Porodní plány: Musí lékař vyjít pacientce vstříc? A co už je z pohledu práva za hranou?

Někdy jsou tyto požadavky velmi kategorické. Rodička si nepřeje, aby ji během porodu navštěvoval a kontroloval lékař, přeje si být v naprostém tichu, klidu a přítmí, s minimální účastí porodních asistentek, které by se měly dostavit jen na zavolání, případně s tím, že její porod bude řídit a při porodu jí pomáhat zvolená dula, která nemusí mít kvalifikaci porodní asistentky ani nemusí být zdravotnickým pracovníkem. 

Zakazuje jakékoli injekce, kapačky a jakékoli fyzické zasahování do tělesné integrity. Žádá, aby jí vedení porodnice nebo vedení nemocnice zaručilo, že tato její přání vyjádřená v tzv. porodním plánu budou plně respektována. 

Porodní plán je pojem, který právně neexistuje. Právní předpisy České republiky žádný takový pojem neznají, tak by asi měla znít odpověď budoucí rodičce, která s porodním plánem přichází. V některých případech se tvrdí, že tzv. porodní plán je vlastně dříve vysloveným přáním pacientky v souladu s ustanovením § 36 zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a poskytovatel je povinen dříve vyslovené přání pacienta respektovat. To je zásadní omyl, protože v daném případě se nemůže uplatnit dříve vyslovené přání, které má nastupovat teprve v okamžiku, kdy se pacientka ocitne v takovém zdravotním stavu, že není způsobilá sama o sobě rozhodovat. Taková situace ale zpravidla v případě rodičky nenastává (pokud by nastala, pak se dříve vyslovené přání, má-li všechny zákonem stanovené náležitosti, uplatní).

Budoucí rodička tedy nemůže tvrdit, že pokud bude při vědomí, musí být respektován její porodní plán, neboť jde o  dříve vyslovené přání, protože v případě, že je schopna o sobě rozhodovat, se dříve vyslovené přání uplatnit nemůže.

Lékař jistě může přistupovat citlivě k  požadavkům rodičky na určitý individuální přístup a může se snažit vyhovět jejím přáním, ovšem pouze v mezích postupu na náležité odborné úrovni poskytování zdravotních služeb. Žádný pacient nemůže lékaře nutit k tomu, aby postupoval non lege artis – tedy v rozporu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy.

Jistě přitom musí brát ohledy na individualitu pacienta, ale od uznávaných postupů a pravidel se odklonit nemůže, leda by pro to měl odborné důvody. Jistě může respektovat skutečnost, že pacientka odmítá náležitou zdravotní péči, a v tom případě ji poučit o následcích a vyžádat si písemný informovaný nesouhlas – revers. 

To může sice personál porodnice zatěžovat, ale je to jediný možný postup za situace, kdy i přes potřebné vysvětlení rodička odmítá zdravotní péči na náležité odborné úrovni. Dopředu však odmítat nemůže a porodní plán, ve kterém určuje, co lékař smí a nesmí, případně co smí a nesmí další personál porodnice, a vyžaduje, aby toto její přání bylo respektováno, ač by znamenalo porušení postupu lege artis, je neakceptovatelný a nelze doporučit na taková přání, prezentovaná jako tzv. porodní plán, přistupovat. 

JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK

Ilustrační foto: Shutterstock