Hlavička
Rozhovory -
31/10/2017

Operace Anthropoid: Lékaři, kteří se nebáli postavit nacistům

Před 75 lety nacisté v Mauthausenu zavraždili skoro tři stovky lidí spojených s výsadkem Anthropoid. Bylo mezi nimi také několik lékařů i s rodinami. Jaká byla jejich role v atentátu na Heydricha? Přinášíme seriál o jejich osudech...

reklama

reklama

Na svou smrt čekali celou noc v dešti před budovou, které se v koncentračním táboře Mauthausen říkalo bunkr. Ještě nevěděli, že jsou to jejich poslední chvíle v životě. Nevěděli to ani ve chvíli, kdy zazněl výstřel. Nacisté se báli, že by na smrt nekráčeli pokorně a v klidu, a tak sehráli divadlo s lékařskou prohlídkou. 

Celá ta komedie měla zajistit hladký průběh poprav. Před katy totiž předstupovala skupina Čechoslováků, kteří dokázali, že mají pro strach uděláno. Uprostřed nacistického běsnění po smrti Reinharda Heydricha v Protektorátu neváhali pomoci parašutistům výsadku Anthropoid, kteří atentát vykonali.


reklama

Do bunkru vodili vězně po jednom. Uvnitř všechno mělo budit dojem lékařského vyšetření a vězeň byl vyzván, aby se postavil zády k výškoměru. Za tajným otvorem se skrýval voják, který pak oběť popravil jedinou ranou do týlu. Výstřely přehlušila hudba z gramofonu, tělo odtáhli.

Dvě minuty a výstřel

Na každého vězně dvě minuty a výstřel. A znovu. To celé devět hodin. Bylo 24. října 1942 ráno a poslední výstřely padly až za tmy. Během jediného dne nacisté v Mauthausenu zavraždili 262 (podle jiných zdrojů 254 či 257) lidí spojených s pomocí parašutistům. Nebyli to jen odbojáři, ale i jejich nevinné rodiny a dokonce i děti. Většina z nich přitom netušila, že už byli v nepřítomnosti odsouzeni stanným soudem gestapa a že čekají jen na popravu.

V té deštivé noci stálo v zástupu i několik statečných lékařů a lékařek. Ošetřovali zraněné parašutisty před jejich útokem i po něm, nosili jim léky i jídlo, pomáhali se skrýváním, zametali stopy. Před 75 lety za to zaplatili životem. 

Při této příležitosti přinášíme seriál autora textu Michala Sojky o těchto osobnostech lékařského stavu, který vyšel v časopise České lékařské komory Tempus Medicorum 6/2017.


1. část

Trest byl vykonán: Zdenko Čáp, Břetislav Lyčka, Stanislav Hrubý...

Operace Anthropoid směřovala k likvidaci Reinharda Heydricha, jednoho z nejvyšších pohlavárů nacistické třetí říše, SS-Obergruppenführera a generála policie, spoluautora tzv. konečného řešení židovské otázky, které vedlo k likvidaci milionů Židů ve vyhlazovacích táborech. Jako zastupující říšský protektor Čech a Moravy měl v plánu vyhladit i český národ. Od 29. prosince 1941, kdy parašutisté Gabčík a Kubiš seskočili blízko středočeské obce Nehvizdy, až do 18. června 1942, kdy zahynuli hrdinnou smrtí společně s Adolfem Opálkou, 

Josefem Valčíkem, Josefem Bublíkem, Janem Hrubým a Jaroslavem Švarcem v prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, jim pomáhalo několik stovek odbojářů i obyčejných lidí, včetně několika lékařek a lékařů. Drtivá většina z nich za to zaplatila – stejně jako výsadkáři – cenu nejvyšší. Příběhy statečných parašutistů a pomocníků z řad odboje i hodnoty, za které bojovali a umírali, jsou sice díky knihám a filmům známy, ale je třeba si je stále a stále připomínat, protože se na ně nesmí zapomenout. Proto cítím jako povinnost na stránkách časopisu lékařské komory vzdát úctu příslušníkům naší profese, kteří pomáhali v operaci Anthropoid nebo kvůli ní přišli o život. Zvláště v dnešní době, kdy dochází k relativizaci hodnot, dobro se považuje za zlo a naopak, a kdy se totalitní myšlenky vracejí do veřejného prostoru. Informace jsem v drtivé většině čerpal ze dvou vynikajících nových knih nakladatelství Academia – Průvodce Anthropoid Pavla Šmejkala a Jiřího Padevěta a Protektorátem po stopách parašutistů Pavla Šmejkala. 


MUDr. Zdenko Čáp (*30. 8. 1904) 

Rodinný lékař z Rokycan byl prvním lékařem, s nímž se Kubiš nebo Gabčík v protektorátu setkali. Josef Gabčík (cítil se jako Čechoslovák, proto používal Josef namísto rodného Jozef) si při seskoku způsobil podvrtnutí hlezenního kloubu. Měli původně seskočit u Ejpovic na Plzeňsku a odbojář z řad železničářů Václav Stehlík z Rokycan byl jejich domluveným kontaktem. Proto se z Nehvizd přesunuli sem. 

Stehlík Gabčíka odvedl k doktoru Čápovi, členovi Sokola, do jeho ordinace v Rokycanech v domě na Malém náměstí 101, kde mu lékař končetinu znehybnil sádrovým obvazem. Dr. Čáp později pomohl také zraněnému Ludvíku Cupalovi z paravýsadku Tin. 

Zradil vlastní zeť

Václav Stehlík byl s celou rodinou na udání svého zetě už 25. května gestapem zadržen a den po smrti Heydricha popraven (i se zmíněným zetěm, který je udal). Statečný odbojář dr. Čápa neprozradil, a tak se lékař mohl v květnu 1945 aktivně zúčastnit květnového povstání a po osvobození pomáhat vězňům vracejícím se z koncentračních táborů. Zemřel v Rokycanech v roce 1984.

MUDr. Břetislav Lyčka (*24. 5. 1903)

Karlínský lékař a člen Sokola Nusle (později Sokola Karlín), velmi aktivní v sokolské odbojové organizaci Jindra. Některé porady o operaci Anthropoid se od začátku roku 1942 konaly u něho v bytě a ordinaci v Sokolovské ulici 41/7. V den útoku na Heydricha 27. května ošetřil poraněného Jana Kubiše ve vysočanském bytě odbojáře a vysokého představitele Sokola Jaroslava Piskáčka. 

Po zradě parašutistů Viliama Gerika a Karla Čurdy začalo zatýkání. Poté, co po dr. Lyčkovi začalo pátrat gestapo a na jeho hlavu byla vypsána odměna 50 tisíc korun, prchl 14. července do Ouběnic ve Středočeském kraji. Cestoval na občanský průkaz řidiče a průvodčího pražské tramvaje Františka Münzbergera, který ho přechodně ukrýval v kotelně v ulici Prvního pluku v Karlíně. V Ouběnicích se ukryl v domě truhláře Ludvíka Vaňka a jeho ženy Josefy. Protože nemohl průkaz vrátit, požádal učitele a dalšího sokolského odbojáře Františka Kotrbu z Dubče u Běchovic, aby tak učinil. 

Mučili ho, zvolil smrt

V bytě Františka Münzbergera už ale na doktorovu spojku čekalo gestapo, které mezitím zatklo statečného tramvajáka přímo v zaměstnání, při řízení tramvaje. Stejný den byla zatčena i jeho žena Anastázie a později i obě dcery Miloslava a Helena (18 a 19 let). Byli vězněni nejprve v Praze, pak v Terezíně a v říjnu transportováni do Mauthausenu, kde byli o dva dny později všichni čtyři zastřeleni. Po rozsáhlém mučení František Kotrba svolil, že vyláká dr. Lyčku z úkrytu. Když 21. července 1942 Vaňkův dům v Ouběnicích gestapo obklíčilo, vešel Kotrba dovnitř. Ve sklepení domu oba muži spáchali Lyčkovou zbraní sebevraždu.

 Manželé Vaňkovi byli zatčeni, Vaněk odeslán do Mauthausenu a tam 24. října 1942 zastřelen. Jeho paní byla v pátém měsíci těhotenství, takže ji drželi ve vězení do porodu syna v listopadu 1942 a až poté ji transportovali do Mauthausenu. 26. ledna 1943 skončila život v tamní plynové komoře. Zatčena a zastřelena byla i manželka učitele Kotrby Marie. 

Neznámý zrádce

Manželka dr. Lyčky Františka odešla v den útěku svého manžela k přátelům, ke známé herečce Anně Letenské a jejímu manželovi Ing. arch. Vladislavu Čalounovi do bytu v Soukenické ulici. Paní Lyčková zde strávila jednu noc před plánovaným útěkem na Moravu. Tento plán ale někdo (doposud neznámý) vyzradil gestapu, a tak byla 15. července zatčena ve vestibulu hlavního nádraží. Byla zavřena v pankrácké věznici v cele číslo 209. Poté, co ji gestapo označilo za již nepotřebnou, byla 15. září převezena do Terezína a 22. října do Mauthausenu. 24. října 1942 v 10 hodin skončila v popravčí místnosti. 

Anna Letenská nebyla kvůli natáčení komedie Přijdu hned zatčena okamžitě, ale musela se denně hlásit v Petschkově paláci. Zatkli ji ráno 3. září 1942, den po natočení posledního záběru. Odpoledne byla uvězněna na Pankráci a již 5. září putovala do Terezína a 22. října do Mauthausenu, kde byla stejně jako její přítelkyně o dva dny později popravena. 24. října 1942 se jako datum popravy neopakuje náhodou. Ten den na popravišti v koncentračním táboře Mauthausen v Horním Rakousku nedaleko od Lince skončilo 257 pomocníků Anthropoidu a rodinných příslušníků… 

Františka Lyčková je uvedena na památníku heydrichiády v Resslově ulici. Dr. Břetislava Lyčku připomíná deska v ostravské části Stará Bělá na domě, kde se narodil, památník v Hrabyni a také pamětní deska na domě Ludvíka Vaňka v Ouběnicích, kde se zastřelil. Jeho jméno nese i jedno z karlínských náměstí. 

MUDr. Stanislav Hrubý (*15. 11. 1897) 

V lednu 1942 přivedl Jaroslav Piskáček do ordinace vysočanského lékaře MUDr. Stanislava Hrubého v Krátkého ulici 250/4 muže se zraněnou nohou. Dr. Hrubý jej ošetřil, aniž pátral po jeho totožnosti. Tím neznámým byl Josef Gabčík. Počátkem února se Piskáček opět ohlásil s tím, že má na starosti dva parašutisty z Anglie, o něž je nutné se postarat a kteří potřebují pracovní knížky. Dr. Hrubý jej odkázal na Okresní nemocenskou pojišťovnu na Švehlově nábřeží, kde úředník Jaroslav Falta a ředitel Alexander Miniv (někdy je uváděn jako dr., ale není jasné, zda byl lékařem) následně obstarali asi třicet potřebných knížek. 

Poté byli Gabčík a Kubiš dr. Hrubým „vyšetřeni” a byly jim stanoveny falešné diagnózy, které je uznávaly práce neschopnými – jedna zněla na vřed dvanácterníku, druhá na zánět žlučníku. Do akce byl zasvěcen také MUDr. Břetislav Lyčka, který pracoval rovněž jako revizní lékař Okresní zdravotní pojišťovny. Styk Stanislava Hrubého s parašutisty probíhal v bytě Jaroslava Piskáčka (v ulici Na Břehu 15 ve Vysočanech), jehož tchyně „onemocněla“ revmatismem, aby byl důvod k lékařovým návštěvám. Několik dní před útokem donesl, podle své poválečné výpovědi, parašutistům psychoton, amfetaminové tablety pro potlačení únavy. Jak je patrné, dr. Hrubý válku přežil, ale o jeho dalších osudech jsem dále nic nenašel… 

Gestapo zatklo i děti, popravili je

Jaroslav Piskáček, náčelník vysočanského Sokola, člen župního náčelnictva a konstruktér točivých strojů v ČKD, člen sokolské odbojové organizace Jindra, patřil k velmi aktivním pomocníkům a radikálním zastáncům likvidace Reinharda Heydricha. Staral se o parašutisty, odvezl je z Plzeňska do Prahy, zabýval se likvidací věcí, které parašutisté zanechali v Nehvizdech atd. 

V den útoku se u něho v bytě zastavil poraněný Kubiš, kterému sem přivedl dr. Břetislava Lyčku, jenž parašutistu ošetřil. Celá rodina Piskáčkových – Jaroslav, patnáctiletý syn Miroslav a manželka Antonie – byla zatčena 13. července 1942. Spolu s nimi zatklo gestapo i tchyni, která o jejich činnosti věděla. Z pankrácké věznice byli odesláni do Terezína a pak do Mauthausenu, kde byli také 24. října 1942 popraveni. Jaroslav Falta byl 3. července 1942 zatčen i s manželkou Jarmilou a patnáctiletou dcerou Evou. 24. října 1942 byli také všichni tři popraveni v Mauthausenu. Stejně dopadl i ředitel Alexander Miniv s manželkou Marií. 

Michal Sojka

Foto: Protektorátem po stopách parašutistů, Anthropoid / Jiří Padevět, Pavel Šmejkal; Deutsches Bundesarchiv, Wikimedia Commons

Vyšlo v časopise České lékařské komory Tempus Medicorum 6/2017

V příštím pokračování přineseme mimo jiné příběh lékařky Milady Frantové, která prokázala mimořádnou odvahu, když chodila ošetřovat parašutisty i do kostelní krypty, zatímco běsnící gestapo hledalo útočníky a zatklo i jejího manžela. 

reklama

reklama



Mohlo by vás zajímat

Obrázek
Rozhovory -
27/03/2024

I malé zlepšení klinického stavu pacienta s pokročilou fází rakoviny je velmi obohacující, říká vědkyně Palová Jelínková

Uběhlo pět let a nový lék se konečně dostal k pacientovi s pokročilým nádorem, který už nemá jinou možnost léčby. Dostal možnost účastnit se první fáze klinické studie. Jeho imunitní systém už je velmi oslabený. Někteří pacienti na léčbu reagují pozitivně, nádor se hodně zmenší nebo skoro zmizí a život se zlepší a prodlouží. U takto pokročilých pacientů je úplné vyléčení spíše raritou. Někteří na léčbu vůbec nezareagují. I malé prodloužení života ale dává Lence Palové Jelínkové, ředitelce translační vědy ze společnosti SOTIO, impuls, že práce ve vývoji takových léků má smysl a že má smysl pokračovat, i když celý proces provází i nezdary.


reklama

reklama