Příkladem takového spolehlivého informačního zdroje je například web, který vznikl v Karlovarském kraji a který ukazuje, kde ji v regionu hledat. Portál slouží jako přehledný průvodce pro pacienty i jejich příbuzné, kteří se v náročné situaci potřebují rychle zorientovat.&nbsp;„Když v ordinaci padne slovo paliativní péče, většina rodin slyší rozsudek. Že se přestane léčit a zbývá jen čekat. Ve skutečnosti je to naopak — začne se léčit i to, co dosud nikdo neřešil,“ vysvětluje praktický lékař MUDr. Václav Joza, člen představenstva České lékařské komory za Karlovarský kraj.<h2>Cílem není zázrak, ale zvládnutý den</h2>Paliativní péče se soustředí na obtíže, které nemoc přináší: bolest, dušnost, nevolnost, nespavost nebo úzkost. Netýká se jen onkologických pacientů. Potřebují ji i lidé s pokročilým selháváním srdce, plic, ledvin či jater a pacienti s neurodegenerativním onemocněním, například s pokročilou demencí.„Rozhoduje míra obtíží, ne název diagnózy. A rozhodně to není až na poslední dny — čím dřív se s ní začne, tím víc toho stihne pomoci. Klidně souběžně s léčbou, kterou pacient dál dostává,“ říká Joza.Rozšířený omyl také je, že <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/senat-otevrel-legislativni-debatu-o-dustojnem-umirani-kde-jsou-hacky" target="_blank" rel="noopener noreferrer">paliativní péče</a> znamená odejít do hospice. Do domácího prostředí dojíždí takzvaný mobilní hospic, tedy tým lékaře a sestry, který je pro pacienty ve své péči dostupný nepřetržitě, tedy i v noci a o víkendu. Rodina má číslo, na které volá, když se stav zhorší.Vedle toho fungují ambulance paliativní medicíny, kam lze zajít na konzultaci, a lůžkový hospic pro situace, kdy péči doma zvládnout nelze nebo si ji nemocný nepřeje.<h2>Kdy je čas se zeptat</h2>Vodítkem pro rodinu je <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/rodiny-pecuji-doma-system-nestiha-selhava-navazna-zdravotni-pece" target="_blank" rel="noopener noreferrer">opakované zhoršování stavu</a>, hromadící se hospitalizace, úbytek váhy a soběstačnosti nebo obtíže, které přestávají reagovat na dosavadní léčbu.„Prvním člověkem, na kterého se obrátit, je praktický lékař nebo ošetřující specialista. Zná pacienta i rodinné zázemí a může péči nastavit nebo předat dál. Včasný rozhovor dává mnohem víc možností než čekání, až se to zlomí,“ upozorňuje Joza.<h2>Kde hledat spolehlivé informace</h2>Pro pacienty a pečující existuje několik celostátních zdrojů, které stojí za to znát:• <a href="https://www.umirani.cz/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Umírání.cz</a> — portál organizace Cesta domů s praktickými radami pro pečující a bezplatnou poradnou• <a href="https://www.nzip.cz/kategorie/53-paliativni-medicina">NZIP.cz</a> — státní zdravotnický portál Ministerstva zdravotnictví a ÚZIS s věcnými články, adresářem zařízení a poradnou• <a href="https://www.youtube.com/playlist?list=PLCcmgyhu4MWK6IbhDYlQOpVnaCXdATqLa" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Pečovatelské videonávody</a> — série videí, která vytvořila organizace Cesta domů: polohování ležícího nemocného, hygiena, krmení, manipulace s pomůckami• <a href="https://www.umirani.cz/rady-a-informace/drive-vyslovene-prani" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Dříve vyslovené přání</a> — dokument podle § 36 zákona o zdravotních službách, kterým člověk předem určí, jakou péči si přeje a jakou ne. Informace i vzor jsou na Umírání.czMinisterstvo zdravotnictví navíc vydalo v roce 2026 sadu brožur pro praktické lékaře, včetně dílu o právních a etických aspektech péče v závěru života. Ke stažení jsou na <a href="https://paliativa.cz/pro-odbornou-verejnost/materialy-ke-stazeni" target="_blank" rel="noopener noreferrer">portálu paliativa.cz</a>.<h2>V Karlovarském kraji vznikl rozcestník</h2>Informace o konkrétních službách bývají roztroušené po webech jednotlivých zařízení. Proto třeba v Karlovarském kraji vznikl portál <a href="https://www.paliativakvk.cz/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">paliativakvk.cz</a>, který je shromažďuje na jednom místě.Rodiny na něm najdou adresář všech devíti poskytovatelů v kraji s telefonem a údajem, kam skutečně dojíždějí, přehled nejčastějších situací — třeba co dělat, když si blízký přeje zůstat doma — tabulku, komu volat v které situaci, a slovník pojmů. Odkazuje také na zmíněné celostátní zdroje. Samostatná část je určená lékařům.„Rodina, která se doma stará o vážně nemocného člověka, dělá jednu z nejtěžších věcí v životě. Nemá k tomu ještě obvolávat půl kraje a zjišťovat, kdo co dělá,“ dodává Joza.Web provozuje Česká lékařská komora, která zajišťuje i jeho aktualizaci. Vznikl ve spolupráci s krajskou koordinátorkou paliativní péče Bc. Věrou Luhanovou ze Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje a zaštiťují ho odborné společnosti praktických lékařů a paliativní medicíny. Partnerem je Karlovarský kraj.„Paliativní péče existuje a je jí víc, než si lidé myslí. Problém je, že o ní lidé nevědí,“ uzavírá Joza.<h2>Co si zařídit při propuštění z nemocnice</h2>A ještě praktický tip na závěr, který ušetří rodině týdny běhání: při propuštění vážně nemocného člověka je vhodné požádat v nemocnici o konzultaci se sociálním pracovníkem a o poukaz na domácí zdravotní péči a o podklady k žádosti o dlouhodobé ošetřovné. To umožňuje pečující osobě až 90 dní placeného volna z práce.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

large_paliativni-pece-pomoc-stari-shutterstock_2586724197.jpg

medium_paliativni-pece-pomoc-stari-shutterstock_2586724197.jpg

small_paliativni-pece-pomoc-stari-shutterstock_2586724197.jpg

thumbnail_paliativni-pece-pomoc-stari-shutterstock_2586724197.jpg

paliativni-pece-pomoc-stari-shutterstock_2586724197.jpg

Bolest, dušnost, strach z toho, co bude. Co dokáže paliativní péče a kdy o ni požádat

Nejčastěji se na program obracejí ženy, které se starají o seniory s demencí. Mnohé z nich jsou zároveň zaměstnané, péči zajišťují déle než tři roky a často na ni zůstávají bez větší podpory okolí. Alarmující je i vysoký podíl lidí, kteří uvádějí, že ve svém okolí nemají nikoho, kdo by jim mohl pomoci.<h2>Čtyři z deseti pečujících jsou na péči sami</h2>Data z online <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/neformalnich-pecujicich-o-blizke-pribyva-zorientovat-se-pomaha-novy-komplexni-program" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Průvodce péčí</a>, který během prvního roku vyplnilo 962 lidí, ukazují, že 41 % respondentů zůstává na péči bez pomoci rodiny či okolí. Muži přitom podle Diakonie pečují osamoceně ještě častěji než ženy.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/Diakonie_sdileni_pece_d8c2aac1eb.png"></figure>Vedle lidí, kteří zajišťují péči zcela sami, existuje i početná skupina těch, kteří pomoc ve svém okolí mají, ale nevědí, jak blízké zapojit nebo si péči rozdělit. Právě konflikty a organizace péče v rodině patří podle poradkyň mezi častá témata konzultací.„Nejčastější skupina je pracující žena, která se stará o seniora déle než tři roky a je na to sama,“ popsala během tiskové konference Zdeňka Marešová z Diakonie ČCE.Ve většině případů jde o péči o seniora s demencí, který je ještě částečně soběstačný, ale potřebuje pomoc při pohybu, komunikaci s úřady nebo organizaci běžného života. Téměř 39 % seniorů v péči je ale už plně odkázáno na pomoc druhé osoby.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/Diakonie_pece_skupiny_c62137962d.png"></figure><h2>Finanční tlak i obavy z budoucnosti</h2>Téměř šest z deseti pečujících vnímá svou finanční situaci jako problematickou nebo se obává jejího zhoršení. Nejhůře hodnotí situaci ženy, lidé zajišťující péči dlouhodobě a ti, kterým chybí podpora okolí.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/Diakonie_financni_situace_19dc34462a.png"></figure>Podle Diakonie jsou nejohroženější ženy, které samy dlouhodobě pečují o plně závislé dítě nebo blízkého. Právě finanční tlak je často vede k úvahám o návratu do zaměstnání, přestože jejich situace zůstává velmi náročná.„Ti naši pečující jsou často lidé v produktivním věku. Chybí jim pět nebo deset let do důchodu, mají hypotéku, děti na vysoké škole a bojí se odejít z práce,“ popsala zkušenosti z praxe Veronika Ziobroňová z poradny ve Valašském Meziříčí.<h2>Největší problém? Orientace v systému a vyčerpání</h2>Zkušenosti z poradenské linky Opory Diakonie ukazují, že lidé nejčastěji řeší dávky, příspěvky a financování péče. Téměř třetina všech hovorů se týká právě této oblasti. Dalšími častými tématy jsou domácí a terénní služby, psychická zátěž nebo problematika demence a Alzheimerovy choroby.<figure class="image"><img src="https://nasezdravotnictvi.fra1.digitaloceanspaces.com/konie_tema_konzultace_aaa07ca7ec.png"></figure>Emoce volajících podle pracovníků linky nejlépe vystihují slova nejistota, vyčerpání, bezmoc nebo přetížení. Velká část lidí totiž vstupuje do nové životní situace bez jakékoliv předchozí zkušenosti.„Většina pečujících, dokud se v té situaci neocitne, vůbec neví, jaký je rozdíl mezi pečovatelskou službou, osobní asistencí nebo odlehčovací službou,“ uvedla Marešová.Volající nejčastěji zmiňují fyzické a psychické vyčerpání, nedostatek dostupných služeb, komplikovanou administrativu nebo propouštění pacientů z nemocnic bez zajištěné návazné péče.<h2>Nemocnice často rodiny nepřipraví na péči doma</h2>Právě přechod z nemocnice do <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/neformalnich-pecujicich-o-blizke-pribyva-zorientovat-se-pomaha-novy-komplexni-program" target="_blank" rel="noopener noreferrer">domácí péče</a> označuje Diakonie za jednu z nejproblematičtějších situací. Téma „propuštění z nemocnice a návazná péče“ se objevuje ve 12,5 % konzultací na poradenské lince.„Častý scénář při propuštění z nemocnice je, že pečující obdrží minimální informace o tom, jak se v nové roli zorientovat. Někdy nedostanou dokonce žádné, protože v menších nemocnicích bývá jeden nebo dva sociální pracovníci pro všechny pacienty,“ uvedl mluvčí Diakonie Dalibor Hála v odpovědi na dotazy redakce Našezdravotnictví.cz.I kvůli této zkušenosti vznikl podle něj program Opora Diakonie. Organizace nyní distribuovala brožury „Začínáme pečovat“ a během jediného týdne ji kontaktovaly tři nemocnice se zájmem o jejich využití při propouštění pacientů.<h2>Dvě auta, dvě pracovnice, jeden pacient</h2>Dalším tématem, které na tiskové konferenci zaznělo, bylo oddělení zdravotní a sociální péče. Rodiny často nechápou, proč musí ke klientovi přijíždět dvě různé služby.„Klienti nerozumí tomu, proč musí přijet dvě auta se dvěma různými pracovnicemi. Jedna udělá hygienu a druhá převaz,“ popsala Veronika Ziobroňová s tím, že tzv. <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/uz-v-pristim-roce-vzniknou-socialne-zdravotni-luzka-jake-zmeny-to-prinese-a-proc-prevazuji-hlavne-obavy" target="_blank" rel="noopener noreferrer">zdravotně-sociální pomezí</a> označuje Diakonie za jeden z největších problémů současného systému. Podle Ziobroňové jsou pravidla v některých situacích zbytečně rigidní a komplikují péči jak rodinám, tak samotným pracovníkům v terénu.Pečovatelky například podle současných pravidel nesmějí podat ani předem připravené léky od rodiny nebo provést jednoduché úkony, jako je základní převaz či ošetření nateklých nohou.„Nám nikdo nemusí vysvětlovat, proč je to tak nastavené, svým způsobem tomu rozumíme. Ale myslíme si, že by se některé věci daly upravit,“ uvedla Ziobroňová.Podle ní by po základním proškolení mohly pečovatelky některé jednoduché zdravotní úkony zvládat samy. „Samozřejmě by pečovatelka pouze vzala zdravotnickým odborníkem připravené léky a ty podala,“ doplnila.Další komplikací je podle ní omezený přístup sociálních pracovníků ke zdravotním informacím klientů. „Sociální pracovník nebo pečovatelka často nesmí znát zdravotní diagnózu klienta. Pak se stává, že pracují s člověkem, u kterého například až během služby zjistí epileptický záchvat,“ upozornila.Základní zdravotní informace o člověku, kterému mají pomáhat, by podle ní pracovníci v sociálních službách znát měli. Současné oddělení zdravotní a sociální oblasti podle Diakonie komplikuje péči nejen rodinám, ale i samotným terénním službám.<h2>Chybějí psychiatři i praktičtí lékaři</h2>V regionech se také stále výrazněji projevuje nedostatek odborných lékařů, zejména psychiatrů. Významným problémem jsou také návštěvy praktických lékařů v domácnostech pacientů.„Lidé potřebují vyřídit příspěvek na péči, ale jejich příbuzný nebyl fyzicky u lékaře třeba dvacet let. Praktik pak nevidí aktuální stav pacienta,“ vysvětlila Ziobroňová.Právě u lidí s demencí nebo omezenou mobilitou pak podle ní vznikají komplikace při vyřizování příspěvků nebo nastavování péče.Diakonie zároveň upozorňuje, že přibývá klientů s komplikovanými psychiatrickými diagnózami nebo kombinovanými formami demence. Pečující pak často řeší, jak pomoci člověku, který péči odmítá, přestože ji objektivně potřebuje. I z tohoto důvodu pracovníci poraden mnohdy suplují i krizovou intervenci, protože pečující často přichází nebo volají právě proto, aby mohli svou situaci vůbec s někým sdílet.„Mám pocit, že poslední dobou je pro ně největší podpora to, že je tam konečně někdo vyslechl, uznal tíživost jejich situace a nabídl pomocnou ruku,“ uvedla Ziobroňová. Diakonie proto spolupracuje s psychology, psychoterapeuty i odborníky na problematiku demence.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: ChatGPT

large_senior-domaci-pece-ChatGPT Image 11. 5. 2026 17_22_57.png

medium_senior-domaci-pece-ChatGPT Image 11. 5. 2026 17_22_57.png

small_senior-domaci-pece-ChatGPT Image 11. 5. 2026 17_22_57.png

thumbnail_senior-domaci-pece-ChatGPT Image 11. 5. 2026 17_22_57.png

senior-domaci-pece-ChatGPT Image 11. 5. 2026 17_22_57.png

Pečující doma narážejí na problémy s návazností zdravotní a sociální péče

Podle předkladatelů, mezi nimiž je i lékařka Věra Procházková, má <a href="https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/tabulka?IS=7827#5552" target="_blank" rel="noopener noreferrer">novela rozšířit úpravu paliativní péče</a> tak, aby lékaři i pacienti měli v zákoně vymezené a právně podložené postupy pro závěrečná stadia nemoci.&nbsp;Senátoři zdůrazňují, že zdravotníci by měli mít možnost nezahájit nebo nepokračovat v tzv. neadekvátní léčbě – tedy takové, která není v souladu s léčebným plánem, nepřináší pacientovi prokazatelný užitek, znamená pro něj zbytečnou zátěž nebo zvyšuje riziko komplikací – pokud by taková léčba jen uměle prodlužovala život bez jeho smysluplného zlepšení.&nbsp;<h2>Paliativní péče z veřejného zdravotního pojištění</h2>Záměrem návrhu je také, aby každému pacientovi, jehož stav to vyžaduje, bylo zákonně garantováno právo na paliativní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, která by komplexně řešila fyzické, psychické i duchovní potřeby nemocného bez ohledu na to, zda je péče poskytována ve zdravotnickém zařízení nebo v domácím prostředí.&nbsp;Předkladatelé ve svém odůvodnění uvádějí, že úprava je inspirovaná judikaturou Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu, které podtrhují právo pacienta informovaně rozhodovat o své léčbě a odmítnout ji i v případě, že by to mělo fatální následky; to je podle nich projevem ústavně zaručené osobní svobody a nedotknutelnosti osoby.&nbsp;Debata v Senátu nebyla bez výhrad. Někteří senátoři i odborníci vyjádřili obavy, že formulace některých úprav, například v oblasti <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/v-urcite-fazi-je-lepsi-se-soustredit-na-kvalitu-zbyvajicich-tydnu-a-mesicu-nez-byt-neustale-soucasti-studii-rika-detsky-lekar-petr-lokaj" target="_blank" rel="noopener noreferrer">terminálního tišení bolesti</a> nebo neadekvátní léčby, mohou být vnímány jako otevření prostoru k legalizaci eutanazie či asistované smrti, ačkoli předkladatelé tyto výhrady odmítají a trvají na tom, že návrh neobsahuje zavedení eutanazie jako takové.&nbsp;„Eutanázie je aktivní čin, který ukončí život. Tato novela naopak eutanázii brání,“ uvedla Procházková pro Zdravotnický deník.K obavám z možného posunu směrem k eutanazii se vyjádřil také prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek. Komora dlouhodobě eutanazii odmítá. „Vždy pomáhat, nikdy neškodit“ je podle něj základní imperativ lékařské etiky a podmínka důvěry mezi lékařem a pacientem. Lékaři mají povinnost rozhodovat vždy v nejlepším zájmu nemocného – udržovat život, nikoli prodlužovat umírání a prohlubovat utrpení nevyléčitelně nemocných.Podle Kubka není léčebný postup, který již nemůže zastavit progresi choroby, navrátit zdraví nebo odvrátit smrt, z medicínského hlediska indikován. Zbytečná a neúčelná léčba není v zájmu pacienta a je legitimní ji neprovádět. To však podle něj nelze zaměňovat s eutanazií. Usmrcení jiné osoby ze soucitu není v České republice legální a komora s ním nesouhlasí; stejně tak je nepřípustné napomáhání k sebevraždě. Úkolem lékařů je mírnit utrpení a poskytovat kvalitní paliativní péči, nikoli zabíjet.Kubek zároveň upozorňuje na riziko možného zneužití eutanazie a varuje před tlakem okolí na zranitelné, staré či nevyléčitelně nemocné lidi. Podle něj by místo úvah o legalizaci eutanazie měla společnost posilovat dostupnost kvalitní paliativní péče a fungující sociální služby. Pokud budou tyto služby dostupné a kvalitní, ztratí podle jeho názoru zastánci eutanazie podstatnou část svých argumentů.Senát nyní předlohu postoupil příslušným výborům, které budou návrh detailněji posuzovat a mohou připravit pozměňovací návrhy. Účelem navrhované novely je podle jejích autorů přinést do české legislativy právní jistotu jak pro pacienty na konci života, tak pro jejich ošetřující lékaře, kteří dosud postupovali často bez jasného zákonného rámce.&nbsp;<h2>Ověření dříve vysloveného přání</h2>Návrh pamatuje také na situace, kdy pacient není schopen projevit vlastní vůli nebo jde o nezletilého. V těchto případech počítá s ověřením existence dříve vysloveného přání a s postupem prostřednictvím osob oprávněných udělit souhlas se zdravotními službami. Předkladatelka zároveň zdůraznila nutnost zřízení centrálního registru dříve vyslovených přání, aby k nim bylo možné v praxi rychle a spolehlivě přistupovat.Novela rovněž výslovně zakotvuje povinnou roli etických komisí při řešení sporů o zahájení či ukončení život <a href="https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/umirani-doma-v-kruhu-rodiny-s-podporou-mobilni-hospicove-pece-jak-to-funguje-a-jake-jsou-podminky-prijeti" target="_blank" rel="noopener noreferrer">udržující léčby</a>. Ty by měly představovat první instanci pro řešení konfliktů mezi zdravotníky, pacientem či jeho blízkými; až pokud by nedošlo k dohodě, mohl by se případ obrátit na soud. Podle Věry Procházkové je současná praxe nejednotná.Autorka: Pavlína ZítkováFoto: Shutterstock

large_stari-paliativni-pece-shutterstock_1603916812.jpg

medium_stari-paliativni-pece-shutterstock_1603916812.jpg

small_stari-paliativni-pece-shutterstock_1603916812.jpg

thumbnail_stari-paliativni-pece-shutterstock_1603916812.jpg

stari-paliativni-pece-shutterstock_1603916812.jpg

Senát otevřel legislativní debatu o důstojném umírání. Kde jsou možné háčky?