Lidí v polymorbidním stavu přibývá. A většina z nich pobírá příspěvky na péči a invaliditu. Jak dlouho to ještě utáhneme?
Až 12 procent českých obyvatel ve věku 50 až 59 let je v polymorbidním stavu. Mají tedy tři a více chronických onemocnění. Ve věkové skupině 70+ už je takových lidí více než polovina. Tito lidé nejenže nejsou zdraví, ale také často pobírají příspěvek na péči nebo invaliditu. O to více ale potřebujeme finančně aktivních lidí, aby utáhli narůstající počet nemocných. Těch ale také ubývá a do budoucna jich bude čím dál méně. Kruté a nekompromisní statistiky představil na letošním brněnském sjezdu České lékařské komory ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR prof. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D.
reklama
reklama
Jaký je invalidizující vliv vážných chorob a s nimi související omezení práceschopnosti? Vracíme vůbec draze léčené pacienty do práce? Kolik vážně nemocných pacientů je ošetřováno v domácím prostředí? Jaká je trajektorie těžce nemocných v systému sociálně-zdravotních služeb?
Na spoustu těchto otázek jsme ještě před pár lety neznali odpověď. Konečně se ale od roku 2010 podařilo provázat data zdravotnického a sociálního systému, čímž se začínají ukazovat zajímavé odpovědi na tyto a další otázky.
Už v úvodu zazněla první alarmující čísla. Ve věku 50 až 59 let máme 10 až 12 procent občanů v dezolátním stavu. Jsou polymorbidní, takže mají tři a více chronických nemocí. Zároveň pobírají příspěvek na péči nebo invaliditu. Ve věku 65+ je v polymorbidním stavu 34,4 % tuzemské populace a ve věku 70+ jich je už téměř polovina.
reklama
Ve spoustě těchto diagnóz se přitom potvrzuje, že prevence není jen marketingovým heslem. „Data nám poskytují objektivizaci hodnocení délky života ve zdraví pro českou populaci. A zde vidíme, že nemocnost chronicky nemocných s věkem narůstá a dominantní je diabetes a hypertenze. Na jedné straně stojí polymorbidita, vyplývající z dat zdravotních pojišťoven, a proti tomu jsou invalidity nebo příspěvky na péči (jistý stupeň závislosti) v mladších věkových kategoriích,“ upozornil Dušek s tím, že mladých lidí pobírajících příspěvky na invaliditu či na péči přibývá.
Kdo s chronickým onemocněním pracuje a kdo ne?
Rozeberme nyní největší epidemie lidstva. K těm největším patří chronické srdeční selhání, kde je v posledních 10 letech zaznamenán nárůst o 17 až 18 %.
„Půjde-li to tak dál, za chvíli tu budeme mít přes půl milionu lidí s chronickým srdečním selháním. Což jsou velmi polymorbidní pacienti. My už ale vidíme i to, jestli tito lidé pracují. A vidíme, že do věku 64 let pracuje pouze 54,7 % a jen 25,5 % pracuje bez invalidního a starobního důchodu s pracovní neschopností nižší než 30 dní za rok. Zbytek má nějakou invaliditu a čerpá ze sociálního systému, i když někteří se pokouší pracovat,“ doplnil ředitel ÚZIS.
Kromě toho, že se potácíme na hraně demografické krize, potácíme se také na hraně duševní normálnosti. Podle statistik je v pravidelné péči psychiatrických ambulancí a psychiatrie celkem 66 257 dětí a mladistvých. A když připočítáte, že k tomu někteří další jsou na lékové medikaci, je jich téměř 100 000.
Duševními problémy trpí i dospělí, a statisíce lidí je tak vyřazeno z trhu práce, a to jim je třeba okolo 50 let věku. Měli by platit daně. Aktivní obyvatelé se pak o ně musí postarat. Do toho jde ještě platba ze sociálního segmentu.
Do třetice se podíváme na screening kolorekta. „Když je nádor zachycen včas, dosahuje člověk 90% pravděpodobnosti pětiletého relativního přežití. Je-li to pozdě, propad je velmi krutý, a to až o 75 %. Screening ale dokáže zabránit tomu, aby nemoc vůbec vznikla,“ vyzdvihl Dušek důležitost screeningových a preventivních vyšetření.
Ročně je ale zhruba 3500 případů nemoci zachyceno ve stadiu 3+, což v nákladech na léčbu pro těchto 3500 pacientů představuje zhruba 720 milionů. Léčbou to ale nekončí. Celoživotní náklady jsou pak zhruba 2,6 miliardy korun ročně.
„Tito lidé také konzumují na sociálním segmentu invalidní důchody, příspěvky na péči a nemocenské celkem 1,2 miliardy korun ročně. Přitom by jich mohlo být mnohem méně. A to je jedna z mnoha nemocí,“ varoval Dušek.
Ještě horší je diabetes II. stupně, který má v Česku už téměř 1,3 milionu lidí. Souhrnné náklady na invalidní důchody, příspěvky na péči a nemocenské činí u této skupiny 26,3 miliardy korun za rok.
Výše zmíněné příklady jen ukazují, že rozhodně není radno podceňovat prevenci, zdravý životní styl a možnosti, které v současnosti máme. A že nejsou malé. Délka dožití ve zdraví se zkracuje a z velké části si za to můžeme sami. Okolo 40 % obyvatel v Česku má těžkou obezitu, holdujeme alkoholu a vydatně kouříme. Demografie nám nehraje do karet. Ale zdraví si ještě udržet a zlepšit můžeme.
Jak jsme na tom demograficky? A bude dostatek aktivních lidí, kteří finančně utáhnou čím dál početnější skupinu seniorů a chronicky nemocných? Jaké jsou nejohroženější lékařské obory a co bude nutné i z hlediska demografie restrukturalizovat? Přečtěte si ve druhém dílu článku, který brzy vyjde.
Autor: Pavlína Zítková
Foto: Martin Kubica
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama