Příhraniční regiony v Česku často trpí nedostupností zdravotní péče. Lidem chybí lékaři, ambulance, specialisté i nemocnice. Vyhlídky na obrat příliš nadějné nejsou, ale příklad česko-rakouské spolupráce ukazuje, že řešení existuje – hledat pomoc za hranicemi.
Český pacient, který má německého nebo rakouského lékaře? A zdravotní kartu v nemocnici v cizí zemi? I když to není příliš dobrá vizitka českého zdravotnictví, pacientům to může být jedno. Dostane se jim srovnatelné nebo i lepší zdravotní péče za stejných podmínek jako doma.
V Gmündu budou léčit čeští i rakouští lékaři
Ukázkovým příkladem, jak zlepšit lidem v pohraničí zdravotní péči a s tím i kvalitu života, je rakousko-český projekt Healthacross for Future. Lidé z Českých Velenic díky němu mohou být ambulantně ošetřeni v rakouském Gmündu. Tuto možnost Češi využívají už sedm let a každoročně jich rakouští lékaři ošetří asi tisícovku.
Brzy by se lidem z české strany hranice měla díky projektu otevřít i možnost stacionární péče, tedy takové péče, kdy jsou závislí na opakovaných návštěvách v ambulanci lékaře. Ovšem ani tím to nekončí – v současné době v Gmündu vzniká také první přeshraniční zdravotnické centrum. Už od příštího roku tam budou pod jednou střechou spolupracovat rakouští a čeští lékaři, terapeuti, pečovatelé a další personál, kteří budou poskytovat zdravotnickou péči rakouským a českým pacientům.
Dvě města jdou příkladem celé hranici
Město České Velenice leží v Jihočeském kraji přímo na hranicích s Rakouskem. Má přes 3,5 tisíce obyvatel, a když si při pohledu na mapu člověk odmyslí hranici, vypadá spíše jako městská část trochu většího rakouského Gmündu. Ten je z druhé strany na hranici nalepený stejným způsobem. Ve Velenicích jsou dva praktičtí lékaři, jeden dětský, jeden ženský a jeden zubní.
Nebýt hranice, nepochybně by se Veleničtí se sousedy běžně potkávali u stejného lékaře. A brzy tomu tak i bude. Tato dvě města se do jisté míry stanou laboratoří pro celé česko-rakouské pohraničí a ukázkou toho, jak by mohli zdravotníci obou zemí spolupracovat.
Slouží k tomu právě projekt Healthacross for Future. Českým euroskeptikům se hodí připomenout, že ho celý už od roku 2017 hradí Evropská unie, která tím podporuje přeshraniční spolupráci. Stavbu zdravotnického centra, jeden z cílů projektu, zase zaplatí Rakušané ze svého programu pro regionální rozvoj.
Sanitkou 60 kilometrů nebo přes hranici 200 metrů
Radost panuje na obou stranách hranice. „Představte si, že jste český občan, bydlíte v Českých Velenicích a vidíte, že na druhé straně hranice, dvě stě metrů od vás, stojí nemocnice. Vy ale nemáte žádnou možnost ji využít. Když budete mít nehodu, přijede pro vás z dvacetikilometrové vzdálenosti sanitka a odveze vás pak do šedesát kilometrů vzdálených Českých Budějovic. To byla přesně situace, kdy jsme si řekli, že v dnešní spojené Evropě by měla být hranice otevřená také pro zdravotní péči,“ říká Elke Ledlová, vedoucí iniciativy Healthacross při Dolnorakouském zdravotním a sociálním fondu. Rakušané aktuálně vyjednávají s českými pojišťovnami, aby mohli české pacienty přibrat i do tzv. stacionární péče.
Své nadšení neskrývá ani vedoucí oddělení zdravotní péče Krajského úřadu Jihočeského kraje Petr Studenovský: „Ten projekt nám ukazuje, že zdravotní péče nezná žádné hranice. Zároveň s sebou přináší enormní zlepšení kvality života lidí v regionu.“
Spolupráce českých a rakouských lékařů je v Evropě jedinečná
Tohoto budování společné zdravotní péče si všimla a ocenila ho i Světová zdravotnická organizace (WHO). Projektu věnovala dokonce samostatný report, aby k němu přitáhla mezinárodní pozornost.
„Spolupráce českých a rakouských lékařů a zdravotnického personálu z obou zemí je v Evropě jedinečná. Třicet let od pádu železné opony jde o zvláště hezký symbol, který ukazuje, že padly také hranice v našich hlavách,“ pochválil inciativu také Martin Eichtinger, radní Dolního Rakouska a předseda Dolnorakouského zdravotního a sociálního fondu.
Projekt této přeshraniční zdravotní péče financuje Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRE) z programu Interreg Rakousko – Česká republika. Nejde přitom zdaleka jen o zdravotnictví, to je jen jeden z 60 projektů mezi oběma zeměmi. Program podporuje spolupráci v mnoha jiných oblastech, od univerzit přes muzea až po obce a spolky.
Všechny projekty musí vznikat v přeshraniční spolupráci mezi Čechy a Rakušany a musí mít pozitivní přínos pro další vývoj programového území. Evropská unie na program Interreg už uvolnila 97 800 000 eur. Podpora probíhá ve čtyřech tematických oblastech: výzkum a inovace, přírodní prostředí a zdroje, lidské zdroje a spolupráce mezi institucemi.
David Garkisch
Foto: Piqsels.com, CC0
Anketa
Nevadilo by vám mít lékaře v cizí zemi, pokud by to bylo blízko vašeho domova?
-
lékař Než by slušně zaplatili lékařům v Čechách, tak budou pojišťovny platit v Rakousku daleko víc, to jim nevadí? -
Pavel Zrušte Národní lékařskou knihovnu! -
ola OK,ale vždyť o tom mluví už léta a nic se nestalo..... Ale jak se s trojnásobnou cenou práce vypořádají naše přerozdělovny ( tzv. pojišťovny) zdravotní daně? A budou "ochotni" naši rozmazlení pacienti ( zvýšená spoluúčast) platit v hotovosti tak jako rakouští? -
Emeritni chirurg Nebylo by levnější slušně zaplatit naše lékaře, dokud ještě byli? Vždyť už bylo léta jasné, jak to dopadne,jen díky obětavosti zdravotníků zdravotnictví dlouho fungovalo. Jaký je důvod k tomu,aby kvalifikovaný lékař nemel plat na úrovni třeba advokáta, soudce,pilota,nebo vyššího důstojníka armády nebo policie,tak jak je to ve všech civilizovaných zemích ? Teď už aspoň v platech svítí někde světlo na konci tunelu. Platy budou muset zvýšit daleko více,než kdyby přidávali plynule,protože už lékaři docházejí, kde ho budou potřebovat, budou ho muset získat tam,kde ještě nechtějí vědět, že když někoho potřebuji, tak ho musejí zaplatit! To samozřejmě platí třeba i pro řemeslníky, jak ale trvá vzdělání. Už dnes se nabízejí místa za peníze, o kterých se nám ani nezdálo, stačí se podívat na inzerci ! -
pl Středočeský kraj tak může ještě teď v létě napsat objednávku podobnou té z 21. května 2019, v níž se advokátní kanceláři Volopich, Tomšíček & spol. zavazuje zaplatit 1 815 000 Kč (ano, skoro dva miliony korun) za 27 pracovních dní. To je honorář zhruba 67 222 Kč za jeden den práce. Hodinová sazba dle této konkrétní rámcové smlouvy je přitom 1 754,50 Kč/hod. Právní kancelář tedy na zakázce pracovala průměrně asi 38 hodin denně, ...inu---- je třeba draze platit spřátelené advokáty, k čemu nějaké lékaře, že.......
-
-
Lékař Společnost se chová tak,jako by žádné lékaře nepotřebovala.Bez nějakých Volopichu můžeme klidně žít, bez lékařů zemřeme. Mzda musí být taková, aby za ni byl někdo ochoten pracovat, platí to stejně pro lékaře, právníka,nebo hornika. Díky tomu,že jsme léta drželi hubu a krok,tak si na to všichni zvykli, a teď, když už stárneme a umíráme, tak se všichni diví.