Černý Petr zůstal poskytovatelům, upozorňuje internista a angiolog Tomáš Hauer

Pane doktore, jste známý svou aktivitou na poli úhrad za ambulantní péči, čemu se ale věnujete profesně?

Jsem atestovaný internista a angiolog, současně držitel funkční licence pro intervenční angiologii. Provozuji ambulantní zdravotnické zařízení, Cévní centrum České Budějovice, s. r. o., poskytující péči pacientům s angiologickými, interními a kardiologickými stonáními. Nedávno jsme otevřeli také Diabetologické a podiatrické centrum. Současně jsem vedoucím lékařem Cévního programu JčK a Cévního programu Nemocnice České Budějovice, a. s. Jako intervenční angiolog se realizuji v rámci angiologické divize na Kardiologické klinice FNKV a 3. LF UK, zde se věnuji periferním cévním intervencím v celém rozsahu kromě koronárních tepen, léčbě akutních iktů, onemocnění aorty, hlavní oblastí mého zájmu jsou pak pacienti s intervencemi pro chronickou končetinu ohrožující ischemii a ti, kteří mají akutní ileokavální žilní trombózu a vyžadují moderní endovaskulární léčbu.

Jste také aktivní v odborných společnostech…

Ano, jsem členem Výboru České internistické společnosti ČLS JEP, kde mám na starosti celou ambulantní internu, jsem jedním ze dvou hlavních autorů recentně vydaného Národního komplexního plánu interní péče, takové aktualizované bílé knihy české interny. Práce je to hezká, ale složitá, interna a její ambulantní část zvláště není v dobrém stavu, co se ekonomiky ani věkové struktury týká a změny trvají dlouho a vyžadují velké nasazení. To je ale podobné u většiny podoborů velké interny. Nově jsem také členem Výboru České angiologické společnosti ČLS JEP. I tady nás čeká spousta práce na nápravě řady problémů české angiologie.

A pracujete i v rámci České lékařské komory, že?

Jsem členem předsednictva OS ČLK v Českých Budějovicích, v rámci spolupráce s vedením komory se snažím mluvit o úhradách hlavně v segmentu ambulantní péče, šířit osvětu o tom, jak je to ve skutečnosti špatné. Na posledním sjezdu jsme měli společný panel na toto téma s ředitelem VZP Kabátkem a ředitelem ÚZIS Duškem, pro komoru jsem také na toto téma mluvil na několika webinářích, na setkání okresních předsedů, snažíme se na tohle téma publikovat i v časopise Tempus medicorum, s komorou jsme spojili svoje síly i v rámci společných aktivit v dohodovacím řízení v segmentu ambulantních specialistů.

Dohodovací řízení je dost tajemný pojem, pod kterým si ne všichni představí něco konkrétního. O co v něm jde?

Dohodovací řízení je instrument, na jehož základě vzniká tzv. úhradová vyhláška. Jedná se o setkávání zástupců poskytovatelů péče (kteří na základě plné moci zastupují tisíce poskytovatelů, největším držitelem plných mocí je ČLK, o. s.), zástupců pojišťoven a MZČR. Cílem je pro každý segment vytvořit konsenzuálně podobu úhrad pro následující rok, která se pak vtělí do konkrétní přílohy úhradové vyhlášky. To se spíše daří v letech, kdy je k dispozici relativní dostatek peněz v systému, v hubených letech končí dohodovací řízení tzv. nedohodou. Tak tomu v segmentu AS bylo v posledních dvou letech, loni se nedohodl skoro žádný segment.

Proč k nedohodě došlo?

Vláda ČR zavázala usnesením pana ministra, aby zdravotnický systém hospodařil nedeficitně. To je jistě záslužná myšlenka. Toto usnesení tak zastropovalo množství peněz, které systém může utratit, s důrazem na to, aby se rozpočty pojišťoven nedostaly do záporných čísel. Nikdo už ale neřekl konzumentům péče, českým pacientům, že při neustále stoupajících nákladech na poskytování péče se při zastropování nákladů musejí v konzumaci péče uskromnit, protože je to nepopulární. Černý Petr tak zůstal v ruce ambulantním i lůžkovým poskytovatelům, kteří musejí poskytovat péči „o sto šest“, ale deficit systému nesou na svých bedrech oni, rostou jim náklady, ale stagnují či mnohdy se jim propadají příjmy. No a zdravotní pojišťovny přišly s návrhem, který zahrnoval tento princip, s čímž zástupci poskytovatelů nemohli souhlasit, a zároveň pojišťovny nesouhlasily s tím, co na stůl přinesli zástupci poskytovatelů, tedy my, v odstavcovém „plnotučném“ znění pak návrh představila právě jen ČLK, o. s.

Co následovalo potom?

Po nedohodě má konkrétní podobu úhradové vyhlášky v rukou MZČR. My jsme následně s prezidentem Kubkem a dr. Záleskou na MZČR absolvovali řadu jednání, abychom ministerstvem navrhovanou podobu vyhlášky zlidštili, a v řadě bodů jsme uspěli a dopady na poskytovatele byly změkčeny, přesto v úhradové vyhlášce pro rok 2025 zůstala řada nesmírně problematických věcí.

Jaké to jsou?

MZČR se samozřejmě nehnulo z fundamentu zastropování nákladů za současného neomezení konzumace péče, a protože někdo ten rozdíl zaplatit musí, tak se MZČR rozhodlo, že celý problém přenese na poskytovatele. ČLK v minulosti prosadila automatickou valorizaci ceny práce, která zajišťuje navyšování bodové hodnoty všech výkonů v seznamu zdravotních výkonů o inflaci. MZČR se rozhodlo, že tento princip zcela zruší tím, že uměle sníží hodnotu bodu tak, aby se žádné navýšení již druhý rok po sobě do úhrad nepromítlo. Například vnitřní lékařství tak má letos hodnotu bodu například 94 haléřů/bod. Tím dělá z ambulantní specializované péče jediný obor podnikání, kterému je zakázáno promítnout navýšení inflačních nákladů do ceny práce. Dále MZČR zopakovalo stanovení různé hodnoty bodu pro různé odbornosti, čímž dále prohloubilo již tak hlubokou ekonomickou krizi v chudých odbornostech s nízkým PURO. Třešničkou na dortu je, že klesají limity pro preskripci léků ve chvíli, kdy se rozvolňují indikační kritéria pro většinu drahých preparátů, a pacienti tak na ně mají nárok. Úplným vrcholem je pak zavedení úhradových malusů, které dopadnou zejména na seniorní poskytovatele ambulantní péče, kteří si zkracují úvazek, neobhájí již diplom CŽV apod.

K čemu to podle vás povede?

K samým neblahým věcem. Pro pacienty to bude znamenat horší dostupnost péče, jejíž kvalita navíc nemůže v době ekonomické nestability růst. Uplatnění malusů a snížení úhrad pak dopadne nejvíce na seniorní poskytovatele, kteří v řadě míst jako poslední mohykáni drží péči, a my se jim za jejich přesluhování v situaci, kdy není a nebude náhrada, odměňujeme tím, že za stejnou práci v době strmě rostoucích nákladů dostanou méně. To je zvláště alarmující v situaci, kdy v řadě ambulantních odborností je skoro polovina poskytovatelů starších 65 letech a téměř třetina z nich jsou sedmdesátníci. Pro všechny to pak znamená, že v prostředí přísně regulovaných úhrad nemají jak zvýšit svoje příjmy za situace, kdy všichni dodavatelé služeb a materiálu zvedají svoje ceny nejen o inflaci, v medicíně je navíc obří mzdová inflace, a to všechno povede k nestabilitě celého systému poskytování péče. Je opravdu s podivem, že MZČR toto dopustí, na konci téhle cesty, nebude-li změněna, vidím divoké neregulované otřesy systému v tu chvíli již nad propastí, se závažnými celospolečenskými důsledky, včetně narušení sociálního smíru, jehož je zdravotní péče důležitou součástí apod.

Jaké jsou priority pro vyjednávání o úhradách letos?

Je nezbytné, abychom prosadili psychologickou změnu v rámci dohodovacího řízení, a to z narativu „poskytovatelé natahují ruce, pojišťovny nechtějí dát, MZČR to píská“ na takový princip, kdy si všichni uvědomí, že jsme na jedné lodi, že za poptávanou a poskytovanou péči je třeba platit adekvátní cenu práce poskytovatelů a že oni nemohou být těmi, kteří nesou náklady na deficit systému. Poskytovatelé i pojišťovny pak musejí dát jasně najevo MZČR, že je to právě ministerstvo a politici, kteří toto musejí respektovat a buď vysvětlit pacientům, že za současné míry prostředků nebude péče tak dostupná, koneckonců za stokorunu si v obchodě také nekoupíte to, co předloni, nebo musejí přijít s dalšími prostředky do systému, alternativně s opravdovou reformou. To je ale skutečně práce pro politickou reprezentaci, kterou za to platíme a která v tomto bohužel zoufale selhává.
Autor: Redakce

Foto: užito se souhlasem MUDr. Tomáše Hauera