Často kladené otázky a odpovědi k očkování proti covidu-19

To, že je nepřesnými a neodbornými argumenty ovlivněna laická veřejnost, je pochopitelné, protože je pro ně obtížné objevit pravdu v době, kdy každý říká něco jiného, a co jeden doporučuje, druhý striktně odmítá a téměř to zakazuje. 

O to těžší to mají naši pacienti, když argumenty odmítající očkování slyší také od svého lékaře nebo zdravotníka. Nikdo už nesleduje, jaká je odbornost tohoto lékaře, prostě mu věří.

Medicína se ale již natolik atomizovala, že není možné mít detailní znalosti a zkušenosti napříč medicínskými obory, když je to obtížné i v rámci oborů blízkých. Každý lékařský odborník by se měl věnovat svému oboru a lékaři by se měli navzájem v rámci jejich odborností uznávat. 

Je vhodné si nechat před očkováním vyšetřit protilátky?

Vyšetřování protilátek v souvislosti s rozhodováním, zda zahájit očkování proti covidu-19, či nezahájit, není doporučované odbornými společnostmi. Důvodem je, že nízké ani vysoké koncentrace specifických protilátek proti koronaviru nejsou kontraindikací očkování.

Podobně u jiných očkování se vakcíny aplikují běžně v době, kdy daný jedinec má různě vysokou hladinu protilátek. Například při očkování proti klíšťové encefalitidě se doporučuje přeočkovávat každých pět let, bez ohledu na to, jaké má daný jednice konkrétní hladiny protilátek proti viru klíšťové encefalitidy v době přeočkování. A je to bezpečné a účinné přeočkování. A to i přesto, že někteří očkovaní mohou mít po pěti letech vysoké hladiny.

V případě očkování proti tetanu, které se doporučuje přeočkovávat každých 10–15 let, se v případě poranění s rizikem kontaminace rány bakterií Clostridium tetani aplikuje jedna posilovací dávka vakcíny v každém případě, kdy od očkování uplynulo již pět a více let. Bez ohledu na aktuální výši protilátek v době přeočkování. Běžně se toto provádí bezpečně u řady pacientů v každodenní praxi. Nebylo prokázáno, že by aplikace vakcíny v době, kdy očkovaný jedinec má již vytvořené specifické protilátky (postinfekční nebo postvakcinační), vedla k poškození pacienta. 

Není pro mě třetí dávka vakcíny (přeočkování) zbytečná?

Přeočkování není zbytečné zejména u osob, kde můžeme očekávat nižší imunitní odpověď na základní očkování dvěma dávkami. Jsou to osoby s vybranými komorbiditami, které obecně snižují imunitní odpověď na očkování, osoby s chronickou imunosupresivní terapií a osoby starší 60 let věku. Pro tyto jedince je třetí dávka zásadní a rozhodně by si ji měli nechat aplikovat za 6 měsíců po druhé dávce.

V době, kdy převládá agresivnější a více virulentní varianta koronaviru v populaci, než byla původní alfa varianta, je posílení imunity více než žádoucí. Účinnost očkování proti covidu-19 současnou vakcínou je dostatečná nejenom proti alfa variantě, ale také proti současné delta variantě. V porovnání je ale tato účinnost nižší a v čase klesá. Potvrzují to nejenom světová, ale také česká data.

Ochranný efekt očkování proti onemocnění z počáteční více než 90procentní účinnosti poklesl u seniorů v říjnu 2021 na 63,1 procenta (redukce nákaz po dokončeném dvoudávkovém očkování), osob ve věku 16+ let pak na 75,7 procenta. Oslabení postvakcinační ochrany bylo pozorováno ve všech věkových kategoriích.

Očkování i nadále chrání před těžkým průběhem nemoci, ale u seniorů redukce rizika poklesla v říjnu na 84,1 procenta (v Izraeli po šesti měsících na 81 procent). Proto přeočkování třetí dávkou zajistí opět vysokou míru ochrany.

Pro seniory a chronicky nemocné pacienty je tato dávka důležitá k udržení klesají účinnosti v čase a pro mladší zdravé jedince k posílení ochrany před delta variantou. Aplikace posilující dávky zajistí pěti až jedenáctinásobný vzestup sérových protilátek. Po přeočkování dosahují titry neutralizačních protilátek dokonce ještě vyšších hodnot než po dokončeném dvoudávkovém očkování. Proto je přeočkování vyšší jistota účinnější kontroly nemoci u jedince i v populaci v době rychle se šířící delta varianty koronaviru.

Mám strach z reakcí po třetí dávce, prý jsou nežádoucí účinky po přeočkování ještě výraznější než po prvních dávkách? 

Strach není nutný. Studie prokázaly přesný opak. V porovnání s prvními dvěma dávkami byl výskyt nežádoucích reakcí po třetí dávce ještě nižší, a to jak u osob do 55 let věku, tak u starších očkovaných. Například bolesti hlavy se po očkování první a druhou dávkou u vakcíny Comirnaty vyskytovaly v četnosti 180, respektive 238/1 milion dávek vakcíny, naproti tomu po třetí dávce pouze 42/1 milion dávek. Podobně únava a slabost s četností 252 respektive 274/1 milion dávek a pouze 73/1 milion dávek po třetí dávce. Dosavadní zkušenost ukazují, že reaktogenita a výskyt celkových i místních reakcí po třetích dávkách je nižší než po prvních dvou dávkách.

Budu se muset teď už nechat přeočkovávat každých šest měsíců?

Další možná přeočkování nelze do budoucna vyloučit. Vše bude záležet na případných změnách cirkulujících variant viru a výsledcích dlouhodobého sledování imunogenity vakcín v čase, které kontinuálně pokračuje. Jedná se o zcela nové infekční onemocnění, na jehož původce se náš imunitní systém postupně učí reagovat. Také přístup k nové vakcíně prochází svým vývojem, tak jak se objevují nová a nová data. Není neobvyklé, že když se s očkováním začíná, je zapotřebí více dávek.

Například u chřipky, u dětí mladších devíti let, které dosud nebyly očkovány a neprodělaly chřipku, se místo obvyklé jedné dávky vakcíny proti chřipce doporučují dávky dvě. V pozdějším věku se již aplikuje vždy jenom jedna dávka. Je to proto, že pro imunitní systém těchto malých dětí je chřipka zpočátku nové onemocnění. Později již stačí dávek méně.

Je možné, že intervaly pro další případná přeočkování proti covidu-19 budou delší než šet měsíců. Ale každoroční očkování jednou dávkou před sezonou respiračních nákaz se vyloučit nedá. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že proti chřipce se každoročně očkuje na podzim, není důvod se tomu případně podivovat u covidu-19.

Proč se mám nechat očkovat, když jsem covid-19 prodělal a jsem dostatečně chráněn?

Ano, tzv. postinfekční imunita může přetrvávat poměrně dlouhou dobu, u některých jedinců šest měsíců, u jiných osm, nebo dokonce i 12 a více měsíců. Je to velmi individuální a záleží na průběhu onemocnění u daného jedince, na příznacích, na virové náloži, kterou byl infikován, na stavu a výkonosti jeho imunitního systému a na celé řadě dalších faktorů.

Zatím se většinově považuje šest měsíců po prodělané nemoci jako minimální interval ochranného účinku postinfekční imunity. V tomto období by nemělo, až na výjimky, dojít k opakované nákaze. Později je již ochrana více individuální a její určení by muselo probíhat po provedení pravidelných, například jednoměsíčních vyšetřováních hladin sérových specifických protilátek. A pomyslné čekání na pokles protilátek k minimální ochranné hladině jako signál k zahájení očkování v době, kdy se stále tato minimální hladina nezná, by mohl znamenat prolomení postinfekční ochrany a vznik onemocnění.

Popsané případy reinfekcí a opakovaných infekcí podporují hypotézu, že postinfekční imunita u covidu-19 nebude celoživotní. Přítomnost protilátek v séru není kontraindikací očkování a není pro daného jedince nebezpečné. Očkování osob s prodělanou infekcí covid-19 naopak zajistí vysokou imunitní odpověď a posílení ochrany. 

K čemu je očkování dobré, když v nemocnicích leží s covidem-19 očkovaní lidé a infekcí onemocní i očkovaný člověk?

Imunogenita vakcíny a sérokonverze není stoprocentní. Žádná vakcína proti covidu-19 nemá stoprocentní účinnost. Onemocnět může i očkovaný člověk. Zásadní ale je, v porovnání s neočkovanými jedinci, jaký má tento očkovaný člověk průběh nemoci, kolik očkovaných na covid-19 umírá, kolik jich má vážný průběh a kolik jich skončí v nemocnici nebo na JIP. A zde očkovaný vyhrává.

Stále je 70–80 procent všech nových případů covidu-19 pouze mezi neočkovanými jedinci. Nejvyšší incidenci zaznamenáváme ve věkových kategoriích s nejnižší proočkovaností (12–15 let), kde je incidence šestkrát až sedmkrát vyšší než u osob ve věku 65+ let.

Není možné také sledovat pouze absolutní čísla, tedy počet očkovaných a neočkovaných v nemocnicích. Jsou to zcela nesrovnatelné údaje. Každé totiž vychází z jinak velikého souboru. Soubor očkovaných lidí je nesrovnatelně větší, očkovaných dospělých osob je již téměř 5,5 milionu (celkem 6,2 milionu očkovaných osob ve věku 12+ let) a neočkovaných dospělých osob je 3,2 milionu. I kdyby v nemocnici bylo v jeden čas stejně očkovaných než neočkovaných, přesto to neznamená, že očkování není účinné.

Proč někteří tvrdí, že mezi očkovaným a neočkovaným není v šíření nákazy rozdíl?

Možná proto, že se začal nesprávně používat termín bezinfekčnost. Za bezinfekčního je považován člověk očkovaný nebo s prodělaným onemocněním po dobu šesti měsíců nebo s negativním výsledkem testu na covid-19. Ani jeden z těchto lidí nemá zaručeno, že na jeho sliznicích nebude přítomen koronavirus a nebude moci šířit nákazu na další. I jedinec s negativním PCR testem z výtěru nazofaryngu může být hned druhý den po provedení testu infekční pro své okolí. Ani očkování nemůže zajistit tzv. sterilní imunitu, tedy že u očkovaného jedince nedojde ke kontaktu s koronavirem.

Co je ale podstatné, jaká je pravděpodobnost a riziko, že daný jedinec bude nákazu masivně šířit. Vzhledem k infekciozitě delta varianty viru a jeho reprodukčnímu číslu je pravděpodobnost přenosu nákazy z neočkovaného jedince vysoká.

V případě očkovaného jedince zabraňuje buněčná a humorální postvakcinační imunita masivnímu množení viru a napadání dalších buněk. Proto také případná virová nálož v průběhu prvních pěti až šesti dnů významně klesá a pravděpodobnost přenosu nákazy na dalšího jedince je nízká. Zcela recentní holandská studie provedená v srpnu a září 2021 potvrdila účinnost očkování také v redukci přenosu nákazy z očkovaných jedinců na neočkované v jedné rodině, tedy v místech s velice úzkým kontaktem. Proto stále platí, že nejnižší riziko přenosu nákazy je u očkovaných jedinců. 

Léčba nevadí a očkování ano?

Pořád si neumíme všichni zvyknout, že prevence je prokazatelně účinnější a levnější než léčba. V případě covidu-19 to platí dvojnásob. Nemocnému pacientovi přijde naprosto samozřejmé, že bude dostávat léky, klidně i nové a experimentální, které se použijí s jeho souhlasem v kontrolovaných studiích, hlavně když mu zachrání život nebo ho vyléčí.

U očkování to řada odpůrců takto nevnímá. V očkování vidí riziko, hrozbu nepoznaných pozdních následků. Pokud odpůrce očkování onemocní, nemá strach ani obavy z podání léčebných protilátkových koktejlů, často se jich dožaduje. Přitom jde o uměle vytvořené protilátky nebo o protilátky získané od dárců. Vytvořit si ale vlastní protilátky po očkování odmítá.

Čekat na další a další data o dlouhodobé bezpečnosti by znamenalo nechat běžet pandemii světem řadu let. A kde bychom data získali, kdyby se nikdo nechtěl nechat očkovat? Kdyby v době španělské pandemické chřipky (1918–1920) měli k dispozici vakcínu, určitě by ji použili a nezemřelo by 60–80 milionů lidí. Podobné argumenty se objevily také při zavádění první protinádorové vakcíny proti lidskému papilomaviru (HPV).

Strach a požadavky na dlouhodobá data. Mezitím by zbytečně umíraly na rakovinu děložního čípku každoročně stovky tisíc žen. Přitom letošní britská studie potvrdila, že rakovina děložního čípku byla díky plošnému očkovacímu programu u dívek narozených po roce 1995 ve Velké Británii eliminována.

Je očkování tečkou za epidemií, jak se deklaruje?

Nic jiného než očkování tu pomyslnou tečku za epidemií udělat nemůže. Ani odpůrci očkování a bojovníci proti vysoké proočkovanosti celé populace nemohou popřít skutečnost, že očkování je jeden z největších objevů medicíny, který prokazatelně zachránil dosud nejvíce životů. To, že epidemie zatím neskončila, není neúspěch očkování. Očkování skutečně může udělat tečku, ale musíme dosáhnout ještě vyšší proočkovanosti, k tomu 56,9 procenta nestačí. 

Prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D.,

předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Foto: UnSplash