Šéf praktických lékařů: Péče nemusí být dostupná, zdarma a bez čekání

Zavřené dveře ordinací tuto středu nebyly jen vzkazem politikům, ale i varováním pro pacienty, jak to může brzy vypadat třeba právě u jejich lékaře. Ostatně mnoho lidí už takovou situaci zná. Jejich lékař skončil bez náhrady. Volné kapacity u kolegů téměř nejsou a pacienti tak musí buď daleko dojíždět, nebo jsou úplně bez lékaře. „Tak to na mnoha místech opravdu vypadá,“ řekl v rozhovoru pro Naše zdravotnictví předseda Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka.

V rozhovoru podal jednoduché vysvětlení, proč by se lidé, ale i obce a města měli o situaci svých lékařů zajímat. Čísla, kterými lékaři disponují, ukazují, že do dvou let bude chybět v celé zemi 800 ambulancí. Stát jim přitom situaci nijak neulehčuje. Teď přišli o ministerstvem slíbené peníze a valí se na ně vlna administrativních povinností. Proto řada z nich své ordinace zavírá.

Právě proběhly dva masivní protesty ambulantních lékařů napříč republikou. Při tom druhém dokonce lékaři zavřeli na celý den své ordinace. Kolik se jich do protestu zapojilo? Jaké od nich máte ohlasy?

Podle informací, které máme, se k protestům připojilo asi 12 000 ambulantních lékařů. Někteří kolegové nezavřeli na celý den, ale podpořili nás jen několikahodinovým přerušením provozu. Mezi praktickými lékaři byla podpora více než 85 procent a bylo několik okresů, kde zavřeli úplně všichni praktici. Podpora mezi kolegy je obrovská, jejich naštvanost stále roste a jsou připravení k dalším protestům.

Lékaři svou situaci znají, ale můžete vysvětlit spíše pacientům, oč vám jde a jak se to týká i jich? Co přesně požadujete?

Celý ambulantní sektor je ve špatné situaci. Dlouhodobě neřešené problémy, jako je nedostatečné financování praxí, narůstající administrativa a stále komplikovanější a neustále se měnící předpisy, které nám ukládají stále více nesmyslných povinností, vedou k tomu, že začínají chybět ambulantní lékaři.

Lékaři stárnou a odcházejí a na jejich místa je čím dál složitější sehnat nástupce. Začíná se to projevovat na venkově, kde už na mnoha místech skončil lékař a nepřišel místo něj nový. Lidé tak přišli o dostupnou základní zdravotní péči v místě, kde žijí, a jsou nuceni za lékařem dojíždět i desítky kilometrů. Při tragickém stavu dopravní obslužnosti našeho venkova je to především problém pro staré a nemobilní pacienty.

My jasně vidíme, že tento problém se v příštích letech dramaticky zhorší a bude se to týkat všech oblastí země. V roce 2020 bude chybět 800 ambulantních lékařů. To je v rozporu se skutečností, že populace nám stárne, a přibývá tedy nemocných, kteří potřebují naši péči.

Máte informace, kolik praktických a ambulantních lékařů svou praxi zavřelo nebo se k tomu chystá?

My máme informace od našich členů, že více než 100 praktických lékařů pro dospělé se chystá ukončit svoji činnost v souvislosti se zavedením elektronického receptu a EET. To znamená, že 200 000 pacientů přijde od ledna o svého praktika a budou mít problém sehnat jiného. Podle krajských úřadů už teď, v polovině října, oznámilo čtyřicet kolegů zdravotním odborům, že ke konci roku zavírají praxi bez nástupců a předají karty pacientů krajskému úřadu. Co se bude dít od ledna, pokud nezruší povinný eRecept, raději nechci odhadovat. Řada kolegů stále vyčkává a věří, že bude zrušen.

Jaké jsou tedy přesně vaše požadavky?

Náš dlouhodobý cíl je úplná změna přístupu k ambulantnímu sektoru a primární péči. Chceme svého náměstka, který se bude zabývat pouze touto částí resortu, bude ji rozvíjet a starat se o její provázanost a vztahy s ostatními sektory zdravotnictví. Od ministra chceme, aby přinesl jasnou koncepci zdravotnictví, a od ministerstva, aby konečně začalo zdravotnictví řídit. Chceme rovnoměrné a spravedlivé financování zdravotnictví, které nebude dlouhodobě upřednostňovat jen lůžková zařízení.

A vaše krátkodobé cíle?

Krátkodobý cíl je zrušení povinného eReceptu od ledna 2018. Ať stát jeho účinnost odloží a dá si eRecept do pořádku tak, aby uměl, co má umět, a byl uživatelsky vstřícný. Aby nekomplikoval pacientům ani lékařům život a nebral nám čas, který máme věnovat svým pacientům.

Hodláte své protesty ještě opakovat a případně stupňovat?

Kvůli těmto požadavkům jsme připraveni protestovat znovu a důrazněji. Politikům dnes musí být jasné, že k tomu máme vůli a sílu. My jsme opravdu neměli v plánu zavírat ordinace, ale ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík vydal návrh úhradové vyhlášky, který vnímáme jako políček do naší tváře. Tím nás tedy vyprovokoval i k tomu uzavření ordinací.

Mluvil jste o EET. Jaký je to pro vás problém?

EET nám vadí také, protože ji považujeme za zbytečnost. Hotovostní příjmy všech lékařů jsou marginální částí jejich příjmu a šedá ekonomika v ordinacích tak neexistuje. Považujeme to za zbytečné řešení, které je zbytečně nákladné a zbytečně složité. Povede mimo jiné k tomu, že lékaři asi omezí počty svých detašovaných pracovišť, protože v každém by kvůli EET měli mít vysokorychlostní internet, a navíc terminál. My to považujeme za zbytečnost a věříme, že po volbách se povinná EET pro lékaře zruší.

Zmiňoval jste také úhradovou vyhlášku jako políček ze strany ministerstva zdravotnictví. Můžete to rozvést?

Vláda dopředu deklarovala, že většina peněz bude směřovat do nemocnic. Je to dlouhodobý trend, proti kterému my praktici protestujeme, ale nemůžeme s ním nic dělat. Na druhou stranu ministerstvo loni uznalo náš oprávněný nárok na navýšení tzv. kapitace (poplatek za pacienta vedeného v kartotéce, hlavní příjem ordinací, pozn. red.) o šest procent. Půlku z toho navýšilo loni a druhou přislíbilo na letošek. Tomu také odpovídaly naše požadavky. My jsme nechtěli nic jiného než dorovnat dluh a od ministra, aby dodržel svůj slib.

Ministerstvo tento slib nedodrželo, k žádnému navýšení nedošlo a kromě toho tam ještě uplatňuje nějakou malifikaci za pacienty, kteří u nás v ordinaci nějakou dobu nebyli. Za ně by se kapitace měla snižovat. To jednak dokazuje, že pan ministr vůbec neví, o čem kapitační platba je a jak je konstruovaná. Zadruhé to považuji za snahu nás opravdu naštvat a udělat nějaké opatření, které nás poškodí. To je to, co nás vyprovokovalo k uzavření ordinací.

Jak si vysvětlujete takový přístup Ministerstva zdravotnictví?

Já si to vysvětluju tím, že pan ministr Ludvík je ministr, který vzešel z fakultní nemocnice a po skončení své mise se do té nemocnice zase vrací. Tomu odpovídá to, co na ministerstvu ten jeden rok dělal. Jeho primárním zájmem zřejmě bylo posílit finančně velké nemocnice. Myslím si, že pohled ředitele velké nemocnice na ambulantní péči je zkreslený. To je podle mě ten problém – přehlíživý pohled manažera velké nemocnice na ambulantní sektor.

Co si vůbec slibujete od voleb?

Já si od voleb slibuju, že konečně získáme ministra zdravotnictví, který bude mít nějakou koncepci, bude vědět, co se zdravotnictvím chce dělat a kam ho chce dovést. Bude se spravedlivě starat o všechny segmenty zdravotnictví a nebude upřednostňovat pouze jednu jeho složku. Bude schopen nastavit nějaká pravidla a dbát na jejich dodržování. To je to, co bych si přál od ministra zdravotnictví. Obávám se ale, že budeme spíše další čtyři roky vyhnívat, než totálně shnijeme.

Kterých regionů se týká problém s nedostupnými praktiky a ambulantními lékaři? Kde je situace nejhorší?

Je to rozptýlený problém. Nemůžu říct, že by v některém okrese České republiky za dva roky nebyl žádný praktický lékař, ale mluvil jsem například s kolegou z Kutnohorska – v podstatě v celém povodí Sázavy končí praktičtí lékaři. Buď už skončili, není za ně náhrada a třeba už roky chybí. Když v jednom desetitisícovém městě skončí jeden praktik ze dvou, ten druhý není schopen výpadek nahradit. Je to tedy rozptýlený problém, ale bude se týkat celého venkova. K tomu je potřeba říct, že polovina obyvatel této země žije právě na venkově a v obcích pod dva tisíce obyvatel.

Když se nic nezmění, k čemu by to mohlo vést?

Ta péče, kterou nám dneska politici slibují – zdarma, dostupnou a bez čekání – taková nebude. Někteří pacienti se ocitnou bez základní lékařské péče. Ministerstvo zavírá oči před jasnými fakty. Populace stárne a bude potřebovat více zdravotní péče. Zároveň nám ale stárnou, odcházejí a umírají lékaři. Pokud se zásadně nezmění konstrukce celého zdravotního systému, nebude schopen plnit ty zmíněné tři body: být zdarma, dostupný a bez čekání.

To opravdu školy produkují tak málo lékařů? Kde je problém?

My si myslíme, že v České republice je příliš silná síť nemocnic, která by si zasloužila restrukturalizaci. Také by to chtělo lépe pracovat se zdravotnickým personálem. Koneckonců my v rámci Evropy nepatříme k zemím, které by na počet obyvatel měly nejméně lékařů. Spíš patříme k té lepší části. To, že je lékařů v Česku nedostatek, je spíš relativní nedostatek a je to podle mě dáno nerovnoměrnou distribucí sítě, nejasnými kompetencemi, tím, že je systém neefektivní, spousta věcí se dubluje a pacient zbytečně pluje tím systémem. Zatímco v Rakousku má pacient průměrně pět kontaktů se zdravotnictvím za rok, v Česku je jich jedenáct. A nedá se říct, že by se proto český pacient těšil lepšímu zdraví než ten rakouský.

Na praktického lékaře připadá v průměru 1 700 pacientů. Existuje nějaká horní hranice počtu pacientů, kdy už to zkrátka nefunguje a je to neúnosné? Může mít praktický lékař třeba i dvojnásobek průměrného počtu pacientů?

Ano, jsou u nás oblasti, kde existují praxe praktického lékaře třeba o čtyřech tisících pacientů. Není to až tak neobvyklé a týká se to například Chebska, Ašského výběžku a podobně. Ale pro takového lékaře je to na hraně fyzického zničení. Taková ambulance je ráda, že obstará úplně základní akutní péči, ale dost těžko se může věnovat třeba ještě nějaké smysluplné prevenci. To zkrátka není ve fyzických možnostech takového lékaře.

Takže se pacientům u takových vytížených lékařů prodlouží čekací doby a zhorší kvalita péče?

Samozřejmě. U nás jsou lidé zvyklí, že když přijdou k praktickému lékaři, budou ještě tentýž den vyšetřeni. Ale pokud se tlak na lékaře bude stupňovat, bude jich ubývat a naopak přibývat pacientů, musí se to někde projevit – třeba zavedením objednávkového systému a prodlužováním čekacích lhůt na zákroky a ošetření.

David Garkisch