Dohoda o úhradách 2027 na dosah, a přesto nedohoda

Letošní dohodovací řízení se neslo v jednoznačném poselství Ministerstva zdravotnictví: dohodnout se vyplatí. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) opakovaně dával najevo, že segmenty, které se s plátci nedohodnou, nemohou očekávat výhodnější zacházení než ty, které dohodu uzavřely. „Není možné očekávat, že ti, kteří se nedohodli, dostanou nějaké zásadní zvýhodnění oproti těm, již se dohodli. Nebylo by to spravedlivé,“ shrnul po závěrečném jednání. Současně upozornil, že podle zákona o rozpočtové odpovědnosti nebude možné vydat deficitní úhradovou vyhlášku – výdaje se tedy musí vejít do posílené příjmové strany systému.

Tento tlak na uzavírání dohod byl srozumitelný a do značné míry účinný. Pro řadu segmentů se však stal i pastí: podpis dohody byl spojen s podmínkou mimořádné valorizace plateb státu za státní pojištěnce, kterou nakonec stát v plné výši nenaplnil. A pro ty, kdo se z věcných důvodů dohodnout nemohli, znamenal jasný signál, že o jejich úhradách rozhodne ministerstvo – aniž by mělo motivaci jejich nedohodu honorovat.

Připomeňme, že dohodovací řízení probíhá ve dvou fázích. V přípravné fázi, která letos odstartovala 29. ledna 2026, se jednotlivé segmenty snaží s plátci najít shodu nad rámcem úhrad; klíčovou oporou argumentace jsou data Ústavu zdravotnických informací a statistiky, představená na konferenci NZIS Open na začátku března. Co se nestihne nebo nepodaří, se přesouvá do závěrečné fáze, jež letos vyvrcholila jednáním na ministerstvu 18. června. Pokud ani pak shoda nevznikne, stanoví úhrady ministerstvo svou vyhláškou, kterou musí vydat do konce října.

Peníze: 21 miliard od státu a tři miliardy z fondů pojišťoven

Návrhy dohod uzavřené v přípravné fázi obsahovaly podmínku, že platba za státní pojištěnce vzroste od 1. ledna 2027 v ročním objemu o 25 miliard korun. Tuto částku se ale prosadit nepodařilo. Ministr Vojtěch vyjednal navýšení platby za státního pojištěnce o 21 miliard korun a další zhruba tři miliardy mají do systému přitéct z provozních, respektive rezervních fondů zdravotních pojišťoven. Celkem tedy do úhrad zamíří přibližně o 24 miliard více, což je o miliardu méně, než s čím dohody původně počítaly.

Protože podmínka 25 miliard nebyla naplněna, podepsalo všech sedm zdravotních pojišťoven – Všeobecná zdravotní pojišťovna, Vojenská zdravotní pojišťovna, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra a RBP – společné prohlášení, jímž se zavázaly, že účinnost uzavřených dohod nebudou podmiňovat splněním tohoto navýšení.

Stručný přehled segmentů: kdo se dohodl a kdo ne

Dohodu se podařilo uzavřít s jedenácti segmenty a se subsegmentem laboratoří – celkem tedy dvanáct dohod, většinou stvrzených už v přípravné fázi. Konkrétně se dohodly tyto segmenty:

• zdravotnická záchranná služba, gynekologie, stomatologie a lázně,

• zdravotnická dopravní služba, fyzioterapie a ambulantní hemodialyzační péče,

• jednodenní péče a domácí zdravotní péče,

• lékárenská a klinicko-farmaceutická péče,

• všeobecní praktičtí lékaři a praktičtí lékaři pro děti a dorost a subsegment laboratoří.

Bez dohody naopak zůstaly čtyři segmenty: akutní lůžková péče, následná lůžková péče, ambulantní specialisté a radiodiagnostika. Právě do nich přitom směřují zhruba dvě třetiny všech prostředků veřejného zdravotního pojištění. I zde však byla dohoda mnohdy na dosah. V akutní lůžkové péči vznikla alespoň parciální dohoda mezi všemi pojišťovnami, Asociací českých a moravských nemocnic a Asociací soukromých poskytovatelů zdravotních služeb – proti zůstala jen Asociace nemocnic ČR sdružující velké nemocnice. 

Shoda padla na hlavních koeficientech a na srovnávání úhrad „odspodu“ ve prospěch regionálních nemocnic. V následné a dlouhodobé péči byl rozdíl v objemu peněz mezi poskytovateli a plátci příliš velký; segment se proto rozhodl pilotně vyzkoušet zcela nový institut – smírčí řízení, v němž jednoho zástupce nominují pojišťovny, jednoho poskytovatelé a doplní je nezávislý předseda ze seznamu připraveného ministerstvem. Výstup zatím není pro ministerstvo závazný, ale má k němu „silně přihlížet“. V radiodiagnostice ztroskotala dohoda na úhradách magnetických rezonancí.

Ve srovnání s předchozím ročníkem, kdy nedohod bylo výrazně více, jde podle ministerstva o posun k lepšímu. Vyšší počet dohod ovšem neznamená, že je systém bez napětí: největší objemy peněz se rozhodují právě v segmentech, které se neshodly, a definitivní podobu úhrad jim tak určí ministerstvo. To dává závěrečné fázi a následné tvorbě vyhlášky mimořádnou váhu – a činí z otázky, jak se ministerstvo postaví k nedohodnutým segmentům, jednu z nejsledovanějších v celém řízení.

Ambulantní specialisté: dohoda byla na dosah

Pro segment ambulantních specialistů začaly potíže už v přípravné fázi. Vyjednávání komplikovala snaha sjednotit stanoviska různorodých odborností sdružených pod Sdružením ambulantních specialistů (SAS), Českou lékařskou komorou (ČLK-o.s.) a dalšími subjekty. Zástupci poskytovatelů se přesto dokázali shodnout na společném návrhu, který byl odeslán zdravotním pojišťovnám koncem května. Dohodovací řízení v segmentu nicméně 27. května 2026 skončilo nedohodou.

Důvody, které tehdy poskytovatelé pojmenovali, vypovídají o povaze celého sporu. Pojišťovny podle nich nebyly schopny transparentně doložit, kolik prostředků mají vlastně k dispozici, a svou nabídku podmiňovaly navýšením plateb státu o 25 miliard, aniž by garantovaly, co se stane, pokud k němu nedojde. Samotná nabídka navíc podle poskytovatelů neodpovídala nákladovým potřebám praxí ani odhadům analytické komise. Součástí návrhu pojišťoven byly i systémové změny – například mechanismus předávání pacientů zpět praktickým lékařům –, které by podle poskytovatelů dostupnost péče spíše zhoršily. V dalším jednání se nakonec obě strany shodly, že tento záměr je nejprve třeba namodelovat a ověřit pilotním projektem, a z posledního návrhu pojišťoven proto vypadl.

Závěrečné kolo se odehrálo v sídle Všeobecné zdravotní pojišťovny v úterý 16. června 2026. A poskytovatelé udělali pro dohodu opravdu maximum. Jak uvedl prezident České lékařské komory Milan Kubek, přistoupili „prakticky na všechny návrhy předložené Všeobecnou zdravotní pojišťovnou“. Komora dokonce o víkendu předložila vlastní návrh ve znění zcela shodném s textem VZP – lišil se jediným údajem.

Spor o jediné číslo: hodnota bodu

Tím rozdílem byla hodnota bodu. Návrh pojišťoven počítal se stagnací na 98 haléřích za bod; návrh ČLK-o.s. žádal 1,01 koruny. Že nešlo o nic víc, dokládá i srovnání obou finálních textů: návrh pojišťoven a návrh ČLK pro jednání 16. června se v celém mnohastránkovém znění lišily v jediném místě – právě v hodnotě bodu pro specializovanou ambulantní péči (0,98 koruny proti 1,01 koruny). Veškeré bonifikace, regulační mechanismy i podmínky byly identické.

„Nemohli jsme akceptovat stagnaci hodnoty bodu na úrovni 98 haléřů. To opravdu nešlo, když seznam zdravotních výkonů počítá s částkou minimálně 1 koruny a například praktičtí lékaři mají prevenci hodnocenou 1,44 koruny za bod.“ – Milan Kubek, prezident ČLK

Argument poskytovatelů byl tedy věcný: hodnota bodu pod jednou korunou je v rozporu s kalkulací samotného seznamu zdravotních výkonů a prohlubuje propad ambulantních specialistů za jinými segmenty. Komora proto navrhla symbolický posun na 1,01 koruny – kompromis, který se od textu pojišťoven odchyloval skutečně minimálně.

Deset minut, které rozhodly

K dohodě přesto nedošlo – a důvod neležel na straně lékařů. Poslední jednání trvalo pouhých deset minut. Hned v jeho úvodu zástupci poskytovatelů zjistili, že páteční návrh VZP, na který byli ochotni přistoupit, neakceptují dvě zdravotní pojišťovny – Oborová zdravotní pojišťovna a RBP. Návrh přitom kromě VZP podpořily i Vojenská zdravotní pojišťovna, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra. Protože však dohoda v dohodovacím řízení vyžaduje konsenzus na straně plátců, postačilo nesouhlasné stanovisko dvou pojišťoven k tomu, aby celé jednání zablokovaly.

„Není-li konsenzus na straně zdravotních pojišťoven, nemůže vzniknout dohoda. Máme tedy nedohodu,“ konstatoval koordinátor segmentu Zorjan Jojko. Milan Kubek to potvrdil: „Chtěli jsme se dohodnout, a proto jsme přistoupili prakticky na všechny návrhy VZP. Jednání bohužel zablokovaly Oborová zdravotní pojišťovna a RBP, které návrh VZP odmítly.“ Jinými slovy: shoda mezi poskytovateli a vyjednávací reprezentací pojišťoven existovala, padla však na chybějící shodě uvnitř samotného tábora plátců.

Co návrh pojišťoven znamená pro praxe

Spor o jednu setinu [R1.1]koruny není účetní detail. Při stagnaci hodnoty bodu nepokrývá návrh pojišťoven u řady odborností reálné náklady ambulantních praxí, které čelí růstu cen energií, materiálu, nájmů i mezd zdravotnického personálu. Hodnota bodu udržovaná pod úrovní, s níž kalkuluje seznam zdravotních výkonů, ve svém důsledku znamená, že práce specialisty je honorována pod nákladovou cenou. 

K tomu se přidávají zachovaná regulační omezení a srážky za překročení průměrných úhrad za léky, zdravotnické prostředky či vyžádanou péči, které riziko ztrátového provozu dále zvyšují. Pro menší a jednolékařské praxe je rozdíl mezi 0,98 a 1,01 koruny za bod – v součtu přes celý rok – otázkou udržitelnosti provozu.

Závěr: nedohoda jde na vrub pojišťoven

Dohodovací řízení pro rok 2027 přineslo více dohod než loni a díky ministrem vyjednanému navýšení i citelný přísun peněz do systému. U ambulantních specialistů se však dohodnout objektivně nešlo. Poskytovatelé ustoupili až na samotnou hranici svých možností, přijali prakticky celý text pojišťoven a trvali jen na tom, aby hodnota bodu nezůstala pod jednou korunou – tedy na minimu, které odpovídá oficiální kalkulaci výkonů. Návrh pojišťoven přitom pro řadu odborností nepokrývá náklady.

Podstatné je, kde poslední jednání ztroskotalo. Nezkrachovalo na neústupnosti lékařů, nýbrž na tom, že se mezi sebou nedokázaly dohodnout samotné zdravotní pojišťovny: většinový návrh VZP odmítly Oborová zdravotní pojišťovna a RBP. Odpovědnost za nedohodu v segmentu ambulantních specialistů tak leží na straně plátců. 

O výši úhrad nyní rozhodne Ministerstvo zdravotnictví, které musí úhradovou vyhlášku vydat do konce října 2026. Ministr deklaroval, že nedohodnuté segmenty nebudou zvýhodněny oproti těm, jež dohodu uzavřely, a že vyhláška nesmí být deficitní. Pro ambulantní specialisty zůstává otevřenou otázkou, zda dostanou prostor svá data a argumenty ministerstvu vysvětlit – a zda výsledná vyhláška zohlední, že jejich nedohoda nebyla jejich volbou.

Autor: Redakce Tempus Medicorum

Foto: Shutterstock