Orgasmus pod hypnózou, poruchy erekce nebo sexuální aktivita v pozdním věku. Co vše zaznělo na kongresu European Society for Sexual Medicine?

Letošní kongres ESSM prokázal, že zájem o sexuální medicínu kontinuálně roste a že sdílení zkušeností a výsledků výzkumu je pro rozvoj tohoto oboru nepostradatelné.  Vybrali jsme pro vás nejzajímavější pasáže a postupně vám je také hlouběji představíme.

Orgasmus pod hypnózou

Hned v první prezentaci představil profesor RNDr. James Pfaus, PhD. výsledky studie, která se zaměřovala na možnosti měření orgasmických prožitků u jedinců pod hypnózou a jestli je takový orgasmus „skutečný“ ve smyslu průkazu nárůstu hladiny prolaktinu v porovnání se subjektivními prožitky měřené pomocí škály Orgasm Rating Scale (ORS).

Jak uvedl, ačkoli je orgasmus obvykle navozen „zdola nahoru“ (bottom-up) stimulací genitálu, o jeho uskutečnění rozhodují také procesy „shora dolů“ (top-down). Bylo představeno několik nových metodických přístupů (např. EEG monitorování, funkční zobrazovací metody) a diskutovány etické aspekty takového výzkumu. Hypnotická indukce smíchu sloužila jako kontrolní podmínka k odlišení účinků obecné emoční aktivace.

A jak studie dopadla? „Hypnózou navozené orgasmy se zdají být fyziologicky „skutečné“, a to i bez přímé genitální stimulace. Pravděpodobně se zapojuje tzv. „top-down motorická paměť“, která stimuluje pánevní dno a příslušné nervové dráhy (pudendální, hypogastrické a/nebo pánevní nervy). Tato metoda by mohla mít terapeutické využití u žen, které mají obtíže s dosahováním orgasmu,“ uvedl profesor Pfaus.

Jak moc jsou lidé skutečně dominantní či submisivní v běžném životě?

Doc. RNDr. Eva Jozífková, Ph.D. & Ph.D. a MUDr. Marek Broul, PhD., MBA, FECSM v dalším příspěvku zkoumali, nakolik se deklarovaná BDSM (zkratka pro sadistické erotické představy nebo sexuální chování, kterého se lidé účastní dobrovolně, pozn. red.) role - dominantní nebo submisivní - odráží v běžném životě jedince. Nedávné výzkumy totiž poukazují na možnou souvislost mezi osobnostními rysy a preferencí sexuální role.

Výsledky studie těchto autorů ale naznačují, že preferovaná sexuální role nemusí nutně určovat celkovou míru dominance či submise mimo sexuální praktiky, což poukazuje na komplexní vlivy osobnostních rysů, partnerské komunikace i sociokulturních faktorů.

„Při klinické či poradenské práci s klienty vyznávajícími BDSM může být užitečné zjišťovat, do jaké míry se jejich vnímání hierarchie a polarita (dominance/submise) promítají i do každodenních mezilidských vztahů. Informace o obecné míře dominance či submise mohou pomoci odhadnout možná rizika či výzvy, kterým mohou jedinci v partnerském životě čelit.
Zvláště u mladých osob s nižším socioekonomickým statusem může nižší vnímání vlastního hierarchického postavení zvyšovat stres plynoucí z menšinové sexuální identity a vést k rizikovějšímu chování nebo k větší zranitelnosti ve vztazích,“ okomentoval výsledky studie sexuolog Broul.

Fotografie: MUDr. Marek Broul (užito se souhlasem MUDr. Marka Broula)

Vztah hyperprolaktinémie k poruchám erekce

Jozífková a Broul představili v další přednášce ještě jedno zajímavé téma, a to nová zjištění o vztahu hyperprolaktinémie (zvýšená hladina hormonu prolaktinu v krvi, pozn. red.) k poruchám erekce. Prolaktin je totiž často označován za ukazatel sexuální přitažlivosti. Nadměrná sekrece prolaktinu může mít za následek snížení mužského sex-appealu, rozvoj hypogonadismu s poruchou spermatogeneze a omezení účinnosti testosteronu. 

Cílem této retrospektivní studie bylo vyhledat muže s erektilní dysfunkcí, u nichž byla zároveň potvrzena hyperprolaktinémie. Po 2,3 roku pozorování pacientů autoři studie doporučují, aby při diagnostice a léčbě mužů s erektilní dysfunkcí byla rutinně vyšetřována hladina všech pohlavních hormonů včetně prolaktinu. 

„V případě hyperprolaktinémie by měl následovat endokrinologický či neurochirurgický zásah s cílem odstranit či zmírnit primární příčinu. Včasná diagnostika a adekvátní léčba mohou vést k normalizaci hladin prolaktinu a k výraznému zlepšení erektilních funkcí,“ dodali Broul a Jozífková ve zprávě.

Rizikové sexuální preference

Mgr. Kateřina Klapilová, Ph.D. ve své přednášce představila unikátní Projekt Parafilik (financován MPSV) spuštěný v roce 2019, který zaštiťuje odbornost pracovníků nabízejících online poradenství, krizovou intervenci a terapii pro lidi s parafilními preferencemi (osoby se sexuálními preferencemi, které mohou být rizikové, pozn. red.) a jejich blízké.

Prezentace zahrnovala i výsledky evaluačních studií, včetně úspěšnosti snižování rizikového chování účastníků. Příkladem je Caroline (36 let, učitelka), která vstoupila do programu Parafilik kvůli sadomasochistickým a pedofilním fantaziím, rizikovým situacím (ignorování „safe word“), komplikované osobní historii (včetně podezření na disociativní a hraniční poruchu, bulimie, sebepoškozování) a vysokému riziku sebevraždy. 

Terapie byla podle magistry Klapilové zaměřena na detailní posouzení rizik, práci se sexualitou a fantaziemi, zvládání sebepoškozujících tendencí a prevenci možného trestného chování. V průběhu terapie došlo k několika kontroverzím ohledně nutnosti nahlášení možného ohrožení dětí a tlaku na změnu zaměstnání, přičemž terapie byla komplikována střídáním terapeutů i zhoršením krizových stavů. 

„Caroline nakonec terapii ukončila, avšak po dvou letech se ukázalo, že zůstává v péči psychiatra, věnuje se taneční terapii a i přes přetrvávající pedofilní preference opustila práci, kde by měla přímý kontakt s dětmi, což jí umožnilo lepší stabilizaci," uvedla paní Klapilová v rámci prezentace.

Na program Parafilik.cz se mohou obracet všichni, kdo mají podezření, že jsou deviantní a mohli by někomu ublížit. Přístupnost této pomoci je zajištěna zejména bezplatností a anonymitou klientů. Navazuje na úspěšné preventivní projekty a programy z celého světa, například na britský Stop It Now! a StopSO, švédský PrevenTell či německý I can change nebo Kein Täter werden, který funguje již od roku 2005. S týmy těchto a dalších programů projekt Parafilik spolupracuje a čerpá z jejich dlouholetých zkušeností prostřednictvím odborných výcviků a konzultací.

Další témata

Zajímavých témat ale zaznělo mnoho. Například výsledky studie zpracované sexuologem a urologem MUDr. Liborem Zámečníkem zdůraznily, že i v pozdním věku zůstává u mnoha jedinců zachována sexuální aktivita a zájem o různé formy sexuálního chování. Studie může pomoci v destigmatizaci a lepším pochopení sexuálního života seniorů.

Přednáška sexuologa a gynekologa MUDr. Pavla Turčana se zaměřila na problematiku trans osob ve sportu, zejména na otázky týkající se hormonálních limitů, spravedlivé soutěže a psychosociální podpory transgender sportovců.

Studie týmu vedená neurovědkyní Ellen Zakreski poukázala na význam raných vztahových zkušeností s rodiči a jejich možný vliv na vývoj specifických sexuálních zájmů v dospělosti. Výzkum může podpořit význam psychoterapeutického přístupu při práci s pacienty s agresivními nebo násilnými sexuálními fantaziemi.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: užito se souhlasem MUDr. Marka Broula (na úvodní fotografii zleva sexuolog a urolog MUDr. Jan Novák, FEBU, FECSM a sexuolog MUDr. Marek Broul, PhD., MBA, FECSM)