Nedodržováním opatření trestáte sebe, ne politiky, vysvětluje Milan Kubek

 „Všichni nadávají na vládu – já taky, co jsme si zvolili, to však máme. Politici vrší chybu za chybou a nefunguje už skoro nic, ani to očkování, na které tolik spoléháme,“ konstatuje ve svém emotivnějším videu prezident České lékařské komory Kubek. Komora ho sestavila společně s Iniciativou Sníh, sdružením expertů na covid-19 a epidemie.

Proto Kubek apeluje na veřejnost: „Když nevěříte politikům, a já se vám ani příliš nedivím, věřte prosím ve vlastním zájmu aspoň zdravotníkům, kteří se zoufale snaží zmírňovat následky té nezvládnuté epidemie. Umírá nám tisíc lidí týdně, na to si přece nemůžeme cynicky zvyknout jako na něco normálního. Vždyť to je národní katastrofa.

Ve svém videu (celý přepis uvádíme níže) zopakoval i smysl důsledného dodržování opatření: „Víte, že si máte mýt ruce, pořád dokola a nejenom mýdlem, ale i desinfekcí. Víte, že máte nosit respirátory nebo roušky – a to pěkně frajersky nasazené přes nos i ústa, tak jako bychom se právě chystali vyloupit banku. Nemačkáme se na sebe, nechodíme tam, kam nemusíme. A nikdo z nás jistě také není takový pitomec, aby chodil s chřipkou do práce. Komu není dobře, ten se pěkně hodí marod. On za tou naší horečkou a kašlem spíš než chřipka bude zas ten hnusnej covid.“

Podle něj jsme sportovní terminologií uprostřed těžkého „fenoménu třetí čtvrtiny“, ale nesmíme to vzdát: „Vydržte až do finiše...“

(gar)

___________________________

Jmenuji se Milan Kubek a musím se vám přiznat, že už jsem pěkně naštvanej. Rok neřešíme nic než koronavirus. V práci – pacienti s covidem, zapnu televizi – covid, otevřu noviny – covid, všude jen ten čínskej virus. Rok jsem nebyl v divadle, ani na koncertě, nejeli jsme na dovolenou, manželce zrušili maraton a člověk už si nezajde ani na večeři.

Otevřeme Česko! Skandovali lidé na nějaké demonstraci a – věřte mi – já jsem měl takovou chuť se přidat a křičet s nimi. Kdo by nechtěl zajít si do kina nebo třeba s kamarády na jedno. Jenomže právě na to ten hnusnej virus čeká. A nevím jak vy, ale já mu rozhodně radost dělat nebudu, on se totiž s náma taky nemazlí.

Kamarád ležel tři týdny v nemocnici, z toho týden jel na dejcháku. Měl kliku, přežil. Patří mezi ty desítky tisíc nemocných, které zdravotníci zachránili. Teď je už měsíc doma, ale pořád jako lazar. Chrchlá kudy chodí, zadýchá se i do prvního patra a nevím, jestli si spolu ještě někdy zahrajeme fotbal, i když mu to neříkám. Ale věřím, že on to zvládne. Víc než dvacet tisíc našich spoluobčanů už covid pohřbil. Frantu, zaplaťpánbůh věřím, nedostane. A vás taky ne, pokud tedy nebudete dělat hlouposti.

Já jsem dostal za úkol natočit video, které vás poučí. Těžká věc, protože vy už přece všechno důležité znáte. Víte, že si máte mýt ruce, pořád dokola a nejenom mýdlem, ale i desinfekcí. Víte, že máte nosit respirátory nebo roušky – a to pěkně frajersky nasazené přes nos i ústa, tak jako bychom se právě chystali vyloupit banku. Nemačkáme se na sebe, nechodíme tam, kam nemusíme. A nikdo z nás jistě také není takový pitomec, aby chodil s chřipkou do práce. Vždyť přece nejsme žádní úderníci. Komu není dobře, ten se pěkně hodí marod.

On za tou naší horečkou a kašlem spíš než chřipka bude zas ten hnusnej covid. Jo, abych nezapomněl, když už vám na ten covid přijdou, nerozpakujte se naprášit hezky všechny lidi, se kterými jste se v posledních dnech kamarádili. Ať v tom svrabu nejste sami. Vaši známí vám, pravda, za to sice asi nepoděkují, ale vy budete mít dobrý pocit, že jste třeba zachránili život někomu, kdo se třeba nakazil nebo umřel.

Všichni nadávají na vládu – já taky, co jsme si zvolili, to však máme. Politici vrší chybu za chybou a nefunguje už skoro nic, ani to očkování, na které tolik spoléháme. A přitom očkování je tou jedinou schůdnou cestou, jak v dohledné době zase vrátit naše životy do normálu.

Když nevěříte politikům – a já se vám, věřte mi – ani příliš nedivím, věřte prosím ve vlastním zájmu aspoň zdravotníkům, kteří se zoufale snaží zmírňovat následky té nezvládnuté epidemie. Umírá nám tisíc lidí týdně, na to si přece nemůžeme cynicky zvyknout jako na něco normálního. Vždyť to je národní katastrofa. A pokud i vy nebudete dodržovat nařízení, a to i ta, která samozřejmě omezují naši svobodu, tak nepotrestáte politiky. Těm je to jedno. Vy trestáte sami sebe a ponesete si spoluzodpovědnost za smrt dalších lidí. Buďte opatrní a k sobě navzájem ohleduplní, ať neskončíte někde na ARO.

Ten virus je zákeřný, snaží se nás demoralizovat a rozdělovat. A daří se. Tohle však není soupeření Sparta versus Baník nebo Slavie. Tady nejde o body, tady jde o život. A proto si stále musíme opakovat, že našimi nepřáteli nejsou lidé s odlišnými názory, jakkoli se nám zdají nesmyslné, pošetilé. Našimi skutečnými nepřáteli jsou virus a naše malověrnost.

Vím, celá ta mizérie trvá už dlouho a konec je v nedohlednu. Kdo to má vydržet?! Sportovci tomu říkají fenomén třetí čtvrtiny. Taková ta euforie po startu, kdy se nám tak dařilo, tak ta už je dávno pryč. A místo radosti z běhu zůstala jen hnusná dřina. Krok za krokem, den po dni. Ale nesmíme to vzdát, byla by to přeci škoda, když už jsme vydrželi tak dlouho.

Když nemůžeš, tak přidej. Jsme národem Emila Zátopka, tak si z něj berme příklad. Společně ten hnusnej virus udoláme.

Upřímně, teď se nám příliš nedaří. Všichni naši sousedé jsou na tom lépe než my. Smutný příběh. Musíme se ale vzchopit a přidat, vždyť to dokázali Němci, Rakušáci, Poláci, Slováci, tak to by byl čert v tom, abychom to nezvládli taky.

Vydržte až do finiše, bylo by škoda umřít teď, když už máme očkování na dosah. Společně to dáme, držte se a dávejte na sebe pozor. Všichni!

Milan Kubek

Ilustrační foto: Flickr.com, (CC BY 2.0), Dean Calma / IAEA