Hlavička
Rady a tipy -
18/11/2026

Kapitoly z preventivní kardiologie: Jak snížit kardiovaskulární riziko?

Ateroskleróza se nevyvíjí až ve stáří, ale prakticky od narození. Kouření je třeba léčit jako chronické onemocnění a diabetes zásadně ovlivňuje kardiovaskulární prognózu pacientů. Těmto tématům se věnovala konference Rady pro zdraví a praxi České lékařské komory, Kapitoly z preventivní kardiologie, která se uskutečnila 3. listopadu v Domě lékařů.

reklama

reklama

Kardiologii si většina lidí spojuje především s akutní péčí, katetrizačními výkony a léčbou infarktu. Preventivní kardiologie přitom může rozhodnout o tom, zda se pacient do katetrizační laboratoře vůbec dostane. Právě na její význam upozornil odborný garant konference prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM, z Centra preventivní kardiologie III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha, který se věnoval ateroskleróze a dyslipidémii. Následovala přednáška doc. MUDr. Alexandry Pánkové, Ph.D., o léčbě závislosti na tabáku a vystoupení MUDr. Jana Škrhy jr., Ph.D., zaměřené na diabetes jako významný kardiovaskulární rizikový faktor.

„Když si někdo představí kardiologii, tak si představuje hlavně tu intervenční a akutní kardiologii, a ta preventivní kardiologie je tak trošku popelkou. (…) Zjistilo se, že intervenční opatření jsou polovina až dvě třetiny. A jenom jedna třetina, maximálně ta druhá polovina, je intervenční a akutní kardiologie. Takže prevence má opravdu veliký význam,“ uvedl prof. Češka.

Konference se zaměřila na tři významné oblasti prevence kardiovaskulárních onemocnění – aterosklerózu, kouření a diabetes. Proč? Právě tyto rizikové faktory spolu úzce souvisejí a jejich včasné rozpoznání a léčba mohou zásadně ovlivnit, zda se u pacienta rozvine závažné srdečně-cévní onemocnění.

reklama

Ateroskleróza začíná už v dětství

Ateroskleróza není nemocí moderní doby. Svědčí o tom i nálezy na mumiích egyptských faraonů, u nichž počítačová tomografie odhalila kalcifikace tepen. Prof. Češka připomněl, že aterosklerotické změny se mohou začít rozvíjet už krátce po narození. Nejde tedy o proces, který by začínal až ve chvíli, kdy se u člověka objeví první příznaky nebo kdy je diagnostikováno kardiovaskulární onemocnění.

„Ateroskleróza, která je za většinou kardiovaskulárních onemocnění, se začíná vyvíjet prakticky od našeho narození. A my to tak trošičku někdy necháváme stranou a soustřeďujeme se na ty nejdramatičtější chvíle kardiovaskulárního onemocnění. To jsou ty chvíle, kdy se otvírají dveře do katetrizační laboratoře, posléze se otvírá ta tepna, dávají se tam stenty a trošku zapomínáme na to, že jsme měli 20, 30, 40 let, abychom něco pro toho našeho pacienta udělali a aby do té katetrizační laboratoře třeba vůbec nejezdil,“ řekl.

Ateroskleróza je chronické zánětlivé onemocnění cévní stěny, při němž se v ní ukládají lipoproteinové částice a postupně vzniká aterosklerotický plát. Ten může cévu zužovat, ale samotná míra zúžení nemusí být tím největším nebezpečím. Klinickou příhodu může vyvolat také ruptura plátu a následná trombóza. I plát, který významně neomezuje průtok krve, tak může být nebezpečný.

Za kauzální faktor vzniku aterosklerotických plátů označil prof. Češka LDL cholesterol. Důkazy podle něj přinášejí genetické studie, klinické studie i zkušenosti s familiární hypercholesterolemií. Zvláštní pozornost je třeba věnovat také pacientům s aterogenní dyslipidemií, která se často vyskytuje u osob s diabetem a centrální obezitou. Typické jsou pro ni zvýšené triglyceridy, nízký HDL cholesterol a malé denzní LDL částice.

V léčbě dyslipidemií je zásadní vycházet z celkového kardiovaskulárního rizika pacienta, nikoliv pouze z jedné laboratorní hodnoty. Vedle režimových opatření jsou k dispozici statiny, ezetimib i další léky včetně inhibitorů PCSK9. Přesto se podle prof. Češky nedaří u velké části pacientů dosahovat doporučených cílových hodnot. Problémem je mimo jiné nedostatečné povědomí o významu léčby, nízká adherence pacientů i terapeutická setrvačnost, kdy se léčba dostatečně neintenzifikuje.

Cesta k nekuřáctví je dlouhodobý proces

Kouření patří k nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorům kardiovaskulárních onemocnění. Podle studie INTERHEART je druhým nejvýznamnějším rizikovým faktorem infarktu myokardu. (graf 1) V České republice podle údajů Národního výzkumu užívání tabáku a alkoholu z roku 2025 kouří přibližně 22 procent populace. U mladých ve věku 15 až 24 let je to 18 procent.

Graf 1: Rizikové faktory infarktu myokardu dle studie INTERHEART

Doc. Pánková zdůraznila, že závislost na tabáku je chronické onemocnění, a proto by k ní měli lékaři přistupovat jako k diagnóze, která vyžaduje aktivní a dlouhodobou léčbu. Samotné doporučení, aby pacient přestal kouřit, nestačí. Důležité je navázat s ním kontakt, zjistit jeho motivaci a nabídnout mu konkrétní pomoc.

„Faktem je, což prokázala i studie, že sedm z deseti kuřáků by raději nekouřilo. Kuřáci nejsou šťastní, že kouří. Nicméně jsou závislí, mají abstinenční příznaky a udělat krok směrem k nekuřáctví bývá velmi komplikované. (…) Důležité je nebát se pacienty oslovit. Opravdu se na kouření nebo užívání i jiných produktů ptát a nebát se jim nabídnout léčbu, protože my nejsme jejich nepřítel, ale snažíme se být s nimi na jedné lodi a nějakým způsobem jim pomoci,“ uvedla docentka Pánková.

Lékař by se podle ní neměl spokojit s uzavřenou otázkou, zda pacient kouří. Vhodnější je otevřená formulace „Jak to máte s kouřením?“, která dává prostor k rozhovoru. Motivace k odvykání může dozrávat dlouho, někdy i několik let. Užitečnou zkušeností může být také dočasná abstinence, díky níž pacient zjistí, že dokáže určitou dobu bez cigaret vydržet.

Základem léčby je psychobehaviorální intervence. Pacient by měl společně s odborníkem identifikovat situace, ve kterých obvykle kouří, a předem si připravit jiný způsob, jak je zvládnout. U fyzicky závislých kuřáků je namístě také farmakoterapie, která pomáhá potlačit abstinenční příznaky. Využít lze náhradní terapii nikotinem, bupropion, vareniklin nebo cytisin. Kombinace nikotinové náplasti s ústní formou náhradní terapie může být účinnější než použití jediné formy.

Přednášející se věnovala také obavám z nikotinové substituce u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním. Upozornila, že rizika náhradní terapie nikotinem nelze srovnávat s riziky kouření cigaret. Podle prezentovaných dat nebyla prokázána souvislost mezi nikotinovými náplastmi a akutními kardiovaskulárními příhodami. Léčbu je proto možné zahájit i během hospitalizace po akutním koronárním syndromu. Právě u těchto pacientů je podle ní důležité využít okamžiku, kdy jsou motivovaní přestat, a zajistit návaznost léčby po propuštění.

Doc. Pánková zároveň upozornila, že pokud pacient není schopen nebo připraven přestat kouřit naráz, lze zvolit postupnou redukci. Ta ale musí mít jasný plán a být podpořena farmakoterapií. Jinak hrozí takzvané kompenzační kouření, kdy člověk při menším počtu cigaret kouří intenzivněji.

Diabetes není jen metabolické onemocnění

MUDr. Jan Škrha jr., Ph.D., ve své přednášce upozornil na potřebu změnit pohled na diabetes. Nejde pouze o onemocnění spojené s poruchou metabolismu glukózy a inzulinu. Zásadně ovlivňuje také kardiovaskulární prognózu a délku života pacientů.

„Diabetes bychom neměli vnímat pouze jako metabolické, ale také jako kardiovaskulární onemocnění. Přežití pacientů totiž významně ovlivňuje přítomnost dalších komorbidit, zejména kardiovaskulárních. Pacient s diabetem, u něhož se již rozvinulo kardiovaskulární onemocnění, má výrazně horší prognózu než pacient bez těchto komplikací,“ vysvětlil.

Graf přežití, který představil (graf 2), ukazoval výrazné rozdíly mezi lidmi bez metabolického onemocnění, pacienty s obezitou či prediabetem a těmi, kteří již mají diabetes nebo kardiovaskulární onemocnění. Zatímco u metabolicky zdravých osob se křivka přežití v horizontu přibližně 16 let měnila jen mírně, u pacientů s diabetem nebo kardiovaskulárním onemocněním byl pokles podstatně výraznější. 

Graf 2: Diabetes a délka přežití

Závažnost situace dokládají i údaje o příčinách úmrtí. U pacientů s diabetem mají přibližně dvě třetiny úmrtí kardiovaskulární příčinu. Nejde přitom jen o ischemickou chorobu srdeční a infarkt myokardu. (graf 3) Významnou roli hraje také srdeční selhání, které se u diabetiků objevuje často a může zůstat dlouho nerozpoznané.

Graf 3: Příčina úmrtí u pacientů s diabetem

V České republice žije podle údajů, které přednášející prezentoval, přibližně 1,2 milionu lidí s diabetem, z nichž více než 90 procent má diabetes 2. typu. Jednou z častých přidružených komplikací je chronické onemocnění ledvin. Nemusí jít pouze o pokročilé stadium vyžadující dialýzu – důležitým ukazatelem je také albuminurie, která sama o sobě patří mezi významné kardiovaskulární rizikové faktory. U přibližně čtvrtiny pacientů s diabetem se jako jedna z prvních manifestací přidruženého onemocnění objevuje srdeční selhání.

Diabetes navíc urychluje rozvoj aterosklerózy. Cévní změny mohou být časnější a jejich projevy závažnější. K hodnocení rizika proto nestačí sledovat pouze kompenzaci diabetu a hodnotu glykovaného hemoglobinu. Důležité jsou také krevní tlak, lipidový profil, kouření, délka trvání diabetu a funkce ledvin.

Životní styl je základ, ale často nestačí

V závěru se MUDr. Škrha věnoval možnostem, jak kardiovaskulární riziko pacientů s diabetem snižovat. Zásadní je úprava životního stylu, zejména redukce hmotnosti a pravidelný pohyb. U pacientů s nadváhou a obezitou může mít význam už snížení tělesné hmotnosti o pět až deset procent. Samotná režimová opatření však podle přednášejícího často nestačí a jejich dlouhodobé udržení bývá obtížné.

„My víme, že životní styl je velmi zásadní, ovlivňuje celkové výhledy, ale na druhou stranu nestačí. A k tomu, abychom byli úspěšnější, tak máme čím dál tím efektivnější farmakoterapii,“ řekl.

Z hlediska kardiovaskulární ochrany mají podle něj nejvýznamnější důkazy inhibitory SGLT2 a inkretinová analoga, zejména agonisté receptoru GLP-1 a duální agonisté GLP-1/GIP. Jejich přínos nespočívá pouze ve zlepšení kompenzace diabetu nebo snížení hmotnosti, ale také v ovlivnění kardiovaskulárních příhod a prognózy pacientů. Výběr léčby musí odpovídat individuálnímu rizikovému profilu a přítomným komplikacím.

Péče o pacienta s diabetem proto nemůže končit u kontroly glykemie. Je třeba současně sledovat krevní tlak, LDL cholesterol, hmotnost, albuminurii, kouření i pohybovou aktivitu. „A proto, abychom byli úspěšní a náš pacient s diabetem svou životní prognózu výrazně zlepšil, tak musíme postupovat týmově, protože to není jen otázka glykemie a glykovaného hemoglobinu,“ uzavřel MUDr. Škrha.

Konference tak připomněla společný princip všech tří přednášek: kardiovaskulární příhody často nejsou náhlou událostí bez předchozího varování, ale vyústěním dlouhodobě působících rizik. Jejich včasné rozpoznání a důsledná léčba zůstávají jedním z nejdůležitějších úkolů preventivní medicíny.

Podívejte se na záznam celé konference: 

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: ČLK

reklama

reklama


reklama

reklama