Operace Anthropoid: Lékaři, kteří se nebáli postavit nacistům

Před 75 lety nacisté v Mauthausenu zavraždili skoro tři stovky lidí spojených s výsadkem Anthropoid. Bylo mezi nimi také několik lékařů i s rodinami. Jaká byla jejich role v atentátu na Heydricha? Přinášíme seriál o jejich osudech...

Na svou smrt čekali celou noc v dešti před budovou, které se v koncentračním táboře Mauthausen říkalo bunkr. Ještě nevěděli, že jsou to jejich poslední chvíle v životě. Nevěděli to ani ve chvíli, kdy zazněl výstřel. Nacisté se báli, že by na smrt nekráčeli pokorně a v klidu, a tak sehráli divadlo s lékařskou prohlídkou. 

Celá ta komedie měla zajistit hladký průběh poprav. Před katy totiž předstupovala skupina Čechoslováků, kteří dokázali, že mají pro strach uděláno. Uprostřed nacistického běsnění po smrti Reinharda Heydricha v Protektorátu neváhali pomoci parašutistům výsadku Anthropoid, kteří atentát vykonali.


Do bunkru vodili vězně po jednom. Uvnitř všechno mělo budit dojem lékařského vyšetření a vězeň byl vyzván, aby se postavil zády k výškoměru. Za tajným otvorem se skrýval voják, který pak oběť popravil jedinou ranou do týlu. Výstřely přehlušila hudba z gramofonu, tělo odtáhli.

Dvě minuty a výstřel

Na každého vězně dvě minuty a výstřel. A znovu. To celé devět hodin. Bylo 24. října 1942 ráno a poslední výstřely padly až za tmy. Během jediného dne nacisté v Mauthausenu zavraždili 262 (podle jiných zdrojů 254 či 257) lidí spojených s pomocí parašutistům. Nebyli to jen odbojáři, ale i jejich nevinné rodiny a dokonce i děti. Většina z nich přitom netušila, že už byli v nepřítomnosti odsouzeni stanným soudem gestapa a že čekají jen na popravu.

V té deštivé noci stálo v zástupu i několik statečných lékařů a lékařek. Ošetřovali zraněné parašutisty před jejich útokem i po něm, nosili jim léky i jídlo, pomáhali se skrýváním, zametali stopy. Před 75 lety za to zaplatili životem. 

Při této příležitosti přinášíme seriál autora textu Michala Sojky o těchto osobnostech lékařského stavu, který vyšel v časopise České lékařské komory Tempus Medicorum 6/2017.


1. část

Trest byl vykonán: Zdenko Čáp, Břetislav Lyčka, Stanislav Hrubý...

Operace Anthropoid směřovala k likvidaci Reinharda Heydricha, jednoho z nejvyšších pohlavárů nacistické třetí říše, SS-Obergruppenführera a generála policie, spoluautora tzv. konečného řešení židovské otázky, které vedlo k likvidaci milionů Židů ve vyhlazovacích táborech. Jako zastupující říšský protektor Čech a Moravy měl v plánu vyhladit i český národ. Od 29. prosince 1941, kdy parašutisté Gabčík a Kubiš seskočili blízko středočeské obce Nehvizdy, až do 18. června 1942, kdy zahynuli hrdinnou smrtí společně s Adolfem Opálkou, 

Josefem Valčíkem, Josefem Bublíkem, Janem Hrubým a Jaroslavem Švarcem v prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, jim pomáhalo několik stovek odbojářů i obyčejných lidí, včetně několika lékařek a lékařů. Drtivá většina z nich za to zaplatila – stejně jako výsadkáři – cenu nejvyšší. Příběhy statečných parašutistů a pomocníků z řad odboje i hodnoty, za které bojovali a umírali, jsou sice díky knihám a filmům známy, ale je třeba si je stále a stále připomínat, protože se na ně nesmí zapomenout. Proto cítím jako povinnost na stránkách časopisu lékařské komory vzdát úctu příslušníkům naší profese, kteří pomáhali v operaci Anthropoid nebo kvůli ní přišli o život. Zvláště v dnešní době, kdy dochází k relativizaci hodnot, dobro se považuje za zlo a naopak, a kdy se totalitní myšlenky vracejí do veřejného prostoru. Informace jsem v drtivé většině čerpal ze dvou vynikajících nových knih nakladatelství Academia – Průvodce Anthropoid Pavla Šmejkala a Jiřího Padevěta a Protektorátem po stopách parašutistů Pavla Šmejkala. 


MUDr. Zdenko Čáp (*30. 8. 1904) 

Rodinný lékař z Rokycan byl prvním lékařem, s nímž se Kubiš nebo Gabčík v protektorátu setkali. Josef Gabčík (cítil se jako Čechoslovák, proto používal Josef namísto rodného Jozef) si při seskoku způsobil podvrtnutí hlezenního kloubu. Měli původně seskočit u Ejpovic na Plzeňsku a odbojář z řad železničářů Václav Stehlík z Rokycan byl jejich domluveným kontaktem. Proto se z Nehvizd přesunuli sem. 

Stehlík Gabčíka odvedl k doktoru Čápovi, členovi Sokola, do jeho ordinace v Rokycanech v domě na Malém náměstí 101, kde mu lékař končetinu znehybnil sádrovým obvazem. Dr. Čáp později pomohl také zraněnému Ludvíku Cupalovi z paravýsadku Tin. 

Zradil vlastní zeť

Václav Stehlík byl s celou rodinou na udání svého zetě už 25. května gestapem zadržen a den po smrti Heydricha popraven (i se zmíněným zetěm, který je udal). Statečný odbojář dr. Čápa neprozradil, a tak se lékař mohl v květnu 1945 aktivně zúčastnit květnového povstání a po osvobození pomáhat vězňům vracejícím se z koncentračních táborů. Zemřel v Rokycanech v roce 1984.

MUDr. Břetislav Lyčka (*24. 5. 1903)

Karlínský lékař a člen Sokola Nusle (později Sokola Karlín), velmi aktivní v sokolské odbojové organizaci Jindra. Některé porady o operaci Anthropoid se od začátku roku 1942 konaly u něho v bytě a ordinaci v Sokolovské ulici 41/7. V den útoku na Heydricha 27. května ošetřil poraněného Jana Kubiše ve vysočanském bytě odbojáře a vysokého představitele Sokola Jaroslava Piskáčka. 

Po zradě parašutistů Viliama Gerika a Karla Čurdy začalo zatýkání. Poté, co po dr. Lyčkovi začalo pátrat gestapo a na jeho hlavu byla vypsána odměna 50 tisíc korun, prchl 14. července do Ouběnic ve Středočeském kraji. Cestoval na občanský průkaz řidiče a průvodčího pražské tramvaje Františka Münzbergera, který ho přechodně ukrýval v kotelně v ulici Prvního pluku v Karlíně. V Ouběnicích se ukryl v domě truhláře Ludvíka Vaňka a jeho ženy Josefy. Protože nemohl průkaz vrátit, požádal učitele a dalšího sokolského odbojáře Františka Kotrbu z Dubče u Běchovic, aby tak učinil. 

Mučili ho, zvolil smrt

V bytě Františka Münzbergera už ale na doktorovu spojku čekalo gestapo, které mezitím zatklo statečného tramvajáka přímo v zaměstnání, při řízení tramvaje. Stejný den byla zatčena i jeho žena Anastázie a později i obě dcery Miloslava a Helena (18 a 19 let). Byli vězněni nejprve v Praze, pak v Terezíně a v říjnu transportováni do Mauthausenu, kde byli o dva dny později všichni čtyři zastřeleni. Po rozsáhlém mučení František Kotrba svolil, že vyláká dr. Lyčku z úkrytu. Když 21. července 1942 Vaňkův dům v Ouběnicích gestapo obklíčilo, vešel Kotrba dovnitř. Ve sklepení domu oba muži spáchali Lyčkovou zbraní sebevraždu.

 Manželé Vaňkovi byli zatčeni, Vaněk odeslán do Mauthausenu a tam 24. října 1942 zastřelen. Jeho paní byla v pátém měsíci těhotenství, takže ji drželi ve vězení do porodu syna v listopadu 1942 a až poté ji transportovali do Mauthausenu. 26. ledna 1943 skončila život v tamní plynové komoře. Zatčena a zastřelena byla i manželka učitele Kotrby Marie. 

Neznámý zrádce

Manželka dr. Lyčky Františka odešla v den útěku svého manžela k přátelům, ke známé herečce Anně Letenské a jejímu manželovi Ing. arch. Vladislavu Čalounovi do bytu v Soukenické ulici. Paní Lyčková zde strávila jednu noc před plánovaným útěkem na Moravu. Tento plán ale někdo (doposud neznámý) vyzradil gestapu, a tak byla 15. července zatčena ve vestibulu hlavního nádraží. Byla zavřena v pankrácké věznici v cele číslo 209. Poté, co ji gestapo označilo za již nepotřebnou, byla 15. září převezena do Terezína a 22. října do Mauthausenu. 24. října 1942 v 10 hodin skončila v popravčí místnosti. 

Anna Letenská nebyla kvůli natáčení komedie Přijdu hned zatčena okamžitě, ale musela se denně hlásit v Petschkově paláci. Zatkli ji ráno 3. září 1942, den po natočení posledního záběru. Odpoledne byla uvězněna na Pankráci a již 5. září putovala do Terezína a 22. října do Mauthausenu, kde byla stejně jako její přítelkyně o dva dny později popravena. 24. října 1942 se jako datum popravy neopakuje náhodou. Ten den na popravišti v koncentračním táboře Mauthausen v Horním Rakousku nedaleko od Lince skončilo 257 pomocníků Anthropoidu a rodinných příslušníků… 

Františka Lyčková je uvedena na památníku heydrichiády v Resslově ulici. Dr. Břetislava Lyčku připomíná deska v ostravské části Stará Bělá na domě, kde se narodil, památník v Hrabyni a také pamětní deska na domě Ludvíka Vaňka v Ouběnicích, kde se zastřelil. Jeho jméno nese i jedno z karlínských náměstí. 

MUDr. Stanislav Hrubý (*15. 11. 1897) 

V lednu 1942 přivedl Jaroslav Piskáček do ordinace vysočanského lékaře MUDr. Stanislava Hrubého v Krátkého ulici 250/4 muže se zraněnou nohou. Dr. Hrubý jej ošetřil, aniž pátral po jeho totožnosti. Tím neznámým byl Josef Gabčík. Počátkem února se Piskáček opět ohlásil s tím, že má na starosti dva parašutisty z Anglie, o něž je nutné se postarat a kteří potřebují pracovní knížky. Dr. Hrubý jej odkázal na Okresní nemocenskou pojišťovnu na Švehlově nábřeží, kde úředník Jaroslav Falta a ředitel Alexander Miniv (někdy je uváděn jako dr., ale není jasné, zda byl lékařem) následně obstarali asi třicet potřebných knížek. 

Poté byli Gabčík a Kubiš dr. Hrubým „vyšetřeni” a byly jim stanoveny falešné diagnózy, které je uznávaly práce neschopnými – jedna zněla na vřed dvanácterníku, druhá na zánět žlučníku. Do akce byl zasvěcen také MUDr. Břetislav Lyčka, který pracoval rovněž jako revizní lékař Okresní zdravotní pojišťovny. Styk Stanislava Hrubého s parašutisty probíhal v bytě Jaroslava Piskáčka (v ulici Na Břehu 15 ve Vysočanech), jehož tchyně „onemocněla“ revmatismem, aby byl důvod k lékařovým návštěvám. Několik dní před útokem donesl, podle své poválečné výpovědi, parašutistům psychoton, amfetaminové tablety pro potlačení únavy. Jak je patrné, dr. Hrubý válku přežil, ale o jeho dalších osudech jsem dále nic nenašel… 

Gestapo zatklo i děti, popravili je

Jaroslav Piskáček, náčelník vysočanského Sokola, člen župního náčelnictva a konstruktér točivých strojů v ČKD, člen sokolské odbojové organizace Jindra, patřil k velmi aktivním pomocníkům a radikálním zastáncům likvidace Reinharda Heydricha. Staral se o parašutisty, odvezl je z Plzeňska do Prahy, zabýval se likvidací věcí, které parašutisté zanechali v Nehvizdech atd. 

V den útoku se u něho v bytě zastavil poraněný Kubiš, kterému sem přivedl dr. Břetislava Lyčku, jenž parašutistu ošetřil. Celá rodina Piskáčkových – Jaroslav, patnáctiletý syn Miroslav a manželka Antonie – byla zatčena 13. července 1942. Spolu s nimi zatklo gestapo i tchyni, která o jejich činnosti věděla. Z pankrácké věznice byli odesláni do Terezína a pak do Mauthausenu, kde byli také 24. října 1942 popraveni. Jaroslav Falta byl 3. července 1942 zatčen i s manželkou Jarmilou a patnáctiletou dcerou Evou. 24. října 1942 byli také všichni tři popraveni v Mauthausenu. Stejně dopadl i ředitel Alexander Miniv s manželkou Marií. 

Michal Sojka

Foto: Protektorátem po stopách parašutistů, Anthropoid / Jiří Padevět, Pavel Šmejkal; Deutsches Bundesarchiv, Wikimedia Commons

Vyšlo v časopise České lékařské komory Tempus Medicorum 6/2017

V příštím pokračování přineseme mimo jiné příběh lékařky Milady Frantové, která prokázala mimořádnou odvahu, když chodila ošetřovat parašutisty i do kostelní krypty, zatímco běsnící gestapo hledalo útočníky a zatklo i jejího manžela. 

Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat

Lékaři v roce 1968: Operace jako za války. Ty mrtvé si zapamatuju do smrti