Hlavička
Tempus -
07/01/2019

Vojtěch: Úroveň našeho zdravotnictví dále roste. Problémy řešíme

\""Žádnou vyloženou prohru si neuvědomuji,\"" říká o svém působení v uplynulém roce ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ve velkém bilančním rozhovoru časopisu Tempus medicorum. Vyjmenoval i řadu problémů zdravotnictví, přesto podle ministra jeho úroveň roste.

reklama

reklama

Obsáhlý rozhovor poskytl ministr Vojtěch měsíčníku České lékařské komory Tempus medicorum. Přiznal v něm, že čelil řadě \""těžkých úkolů a výzev\"". Mezi ně zahrnul i současnou personální krizi ve zdravotnictví.

Pochválil se za elektronizaci zdravotnictví a dál trvá na tom, že musí být povinná pro lékaře i pacienty. Nyní už i pod hrozbou sankcí. Sám se ztráty citlivých dat a soukromí nebojí. \""Já jako pacient jsem rád, že lékař do mého záznamu uvidí,\"" prohlásil ministr.

Uvědomuje si i stížnosti na nízké příjmy ve zdravotnictví, připustil v rozhovoru. Průzkum mezi zdravotníky ale podle ministra ukazuje, že \""vše není jen o platech\"". Zmínil například dobré pracovní prostředí nebo možnosti dalšího vzdělávání. I to by podle něj mělo pomoci udržet novou generaci lékařů doma a zabránit jejich odchodu do zahraničí...

reklama


Do zdravotnictví jde rekordních 320 mld. korun. Odměňování je v rukou ředitelů nemocnic, říká ministr Vojtěch

Před rokem, 13. prosince 2017, byl právník Adam Vojtěch jmenován v pořadí již osmnáctým porevolučním ministrem zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že průměrná „životnost“ ministra zdravotnictví je 19 měsíců, považujeme toto roční výročí za ideální příležitost pro bilanční rozhovor.


Před měsícem na sjezdu lékařské komory jste si povzdychl, že vaši prezentaci dosažených úspěchů a plánů do budoucnosti nikdo pořádně neposlouchal. Myslím, že tomu tak nebylo, že jen delegáti od vás spíše očekávali konkrétní návrhy na řešení problémů, které lékaře a české zdravotnictví opravdu trápí. První otázka je tedy nasnadě: Podělte se s námi o své tři největší úspěchy a o jednu prohru.

Nepamatuji si, že bych si povzdychl. Troufám si říct, že se nám za ten rok skutečně podařilo nastartovat řadu důležitých změn. Těžko se z nich vybírají jen tři, pokusím se proto o krátké shrnutí těch nejdůležitějších, které by se vešly do tří kategorií – legislativa, transparentnost a podpora poskytovatelů zdravotní péče.

Připravili jsme nová pravidla pro úhrady zdravotnických pomůcek, která pacientům od nového roku ušetří stamiliony. Úspěšně jsme spustili eRecept a pracujeme na jeho dalším rozvoji. Jeho klíčovou funkcionalitou, kterou jsme v rekordním čase poslali do legislativní  ho procesu, je lékový záznam, který významně zvýší bezpečnost pacientů.

Poprvé v historii se úhradová vyhláška stala výsledkem dohody celého zdravotnictví. Zásadně jsme se tak odklonili od praxe předchozích let, kdy ministerstvo direktivně úhradovou vyhláškou určovalo, kolik co bude stát, a bývalí ministři pod tlaky jednotlivých segmentů přilepšovali jedněm na úkor druhých. Od začátku jsem odmítl jít touto cestou a kladl jsem důraz na spravedlivý nárůst úhrad napříč všemi segmenty. A to se také stalo.

Myslím si, že se nám za uplynulé měsíce podařilo i výrazně ztransparentnit resort a přímo řízené organizace. Dali jsme jasná pravidla nemocnicím, jak postupovat při zadávání veřejných zakázek a vykazování zpětných bonusů. Kromě toho jsme spustili pilotní projekt společných nákupů některých komodit, u kterých již vidíme první milionové úspory. Poprvé také ministerstvo získá přehled o nákupech jednotkových cen léků. Celkově tak nad doposud přehlíženými přímo řízenými organizacemi ministerstvo posílilo kontrolu.

Odhlédneme-li od nemocnic a podíváme se na samotné ministerstvo, i zde se nám podařila řada dobrých věcí, které jeho fungování zefektivnily. Změnili jsme neprůhledné rozhodování přístrojové komise, zmapovali jsme přístrojovou techniku po celé ČR, zveřejnili seznam poradců a poradních orgánů ministra na webu a pracujeme na otevřených datech o hospodaření resortu.

Žádnou vyloženě prohru si neuvědomuji, nicméně čelil jsem řadě těžkých úkolů a výzev. Jednou z nich je určitě řešení personální krize, kterou měli řešit již moji předchůdci před deseti lety. Nicméně i tímto směrem jsme rovněž učinili mnoho důležitých kroků. Navyšujeme rozpočty lékařských fakult v následujících jedenácti letech o více než 7 miliard korun, což umožní přijmout o 15 % více studentů a navýšit platy učitelů.

Výrazně jsme také snížili administrativu zdravotníkům. Vznik nových praxí praktických a zubních lékařů v regionech podporujeme dotacemi. A ustavili jsme pracovní skupinu pro personální stabilizaci, která hledá dlouhodobá řešení a motivační prvky, které by zdravotníky udržely v oboru. Těch změn je skutečně hodně. 

Výdaje na zdravotnictví se v ČR pohybují okolo 7,5 % HDP, zatímco v Německu tvoří 11 %. Pan premiér Babiš opakovaně zmínil, že jeho cílem je nárůst našich výdajů na asi 9 % HDP. Jak a kdy toho chcete dosáhnout?

Kvalitu zdravotnictví nelze posuzovat pouze podle výdajů v poměru k HDP, ale především jeho celkovou efektivitou na zdraví obyvatelstva. V tomto ohledu je ČR na dobré úrovni a úroveň našeho zdravotnictví dále roste. Objem peněz do zdravotnictví se v posledních letech zvyšuje, pro příští rok jde do systému více než 320 miliard korun. Počítáme navíc s dalším postupným nárůstem. Vláda chce tento trend podporovat i racionálním navyšováním prostředků, které jsou do zdravotnictví investovány.

V tuto chvíli připravujeme automatickou valorizaci platby za státní pojištěnce, která by od roku 2021 měla zajistit, aby se nezvyšoval rozdíl mezi platbou ekonomicky aktivního obyvatelstva a skupinou osob, za něž, kvůli jejich sociální situaci, platí pojistné stát. Je ale potřeba uvést, že toto řešení není všespásné a určitě je potřeba se s ohledem na demografický vývoj v budoucnu bavit o celkové změně struktury plateb pojistného, resp. příjmů systému veřejného zdravotního pojištění po vzoru jiných vyspělých zemí. Hledání dalších zdrojů financování zdravotnictví nám opakovaně doporučuje i OECD. Měli bychom proto otevřít širokou diskusi a bavit se o možných variantách, jak do zdravotnictví přivést další zdroje. Objem peněz je jedna věc, ale měli bychom se také podívat, jak se peníze vynakládají a jak je péče organizována.

Komora považuje za jednu z hlavních příčin ekonomických problémů našeho zdravotnictví příliš nízkou platbu za tzv. státní pojištěnce. V současnosti stát platí za děti, důchodce a nezaměstnané pouhou čtvrtinu částky odpovídající odvodu z průměrné mzdy a vláda připravuje zákon, kterým by tento čtvrtinový poměr do budoucna zafixovala. To není právě dobrá zpráva. Co s tím?

Je potřeba si uvědomit, že systém veřejného zdravotního pojištění je nejen systémem solidárním, ale rovněž systémem průběžným. Drtivá většina státních pojištěnců (důchodci, studenti) odvede přiměřenou výši pojistného v období života, v němž vykonávají výdělečnou činnost. Platba za státní pojištěnce je tak do značné míry platbou doplňkovou a nemá v rámci evropských států příliš obdobu. V rámci našeho systému je ale momentálně zakotvena, tudíž s ní musíme s dostatečnou mírou racionality pracovat.

Navržená 25procentní výměra z průměrné mzdy vychází z několika skutečností. V prvé řadě se jedná o osvědčený model, který zde fungoval v předkrizových letech. Za druhé jsme zohlednili připomínky zdravotních pojišťoven, které původně navrženou 22,5procentní výměru nepovažovaly za dostatečnou.

A samozřejmě jsme nuceni přihlížet k reálným možnostem státního rozpočtu. Výsledkem je návrh, který je podle mého názoru velmi rozumný a kompromisní. Na první pohled výraznější navýšení v roce 2021 bude navíc nutné v souvislosti se spouštěním systému DRG.

Z údajů zdravotních pojišťoven vyplývá, že v posledních pěti letech nezaplatily ambulantním specialistům přibližně 5 % jimi poskytnuté zdravotní péče, přičemž podíl nezaplacených výkonů stoupá. Co s tím hodláte dělat?

Od začátku roku jsme apelovali na zástupce zdravotních pojišťoven a ostatních segmentů zdravotní péče, aby si dohodli mechanismus úhrad spolu v rámci dohodovacího řízení. To nakonec skončilo historickým úspěchem, tedy dohodou ve všech segmentech. V tomto přístupu budeme nadále pokračovat i v dalších letech. Ambulantní specialisté tak mají možnost dohodnout si takový úhradový mechanismus, který jim bude více vyhovovat.

Komora požaduje pravidelnou valorizaci ceny práce nositelů výkonů v Seznamu zdravotních výkonů. Také letos Ministerstvo zdravotnictví tento požadavek odmítlo. Proč?

V současné době nelze znovu navýšit bez dalšího cenu práce nositelů výkonů v Seznamu zdravotních výkonů (cena práce o 10 % byla navýšena již v roce 2016), jelikož je nutné, aby nejdříve došlo k celkové aktualizaci výkonů v Seznamu zdravotních výkonů, a to z toho důvodu, že více položek, které vstupují do bodové kalkulace výkonu, je nastaveno nesprávně, například časy výkonů i nositelů nebo ceny přístrojů jsou u mnohých výkonů výrazně nadhodnoceny. Až budou tyto položky nastaveny správně (snížené časy výkonů/ nositelů a snížené ceny některých přístrojů), můžeme přistoupit k navyšování ceny práce nositelů výkonů na adekvátní hodnotu.

Při různých příležitostech zdůrazňujete finanční podporu pro praktické lékaře na venkově. Kolik nových praxí díky této podpoře již vzniklo?

Celkem již 22 nových praxí praktických lékařů. Celkově jsme je podpořili částkou přes 4 miliony korun. Ten dotační program pro praktické lékaře se rozjížděl postupně, v letošním roce je však zájem mnohonásobně větší než v předchozích letech. Kromě toho jsme letos spustili také dotační program pro stomatology v odlehlých oblastech, v rámci kterého jsme vyčlenili podporu ve výši až 100 milionů korun do roku 2021. Za pár měsíců jsme udělili již sedm dotací. 

Za prioritu považujete rozvoj primární péče. O členství v pracovní skupině pro reformu primární péče vás komora žádala opakovaně, přesto jste nám nevyhověl. Proč? Je přece jasné, že jakékoliv změny v kompetencích a financování primární péče budou mít nutně dopad na práci a ekonomiku poskytovatelů ostatních zdravotních služeb. Nebylo by taktičtější, kdyby se profesní samospráva zastupující všechny skupiny lékařů měla možnost na připravované reformě spolupodílet?

Cílem pracovní skupiny k reformě primární péče bylo v první fázi vytvořit dokument, jenž popíše optimální variantu, kterou následně podrobíme široké diskusi. Skupinu jsme složili z nejvíce zainteresovaných stran, a to odborných společností a praktických lékařů, tak, aby výsledný dokument reflektoval optimální požadavek.

V tuto chvíli je koncepce reformy připravená a chceme ji diskutovat v širokém spektru stakeholderů. Proto organizujeme první prezentaci závěrů skupiny pro širší spektrum expertů a zástupců jednotlivých zájmových skupin. A samozřejmě jsme přizvali i Českou lékařskou komoru. Komora je pro nás partner, je členem všech důležitých ministerských pracovních skupin, reformy nevyjímaje.

Komora podporuje nepovinnou elektronizaci ve zdravotnictví. Pokud budou nové programy zdravotníkům usnadňovat práci a šetřit čas, pak je přece budou používat dobrovolně, nemyslíte?

Přesně tak k tomu přistupujeme ve věcném záměru zákona o elektronizaci zdravotnictví, který plánujeme ještě do konce roku předložit vládě. Jeho cílem je stanovit doposud chybějící pravidla a standardy pro elektronickou komunikaci mezi poskytovateli zdravotní péče, sladit nekoordinované aktivity a vytvořit jednotné a bezpečné prostředí garantované státem pro všechny zainteresované strany, kterých se elektronické zdravotnictví týká.

Chceme, aby služby elektronického zdravotnictví byly pro uživatele natolik výhodné a atraktivní, že je sami budou chtít přijmout, a nebude tak nutné zavádět jakékoli povinnosti. Elektronizace zdravotnictví sníží administrativní zátěž zdravotníků a přinese benefity jak pro lékaře, tak pacienty.

V sousedním Německu jsou elektronické recepty jednou z možností, jak pacientovi předepsat lék. Nikdo nikoho k ničemu nenutí. Proč právě u nás musí být elektronické recepty povinné?

Elektronický recept a na něj navázané funkcionality, jako je lékový záznam, který významně zvyšuje bezpečnost pacienta, má smysl pouze tehdy, pokud jej budou používat všichni lékaři. Za kritickým postojem komory vidím přirozené obavy z neznámého. Věřím však, že až si vše sedne, lékaři i pacienti tuto novinku skutečně velmi ocení.

Letošní rok byl pro lékaře přípravný. Společně s lékovým ústavem jsme uspořádali řadu seminářů pro lékaře a lékárníky v regionech po celé ČR, abychom jim se zaváděním eReceptu maximálně pomohli a myšlenku povinné elektronizace vysvětlili. V tuto chvíli je 85–96 % všech receptů předepsáno v elektronické podobě, což svědčí o tom, že drtivá většina lékařů již eRecept používá, a podle našich analýz bez rozdílu věku. Počet vydaných eReceptů se měsíc od měsíce zvyšuje. V tuto chvíli již podle mého názoru nejsou diskuse o dobrovolnosti namístě, protože systém funguje a lékaři jej používají. 

Navrhujete snížení maximální pokuty za nepoužívání elektronických receptů z 2 mi- lionů na 300 tisíc korun. I statisícová pokuta je však pro většinu soukromých lékařů likvidační. Jaký to má tedy význam?

Povinnost a její vymahatelnost jsou dvě spojené nádoby. Zákon proto sankce obsahovat musí. Naším cílem však rozhodně není lékaře jakkoliv bezdůvodně penalizovat, sankce musí vždy odpovídat míře a způsobu provinění a je především mířena na ty lékaře, kteří povinnost soustavně ignorují.

Je také potřeba říct, že 300tisícová pokuta je skutečně maximální hranice. Původní výše nám přišla zbytečně vysoká a velmi rádi jsme lékařům v tomto vyšli vstříc. Na druhou stranu výše sankce musí být nadále motivační v tom smyslu, aby předepisující lékař věděl, že elektronická preskripce má své opodstatnění a že je povinná.

Obráceně, postih, který by ten lékař vůbec nepocítil, by neplnil svůj účel a vedl by k obcházení zákona. Nicméně zákon pamatuje i na situace, ve kterých bude možné předepsat recept v listinné podobě. Jde například o prokazatelný výpadek elektrického proudu nebo o lékařskou návštěvní službu u pacienta.

Máte představu, kolik lékařů ukončí své praxe poté, kdy vstoupí v platnost pokuty za předepisování léků klasickým způsobem? Kým je hodláte nahradit?

Vzhledem k tomu, že již dnes je většina všech receptů předepisována elektronicky, nepředpokládáme, že by kvůli eReceptu ze dne na den skončilo velké množství lékařů. Samozřejmě máme řadu lékařů v důchodovém věku, kteří končí průběžně a vůbec to nemusí být spojeno s eReceptem. Těch důvodů bývá většinou daleko více a jsou závažnější. Vždyť už dnes každý lékař používá v ordinaci počítač, protože ho ke své práci potřebuje. Navíc eRecept je povinný již celý letošní rok a žádný velký úbytek lékařů jsme meziročně v souvislosti s eReceptem nezaznamenali.

Nicméně demografické stárnutí lékařů je zkrátka fakt, na který se snažíme reagovat. S resortem školství jsme proto připravili jedenáctiletý akční plán na navýšení počtu mediků a pedagogů na lékařských fakultách. Jedná se o významný systémový krok v řešení situace výrazného a neustále se prohlubujícího nedostatku lékařů ve zdravotnickém systému ČR. V letech 2019–2029 tak LF dostanou více než 7 mld. korun, což jim umožní zvýšit kapacitu o 15 % a zvýšit platy pedagogů.

Navrhujete tzv. předpokládaný souhlas pacienta s přístupem lékařů do jeho lékového záznamu. Vadilo by vám osobně, kdyby si lékaři na internetu prohlíželi váš lékový záznam?

Na začátku musím upozornit, že se v žádném případě nejedná o nějaké volné prohlížení záznamů na internetu, jak naznačujete. Lékový záznam bude sdílen pouze s lékaři a lékárníky, se kterými má pacient nějaký vztah. Tím vztahem myslíme například situaci, kdy lékař pacientovi alespoň jednou předepíše nějaký lék. Lékárník bude mít do záznamu časově omezený přístup při výdeji léku. Zkrátka není možné, aby se jakýkoliv lékař podíval do záznamu jakéhokoliv pacienta. Navíc pacient si bude moci online hlídat, kdo se do jeho záznamu podíval. Vždy a kdykoliv má také právo vyslovit nesouhlas se sdílením, případně udělit souhlas s nahlížením pouze vybranému lékaři. To vše jednoduše pomocí webové či mobilní aplikace nebo písemným dopisem.

Proto je má odpověď na vaši otázku zcela opačná. Já jako pacient jsem rád, že lékař do mého záznamu uvidí, protože si nepamatuji, jaké všechny léky užívám. Lékař díky lékovému záznamu nemusí spoléhat na mou neznalost. Podívá se do něj, a předejde tak nežádoucím interakcím léků nebo duplicitám, které by mohly poškodit mé zdraví. Nebo v situacích, kdy mě postihne akutní zdravotní problém a nemohu lékaře nebo záchrannou službu aktivně informovat, oni během chvíle díky náhledu do lékového záznamu zvolí takové léky, které jsou v souladu s těmi, co užívám. Lékový záznam zkrátka významně zvyšuje bezpečí pacienta.

Průměrná mzda v ČR roste meziročně o více než osm procent. Považujete v této souvislosti za dostatečné zvýšení tarifních platů kvalifikovaných lékařů o 2 %, které navrhujete?

Opakovaně jsem deklaroval svou podporu kontinuálnímu růstu platů a mezd ve zdravotnictví, nicméně zastávám neměnný názor, že odměňování má být cílené, motivační, a nikoliv plošné. Vždy je totiž nutné zohlednit konkrétní situaci v konkrétním zdravotnickém zařízení. Někde chybí sestry, jinde lékaři.

S odbory i poskytovateli jsme se však letos shodli na tom, že nejpalčivější situace je u sester a dalších pracovníků ve směnném provozu. Sester totiž chybí přibližně 3500 a již to způsobuje řadu problémů. Proto do této oblasti směrujeme nejvíce finančních prostředků. Od nového roku navyšujeme sestrám příplatek za směnnost o 5000 korun a sanitářům o 2000 korun. Kromě toho sestrám, sanitářům a mladým lékařům vzrostou tarifní platy o 7 %. Sestry si tak celkově polepší o 22 %. To je skutečně historický nárůst. Věříme, že to částečně pomůže řešit neutěšenou personální situaci u těchto profesí. Odměňování je v rukou ředitelů nemocnic.

Do českého zdravotnictví jde příští rok rekordních 320 mld. korun. To je o 20 mld. víc než letos a z toho 13 mld. korun dostanou jen nemocnice. To umožňuje i mnohem větší růst platů lékařů. Nyní je to na rozhodnutí ředitelů jednotlivých nemocnic, aby peníze směřovaly tam, kde to nemocnice potřebuje. To oni jsou zodpovědní za řízení nemocnice a nejlépe znají její individuální potřeby.

Považujete za správné, aby byl příjem zdravotní sestry s praxí ve směnném provozu vyšší než nástupní plat lékaře po šesti letech vysokoškolského studia?

Uvědomujeme si, že platy mladých lékařů by měly růst, proto jim také od příštího roku vzrostou o 2500 korun a určitě v tom nárůstu chceme v dalších letech pokračovat. K vaší otázce: myslím si, že nelze porovnávat dvě zcela odlišné profese, co se týče vzdělání a kompetencí, nicméně je nutné si uvědomit, že že zdravotní sestra s praxí je již zkušený pracovník, který může pracovat samostatně, zatímco čerstvý absolvent lékařské fakulty musí pracovat pod dozorem a teprve zkušenosti nasbírat. Navíc u lékaře se v průběhu let plat či mzda oproti platu zdravotní sestry ve směnách mnohonásobně zvýší. 

Komora podporuje plán na zvýšení počtu studentů lékařských fakult. Ostatně v minulosti jsme to sami navrhovali. Jak ale chcete motivovat mladé lékaře k tomu, aby neodcházeli pracovat do zahraničí?

Nedávno jsem četl průzkum, podle kterého v roce 2016 plánovalo zůstat po skončení studií v Česku 73 % respondentů, na přelomu loňského a letošního to uvedlo již 78 % dotázaných. Čím dál méně studentů tak chce pracovat v zahraničí. Stejný průzkum také ukázal, že při výběru pracoviště rozhodují primárně podmínky pro odborný rozvoj a pracovní kolektiv.

Je tedy zřejmé, že vše není jen o platech. Je to třeba i o pracovním prostředí, možnostech dalšího vzdělávání a o takzvaném work-life balance. Dnes již mladí lékaři nechtějí trávit v nemocnicích hodiny a hodiny svého volného času. Mladé doktorky maminky by se rády vracely dříve do práce, pokud by nemocnice nabízely školky či poloviční úvazky. Tomu všemu se musí zaměstnavatelé přizpůsobit.

My na ministerstvu se snažíme systémovými kroky pracovní a finanční podmínky maximálně zlepšovat a české zdravotnictví zatraktivňovat. Pracujeme také na vylepšování vzdělávacích programů. V tuto chvíli například řešíme, že regiony čelí odlivu mladých lékařů do větších měst. Návrat lékařů po studiích zpátky do regionů však přináší nová vyhláška o postgraduálním vzdělávání lékařů, která umožňuje, aby lékaři mohli být co nejvíce vzděláváni v regionálních nemocnicích. Studenti tak po absolvování lékařských fakult mohou nově vykonávat praxi v okresních nemocnicích, což napomůže tomu, aby v menších městech zůstávali.

Pracujeme také na novém systému rezidenčních míst, který má za cíl finančně podpořit začínající lékaře ve specifikovaných oblastech. Dotace na rezidenční místa by měly být odstupňovány tak, aby byly zvýhodněny oblasti s nedostatkem lékařů v dané specializaci. Máme dotační programy pro praktické lékaře a stomatology na vznik nových praxí. Zjednodušujeme administrativní zátěž – již jsme novelizovali vyhlášku a nyní probíhá další administrativní audit. Chceme totiž práci zdravotníkům maximálně ulehčit.

Čelíme také tomu, že některé obory nejsou pro mladé lékaře dostatečně atraktivní a kvůli stárnutí lékařů se postupně vyprazdňují. To by například měla změnit reforma primární péče, která tento obor významně zatraktivňuje, neboť praktičtí lékaři získají řadu nových kompetencí. Mladí lékaři jsou pro nás partnery a dveře na ministerstvu mají otevřené. Rád se s nimi budu bavit o dalších možnostech, jak mladé lékaře udržet v českých nemocnicích. 

Proč ministerstvo zdravotnictví ustoupilo nátlaku některých odborných společností a přes odpor komory souhlasilo s prodlužováním délky specializačního vzdělávání v některých chirurgických oborech?

Nutno říci, že ve vzdělávání je ministerstvo jak mezi mlýnskými koly. Jednotlivé odborné společnosti, ti nejpovolanější, se samy nemohou shodnout. A jakkoliv nakonec ministerstvo rozhodne na základě většiny, vždy zůstává někdo nespokojený. V tomto případě ministerstvo vyslyšelo intenzivní požadavky řady odborných společností, které tvrdily, že bez prodloužení délky předatestační přípravy dojde k poklesu kvality odborné přípravy lékařů. A tedy k poklesu kvality péče o pacienty. Prodloužení délky specializačního vzdělávání tak bylo jedinou cestou, jak tomuto zabránit. I tak jsme však zvolili nižší variantu, než jaké byly původní návrhy jednotlivých odborných společností.

Na sjezdu ČLK se nejdelší diskuse vedla kolem nelegálního zaměstnávání cizinců ze zemí mimo EU. Bez cizinců se asi neobejdeme. Proč však vláda nepřipraví pro zahraniční lékaře stipendijní program, během kterého by měli možnost se naučit česky a doškolit v medicíně tak, aby měli šanci uspět u aprobačních zkoušek?

My se nebráníme konstruktivní diskusi o modelu dovzdělávání cizinců majících zájem působit v České republice v oblasti zdravotnictví. Dosavadní systém je modifikován plošným modelem Projektu Ukrajina, který samozřejmě pro zdravotnictví nemusí být ve všech případech výhodný. Zabýváme se proto myšlenkou, jak nastavit systém aprobačních zkoušek tak, aby byl adekvátním způsobem náročný. Aprobační zkoušky pro zahraniční lékaře již mění novela, která od nového roku omezuje počet pokusů na čtyři a nově rozkládá zkoušky do dvou dnů.

Omezení počtu opakování zabrání tomu, aby zahraniční lékaři například z Ukrajiny žádali „donekonečna“ o uznání schopností léčit české pacienty. Rozdělení čtyřdílné zkoušky do dvou dnů přispěje k tomu, aby ji lékaři z ciziny mohli zdárně složit. Je to podle mého názoru v zájmu regionálních nemocnic, které se potýkají s nedostatkem lékařů.

Zabýváme se také otázkami, jak zvýšit jazykovou znalost pro lékaře předtím, než vstoupí do praxe a složí vlastní aprobační zkoušku. Možný stipendijní program, o kterém se zmiňujete, již řešíme společně s renomovanými vzdělávacími institucemi pro český jazyk. V současné době ve spolupráci s kraji hledáme finanční prostředky. Spuštěn by mohl být teoreticky v průběhu příštího roku. 

Lékařská komora opakovaně požaduje právo kontrolovat personální vybavení poskytovatelů lékařských zdravotních služeb. Proč tomu bráníte?

Podle mého názoru by se komora měla zaměřit spíše na kontrolu a vzdělávání samotných lékařů a dostát tak své role, kdy má dbát, aby její členové vykonávali své povolání odborně, v souladu s etikou, a zaručit se za jejich odbornost. Kontrola personálního vybavení poskytovatelů lékařských zdravotních služeb není podle nás v její kompetenci. Obávám se, že na tuto činnost navíc nemá ani personální kapacity. Jsem přesvědčen o tom, že role komory spočívá zcela v něčem jiném. 

Nepřipadá vám podivné, když ředitelé i hejtmani na jednu stranu tvrdí, že nemocnice platné právní předpisy neporušují, a cizinci bez aprobační zkoušky v nich tedy nepracují, a na druhé straně zároveň hořekují, že bez této neexistující nelegální práce by se nemocnice, nebo alespoň některá jejich oddělení, musely zavřít?

Bez ohledu na to, co říkají ředitelé a hejtmani, my na ministerstvu jednoznačně trváme na tom, aby byly platné právní předpisy dodržovány. Cizinci, kteří žádají o výkon dočasné odborné praxe pod přímým odborným vedením bez uznání způsobilosti na základě pozvání akreditovaného poskytovatele zdravotních služeb, musí vždy, opakuji vždy, splnit všechny podmínky stanovené zákonem, jinak povolení nezískají.

Při kontrolách poskytovatelů zdravotních služeb se zaměřujeme právě také na cizince z tzv. třetích zemích, a pokud je v tomto směru zjištěna nesrovnalost, řešíme ji s Ministerstvem vnitra, které má na starosti pobyt cizinců na našem území. A právě přijatá novela, o které jsem již hovořil, zvyšuje kvalitu aprobačních zkoušek. Nově mohou být absolvovány pouze v určitém počtu, tedy čtyři pokusy a dost. Po této době by neúspěšný uchazeč neměl právo v systému existovat.

Stávající model nebyl vhodný ve vztahu ke zneužívání opakovaných zkoušek, které nebyly limitovány. Dokonce docházelo k tomu, že dotyční uchazeči vůbec na aprobační zkoušky nechodili, pouze vždy požádali o další termín. Je naší snahou  nastavit pravidla tak, aby umožňoval pobyt zahraničních pracovníků v systému, ale v souladu s platnou legislativou. 

Cítíte osobní zodpovědnost za neutěšenou situaci ve Fakultní nemocnici Ostrava? Kde se podle vás stala chyba?

Ve Fakultní nemocnici Ostrava je situace dlouhodobě složitá, zejména pak její vztahy s lékařskou fakultou. Ačkoliv ředitel Machytka nijak při řízení nemocnice nepochybil, naopak si myslím, že zahájil řadu dobrých kroků, bohužel nezvládl komunikaci personálních změn, které situaci vyhrotily do takové výše, která bohužel nebyla udržitelná.

Jeho odstoupení z funkce vnímám jako velice rozumný krok a věřím, že pro něj nebyl vůbec jednoduchý. Myslím si, že se tím situace výrazně zklidnila. Nyní probíhá transparentní otevřené výběrové řízení na nového ředitele a já věřím, že tam přijde někdo, koho budou všechny strany respektovat a který povede nemocnici dobrým směrem.

Pokud mám správné informace, vláda nedávno přijala usnesení, že se již nadále nebude zvyšovat spotřební daň na tabák. Považuji za samozřejmé, že vy jste pro tento návrh nehlasoval. Přesto, není vám z toho jako ministrovi zdravotnictví smutno?

Ano, musím říct, že trochu je. V Česku denně kouří dva miliony obyvatel a 600 tisíc pije denně alkohol. Na alarmující čísla v konzumaci tabáku a alkoholu ukazuje i OECD a doporučuje nám tuto oblast přísněji regulovat, například i vyšším zdaněním. Vnímám to jako jedno z možných opatření, proto chci otevřít diskusi s Ministerstvem financí. Navýšení daně by však určitě mělo být postupné, nikoliv skokové. Kromě toho se musíme zaměřit na další oblasti, jako je omezení reklamy nebo posílení služeb pro odvykání kouření.

Na sjezdu ČLK jsme začali a komorou symbolicky skončíme. Mezi delegáty koloval váš rozhovor pro časopis Týden, ve kterém jste fungování komory ostře kritizoval. Většina kolegů, s nimiž jsem o tom hovořil, považuje za nepřijatelné, aby se stát vměšoval do fungování profesní lékařské samosprávy. Moje závěrečná otázka tedy zní: Podpoříte požadavek delegátů sjezdu na posílení kompetencí lékařské komory, aby mohla v zájmu pacientů lépe plnit úlohu garanta kvality lékařské péče, anebo se pokusíte komoru oslabit a tím se zbavit nepohodlného kritika, který upozorňuje na problémy, jež se vám nedaří řešit?

Mým záměrem rozhodně není komoru oslabovat nebo se jí jakkoli zbavovat. Kritika, pokud je konstruktivní, je v mnoha ohledech velmi přínosná a já ji vítám. V rozhovoru pro časopis Týden, o kterém se zmiňujete, jsem pouze řekl, že si myslím, že by si zákon upravující profesní komory zasloužil nějakou revizi. Otevřeně také říkám, že se mi nelíbí, že prezident komory může být zvolen v zásadě na doživotí, což je dnes možné. Myslím si, že to byl velký krok zpátky. Nicméně, chtěl bych všechny ujistit, že Česká lékařská komora je pro ministerstvo přirozeným partnerem a její zástupci mají na ministerstvu vždy dveře otevřené.


Michal Sojka

Foto: Martin Kubica, Tempus medicorum


reklama

reklama

reklama

reklama