Vyvíjíme lék, po kterém nejenže zhubnete, ale i omládnete, říká přednosta Centra diabetologie
ROZHOVOR s hlavním přednostou Centra diabetologie a vedoucím Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie IKEM Martinem Haluzíkem o nových lécích proti cukrovce a dalších tématech z oblasti diabetologie a obezitologie.
reklama
reklama
Cukrovka neboli diabetes je v posledních letech nejvíce skloňovaným onemocněním lidstva, pokud pomineme covid. Právě ten měl ale dopad na zhoršující se stav odhalování cukrovky. Jen v Česku trpí cukrovkou každý desátý člověk. Stejný poměr panuje i ve světě, kde má cukrovku už celkem 537 milionů dospělých lidí.
S Martinem Haluzíkem, hlavním přednostou Centra diabetologie a vedoucím Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie IKEM, jsme se bavili nejen o novém léku proti cukrovce. Rozebrali jsme také, proč lidí s diabetem přibývá a jak se cukrovka pozná.
Jaké jsou nejčastější příznaky cukrovky? A proč lidé podceňují preventivní prohlídky?
reklama
Původně jste chtěl jít studovat práva. Naštěstí pro pacienty jste se rozhodl pro medicínu. Proč ale zrovna diabetologie a obezitologie?
Asi ve třetím ročníku medicíny jsem začal chodit se svojí současnou manželkou, která pochází z Prahy. I to byl jeden z důvodů, proč jsem tu chtěl zůstat (pan doktor Haluzík pochází z Ostravy, pozn. red.), ale najít tehdy v metropoli pracovní místo nebylo jednoduché. Shodou okolností ale jedna moje spolužačka dělala sestřičku na III. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice a poradila mi, že bych mohl zkusit dělat zdravotního bratra. To jsem udělal a během této praxe jsem začal uvažovat i nad tím, že bych v nemocnici zůstal jako lékař. Zrovna v té době pan profesor Vratislav Schreiber, což byl významný experimentální endokrinolog a vynikající člověk, hledal medika. A tak jsem se dostal k experimentální endokrinologii. Po promoci jsem začínal jako sekundář (řadový lékař odborného oddělení nemocnice, pozn. red.) a vše vypadalo, že v endokrinologii budu pokračovat, ale odjel jsem na stáž do Ameriky, kde jsem zkusil experimentální diabetologii, u níž jsem zůstal.
Takže taková shoda všech náhod.
Ano, přesně. Souhra všech náhod. Kdybych do Ameriky neodjel, asi bych byl býval endokrinologem a diabetologii bych vůbec nedělal.
Když se řekne experimentální, představím si doktora House, který zkoumá zvláštní jevy. Který z vašich současných experimentů byste byl rád, aby se povedl?
V posledních letech jsem se přesunul do klinického výzkumu. Ale jsem rád, že v IKEMu mám stále možnost navázat na práci ve všeobecné nemocnici a pokračovat i v experimentální práci. Co je podle mě zajímavá oblast, která není probádaná, je buněčná senescence – stárnutí buněk, které stojí za všemi civilizačními onemocněními. Čím je člověk starší, tím více jeho buněk v těle získává senescenční fenotyp.
Co si pod tím mohu konkrétně představit?
Buňky mění své vlastnosti a místo hormonů časem začínají produkovat prozánětlivě působící faktory, které přispívají ke stárnutí. Například se zrychluje ateroskleróza (chronické progresivní onemocnění cévní stěny, pozn. red.) a při zvýšeném zánětu může dojít ke zrychlení vzniku cukrovky, mohou nastat kardiovaskulární komplikace nebo různé neurodegenerativní nemoci. Všechno se vším nějak souvisí. A díky spolupráci s panem profesorem Jiřím Neužilem z Biotechnologického ústavu máme možnost testovat nový lék, který se jmenuje MitoTam.
Lék MitoTam byl původně vyvinut k léčbě rakoviny, že?
Pan profesor Neužil má hlavní zájem o onkologii a lék představuje mitochondriálně směrovaný Tamoxifen (MitoTam je modifikací staršího léku Tamoxifen, pozn. red.). Mitochondrie jsou u nádorových buněk zcela zásadní a právě na ně je lék MitoTam zacílený. Dokonce už prošel první fází studie s nádory. Nicméně při té příležitosti zjistili, že lék vede i ke snížení hmotnosti a že by mohl mít antisenescenční účinky. Proto jsme se ho rozhodli testovat jako antisenescenční lék a potenciální lék ovlivňující cukrovku. Provedli jsme experiment u dietu indukované obezity a cukrovky u myší a výsledky vyšly velmi zajímavě. Ty myši krásně hubly a zároveň se snižoval počet senescenčních buněk. Takže by se dalo říct, že mládnou.
Jaké byly zjištěny vedlejší účinky?
U myší se nezdají být žádné zásadní vedlejší účinky a u lidí taky ne. Přestože to nelze říct na sto procent, protože se jednalo o pacienty s nádory, kde je velmi složité vedlejší účinky posoudit. Ale nenastaly žádné zásadní dopady. Zatím se lék zdá být relativně bezpečný, ale toto tvrzení je potřeba ještě doložit lidskými daty. Nicméně už teď se zdá, že díky léku dochází v experimentu k výraznému snížení váhy, ke zlepšení cukrovky, až prakticky k jejímu vymizení.
Jak rychle se pozitivní výsledky dostavují?
Myším jsme podávali lék po dobu čtyř týdnů a zlepšení nastalo v podstatě po dvou týdnech. Ale co je zajímavé, když jsme lék vysadili, působení přetrvává ještě nějakou dobu po vysazení. Souvisí to ale asi s tím, že obnovení senescenčních buněk není tak rychlé. Našli jsme u nich spoustu zajímavých vlastností a pořád si myslím, že jsme zdaleka ještě nebyli schopni vidět vše, co se tam děje.
Jak dlouho trvá, než se takový lék dostane do lékáren nebo ordinací?
Říká se, že potřebujete minimálně deset let, aby lék prošel celým procesem. Z našeho pohledu je výhoda v tom, že lék už se podával lidem. Byť se jednalo o pacienty s malignitami (zhoubnými nádory, pozn. red.). Díky tomu nezačínáme od nuly. Na druhou stranu, hlavní problém v této fázi jsou peníze. Pan profesor Neužil, který je vlastníkem patentu, se nyní snaží najít investory, kteří by další fáze studie zafinancovali.
Pracujete na tomto experimentu jen vy v Česku, nebo další podobné průzkumy probíhají i v zahraničí?
Jsme jediná laboratoř, která s tímto konkrétním lékem v rámci metabolické části pracuje. Teď se nám data po opravdu dlouhém boji podařilo dostat do renomovaného časopisu Nature Communications. Ve chvíli, kdy něco dobře odpublikujete, získáte silný argument k dalším fázím vývoje. Trvalo nám to asi rok a půl, protože kritéria jsou hodně přísná.
Zastavila se včasná diagnostika cukrovky
Jste diabetolog a obezitolog. Jsou tyto dvě diagnózy vždy propojené, nebo ne?
U cukrovky druhého typu se dá říct, že to jsou dvě propojené nádoby. Nemusí jít přitom rovnou o obezitu, ale o nadváhu. Někdo má obsah tuků zvýšený hlavně v oblasti břicha. Takže když si spočítáte BMI (body mass index – index tělesné hmotnosti, pozn. red.), tak vám nutně nemusí vyjít obezita. Nadměrné hromadění tuku v břišní dutině je klasickým rysem cukrovky 2. typu. Pokud je člověk štíhlý, je to pravděpodobně nerozpoznaná cukrovka jiného typu. Naopak pacienti s cukrovkou 1. typu jsou mladší a obvykle štíhlí. I u nich ale postupně výskyt obezity stoupá tak jako v celé populaci.
Druhý typ cukrovky je přitom celosvětově nejrozšířenější.
Jednoznačně, spadá tam více než 90 procent pacientů a jejich počet dál roste. Diabetes 1. typu, kdy nastává úplný deficit inzulinu, se také zvyšuje, ale jen mírně. Není to typ zodpovědný za epidemii cukrovky.
Na den diabetu vyšlo hodně statistik. Incidence má rostoucí trend, ale trochu se zastavila v posledních dvou letech. Údajně za to může covid. Je to tak?
Spíš se zastavila včasná diagnostika. Pacienti, kteří mají jen lehce zvýšenou hladinu cukru v krvi, nemají skoro žádné specifické příznaky. Možná mírně zvýšenou únavu, což dnes cítí skoro každý. Kdybychom si řekli, jak jsme na tom dnes my dva, tak to taky nebude valné. (smích) Proto jsou důležité preventivní prohlídky u praktiků, kde lze začínající diabetes včas diagnostikovat.
Žádné jiné příznaky nejsou?
Normální hladina cukru nalačno je do 5,5. Ve chvíli, kdy pacientovi vyjde nalačno hladina 8 a po jídle 10, tak v podstatě nehubne. Nemá zvýšenou žízeň, nechodí v noci víc močit. Může mít zvýšenou únavu, ale nemá snížené hojení ran, zvýšenou kazivost zubů. Nic takového se v tuto chvíli nekoná. Člověk s počáteční cukrovkou normálně funguje. Zjistí se to právě ve chvíli odběru, v horší variantě se dostane do nemocnice s nějakou komplikací, na jejímž vzniku se cukrovka podílela. Například dostane infarkt nebo těžší infekci. I s covidem se člověk ihned ocitne v rizikovější skupině.
Lidé tedy podceňují preventivní prohlídky?
Neznám přesná čísla, ale když se podívám na své pacienty, tak z nich minimum chodí k praktikům. Polovina z nich praktické lékaře nevyužívá. A to se s covidem ještě zhoršilo. Vidím na svých pacientech, zejména u starší generace, že se hlavně v první vlně kvůli covidu báli jít kamkoli. Takže nechodili ani na preventivní kontroly. Upřímně nevidím žádný důvod, proč by se měl nárůst výskytu diabetu zpomalovat. Nic se v posledních dvou letech nezlepšilo. Ani přístup populace, ani prevence. Spíš nastane ještě zhoršení.
Přečtěte si druhou část rozhovoru ZDE.
Autor: Pavlína Zítková
Foto: archiv 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (www.lf1.cuni.cz)
reklama
reklama
reklama
reklama