Současná podoba českého zdravotnictví je neudržitelná, shodli se odborníci. Spoluúčast pacientů ale podle premiéra zatím jako řešení na stole není

Vliv na to bude mít podle něj hned několik faktorů. Na prvním místě je bezesporu stárnutí populace, které bude mít dva dopady. „Zaprvé starší spoluobčané potřebují více zdravotních služeb, zadruhé byť tady máme platbu státu za státní pojištěnce a je na ni valorizační mechanismus, tak zhruba dvě třetiny veřejného zdravotního pojištění odvádí ekonomicky aktivní obyvatelstvo,“ řekl Pavel Hroboň s tím, že v důsledku stárnutí obyvatelstva nám podíl ekonomicky aktivních lidí bude klesat a bude se zvyšovat podíl lidí v důchodovém věku, což už probíhá a bude to tak pokračovat minimálně do roku 2050.

Dlouhodobé výdaje do zdravotnictví navíc rostou výrazně rychleji než HDP. Svoji roli ale sehrají i další důležité faktory, jejichž dopad však nebude tak velký jako vliv stárnutí obyvatel. Právě s tímto trendem souvisí i nedostatek lékařského a zdravotnického personálu. 

V českém zdravotnictví je podle statistik 14 procent všeobecných zdravotních sester starších 60 let. Už nyní jich v akutní a následné zdravotní péči chybí zhruba 2000. Průměrný věk všeobecných sester je 47 let, starších 60 let je 11 700. „Logicky v následujících letech odejdou do důchodu,“ varoval na setkání zdravotnických odborů prof. Ladislav Dušek a stejné obavy zmínil i na dnešní konferenci. Věkový průměr praktických lékařů pro děti a dorost je 62 let.

Neudržitelnost souvisí se stavem veřejných financí

Z hlediska udržitelnosti ve zdravotnictví se spíše kloníme k neudržitelnosti i podle ekonomky z Národní ekonomické rady vlády Heleny Horské, když se podíváme na makroekonomická data. Stav zdravotnictví podle ní úzce souvisí se stavem veřejných financí.

„Mám poslední data. Včera Český statistický úřad zveřejnil studii národních účtů a zdravotnictví utratilo v roce 2021 za systém zdravotnictví ze všech zdrojů 580 miliard korun. Na důchody to bylo v té době 560 miliard korun. Dohromady tak tyto dva systémy zabírají více než 1 bilion korun,“ uvedla Horská a dodala, že Česká republika v roce 2022 na své zdravotnictví vydala 9,5 procenta HDP. 

„Z hlediska velikosti naší ekonomiky jsme druzí po Rakousku, kde vydávají největší objem peněz do zdravotního systému ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Co je důležité, 86 procent z našich zdrojů jsou zdroje veřejné, 14 procent soukromé – většina domácností, které utrácejí za léky a lékařské pomůcky, a pak v mírném rozsahu zaměstnavatelé,“ dodala ekonomka.

I proto, že již zmíněné stárnutí populace bude znamenat rostoucí požadavky na celý systém, bude podle Horské stěžejní roli hrát prevence. „Chceme vidět větší podíl soukromých zdrojů. Tím, že budeme prosazovat prevenci, budeme motivovat lidi, aby z vlastních peněženek investovali do svého zdraví. Prevence je vždy levnější než následná péče. Je důležité zdůrazňovat osobní odpovědnost. Nyní se na prevenci věnuje jen 8 procent z celkových výdajů. Je tu tak obrovský prostor, aby se zvýšil podíl vložený do prevence,“ upozornila Horská.

„A co je velmi smutné, není to jen o tom prodloužit samotnou délku života, ale kde zaostáváme, je délka života ve zdraví,“ doplnila.

Spoluúčast? Zatím zůstane pro vládu tabu

Jak ale lidi k prevenci motivovat? Podle MUDr. Toma Philippa z Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice máme v Česku rozprostřený švédský stůl pro každého a myslíme si, že děláme dobře. Proč ale na prevenci nechodí 100 procent obyvatel? „Když je něco zadarmo, tak je to lidem jedno, a když necítí zodpovědnost za své zdraví, nemají motivaci, aby prožili svůj život ve zdraví,“ obává se Philipp a dodal otázku: Jak zařídit, aby lidé byli zodpovědní sami za sebe?

Jednou z cest je podle něj spoluúčast pacientů. „Je to také v edukaci, že se ten systém musí nastavit tak, aby motivoval lidi, a motivace bohužel občas bolí. Chce to odvahu. Myslím si, že spousta politiků o tom pod tlakem grafů vážně uvažuje a mnozí z nás si uvědomují, že to takhle do nekonečna nejde,“ řekl.

Pro spoluúčast a přímé platby ve zdravotnictví ale není v současnosti politická vůle a není to prosaditelná cesta. Na konferenci Zdravotnictví 2024 to dnes řekl na přímý dotaz premiér Petr Fiala. Podle něj se o to už ODS jednou v minulosti pokusila, ale zaplatila za to.

„Je možné si individuálně myslet, že by to bylo pro udržitelnost systému veřejného zdravotnictví prospěšné. Může to být také součástí doporučení odborníků. Ale čekat, že něco takového se v krátké době stane, by byla iluze,“ řekl Petr Fiala.

Podle hejtmana Plzeňského kraje Rudolfa Špotáka by se ale od této diskuze utíkat nemělo. „Pokud to stále pro vládu a pro politické strany bude tabu, tak se obávám, že za to zaplatíme všichni,“ dodal.

Tři hlavní oblasti záchrany

Podle Jiřího Peciny z Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb jsou rozhodující tři oblasti, jak tento neblahý trend zvrátit.

Zaprvé je důležité edukovat mládež, která bude edukovat starší. „Proč nemáme na základních školách zdravovědu? Proč je neučíme, jak se o sebe starat? Proč je důležité nepít, že je prima běhat, že tu tělocvik není od toho, aby uměli kotrmelec, ale aby ve 40 letech nevypadali jako já a nebyli obézní,“ uvedl s tím, že v momentě, kdy podchytíme generaci současných 15letých dětí, tak v roce 2030 jim bude 22, budou to aktivní přispěvatelé do zdravotního systému, a pokud jim vše dobře vysvětlíme, budou z něho méně čerpat.

Zadruhé usnadnit práci lékařům, ale i všeobecným sestrám. „Neustále říkáme, jak je málo praktických lékařů a pediatrů. Loni a předloni nám ale atestovalo přes 100 pediatrů, kteří přispívají do systému. Řada z nich ale odchází do zahraničí. A už v tom nejsou peníze. V Německu neberou o moc víc. Podle velké studie společnosti McKenzie po covidu je pro ně velkou motivací nastoupit do nemocnic s moderními technologiemi. Ve většině nemocnic v Česku i na Slovensku je informační systém z principu dlouhý drát od plechové kartotéky, který nic jiného neumí,“ uvedl Pecina. I prevence by mohla být lepší, když se zavede propracovaný systém.

Nutnost zvýšit efektivitu v českém zdravotnictví zdůraznil i Hroboň. „My potřebujeme některé kompetence z lékařů převést na sestry a ze sester zase na administrativní pracovníky, což má ekonomický důvod,“ uvedl.

Zatřetí je pak důležitá podpora systémů nemocnic a data. „Kolikrát jste zažili, že jde příbuzný na rentgen a na odběr krve a lékaři dělají tyto úkony opakovaně? My nepotřebujeme dělat revoluci ve zdravotnictví, nepotřebujeme více peněz do zdravotnictví, ale potřebujeme si uvědomit, že nemocnice by měly více utratit za informační systémy než za letáčky o umývání rukou,“ uzavřel Pecina a dodal, že to je dobrý krok, aby lékaři mohli léčit místo toho, aby pacient vyplňoval ex post dotazníky, když už neví, jak mu bylo před měsícem.

Byrokracie nabobtnala i podle ostatních řečníků do nebývalé míry. „Budu jen vyjmenovávat: GDPR, MDR (nařízení o zdravotnických prostředcích), zákon 106 (zákon o svobodném přístupu k informacím), veřejné zakázky, informované souhlasy. Jen problematika veřejných zakázek, která se týká hlavně státních nemocnic, je kolos, který neustále nabývá na objemu. Do tohoto molochu nemáte šanci zdravotníky nezapojit. Jen oni ví, jak funguje naše jednotka. Jen oni ví, který z těch léků je na trhu k dispozici,“ vysvětlil ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík.

„GDPR je klasický problém. Pokaždé, když lezete do zdravotnické dokumentace, musí být vyplněno, proč tam jako lékař lezete. Stejně tak vylezlo něco šíleného z informovaných souhlasů – už i o likvidaci náplasti musí být pacient poučen,“ upozornil Ludvík s tím, že ono to vypadá, že vedení nemocnic zatěžuje zdravotnický personál, ale není tomu tak.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková