Iniciativa Sekce mladých lékařů ČLK dává šanci prosadit nutné systémové změny ve zdravotnictví, zaznělo na konferenci Pragomedica Forum

Moderátor diskuze prvního konferenčního bloku doc. MUDr. Roman Šmucler zabrousil k problematice finanční spoluúčasti ve zdravotnictví a zeptal se diskutujících, jaký na ni mají názor.

„Myslím si, že bez vstupu spoluúčasti se dlouhodobě systém ufinancovat nedá. Měli bychom si to říct otevřeně a měli bychom platby vytáhnout ze šedé zóny a přestat si hrát na to, že je zdravotnictví zadarmo. Ono zadarmo z jedné strany je, ale v jisté chvíli narazí na strop. Pak existují dvě cesty. Buď připustíme spoluúčast, nebo zvedneme zdravotní daň. Jinou cestu moc nevidím,“ řekla k otázce spoluúčasti zdravotní ředitelka Oborové zdravotní pojišťovny (OZP) MUDr. Jitka Vojtová.

„Každý náčelník v historii lidstva musel svému kmeni zajistit zdraví, mír a prosperitu, jinak by byl dříve nebo později předhozen lvům. Na úrovní ministra zdravotnictví to znamená, že musí zajistit svým občanům protihodnotu za zhruba 0,5 bilionu korun, které z nich dostane přes povinné odvody. A správná otázka není, jestli se to sype přes stát, pojišťovny nebo někoho jiného, ale jestli na konci dne ta péče bude,“ upozornil právník a vysokoškolský pedagog JUDr. Ondřej Dostál s tím, že i s tímto systémem tu bují šedá zóna a jen 5 až 10 % pacientů, kteří mají sociální nebo finanční kapitál, obstojí a dostane bezproblémovou péči opravdu zadarmo a bez komplikací už třeba na příjmu v nemocnici. Mělo by to ale platit podle něj univerzálně. 

„Je jasné, že ve vyšším levelu spoluúčasti to nebude dostupné pro všechny, ale to, co dostaneme, musí odpovídat tomu 0,5 bilionu, který to zaplatil. Co si někdo zaplatí nad rámec, to už je jeho boj,“ dodal Dostál. Zatím ale i podle generálního ředitele Nemocnice Pardubického kraje MUDr. Tomáše Gottvalda není tato půlbilionová suma rozdělována zcela efektivně a transparentně. 

Podle něj jsou potřeba systémové změny a „Nebuď mýval“, iniciovaná Sekcí mladých lékařů České lékařské komory, už je nyní v takové fázi, že Gottvald věří, že ke změnám v českém zdravotnictví dojde, i když asi ne za této vlády, protože i jak řekl premiér Petr Fiala na konferenci Zdravotnictví 2024, spoluúčast určitě teď není téma.

Podle Gottvalda by každopádně potřebovali, aby jim politici uvolnili ruce k systémovým změnám, protože jsme schopni je udělat i v rámci regionů. „Beze změny struktury péče to dlouhodobě nepůjde. A zmíněná akce tomu prospěje, protože držet v některých lokalitách pohotovost, operační tým 24/7, když se operativní úkony odehrávají jen 10krát za rok, je zbytečné. Je potřeba si položit otázku – vynakládáme tyto prostředky efektivně?“ zeptal se Gottvald.

Personální zajištění

Druhé diskutované téma se týkalo nedostatku zdravotního personálu a nejde přitom zdaleka jen o lékaře, ale i zdravotní sestry, jejichž vzdělávání v posledních letech prošlo transformací. Pro pozici všeobecné sestry je potřeba vystudovat bakaláře na univerzitě.

„Jsou studie na to, že kvalita a úroveň vzdělání se podepisují na kvalitě poskytované péče. Čím horší máte vzdělání, tím máte vyšší úmrtnost a vyšší počet komplikací. To, že všeobecná sestra studuje na úrovni bakalářského studia, je správně. (Pro povolání praktické sestry je potřeba vystudovat střední zdravotní školu trvající čtyři roky, pozn. red.) Mrzí mě ale, že se vzděláváním se experimentuje. Bylo například období, kdy se prosadilo 4+1, jímž se měl vyřešit nedostatek sester, ale nic moc se tím nevyřešilo,“ upozornil člen prezidia České asociace sester Mario Pytel s tím, že nedostatek sester je potřeba řešit komplexněji. 

„Když se podíváme na demografický vývoj lékařských profesí, tak budeme pracovat za 10 let s tím, o čem se teď spíše bavíme, tedy že budeme muset přesunout část kompetencí z lékařů na vzdělané sestry, ze všeobecných sester na praktické sestry a doplňovat část personálu i nemedicínsky vzdělaným personálem nebo personálem, který absolvuje certifikované kurzy,“ varoval Gottvald a dodal, že představa, že hned díky tlaku najdeme 5000 až 10 000 lékařů, je naivní. 

Nenajdou se podle Gottvalda nikdy, protože vzhledem k demografickému vývoji celé populace, kolik se rodí dětí, nemůžeme počítat s tím, že třetina z těchto dětí půjde do zdravotnictví. Jsou i další profese. Proto musíme podle něj debatovat o systémových změnách, jako jsou vzdělávání, postgraduální vzdělávání a změna kompetencí.

Co by měl udělat ministr zdravotnictví?

V návaznosti na systémové změny a probíhající protesty lékařů vyvstala v diskuzi poslední otázka – Co by měl udělat ministr zdravotnictví Vlastimil Válek? 

Do teď podle ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. MUDr. Davida Feltla fungovalo zdravotnictví na systému různých tlaků, protitlaků, džentlmenských dohod, zavírání očí, a to z obou stran. Teď se odpálil granát v podobě zákoníku práce a my máme dvě možnosti. 

„Buď hodíme lékařům jen peníze jako úplatu, a to je vražda, protože se situace bude za rok opakovat. Stropová suma, se kterou by byli spokojení, neexistuje. Druhou možností je podívat se na problematiku seshora, ubereme hodiny práce, takže ubude trochu výkonnost a dostupnost, ale pak se něco se sítí stane. Napětí, které tam teď je, musí někde prasknout, anebo se stane, že když to někde praskne, někde se to zalátá penězi a zase se nějak pojede dál, což by byl největší zločin, který by se mohl stát,“ řekl Feltl.

Samozřejmě vše má podle něj své ALE. Nikdo nechce zavřít svoji nemocnici. „Do ubírání práce ještě napíšeme úhradovou vyhlášku, která je produktivní, tedy bonifikuje mě, že hodně pracuji. To je ale přece nesmysl. Takže zbývá si říct: Za co dáme peníze? Za výsledek? Za kvantitu? Něco musí být určeno a má to říct politik. Nemůže být ale prioritou produkce a zároveň prioritou dodržovat zákoník práce,“ doplnil nastavené paradoxy ve zdravotnictví Feltl s tím, že má obavy, aby současné dohody neskončily jen upoceným kompromisem. Tomáš Gottvald dodal, že strukturu a provoz nemocnic lze změnit, ale nepůjde to ze dne na den. 

Před restrukturalizací je také potřeba podle řečníků udělat analýzu systému, kdy podle právníka Dostála teoreticky víme, kde máme zdravotníky, lékaře a sestry, ale prakticky to nevíme, protože data na ministerstvu zdravotnictví si patrně nepovídají s daty na pojišťovnách. „Když přitom máme omezené hodiny, musíme je využít efektivně,“ vyzval Dostál s tím, že jakmile budeme vědět, ve kterých městech a nemocnicích je předoktorováno a kde poddoktorováno, včetně odměn a odpracovaných hodin, teprve pak můžeme efektivně vést debatu o tom, kdo z lékařů je tažný a kdo chovný, a když je někde příliš chovných lékařů a málo tažných, kteří to zdravotnictví drží, tak je musíme platy podpořit. 

„Toto jsou ale manažerské kroky. To nespraví žádná změna zákona. Ministr zdravotnictví si má pozvat k sobě ty tři ředitele nebo šéfy klinik, podívat se, kdo tam je a kdo tam není, a toto s tím uděláme, aby byli všichni spokojení. Pokud se tak nestane, péče nejspíše kiksne a budeme dávat žádosti na nebohé zdravotní pojišťovny, aby nám zajistily místní časovou dostupnost služeb, což v tomto systému zdravotní pojišťovny udělat nemohou, protože nezřizují zdravotnická zařízení,“ uzavřel řeč Dostál. 

Nejvíc by tak podle Vojtové pomohlo, kdyby se systém narovnal. „Potřebujeme efektivitu systému, práci s daty, znalost toho, co kde v systému máme, měřitelnost. Hurá akce s rychlým řešením mají většinou negativní dopady,“ varovala Vojtová z OZP a dodala, že ze zákona ani nemají pojišťovny prostor toto všechno platit. „Platíme za zdravotní služby a jsme zodpovědní za zajištění dostupnosti péče, ale jaksi nám k tomu scházejí nástroje,“ upozornila Vojtová.
Problém je tedy podle závěru konferenčního bloku mnohem složitější a rozhodně nebude potřeba jen jeden krok, ale zdravotní systém je nutné předělat komplexně. 

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková