledu nad využitím jejich prostředků.  

Co s tím? 

Podle ředitele KZP není nutné celý systém stavět znovu od základů, ale odstranit trojské koně, kterými je náš zdravotní software napaden. „Pro zvýšení efektivity je třeba vhodné srovnat postavení zdravotních pojišťoven a vrátit je k předpokládanému původnímu obsahu ve formě samosprávných zdravotních pojišťoven, v jejichž správních radách sedí zástupci těch, co prostředky platili. Je třeba odstranit konflikt zájmů. Pojišťovny musí nakupovat služby a produkty, ne financovat zdravotnictví. Není možné, abychom dohodu mezi poskytovateli a pojištěnci stále uzavírali ročním arbitrárním autoritativním rozhodnutím aktuálního ministra zdravotnictví. Rozsah nároků našich pojištěnců by měl být blíže definován a jasně vymezen. Stejně tak bychom si měli přiznat, že existuje prostor, ve kterém jsou naprosto přípustné přímé platby pacientů poskytovatelům, ale tento prostor musí být opět zákonem upraven,“ navrhl Švec s tím, že programy zdravotních pojišťoven by se měly lišit plněním i sazbou pojistného, aby opravdu nastala soutěž.

Jenže i kdyby byly návrhy přijatelné pro všechny, kdo je uskuteční? I politici přiznávají, že změna je nutná, ale nikdo nemá odvahu ji udělat. Všichni čekají, až to krachne. Ale nekrachlo to už? 

„Ještě nekrachlo, ale nemůžu říct, že jsme tu cestu nenastoupili. Jsme před zatáčkou, kterou bychom měli vybrat. Máme stále kvalitní a dostupnou zdravotní péči, ale ne ve všem. Na jedné straně máme pacienty, kteří dostávají desítky milionů korun na léky, a na druhé straně pacienty, kteří ani nemají svého praktika, pediatra nebo zubaře. Je to velký nepoměr,“ přiznala v dalším bloku předsedkyně výboru pro zdravotnictví v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky MUDr. Zdenka Němečková Crkvenjaš, MBA.

Podle ústavy by všichni naši pojištěnci, respektive občané měli mít rovný přístup k bezplatné zdravotní péči. Z průzkumu Zdravotnictví očima české veřejnosti ale vyplývá, že polovina populace platila v posledních třech letech zdravotní péči ze svého. 

„Jsou ale další signály, které ukazují, že systém přestává plnit svoji roli. Je velké množství lidí, kteří nemají praktického lékaře. Jsou kraje a celé oblasti, odkud se lidé nedostanou k centrové péči. A takhle bychom mohli pokračovat dál a dál. Do kdy je ale nutné čekat?“ zeptal se Švec a zakončil vše větou: „Politické strany se bojí prohrát volby, jenže neprohrajeme budoucnost celého zdravotnictví?“

I když podle politiků nejsou lidé na změnu připravení, průzkum také ukázal, že osm z deseti lidí má pocit, že je potřebné současný zdravotnický systém změnit, a podle 80 % respondentů je potřeba začít řešit změny co nejdříve. 

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková

reklama

reklama


reklama

reklama