První pomoc vyžaduje především odvahu. Nebojte se jednat. Co nepodcenit a jak komunikovat s dispečerem a s pacientem?

Ve své přednášce nejen poutavě přiblížil celý záchranný řetězec, ale také vysvětlil, jak správně komunikovat s dispečerem i s pacientem. Jak zjistit, zda ho něco bolí nebo zda je skutečně v bezvědomí a nedýchá, a nechyběl ani praktický nácvik resuscitace. Na závěr představil velmi zajímavé kazuistiky přímo z terénu, proto rozhodně doporučujeme zhlédnout celý videozáznam konference, který je k dispozici na webu ČLK a na konci tohoto článku. V tomto článku si shrneme alespoň zásadní body z přednášky.

Kam volat?

Když se ocitnete v situaci ohrožení života – ať už vlastního, nebo někoho jiného – je ze všeho nejdůležitější co nejrychleji přivolat profesionální pomoc. K tomu slouží několik telefonních čísel: 155 (záchranná služba), 158 (policie), 150 (hasiči), 156 (městská policie), 1210 (horská služba). 

V konečném důsledku vám však stačí jediné číslo, kterým se spojíte se všemi výše uvedenými složkami, a to 112. Tohle číslo ale potřebujeme znát především pro tísňové volání v zahraničí (v Evropě). Mimochodem, číslo 112 funguje i v případě, že nemáte na telefonu „svůj“ mobilní signál, avšak v místě má pokrytí signálem jiný poskytovatel, než je ten váš.

Tato čísla většina z nás zná – učíme se je už od školky a vídáme je v hromadných dopravních prostředcích i na ulici. Méně lidí ale možná ví, že si pomoc lze přivolat také prostřednictvím aplikace Záchranka. Stačí v ní stisknout jediné tlačítko a ihned voláte pomoc. Aplikace navíc díky lokalizaci přesně ví, kde se nacházíte, a záchranná služba vás tak rychleji najde. Spolupracuje i s horskou službou, proto je vhodné mít ji nainstalovanou i při pobytu na horách.

Jenže co dělat, když se vám něco stane v zahraničí? Samozřejmě i tam existují tísňová čísla, ale co když nemluvíte místním jazykem a ani angličtina vám nejde?

„Volejte domů do České republiky s předčíslím +420 svému nejbližšímu člověku. Popište mu v češtině situaci – co vidíte, co se stalo a kde jste. On následně zavolá na číslo 112 a začne spolupráce s italskou, maďarskou, rakouskou či jinou zahraniční službou,“ doporučil MUDr. Milan Brázdil.

Jedním dechem však také dodal, že volat je samozřejmě důležité, ale rozhodně ne „ze srandy“ a není dobré ani „bonzovat“. Uvedl příklad, kdy někdo volá, že z okna svého domu vidí někoho ležet na chodníku. Jenomže nesejde dolů, aby zjistil stav a situaci. Tím pádem ani není schopný záchrance říct, jestli třeba dotyčný na ulici jen nehledá pětikorunu, nebo jestli je opilý, nebo ztratil některou ze svých životních funkcí.

Fotografie: MUDr. Milan Brázdil a MUDr. Milan Kubek (zdroj: Michal Sojka)

Týmy záchranné služby

V rámci záchranné služby existují čtyři základní typy výjezdů, které mohou být k pacientovi vyslány:

1. Rychlá zdravotnická pomoc – RZP – vysílá se v případě, kdy u pacienta nedošlo ke ztrátě životních funkcí. V posádce není lékař, nýbrž záchranář, který umí velmi dobře poskytnout první pomoc, ale nesmí léčit. I proto je pacient následně převezen na urgentní příjem k dalšímu vyšetření.

2. Rychlá lékařská pomoc – RLP – ve druhém stupni je v sanitce již přítomen i lékař, který může rozhodovat a poskytovat cílenou odbornou péči.

3. Rendez-vous systém – RV – ve třetím stupni přijíždí lékař-záchranář samostatně v menším vozidle, které je vybaveno moderními zdravotnickými pomůckami a dokáže se k pacientovi dostat ještě rychleji. „Dnes není snahou co nejrychleji dopravit pacienta do nemocnice, ale co nejrychleji přivézt nemocnici k pacientovi. Zkrátit dojezdový čas, protože na záchranu života máme jen několik minut,“ vysvětlil MUDr. Brázdil.

4. Letecká záchranná služba – LZS – ve vzdálenějších lokalitách nebo při nutnosti velmi rychlého zásahu i šetrného transportu je vysílán také vrtulník, který si stejně jako malé vozidlo veze veškeré potřebné vybavení k záchraně života.

Jednat, nezdržovat a nebránit první pomoci

Kolik je na záchranu života vlastně času? Za jak dlouho člověk umírá? Každý člověk má tři základní životní funkce: vědomí, srdeční činnost a dýchání. Zatímco při zástavě srdce nastává bezvědomí podle MUDr. Brázdila během několika sekund, začíná klinická (vratná) smrt, která trvá přibližně 4 až 6 minut, a musí se okamžitě zahájit zevní srdeční masáž. U zástavy dýchání je času mnohem více. Orientačně dochází k omdlení asi po 3 minutách, následně srdce může bít ještě zhruba 5 minut a po jeho zástavě zbývá ještě již zmíněných asi 6 minut klinické smrti k udržení života bez následků. Celkem tedy přibližně 14 minut. 

Jakmile se tedy dovoláte pomoci, je klíčové celý záchranný řetězec maximálně urychlit. Jak toho lze dosáhnout?

Prvním zrychlením je už samotné volání přes aplikaci Záchranka, kdy posádka přesně ví, kam má jet. Velkou roli ale hrají také lidé v okolí – svědci události nebo ti, kolem nichž sanitka projíždí. Každý může pomoci. MUDr. Brázdil sdílel zkušenost, kdy muž zemřel v obchodním domě mimo jiné proto, že záchranný tým dlouho hledal konkrétní prodejnu obuvi. Jeho manželka byla ve stresu a věděla jen, že se nachází „v obchodním domě s botami“. Nikdo z přihlížejících nevyběhl ven, aby záchranáře navedl slovy: „Tady, pojďte sem!“ Stejně tak si někdo mohl všimnout názvu obchodu. Na ulicích pak také existuje mnoho orientačních bodů – čísla na lampách, mostech, označení pater apod.

Ve velkých městech bývá někdy obtížné určit, odkud houkající sanitka přijíždí. I když si nejste jistí, nic se nestane, když jako řidič v levém pruhu vyjedete více doleva a řidiči v ostatních pruzích se posunou doprava, aby vznikla záchranářská ulička. To platí na dálnicích i mimo naši republiku.

Samostatnou kapitolou je situace, kdy pro pacienta letí vrtulník, který nemůže přistát kdekoliv. Jak zdůraznil MUDr. Brázdil, je nutné najít místo k raněnému co nejbližší, o velikosti alespoň tenisového kurtu, bez překážek nad ním. Nevhodné je také přistávání do tzv. komína, tedy mezi čtyři vysoké budovy. Volající by měl stát uprostřed prostranství a navigovat vrtulník točením výrazným kusem oblečení nad hlavou. Jakmile se vrtulník přibližuje, navigátor se postaví na okraj plochy zády proti větru a zvedne ruce nad hlavu do písmene „Y“, aby pilot věděl, odkud vítr fouká. Záchranáři s sebou nesou těžké vybavení, proto je vhodné přistavit k ploše auto nebo alespoň kolo, pokud je pacient vzdálenější.

Fotografie: MUDr. Milan Brázdil (zdroj: Michal Sojka)

Tři základní životní funkce a minuty

Dostáváme se k samotné záchraně života. Pokud ve vaší blízkosti někdo omdlí, existuje základní návod k neodkladné resuscitaci pro laiky. V první řadě si vždy ověřte, že vám jako zachránci nehrozí žádné nebezpečí.

„Nikdo z vás nemá povinnost obětovat své zdraví ve prospěch cizího člověka. Nesmí se tam střílet, nesmí tam hořet. Místo musí být bezpečné,“ zdůraznil přednášející.

Nejčastější překážkou v záchraně života je podle něj ale strach a stres. Někdo se schová, protože se bojí. Ještě horší reakcí je vytáhnout mobil a natáčet si smrt v přímém přenosu – i to se bohužel děje. Nejčastěji k postiženému přistupuje rodina, která je však také ve stresu. Proto je důležité hned na začátku, pokud víte, co dělat, rozdělit úkoly.

Nepoučujte a neodhánějte – organizujte: „Zavolej prosím záchranku.“ / „Chyťte mu nohy a zvedněte je.“

Vystresovaný příbuzný nebo kamarád se tak bude cítit užitečný a zároveň zůstane u svého blízkého.

Ve druhém kroku po ověření bezpečnosti je nutné zjistit, zda postižený reaguje a dýchá. Vždy je potřeba dostat ho na záda na rovnou zem a nepodkládat mu hlavu. Oslovte ho, a pokud nereaguje, ověřte reakci na bolest (např. zatlačením nehty svých prstů na dolní čelist pod bradu). Pokud nereaguje ani poté, zkontrolujte dýchání – přiložte ucho k ústům a ruku na hrudník, sledujte pohyb hrudníku a vnímejte dech.

Pokud dotyčný nedýchá, ve třetím kroku ihned volejte 155, 112 nebo stiskněte tlačítko v aplikaci Záchranka. Telefon dejte na hlasitý odposlech, abyste mohli zároveň resuscitovat.

Ve čtvrtém kroku přistupujeme – dle instrukcí dispečera – k resuscitaci. Propnutýma rukama stlačujeme střed hrudní kosti na obnaženém hrudníku frekvencí 100 až 120 stlačení za minutu do hloubky 5 až 6 cm. Podle MUDr. Brázdila je nutné být kolmo nad pacientem, klečet na obou kolenou a masírovat až do příjezdu záchranné služby. Dojezdový limit je až 20 minut, takže resuscitace může trvat velmi dlouho. Nebojte se požádat okolí o střídání. Pokud jde o blízkou osobu, je možné srdeční masáž kombinovat s umělým dýcháním v poměru 30 stlačení ku dvěma vdechům.

Podívejte se na celý videozáznam z konference:

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková