Téměř polovina českých dětí se u svých kamarádů setkala se sebevražednými myšlenkami či sebepoškozováním, ukázal průzkum

Neklid, nesoustředěnost a nepozornost. S takový chováním se u svých kamarádů setkaly téměř tři čtvrtiny dětí a adolescentů. Obdobně často vnímají i lhaní či podvádění nebo zvýšenou agresi. Nejméně si děti vzpomněly na setkání se sebepoškozováním či sebevražednými myšlenkami, i tak se ale jedná o alarmující čísla, která ukázal průzkum Česko v datech společnosti T-Mobile a organizace Nevypusť duši a G82, kterého se účastnilo 400 dětí ve věku 12 až 19 let.

„Celkem se jedná o 46,5 % dětí ve věku 12 až 19 let, které mají ve svém okolí někoho, kdo minimálně přemýšlel nad ubližováním sobě samému. Zatímco u chlapců jde o zhruba třetinu respondentů, dívky se s takovým chováním setkaly v téměř 60 % případů,“ upozorňuje Tomáš Odstrčil, analytik Česka v datech.

Sebevraždy jsou přitom podle již výše zmíněné studie UNICEF druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí, a to hned po dopravních nehodách. Až 1 200 evropských dospívajících ve věku od 10 do 19 let si každoročně vezme život, což odpovídá zhruba třem úmrtím denně.

„V loňském roce registrujeme nárůst celkového počtu sebevražd v Česku o 6,5 % oproti klesajícímu trendu z dřívějších let. Ke zvýšení počtu sebevražd došlo zejména v mladších věkových kategoriích 15–19, 20–24 a 30–34 let,“ upozorňuje Roksana Táborská z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ).

Adekvátní pomoc chybí

Podle britské Nadace Mental Health se až třem čtvrtinám dětí trpících psychickými poruchami nedostává adekvátní pomoci. O to horší je zjištění organizace UNICEF, podle které trápí v Evropě duševní onemocnění a poruchy v průměru 16,3 % dětí ve věku od 10 do 19 let. V Česku se jedná o relativně nízkých 11 %, což odpovídá celkové situaci v bývalém Východním bloku.

Nemusí to ale znamenat, že se děti z postsovětských zemí nepotkávají s psychickými problémy, naopak to může být dáno sociokulturním prostředím bývalých členů SSSR, kde duševnímu zdraví nebylo věnováno tolik pozornosti.

„Historicky u nás není diskuse o tématu duševního zdraví normou. Výzkumy se k nám dostávají až nyní s urgencí v pocovidové době, jejíž dopady přímo vidíme, a proto je také víc zkoumáme,“ vysvětluje Barbora Pšenicová, ředitelka organizace Nevypusť duši.

Zdroj: Průzkum Česko v datech (interaktivní mapa k dispozici ZDE)

Obecně duševní onemocnění častěji postihují dívky, ale i zde se země bývalého Východního bloku od zbytku Evropy odlišují. V Česku, Polsku, na Slovensku nebo třeba v Pobaltských zemích se s psychickými onemocněními častěji potýkají chlapci. Největší zastoupení mají v Evropě deprese a úzkosti, kterými trpí až 55 % dětí. Následuje ADHD a další poruchy chování.

Z průzkumu Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) navíc vyplývá, že jsou na tom děti o poznání hůř, než se dosud předpokládalo. „Celkem 30 % dotazovaných projevilo znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti. 4 z 10 oslovených žáků pak reportují známky středně těžké až těžké deprese. Dá se tak říct, že v průměrné třídě o dvaceti žácích jich šest vykazuje příznaky úzkosti, osm má příznaky středně těžké až těžké deprese a dalších pět má mírné deprese,“ popisuje Matěj Kučera, analytik NUDZ.

Pro děti je důležitá pohoda a spokojenost

Psychickou pohodu dětí ovlivňuje řada externích faktorů, mezi které spadá i celková spokojenost s životem. Podle britského průzkumu spokojenost a štěstí dětí v průběhu posledních deseti let klesá, a to napříč různými kategoriemi života. Zatímco v roce 2010 ohodnotily britské děti ve věku od 10 do 15 let své celkové štěstí známkou 8,2 bodů z 10, v roce 2021 už tento podíl klesl na 7,6.

Právě pohoda a spokojenost jsou přitom faktory, které považuje za důležité pro svůj spokojený život i 87 % českých dětí a dospívajících.

Zdroj: Česko v datech

K dosažení duševní pohody dětem a mládeži podle jejich přesvědčení nejvíce pomáhá kontakt s kamarády a to, že se mají komu svěřit. Za podobně důležitý považují i pravidelný spánek a velkou naději vkládají i do domácího mazlíčka.

Pokud by děti měly podezření na to, že některý z jejich kamarádů zažívá psychické problémy, nejčastěji by si chtěly promluvit přímo s ním – zhruba ve ⅔ případů. Druhým nejčastějším partnerem pro komunikaci o psychických problémech jsou pak vlastní rodiče, kteří výrazně vedou nad všemi ostatními dospělými, na které by se děti chtěly v případě potřeby obrátit. Přesto by za rodiči šlo s problémy svých kamarádů jen 40 % dětí.

„V tomto případě nás trochu překvapil rozdíl u dětí, které deklarují zhoršený vztah s rodiči. Ty mají v řádu desítek procent menší ochotu se rodičům svěřovat. Volily by raději služby online nebo své kamarády," doplňuje Barbora Pšenicová z Nevypusť duši. Na internetu by jinak celkově hledalo pomoc každé páté dítě a na linku pomoci by se pak obrátilo každé desáté.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock