Jeden z těch, kteří přispěli k celosvětovému vymýcení pravých neštovic

Počátkem 60. let 20. století proto připravila Světová zdravotnická organizace (WHO) program celosvětového vymýcení pravých neštovic. Iniciátorem a autorem originální koncepce byl epidemiolog prof. MUDr. Karel Raška, DrSc., ředitel oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě. Místo nákladného plošného očkování navrhl soustředit se na jednotlivá ohniska nákazy a tam zasáhnout s maximální důsledností. Do akce se pod jeho vedením zapojila řada dnes už veřejnosti neznámých odborníků riskujících při tom nejen zdraví, ale mnohdy i život v politicky nestabilních oblastech. Jedním z nich byl MUDr. Zikmund (27. 5. 1925 – 18. 10. 2020). 

MUDr. Zikmund promoval na lékařské fakultě UK (1951). Absolvoval atestaci z hygieny a epidemiologie (1956) a z epidemiologie (1960). Působil jako přednosta odboru epidemiologie na Krajské hygienické stanici Severočeského kraje v Liberci (1951–1980). Dráhu epidemiologa si zvolil pod vlivem profesora K. Rašky. Stal se členem Světové zdravotnické organizace a působil nejprve v programu celosvětového vyhlazení pravých neštovic, a to především v Demokratické republice Kongo (1964–1967) a Indii (1971–1975), později také v Somálsku a Bangladéši. Během mise v Indii významně přispěl k úspěchu programu prosazením metody aktivního vyhledávání nemocných neštovicemi („active house to house search“). 

V letech 1980–1988 pracoval v rámci dalších programů Světové zdravotnické organizace. Svoje zkušenosti s působením v rozvojových zemích shrnul v publikaci „Historické vítězství na černými neštovicemi“. (vydalo Vydavatelství poweprint, Praha, druhé rozšířené vydání, 2019) Navzdory tomu, že procestoval četné africké země a řadu oblastí v jihovýchodní Asii plné nástrah, úskalí i zdravotních rizik, popisuje různé peripetie s mimořádnou rezervovaností, aniž jakkoliv zdůrazňuje svoje hrdinství, které je evidentní.

Svoji první africkou misi zahajoval dr. Zeman krátce po nabytí samostatnosti Konga, které se stalo dějištěm řady konfliktů zčásti politické, zčásti tribální povahy (kmenové povědomí, pozn. red.), které vedly k závažné destabilizaci uváděné jako tzv. konžská krize.

Prosadit a uskutečňovat program WHO v podmínkách všeobecného chaosu, kdy Kongo v obavě o život opustily tisíce Evropanů, předpokládalo mimořádnou houževnatost a odhodlání. Nicméně četné problémy byly i jinde, např. v jedné z nejchudších oblastí Indie, v Urizii, a později v Somálsku, kde byly běžné obtíže umocněny neschopnou místní byrokracií.

V uvedeném kontextu si nemohu nepostesknout nad některými charakterovými rysy českého národa, který se zhlíží a adoruje četné bezvýznamné tzv. celebrity, zatímco skutečné osobnosti, často i hrdiny nechává zapadnout do zapomnění. MUDr. Zeman mezi ně právem patří.

Závěrem je nutné uvést, že právě díky obětavým odborníkům typu dr. Zemana mohly být pravé neštovice 8. května 1980 prohlášeny Světovou zdravotnickou organizací za zcela vymýcené. 

Autor: Doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.

Foto: archiv pamětníka