Vzácným onemocněním trpí v Česku až 600 tisíc pacientů. Pomáhají nové léky na míru i léčba plazmou

Vzácná onemocnění jsou závažná a v naprosté většině nevyléčitelná. Lidé, kterým vstoupí do života, musí začít znovu. Představy o rodině, škole, práci, přátelích, zálibách i budoucnosti najednou neplatí. Práce i společný čas s přáteli musí ustoupit každodenní péči, shánění informací, lékařů, asistentů, podpory. Představy o budoucnosti vystřídají obavy o to, co bude dál, za rok, za pět, za deset let.  

Problém u nich je, že se velmi špatně diagnostikují, protože lékaři se s nimi potkávají zřídka a příznaky téže choroby se mohou u různých pacientů výrazně lišit. Lidé, kteří jsou jimi postiženi proto často tráví mnoho let snahou získat správnou diagnózu.

Jedním z opatření, které má podle České asociace pro vzácná onemocnění (ČAVO) napomoci zlepšit situaci pacientů je centralizace péče. 

„Celý zdravotní systém by měl být nastaven tak, aby pacienti, kteří hledají diagnózu, byli směřováni do vysoce specializovaných center a neprocházeli roky bezvýsledně napříč zdravotním systémem. Vysoce specializovaná centra by se však neměla starat pouze o stanovení správné diagnózy, měla by také následně péči o pacienta, jeho léčbu, vyšetření a terapie řídit a koordinovat. Pacient by přitom zůstával co nejvíce u lokálních odborníků, kteří by s centrem spolupracovali. Do centra by dojížděl jen v nezbytných případech. Měl by v něm však vždy oporu a věděl by, kam se obrátit, když přijde do úzkých,“ uvedla ČAVO v tiskové zprávě.

Mezi nejčastější typy vzácných onemocnění patří metabolické poruchy, autoimunitní onemocnění, revmatologická onemocnění, poruchy imunity a další. Zhruba 72 procent vzácných onemocnění má genetický původ, přičemž téměř polovina z nich se projevuje v dětství. Přibližně třetina těchto dětí se nedožije pátých narozenin. Velká část těchto onemocnění se však projeví až v dospělosti. V průměru trvá 5 let a 8 různých specialistů, než je stanovena správná diagnóza. Často se také stává, že diagnóza je stanovena chybně.

Rychlost nasazení léčby rozhoduje

Jakmile se pacient dozví diagnózu, může rychlé nasazení léčby zásadně změnit jeho život k lepšímu. V současné době existuje léčba pro přibližně 350 typů vzácných onemocnění. 

Mnoho z léčebných postupů pro vzácná onemocnění využívá například plazmu. Pro roční léčbu jednoho pacienta s onemocněním imunity je potřeba přibližně 130 odběrů krevní plazmy. To znamená, že nemocný potřebuje nejméně 6 pravidelných dárců. Jsou ale i onemocnění, jejichž léčba je mnohem náročnější. 

„Plazmu nelze vyrobit, proto je jejím jediným zdrojem odběr od dárců," říká Jan Štěpánek z české sítě dárcovských center sanaplasma, která je součástí globální značky BioLife. 

Plazma pomáhá třeba u nevyléčitelného onemocnění zvané hereditární angioedém, často zkracované jako HAE. Své nositele trápí častými otoky na různých částech těla, které mohou být bolestivé i život ohrožující. Hereditární angioedém je obvykle dědičná choroba, ale existují i nové genetické mutace, které se vyskytují také v České republice. Pokud HAE trpí rodič, je zde 50% šance přenosu na potomky. 

Příběh Dominika a Leoše

Toto vzácné onemocnění měl i bývalý partner Michaely Kleinové, proto o existenci této choroby získala povědomí. Když se jim narodili synové Dominik a Leoš, doufala, že děti HAE po svém biologickém otci nezdědí. Bohužel krevní testy mezi 2. a 3. rokem prokázaly, že i oni jsou nositeli nemoci. V té době už se jim začínaly dělat menší otoky na ruce, v puse, u staršího syna se objevovaly bolesti bříška... 

„Věděli jsme tedy, že to začíná,“ přiznává dnes čtyřicetiletá Michaela. Kluci se narodili v Hořovicích, ale v současnosti žijí v Jihočeském kraji. Jsou zde jediní, kdo tímto vzácným onemocněním trpí. „Dnes už nás na pohotovosti v Českých Budějovicích dobře znají. Když přijde ataka a musíme do nemocnice, stačí nahlásit jméno a už lékaři vědí, co mají dělat. Začátky byly ale těžké – museli jsme všude vysvětlovat, co tato nemoc obnáší. Dokonce ani dětská lékařka se s ní nikdy ve své praxi nesetkala. Znala ji jen ze studií, ale než poznala nás, nikoho s HAE naživo neviděla,“ vysvětluje paní Michaela, která se znovu vdala a se svým současným manželem má ještě šestiletou dcerku. 

Také její muž se musel naučit, jak řešit situace, kdy se nebezpečný otok u kluků objeví. Společnými silami se rodina snaží situaci co nejlépe zvládat.

Během HAE mohou vznikat otoky prakticky kdekoliv a mohou být vyvolány různými faktory. „Může to být stres při učení na písemky, počasí, úraz, psychická nepohoda... Mladšímu synovi například často otékají ouška nebo pusa. Menší otoky trvají obvykle jeden až tři dny a většinou vyčkáváme, u těch větších je to i týden. Nejhorší je levá ruka, která jde k srdci, anebo krk, kdy v něm začnou cítit „knedlík“ a nemůžou dýchat. To už je na erzetu,“ popisuje Michaela a vzpomíná na nejvypjatější situaci, která se odehrála v roce 2016, kdy se jí narodila dcerka.

Tehdy syna, který je navíc alergik, píchla včela, otekla mu levá ruka a musel být letecky transportován do nemocnice, protože se jednalo o život ohrožující stav. „On byl ale nakonec rád, že se proletěl vrtulníkem. Snažíme se to brát sportovně,“ dodává Michaela. 

Důležité je, aby byla v případě vzniku vážného otoku pacientovi co nejrychleji podána léčba první pomoci. U synů paní Michaely Kleinové se jedná o injekční nitrožilní lék vyráběný z lidské krevní plazmy. 

„Plazma je výchozí surovinou pro výrobu mnoha různých život zachraňujících léků. Tyto léky nelze vyrobit jiným způsobem a jejich spotřeba rok od roku stoupá. Darováním plazmy pomáhají dárci zachránit nebo vylepšit lidské životy,“ vysvětluje MUDr. Miroslav Šuta z odběrového centra Amber Plasma. Postupu, při němž se z krve odděluje pouze plazma a zbytek je vracen zpět do oběhu dárce, se říká plazmaferéza. 
Oproti odběru plné krve je výhodou, že se v těle plazma obnoví během 48 hodin. Proto může dárce darovat plazmu ve specializovaném centru každé dva týdny. Než se ale z odebrané plazmy vyrobí potřebný lék, může to trvat až 12 měsíců.

Naděje v nových lécích

Běžná chemická léčiva tvoří – a vždy budou tvořit – majoritní část dostupných farmakologických přípravků. Už ze své podstaty však nemůžou univerzálně fungovat u všech pacientů. Tým pod vedením docentky Reginy Demlové, přednostky Farmakologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, proto upíná úsilí k rozvoji personalizované léčby.

Možnost využití potenciálu genových a buněčných terapií pro trvalou léčbu pacientů se vzácným onemocněním pokládá za jednu z největších výzev moderní medicíny. A také naději pro pacienty, pro jejichž onemocnění v řadě případů léčba neexistuje vůbec anebo je legislativně a finančně jen obtížně dostupná.

Ať už jde o vývoj protinádorové vakcíny na bázi dendritických buněk nebo léku postaveného na mezenchymálních kmenových buňkách schopných obnovovat poškozené tkáně. Ten by mohl v budoucnu znamenat úlevu pro pacienty s diagnózou motýlích křídel; onemocněním projevujícím se bolestivými puchýři na kůži v Česku trpí skoro čtyři stovky pacientů. 

„Zjednodušeně řečeno upravujeme lidské buňky tak, abychom vylepšili vlastnosti, které buňkám nemocných chybí. Takto pak můžou pomáhat konkrétním pacientům,“ přibližuje Regina Demlová, stojící rovněž v čele výzkumné infrastruktury CZECRIN zaměřené na akademický klinický výzkum.

„Farmaceutický průmysl realizuje klinické studie za účelem registrace inovativních léčivých přípravků. I po jejich registraci je ale nezbytné provádět nezávislé klinické studie, které přináší nové poznatky ve smyslu jejich optimálního použití či správného dávkování.“

Konkrétně vývoj léku na onemocnění motýlích křídel se zatím nachází v první ze tří nezbytných fází, která má poskytnout data o bezpečnosti. V té následující přijde na řadu účinnost. Demlová připouští, že jde o běh na dlouhou trať, byť se jejímu týmu daří časový horizont vývoje léčiv notně zkracovat. Z CZECRINU se během deseti let stala výzkumná infrastruktura západní úrovně. Loni navíc s kolegy zapsali pro fakultu bezprecedentní úspěch, když získali evropský grant pro projekt CREATIC, jehož smyslem je propojení geograficky blízkých akademických a klinických pracovišť za účelem zvýšení dostupnosti právě vysoce personalizované léčby, včetně genových terapií v celé škále procesu jejich vývoje.

„Realizací tohoto projektu vznikne prvotřídní pracoviště pro výzkum a vývoj preparátů v oblasti genových a buněčných terapií pro trvalou léčbu pacientů se vzácným onemocněním, pro které v současné době neexistuje odpovídající standardní léčba. Jako celek bude CREATIC schopný nabídnout pacientům a společnosti bezpečnou, jedinečnou a finančně udržitelnou léčbu v rámci konceptu spravedlivé medicíny. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v nekomerční sféře, nemáme žádné akcionáře, tak si můžeme sami určovat jaká léčiva budeme vyvíjet,“ přibližuje Demlová výjimečnost nového šestiletého projektu z pozice jeho garantky.

Na půdě Lékařské fakulty Masarykovy univerzity tak mohou vznikat léčiva ovlivňující nejen onemocnění motýlích křídel, ale i další monogenně podmíněné choroby, tedy takové, jejichž příčinou je jedna konkrétní genová mutace. 

„Určitě nebudeme schopni vyléčit všechny pacienty se vzácnými chorobami, ale pro určité typy onemocnění naše řešení cestou určitě je. A věřím, že za pár – i kdyby desítek – let dokážeme s našimi přípravky opravovat chybné genetické informace a pacientům pomáhat.“

Řadu nemocí lze podchytit testováním

Jak jsme si už řekli, řada vzácných nemocí má genetický základ. Mezi nejčastější v Evropě patří třeba cystická fibróza, V Česku se každý rok narodí až dvacet dětí s touto chorobou, která postihuje především dýchací a trávicí systém. Děti proto obvykle trpívají na opakované infekce dýchacích cest a z důvodu špatně fungující slinivky mívají obtíže s trávením jídla. Často jim život komplikuje také cukrovka nebo cirhóza jater. Přestože se neustále zlepšují léčebné možnosti, v konečné fázi onemocnění dochází u pacientů k selhání plic.

Další je například spinální muskulární (nebo též svalová) atrofie, která je druhým nejčastějším nervosvalovým onemocněním, jež se vyskytuje už v dětském věku. Podle odborníků se objevuje přibližně u jednoho z 6 až 10 tisíc novorozenců a drží smutné prvenství v kojenecké úmrtnosti na vrozené vady. Existují celkem čtyři typy nemoci, tři z nich se objevují v dětském věku, jeden pak po 35. roce života. Pacientům však svitla naděje, od roku 2017 existuje na trhu lék Spinraza, který se podává injekcemi přímo do mozkomíšního moku a částečně nahrazuje funkci chybějícího genu.

Nesyndromová ztráta sluchu je pak částečná nebo úplná hluchota, která není doprovázena žádnými dalšími zdravotními obtížemi. Mnoho lidí se domnívá, že geneticky podmíněná hluchota dítěte nemůže nastat, pokud se již nevyskytuje v rodině. To bohužel není pravda. 

„Každý člověk je nositelem nějaké dědičné choroby. Problém nastává v okamžiku, kdy jsou budoucí rodiče nositeli stejné genetické mutace. Potom mají i na první pohled zcela zdraví lidé 25procentní riziko narození dítěte s danou nemocí,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., ředitelka reprodukční kliniky REPROMEDA .

„To je i případ dědičné hluchoty. Jestliže sami rodiče obtížemi se sluchem netrpí, často je tato možnost ani nenapadne. Nešťastnou genetickou kombinaci pak zjistí až po narození společného potomka,“ říká MUDr. Veselá s tím, že možným řešením je provedení genetických testů páru ještě před početím dítěte. Z odebraných vzorků krve dokáže posoudit kompatibilitu budoucích rodičů například systém PANDA.

Dědičná porucha sluchu se řeší podle závažnosti. V případě, že má postižený člověk ještě zbytky sluchu, využívají se moderní sluchadla. Ta mohou být digitální, vibrační nebo vsazena přímo do kosti. Tam, kde naslouchátka už nestačí, sahají lékaři k takzvaným kochleárním implantátům. Ty se zavádějí chirurgicky přes spánkovou kost přímo do vnitřního ucha.

Na konec zmiňme ještě třeba syndrom fragilního X chromozomu, jehož častými příznaky jsou velká hlava, protáhlý obličej, velké uši, hyperaktivita či třeba poruchy řeči. V drtivé většině postihuje chlapce a vyskytuje se u jednoho z přibližně 3 až 4 tisíc. Pro tuto chorobu je rovněž typické mentální zaostávání, kdy se IQ pohybuje pod hranicí 80 bodů. Tito lidé pak mají obtíže s navazováním vztahů, často je v jejich chování patrná stydlivost či naopak agresivita. Také se v souvislosti se syndromem hovoří o poruchách autistického spektra.

„Na řadu vzácných onemocnění v současnosti neexistuje specifická léčba, veškerá péče se soustředí zejména na podporu v oblasti speciálního vzdělávání, případně podávání léků na zklidnění specifických projevů chování,“ objasňuje MUDr. Kateřina Veselá. 

„Existuje však možnost těmto genetickým onemocněním s chybou na jednom genu předejít. Pár může ještě před otěhotněním podstoupit takzvaný prekoncepční genetický test, který porovná jejich DNA výbavu a dokáže přítomnost rizika genetické mutace včas odhalit. Je to výrazně snazší cesta, než následně po porodu čelit přítomnosti takto závažného onemocnění dítěte,“ uzavírá MUDr. Veselá.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock