Jana Hájková s manželem se velmi těšili na miminko, jenže ani po roce nemohla Jana otěhotnět. Když se zadařilo, přišel první spontánní potrat, což nesli velmi těžce. Po více než roce se povedlo Janě opět otěhotnět a přečkali i nejvíce obávaný první trimestr. Když si ale oddechli, přišly s druhým trimestrem komplikace a první hospitalizace.
reklama
reklama
„Těhotenství neprobíhalo úplně v pořádku tak, jak by mělo, a přes veškerou péči a snahu jsem ve dvacátém třetím týdnu přišla o plodovou vodu a ve dvacátém pátém týdnu jsem porodila předčasně syna s porodní váhou 790 gramů,“ vyprávěla Jana na II. kongresu Nedoklubko. Právě od této organizace pak s předčasně narozeným miminkem získala první informace o výzkumu příčin předčasného porodu.
Po nastudování a zjištění možností se rozhodla s manželem pro další miminko a začala docházet do prekoncepční ambulance ve VFN U Apolináře, která slouží ženám s rizikem závažných těhotenských komplikací a předčasného porodu.
„I kdyby to nepomohlo mně, doufala jsem, že pomůžu těm dalším, co přijdou po mně. Měla jsem už mnohem víc informací, skvělý tým okolo sebe a jsem moc ráda, že jsem se pro zapojení do výzkumu docenta MUDr. Michala Kouckého a jeho týmu rozhodla. A opravdu mi stálo za to dojíždět každé dva týdny z Mostu do Prahy, protože jsem věděla, že mi všechno vysvětlí, že veškerá vyšetření budou provedena nad rámec mého běžného gynekologa a že všichni děláme všechno pro to, aby se těhotenství vydařilo. Nakonec jsem porodila v termínu krásnou holčičku,“ svěřila se Jana.
reklama
Příběhy žen, které do ambulance přicházejí, jsou podle vedoucího lékaře Perinatologického centra docenta MUDr. Michala Kouckého jako přes kopírák a samozřejmě jsou náročné především psychicky.
„Mají za sebou třeba i jeden porod, ale pak pět potratů ve dvacátém týdnu nebo opakovaně předčasné porody nebo opakovaně mrtvě narozené miminko v termínu. Je potom velmi obtížné jít proti mainstreamu, kde ženy čtou nějaké informace, ale my jim začneme říkat něco zcela jiného. Proto je někdy paradoxně složité jim vysvětlit, že léčba i v takovém stavu má smysl. My se nepohybujeme na úrovni standardních postupů, ale jdeme těžce za jejich hranici. Můžeme ale slíbit, že léčba je bezpečná a ženy mají obrovskou šanci tyto smutné situace už nezažít,“ komentoval důležitost nových vědeckých poznatků především v rámci reprodukční imunologie, které se někdy liší od klinické praxe v porodnictví.
Fotografie: MUDr. Michal Koucký (zdroj: Radoslav Vnenčák)
Dosavadní výsledky
Ambulanci zastřešují v současné době čtyři lékaři: doc. MUDr. Michal Koucký, MUDr. Zdeněk Laštůvka, MUDr. Jan Přáda a MUDr. Kateřina Macková, Ph.D., a prošlo jí do současnosti okolo 190 žen. Více než polovina z nich porodila před příchodem do prekoncepční ambulance (55 %). Bylo mezi nimi hodně žen s opakovanými potraty, a to i ve druhém trimestru. Samozřejmě některé mají za sebou i předčasný porod (43 %) a porod mrtvého miminka, většinou narozeného v termínu (13 %).
Z tohoto celkového počtu žen dokončilo po léčbě dle nálezu těhotenství 40 žen a 93 % z nich nemělo po léčbě komplikace nebo potrat. Sedm procent z nich porodilo předčasně, dvě procenta potratila v prvním trimestru.
Zdroj: tabulka z prezentace doc. MUDr. Michala Kouckého a MUDr. Zdenka Laštůvky na kongresu Nedoklubko (13.11.2024)
„Samozřejmě toto nejsou statistiky. V současnosti připravujeme s kolegou Zdeňkem Laštůvkou rozsáhlou randomizovanou perspektivní studii, která už bude mít podstatně sofistikovanější přístup k téhle problematice, a věřím, že se tímto způsobem budeme stále snažit posouvat v péči dále, abychom získali objektivní argumenty pro náš postup léčby, kterou nepoužívá rutinně žádné pracoviště na světě, takže se velmi špatně obhajuje. Dosavadní výsledky ale ukazují, že to význam má,“ myslí si docent Koucký.
Prekoncepční poradenství poskytuje v České republice řada zdravotnických zařízení a existuje několik molekulárně genetických laboratoří, které provádějí prekoncepční genetické vyšetření.
„Prekoncepční péče je standardní součástí služeb poskytovaných na slušné úrovni většinou gynekologických ambulancí, výhodou je vzájemná důvěra a komunikace mezi pacientem a ošetřujícím gynekologem. Ošetřující gynekolog zná dobře pacientku, resp. pár, který se o početí snaží a může poskytnout kvalifikovanou radu. Podstatnou součástí prekoncepční péče je potom prekoncepční genetické vyšetření, protože velmi významný podíl problémů s otěhotněním a udržením těhotenství má genetické příčiny a k tomu přistupuje prevence rizika genetických vad. V ČR existuje několik vysoce kvalitních molekulárně genetických laboratoří, které vyšetří gynekologem nebo lékařským genetikem odeslanou krev a zjistí výskyt mutací, které mají vliv na plodnost, včetně rizika těhotenských ztrát a také těch, které jsou příčinou nejčastěji se vyskytujících genetických vad. Po této stránce mají ženy v ČR významnou výhodu ve srovnání s ženami řady dalších států," uvedl pro web Našezdravotnictví.cz embryolog a vědec prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc.
Proč k potratům a ke komplikacím v těhotenství dochází?
Statistiky ukazují, že nejde bohužel o vzácnou záležitost. Zhruba každé čtvrté těhotenství končí spontánním nebo zamlklým potratem před 22. týdnem. Předčasný porod postihuje přibližně 7 až 8 % populace a fetální úmrtí postihuje asi 5 až 6 % populace. Celkem 80 % potratů proběhne před 12. týdnem těhotenství. U více než 30 % těchto časných potratů je příčinou chromozomální anomálie a v až 50 % případů není příčina zjevná. Každá třetí žena se zkušeností s opakovanými ztrátami trpí klinickou depresí.
Pak je ale potřeba definovat, ve které chvíli už začít s léčbou. „Jedna ztráta může být součástí života a nemusí to nezbytně znamenat nic špatného. Na hranici, kdy začít tyto stavy opakovaných těhotenských ztrát aktivně řešit, dosud neexistovala shoda. Ale v poslední době se dostává do popředí názor, že ženy, které mají dva a více potratů, mají podobnou pravděpodobnost opakovaného nálezu,“ upřesnil lékař prekoncepční ambulance Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN MUDr. Zdeněk Laštůvka na konferenci Nedoklubko.
Fotografie: MUDr. Zdeněk Laštůvka (zdroj: Radoslav Vnenčák)
Jako první krok je potřeba vyloučit onemocnění, která mohou na základě dostupných dat a evidence vést právě k potratu. Je proto potřeba provést screening antifosfolipidových protilátek, zjistit případné abnormality štítné žlázy nebo může hrát roli i faktor dělohy (polypy, intrauterinní synechie, myomy, adenomyóza ad.). Pokud některou z těchto diagnóz lékaři zjistí, disponují podle Laštůvky prostředky, jak ji řešit, a zvýší se tím šance na donošení zdravého těhotenství. Dále se také skloňuje genetická predispozice, která může v diagnostice pomoci.
Jakmile je vše dovyšetřeno, lékaři vyloučili tu jednu třetinu možností, ale stále přetrvává negativní nález a žena má opakované těhotenské ztráty, mají lékaři tak i tak možnosti, jak šance pro úspěšné těhotenství zvýšit.
„I když je všechno negativní, je na základě prospektivních silných studií prokázáno, že vaginální progesteron při pravidelném užívání zvyšuje šanci na donošení životaschopného plodu a zároveň snižuje incidenci předčasného porodu, takže by rozhodně každá žena s touto anamnézou měla dostávat progesteron. Řídíme se převzatým doporučením mezinárodních prací. Bohužel současný doporučující postup naší lékařské společnosti to nevzal v potaz,“ upozornil Laštůvka.
Pozitivní zkušenost popsala i Jana Hájková: „Dostala jsem progesteron u druhého těhotenství po potratu a brala jsem ho první tři měsíce. Po vysazení přišly první komplikace, první krvácení, první hospitalizace. Pak se znovu nasadil po dobu tří týdnů, ale to už jsem začala předčasně rodit. Když jsem byla v péči prekoncepční ambulance, brala jsem progesteron po celou dobu těhotenství až téměř do porodu, takže určitou souvislost to mít může.“
Když možnosti léčby docházejí
Co ale dělat, když lékaři vyčerpali všechny své možnosti, a začínají se tedy pohybovat de facto za hranicí doporučených postupů?
„Stále více se přibližujeme reprodukční imunologii, protože začíná lépe vysvětlovat procesy, které se na pozadí mohou dít. Vznikají práce, které ukazují nepřímé spojitosti mezi výše zmíněnými i dalšími těhotenskými komplikacemi. Často se také skloňuje pojem ‚selhání maternofetální tolerance‘ a tím se také snažíme zabývat,“ doplnil doktor Laštůvka.
„Vždycky platilo, že nikdy nebudeme ovce. Nebudeme poslouchat jen mainstream, ale vždy se snažíme posouvat hranice a daří se nám to velmi úspěšně,“ uzavřel přednášku docent Koucký.
Autorka: Pavlína Zítková
Foto: Radoslav Vnenčák
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama