Hlavička
02/08/2022

Jak podpořit očkování? Zapomeňte na tenisky. Názor lékařů pomůže víc

Společenský experiment českých vědců ukázal, že relevantní informace udělají pro ochotu k očkování proti covidu víc než sofistikované marketingové kampaně.

reklama

reklama

Britský vědecký týdeník Nature otiskl ve svém prvním červnovém čísle studii českých behaviorálních ekonomů věnovanou ochotě lidí očkovat se proti covidu. 

Hned úvodem se sluší podotknout, že jde o dlouho nevídaný úspěch české vědy. „V jednom z neprestižnějších světových vědeckých časopisů Nature mělo během posledních deseti let alespoň jednoho českého spoluautora pouze 108 článků. A v oblasti společenských věd je to dokonce článek jediný, kde převažují a hrají vedoucí roli autoři působící na českých výzkumných pracovištích,“ říká Daniel Münich, vedoucí think tanku IDEA při CERGE-EI, z jehož líhně autoři úspěšné studie pocházejí. Michal Bauer a Julie Chytilová působí na tomto pracovišti dosud, Vojtěch Bartoš působí na univerzitách v Mnichově a v Miláně a Jana Cahlíková pracuje v mnichovském Institutu Maxe Plancka pro daňové právo a veřejné finance.

Čím tedy čtveřice českých autorů přísné recenzenty v Nature zaujala? Hned v úvodu práce s nepříliš atraktivním názvem „Komunikace lékařského konsenzu trvale zvyšuje vakcinaci proti covidu-19“ autoři uvádějí, že neochota lidí k očkování patří k hlavním výzvám při zvládání epidemií nebezpečných infekčních chorob. A následně popisují experiment, v němž se jim jednoduchou metodou 
podařilo u testované skupiny osob důvěru k očkování a zájem o vakcínu zvýšit.

reklama

Autoři studie se v loňském roce podíleli na sběru dvou souborů dat. Jednak ve spolupráci s Českou lékařskou komorou zkoumali, jaký vztah mají ke covidovým vakcínám čeští lékaři, a jednak společně s agenturou PAQ Research sociologa Daniela Prokopa v dlouhodobém průzkumu zjišťovali, jaký si lidé myslejí, že mají lékaři k těmto vakcínám vztah.

Že se tyto údaje budou do nějaké míry rozcházet, se dalo s ohledem na nízkou kvalitu veřejné debaty během covidu očekávat. Ukázalo se ovšem, že se hodnoty rozcházejí zcela zásadně.

Devadesát procent oslovených lékařů uvedlo, že se chtějí nechat očkovat (nebo byli v době průzkumu v únoru 2021 již očkováni), zhruba stejný podíl uvedl, že schváleným vakcínám důvěřuje, a přes 95 procent uvedlo, že očkování doporučí svým zdravým pacientům. 

Naproti tomu většinová představa veřejnosti o lékařském konsenzu ohledně očkování byla zcela jiná. V průměru se Češi domnívali, že jen 59 procent lékařů důvěřuje vakcínám a je ochotných se nechat očkovat.

Tato čísla samotná byla publikována už dříve Českou lékařskou komorou, agenturou PAQ Research i  médii. Autoři studie publikované v  Nature však udělali ještě jeden velmi důležitý krok. Experiment.

Polovinu respondentů v reprezentativním vzorku populace seznámili s výzkumem lékařského konsenzu, a druhou nikoli. A pozorovali, že ve skupině obeznámené se skutečným postojem lékařského stavu oproti skupině kontrolní 
znatelně vzrostla ochota a důvěra k očkování – zhruba o pět až šest procentních bodů. Tato důvěra navíc přetrvala období, kdy byly vakcíny vzácné a určené jen pro vybrané skupiny, a projevila se posléze – po rozjetí masového očkování – i na reálné vakcinaci respondentů.

Obecnější závěr tedy může znít, že spíše než tenisky a telefony, usilovné ministerské a premiérské apely nebo videa s celebritami může jako motivace k očkování fungovat prosté šíření informace, která je pro rozhodování váhajících důležitá.

Jelikož autoři studie patří k zástupcům ekonomického směru označovaného za behaviorální, pracují s informací o lékařském konsenzu jako s klasickým příkladem „šťouchu“ (nudge). Což je fenomén popsaný ekonomickým nobelistou Richardem Thalerem, podle nějž právě i zdánlivě nenápadná „pošťouchnutí“ na správných místech a ve správném čase mohou mít zcela zásadní vliv na chování a procesy rozhodování.

Jako každý odborný a vědecký text se samozřejmě i tato práce otištěná v prestižním časopisu může stát a také stala terčem kritiky. S jednou možnou výtkou vyrukoval zdravotnický právník a bojovník proti covidovým opatřením Ondřej Dostál. Ten na sociálních sítích zpochybnil způsob, jímž autoři zjistili klíčový výchozí lékařský konsenzus nad kvalitou a důvěryhodností vakcín. Podle Dostála šlo primárně o „doktory, kteří komunikují s (prezidentem ČLK – pozn. red.) Kubkem“.

Dostál má pravdu v tom, že vzorek lékařů použitý ve studii byl sice masivní –přes 9500 respondentů –, nicméně nebyl vytvořen podle sociologických zásad reprezentativnosti. Lékařská komora oslovila plošně všechny členy, kteří s ní komunikují elektronicky, což je 70 procent všech lékařů. Čtvrtina z nich pak na online dotazník odpověděla. A tím vznikl vzorek, na němž se postoj lékařů k vakcínám zkoumal.

Online sběr dat je v  sociologických průzkumech vždy trochu problematický a výzkumníci mívají velkou snahu k němu přistupovat opatrně a pečlivě vážit různé sociodemografické i jiné proměnné. Už proto, že z online výzkumů jsou automaticky a logicky rovnou vyřazeni lidé, kteří internetové technologie používají málo nebo vůbec – a i takoví lidé pořád tvoří relevantní část populace, která by ve skutečně reprezentativním vzorku měla být zastoupena. 

To se v tomto případě nestalo, alespoň ne bezprostředně při samotném sběru dat. Výtku k metodě výběru lékařského vzorku lze ostatně najít i mezi posudky recenzentů, kteří pro Nature práci českých vědců hodnotili. A dodejme, že tuto výtku rozhodně neshledali tak závažnou pro celkové vyznění práce, aby studie nemohla vyjít.

Nicméně je také třeba říci, že autoři studie – i v reakci na recenzní připomínky – překontrolovali složení svého vzorku lékařů na základě statistických sociodemografických ukazatelů jednak podle údajů ČLK a jednak podle databáze ÚZIS. A dospěli k závěru (který podepřeli obsáhlou tabulkou v přílohové části studie), že vzorek za reprezentativní považovat lze. A tudíž rozhodně nelze zjištěnou míru konsenzu považovat za zcela chybnou, jak naznačuje Dostál.

Proto se jeví pravděpodobnějším, že ona drtivá menšina lékařů, kteří k vakcínám cítí nedůvěru nebo je rovnou odmítají, je prostě hlasitější. A díky amplifikačním efektům sociálních i klasických médií mnohem slyšitelnější a vlivnější, než by odpovídalo jejímu početnímu zastoupení mezi lékařským stavem. Jak ostatně kriticky upozorňují v úvodu své práce i autoři studie, covidová produkce médií byla patrně jednou z hlavních příčin vzniku zásadní disproporce mezi tím, co si lékaři o vakcínách myslejí, a tím, co si lidé myslejí, že si lékaři o vakcínách myslejí. 

Jistou relevanci může mít i Dostálův argument, že autoři studie nabrali vzorek lékařů jednorázově v únoru 2021, zatímco vzorek populace byl sledován longitudinálním výzkumem mezi únorem a listopadem téhož roku. Tudíž, pravda, nemáme hodnověrná data o tom, zda se pohled lékařů na covidové vakcíny během roku 2021, s přicházejícími poznatky a masivním rozšířením dostupnosti očkování, nějakým způsobem nezměnil. 

Nicméně ono samotné hledání lékařského konsenzu nebylo hlavním zaměřením studie. V té šlo primárně o efekt konkrétní informace na konkrétní postoje a rozhodování populace – a ten se ukázal jako skutečný a nepopiratelný.

Nicméně pokud by Ondřej Dostál nebo kdokoliv jiný chtěl na práci Čechů v Nature navázat a prozkoumat na zcela korektním a reprezentativním vzorku českého lékařského stavu vývoj postojů mezi loňským únorem a současností, byla by to nepochybně zajímavá a záslužná vědecká práce.

Autor: Martin Čaban

Autor je komentátorem serveru Seznam Zprávy. Text je mírně rozšířenou verzí příspěvku sepsaného pro zdravotnický newsletter Seznam Zpráv Vizita

Foto: Shutterstock

reklama

reklama

reklama

reklama