Kdy přesně nastává okamžik smrti? Na zajímavé studii pracovali i Češi

Kdy člověk opravdu zemře? Kdy je ten přesný okamžik? Zdánlivě jednoduchá otázka, která nemá jednoduchou odpověď a je přitom nečekaně důležitá. Na studii, která se okamžikem smrti zabývala, se podíleli i čeští lékaři.

Studie ukázala, že umírání není přímočaré. Srdeční aktivita se často několikrát zastaví a znovu rozběhne, než ustane definitivně. Porozumění tomuto procesu je mimořádně důležité pro transplantační medicínu. Vedle dárců se smrtí mozku se v Česku rozvíjí program dárcovství po smrti v důsledku nevratné zástavy oběhu, a právě této skupiny dárců se studie týká.



Jako když praská žárovka


Společně s kolegy z Kanady a Holandska se na studii podíleli také čeští lékaři z Kliniky paliativní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice. Přednostka kliniky Kateřina Rusinová vysvětluje jak umírá srdce a proč je studie důležitá: Než praskne žárovka, někdy chvilku bliká. V srdci je to podobné. Okamžik smrti je z biologického pohledu proces. Z právního a etického hlediska však smrt za proces považovat nelze, a proto na základě celospolečenské dohody pracujeme se smrtí jako s okamžikem.“


Jak tento okamžik určit bylo předmětem mezinárodní studie DePPaRT, do které se zapojily dvě desítky jednotek intenzivní péče v Kanadě, České republice a Holandsku. Výzkumníci v těchto zemích požádali více než 600 rodin, aby umožnily lékařům sledovat životní funkce jejich blízkých během umírání.



Srdce se krátce rozběhlo skoro pět minut po zástavě


Výsledky studie prezentované v New England Journal of Medicine ukazují, že srdeční aktivita se často během procesu umírání může po zastavení na chvíli zase obnovit. Nejdelší prodleva mezi srdeční zástavou a krátkodobým znovuobnovením činnosti srdce byly čtyři minuty a dvacet sekund. Nikdy se však nestalo, že by se krevní oběh obnovil trvale nebo že by pacient znovu nabyl vědomí.


Studie poskytuje důkazy podporující přístup, kdy se po zástavě srdce čeká pět minut, než lékaři stanoví čas úmrtí. Data ze studie lze nyní použít k formulování zásad pro dárcovství orgánů na národní i mezinárodní úrovni.



O darování orgánů se musí uvažovat už před smrtí pacienta


Počet čekatelů na transplantaci „život zachraňujícího orgánu“ v Česku byl ke konci roku 1 103. Loni 81 z nich zemřelo bohužel dříve, než se transplantace mohla uskutečnit. Hlavním důvodem je nedostatek dárců orgánů i orgánů vhodných k transplantacím. Aby byla transplantace úspěšná, je třeba k odběru orgánu od dárce přistoupit v co nejkratší době po stanovení smrti, aby byl orgán v co nelepší kondici a příjemce měl tak optimální šanci, že u něj bude dobře fungovat.


Z praktických a logistických důvodů je zapotřebí o možnosti darování orgánů uvažovat dříve, než skutečně dojde k úmrtí pacienta. Dárce a příjemce k sobě musí patřit například krevní skupinou a mnoha dalšími parametry, které je třeba zvážit včas.



Smysluplná a správná věc


Jde vždy o velice citlivou záležitost a odehrává se v několika krocích. „Ve chvíli přijetí pacienta je prognóza neznámá a o pacienta pečujeme s cílem ho uzdravit. Když se ukáže, že je jeho stav neslučitelný se životem a zároveň, že jeho orgány by mohly pomoci někomu, kdo orgán potřebuje, pokračujeme v péči, která se nazývá péče o ‚potenciálního dárce orgánů‘. Je důležité rodinu s touto informací seznámit a společně probrat možnost zařazení jejich blízkého do dárcovského programu. Dialogu s rodinou se účastní ošetřující lékař a paliatr,“ říká Kateřina Rusinová a dodává, že blízcí pacienta většinou potřebují čas, aby se se situací vyrovnali a dokázali se v ní správně zorientovat. V naprosté většině případů nakonec odběr orgánu podpoří. „Vnímají to jako smysluplnou a správnou věc, přestože první reakce může být někdy negativní.“


Pro příbuzné potenciálního dárce je v tomto ohledu zásadní mít absolutní jistotu, že smrt nastala skutečně nevratně a že zahájit dárcovský proces je bezpečné. Studie DePPaRT poskytne teď lékařům podklady pro to, aby stanovení přesného okamžiku smrti bylo založeno na širokém vědeckém výzkumu.


Jsem rád, že výsledky vědecké práce týmu Kliniky paliativní medicíny se projevují krátce po jejím založení. Ukazuje se, že výzkumný potenciál v této oblasti je značný a že se toto fakultní pracoviště naplno zapojilo do mezinárodní vědecké spolupráce,“ pochválil kliniku děkan Martin Vokurka. Kromě 1. lékařské fakulty UK se do výzkumu zapojili také lékaři z Kliniky anesteziologie a resuscitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady pod vedením přednosty kliniky Františka Dušky. Výzkum finančně podpořila Česká transplantační nadace Karla Pavlíka.


David Garkisch, 1. LF UK


Ilustrační foto: Pixabay.com, CC0




Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Spor o brožuru k rakovině. Opozice: Babiš dělá kampaň z veřejných peněz

Letos zemřelo o třetinu více lidí než loni. Patrně za to může covid

Další změny pro žáky. Do bazénu a na sportoviště mohou už bez testů