Jsem zkušenější, klidnější a možná i realističtější, říká v rozhovoru ministr zdravotnictví Adam Vojtěch

V únoru 2022 jste se po dvoudílném působení ve funkci ministra zdravotnictví stal velvyslancem ve Finsku. Nyní se na Ministerstvo zdravotnictví vracíte. Jaký je rozdíl mezi Adamem Vojtěchem tehdy a teď?

Rozdíl vidím především v životní a profesní zkušenosti. Funkce velvyslance mi poskytla potřebný odstup od každodenního politického provozu a umožnila mi nahlížet na zdravotnictví v širším, evropském kontextu. Měl jsem příležitost zblízka poznat jiný model fungování veřejných služeb i odlišnou kulturu řízení státu – model, který staví na důvěře mezi občany a institucemi.

Z Finska jsem se vrátil zkušenější, klidnější a možná i realističtější v tom, co je možné změnit rychle, a co naopak vyžaduje dlouhodobé a systematické úsilí. Právě tato zkušenost ve mně utvrdila přesvědčení, že změny ve zdravotnictví musejí jít ruku v ruce se zachováním jeho vysoké kvality.

Zároveň zůstávám pevně přesvědčen, že zdravotnictví musí být stabilní, předvídatelné a opřené o otevřený dialog s odbornou veřejností. Bez skutečné spolupráce s lékaři a dalšími zdravotníky nelze kvalitu péče udržet a žádná reforma pak nemůže dlouhodobě uspět.

Vraťme se ještě na chvíli do Finska, o kterém rád hovoříte. Tamní zdravotnictví je velmi kvalitní, i když na delší průměrné době dožití se jistě podílí i zdravější životní styl. Hlavním finančním zdrojem není zdravotní pojištění, ale daně a prakticky všechny nemocnice jsou vlastněny a provozovány regiony. Ovlivnila vaše zkušenost z Finska vaši představu o zdravotnictví?

Ano, ale ne v tom smyslu, že bych chtěl kopírovat finský model jedna ku jedné. Každá země má historicky jiný systém. Finsko mě inspirovalo především v důrazu na prevenci, digitalizaci a na koordinaci služeb. Výrazně více rovněž využívá potenciál nelékařských profesí. Velmi silná je tam role regionální samosprávy a důraz na dlouhodobé plánování kapacit. Česká republika má kvalitní systém veřejného zdravotního pojištění, který bych rozhodně nerušil. Naopak ho považuji za jednu z hlavních předností našeho zdravotnictví.

Inspiraci tedy vidím ve výraznějším propojení zdravotní a sociální péče a v důslednější práci s daty při řízení celého systému. Právě kvalitní data umožňují plánovat kapacity, reagovat na demografické změny a udržet vysokou úroveň dostupné, kvalitní a bezpečné péče i do budoucna.

O Finsku se mluví jako o zemi s pokročilou digitalizací. Co bychom měli z Finska převzít z této oblasti? Jak je tam digitalizace organizována a propojena s dalšími projekty elektronizace státní správy? Kdo ji financuje? ČLK podporuje digitalizaci zdravotnictví, pokud přinese snížení administrativy a usnadní lékařům práci, abychom měli více času na pacienty. Digitalizace je ale zároveň obrovský byznys pro celou řadu firem. Komora odmítá, aby zdravotnická zařízení včetně soukromých lékařů nesla náklady s digitalizací spojené. Zajistíte, aby nám pojišťovny, případně stát, tyto náklady uhradily?

Finsko jasně ukazuje, že digitalizace ve zdravotnictví musí být centrálně řízeným projektem státu, nikoliv roztříštěnou iniciativou jednotlivých subjektů. Klíčová je interoperabilita systémů a jednotná architektura, která umožňuje bezpečné sdílení dat napříč zdravotní i sociální péčí. Bez toho se digitalizace míjí účinkem.

Zároveň platí, že digitalizace má sloužit lidem, tedy lékařům a pacientům. Jejím smyslem není vytvářet další administrativní povinnosti, ale naopak je snižovat, zjednodušovat práci zdravotníkům a zvyšovat kvalitu a kontinuitu péče.

Pokud stát zavádí nové povinné systémy, musí se na jejich financování aktivně podílet. Budu prosazovat, aby klíčové infrastrukturní projekty byly hrazeny z veřejných zdrojů, ať už ze státního rozpočtu, z evropských fondů, nebo prostřednictvím zdravotních pojišťoven.

Dobře nastavená digitalizace není cíl sám o sobě. Je to nástroj, jak lépe řídit systém na základě kvalitních dat, plánovat kapacity a zvýšit efektivitu například odbouráním duplicitních vyšetření.

Systém veřejného zdravotního pojištění se propadá do dluhů a VZP byla nucena částkou osm miliard korun podpořit krachující resortní pojišťovny. To je jistě mimořádné řešení ospravedlnitelné vážností situace, ale co bude dál?

Současná situace je varováním, že systém potřebuje stabilnější financování. Mimořádné přerozdělení je pouze akutní řešení problémů, které bude muset být doprovázeno dalšími opatřeními, která zajistí finanční stabilizaci v letošním roce i v dalších obdobích.

Pro letošní rok a stabilizaci cashflow pojišťoven jsme v jednání s Ministerstvem financí o tzv. předsunuté platbě za státní pojištěnce. Ta by časově předsunula jednu měsíční platbu státu za státní pojištěnce, a tím zajistila pojišťovnám dodatečný prostor pro zabránění zpožďování plateb poskytovatelům v závěru roku.

Pro rok 2027 pak připravujeme úpravu financování plateb za státní pojištěnce, která je, díky deficitnímu financování systému způsobeném minulou vládou, z dnešního pohledu již nedostatečná. 

V současnosti vedeme diskuse s relevantními stakeholdery a připravujeme modelace pro zhodnocení, jaká výše platby za státní pojištěnce by pro rok 2027 a pro další období byla potřebná.

Do budoucna je pak nutné legislativně zakotvit pojistky, které zabrání, aby se systém veřejného zdravotního pojištění dostal do podobné situace, kterou vidíme dnes, kdy došlo k opakovanému nastavování deficitních úhradových vyhlášek a vyčerpání rezerv na účtech zdravotních pojišťoven.

Zvýšení zdravotního pojištění jste odmítl údajně kvůli obavě z negativních dopadů zdražení práce na ekonomiku. S tím by se jistě dalo úspěšně polemizovat, když naše firmy již třicet let těží z mimořádně nízkých mezd a udržování této výhody brání potřebným restrukturalizačním změnám naší ekonomiky. Vyšší pojistné navrhovat nebudete, jaké tedy budete navrhovat zvýšení platby za tzv. státní pojištěnce?

Jak jsem řekl, o výši této platby se aktuálně vedou diskuse. Předchozí koalice ale rozhodnutím o snížení vyměřovacího základu platby za státní pojištěnce opravdu vytvořila značný problém. Podle našich dat průměrné navyšování výdajů systému neroste nijak dramaticky více než v minulých obdobích. Problémem je ale právě nedostatečná platba státu ovlivňující do značné míry příjmovou stranu. A po třech letech automatické valorizace nastavené na špatném základě je tento deficit příjmů pochopitelně kumulován. A to je potřeba řešit hned.

Jednou z cest, jak ušetřit peníze, by mohlo být slučování zdravotních pojišťoven. Navrhnete sloučení některých tzv. resortních pojišťoven? Pokud ano, pak kterých? Není přece možné, aby je VZP ekonomicky zachraňovala opakovaně.

Slučování pojišťoven je v rukou jejich správních rad, do toho ministerstvo nezasahuje, ačkoliv je připraveno tuto debatu moderovat. Předpokládám, že správní rady, které jsou teď obměňovány, si zhodnotí perspektivu dalšího fungování své zdravotní pojišťovny i v návaznosti na rozhodnutí o výši financování v dalších letech, provedou si potřebné analýzy udržitelnosti a přínosů sloučení a s ohledem na výsledky těchto analýz pak budou jednat s cílem zajištění dostupnosti péče pro své klienty. Je však třeba připomenout, že současná ekonomická situace pojišťoven je do velké míry dána tím, jak byly nastavovány úhradové vyhlášky ze strany ministerstva zdravotnictví. 

I VZP deklaruje, že pokud by se pokračovalo v tomto trendu, dostala by se do problémů. Proto je nutné se v prvé řadě soustřeďovat na změny s cílem stabilizovat systém veřejného zdravotního pojištění. Také si dovolím připomenout, že pokud říkáme, že VZP nyní pomůže menším zdravotním pojišťovnám, vzpomeňme si na rok 2012, kdy to bylo přesně naopak a resortní pojišťovny zachraňovaly krachující VZP. To jen potvrzuje nutnost provedení hlubších reforem.

Budete prosazovat zavedení tzv. zdravotní daně na alkohol, tabákové výrobky a slazené nápoje? Její výnos by ekonomicky podpořil zdravotnictví a snížení spotřeby by přispělo ke zlepšení zdravotního stavu populace. V řadě zemí se tato daň osvědčila. 

Já osobně jsem pro podporu nástrojů, které mají prokazatelný preventivní efekt. U spotřebních daní je ale klíčové, aby nebyly izolovaným opatřením, nýbrž součástí širší a dlouhodobé strategie veřejného zdraví.

Pokud zvýšení daně na alkohol, tabákové výrobky či slazené nápoje skutečně přispěje ke snížení spotřeby rizikových látek a zároveň pomůže financovat prevenci, léčbu a další opatření ve zdravotnictví, pak je to legitimní a potřebná debata. Smyslem je totiž podpora zdravějších životních návyků a posílení udržitelnosti zdravotního systému. Bez kvalitních dat a průběžného vyhodnocování by však podobná opatření postrádala důvěryhodnost i podporu veřejnosti.

Lékařská komora nesouhlasí s plány na rušení úhradové vyhlášky, seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, rámcových smluv se zdravotními pojišťovnami, dohodovacího řízení a vyhlášky o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb. Existence těchto institutů je alespoň nějakou zárukou spravedlivého podnikatelského prostředí ve zdravotnictví, zárukou rovnosti úhrad a zachování dostupnosti kvalitní a bezpečné zdravotní péče pro pacienty. Rušení a oslabování těchto institutů by nahrávalo možné korupci. Na prosincové poradě předsedů OS ČLK jste nás ujišťoval, že takové změny neplánujete. Můžeme se na to spolehnout?

V programovém prohlášení vlády není o rušení těchto institutů řeč, to znamená, že se jejich plného zrušení není třeba obávat. Zároveň ale řada z těchto institutů musí projít radikální proměnou. Především dohodovací řízení, které teď začalo s dohodováním úhrad pro rok 2027, se musí významně změnit, a to směrem, který je naznačen v programovém prohlášení vlády. Je třeba více zapojit data a hovořit nejen o meziročním nárůstu úhrad, ale například i o struktuře péče, kterou poskytovatelé budou zajišťovat tak, aby odpovídala potřebám pacientů. 

Aktuálně probíhají interní diskuse se stakeholdery, jakým způsobem by se dané instituty měly změnit – předpokládáme, že věcný záměr úprav představíme širší veřejnosti k oponentuře během prvního pololetí tohoto roku.

Během svého působení ve funkci ministra v předminulé vládě jste se hodně spoléhal na spolupráci s Radou poskytovatelů. Česká lékařská komora se opakovaně marně dožadovala toho, aby jako nejreprezentativnější lékařská organizace, která navíc prostřednictvím své servisní ČLK-o.s. zastupuje největší počet poskytovatelů zdravotních služeb, měla v tomto poradním orgánu ministra své zastoupení. Jednoduchá otázka, jmenujete prezidenta ČLK členem Rady poskytovatelů? 
Tuto debatu jsme v minulosti již vedli a můj názor se nezměnil. Rada poskytovatelů je složena ze zástupců jednotlivých segmentů našeho zdravotnictví. Ať jsou to nemocnice, praktičtí lékaři, gynekologové, domácí péče, či zdravotnická záchranná služba. Česká lékařská komora z mého pohledu zastává jinou roli. Je to profesní organizace, jejímiž členy jsou ze zákona všichni lékaři. Nezastupuje tedy konkrétní segment péče, a tudíž by členství prezidenta ČLK neodpovídalo smyslu Rady poskytovatelů. Pro komunikaci s Českou lékařskou komorou však slouží celá řada jiných platforem a osobně jsem konstruktivní spolupráci samozřejmě otevřený.

Na jednání s odbory, kterého jste se účastnil, předložila vláda návrh na zvýšení platů zaměstnanců ve veřejném sektoru o deset procent. Ve zdravotnictví má dojít ke zvýšení platů o šest procent s výjimkou lékařů a lékařek, kterým se mají zvýšit pouze o dvě procenta. Proč ten rozdílný přístup?

Dovolím si malé upřesnění. Navýšení do tarifů pro nezdravotníky bude ve výši devět procent, pro nelékaře pět procent a pro lékaře skutečně dvě procenta. Rozdílný přístup není výrazem menšího uznání práce lékařů, ale výsledkem analýzy struktury a vývoje odměňování v jednotlivých profesních skupinách ve zdravotnictví.

Cílem návrhu bylo v rámci omezených zdrojů posílit především příjmy těch profesí, které jsou ve zdravotnictví dlouhodobě hůře odměňované a zároveň pro provoz systému naprosto klíčové, tedy sester, sanitářů a dalších nelékařských pracovníků. Bez jejich stabilizace nemůže zdravotnictví fungovat, a i lékaři sami dobře vědí, jak zásadní roli hraje sehraný tým.

Podle průzkumu ČLK celkem 85 procent lékařů pracujících v nemocnicích podporuje vytvoření zákona o odměňování zdravotníků a sjednocení způsobu odměňování ve všech nemocnicích, ke kterému se po protestní akci v prosinci 2023 zavázala předchozí vláda. Smlouvu však nesplnila a lékaře podvedla. Jste ochoten jako představitel České republiky znovu zahájit jednání s odbory a lékařskou komorou o splnění toho závazku?

Jako ministr jsem připraven v jednáních s odbory i Českou lékařskou komorou pokračovat. Myslím, že je důležité dát diskusi racionální rámec a otevřeně si říct, co je právně, ekonomicky a organizačně možné.

Zákon o odměňování zdravotníků by byl zásadní zásah do systému, dotýkal by se nejen státních nemocnic, ale i zařízení různých zřizovatelů a financování z veřejného zdravotního pojištění. Mohl by rovněž znamenat, že řada lékařů by si sjednocením odměňování pohoršila. 

Nechci slibovat jednoduchá řešení ani rychlá politická gesta. Co ale slíbit mohu, je seriózní snaha obnovit dialog a hledat model, který přinese větší transparentnost a spravedlnost v odměňování a zároveň nebude ohrožovat stabilitu systému.

Mezi lékaři v poslední době sílí odpor k chování lékárenských řetězců, které své zaměstnance nutí k tomu, aby pacientům, kteří si přicházejí vyzvednout lék na předpis, vnucovali nákup potravinových doplňků. Druhým nešvarem je paušální zaměňování lékařem předepsaných léků za náhrady, na kterých řetězce více vydělávají. Zakročíte nějak proti těmto nešvarům?

Vím o této debatě a sleduji ji velmi pozorně. Je veřejně známo, že o této problematice probíhají opakovaná jednání mezi Českou lékařskou společností JEP a Českou lékárnickou komorou. Ministerstvo zdravotnictví si je vědomo, že v praxi existuje tzv. příprodej [R1.1], ať už doplňků stravy, volně prodejných léčiv, nebo zdravotnických prostředků.

Je ale důležité zdůraznit, že výdej léčiv na recept provádějí vysokoškolsky vzdělaní farmaceuti, kteří poskytují zdravotní služby a nesou odbornou odpovědnost za své rozhodování. Pokud lékárník na základě individuální situace pacienta nabídne podpůrnou léčbu, není to samo o sobě pochybení. Naopak, řada pacientů aktivně využívá odborných znalostí lékárníků ke konzultacím. Stejně tak někteří lékaři sami doporučují doplňky k předepsané léčbě.

Co je však nepřijatelné, je jakýkoliv plošný nebo nátlakový postup. Pacient musí mít vždy svobodnou volbu. Lékárník nemůže nikoho nutit k nákupu doplňkového produktu.

Pokud jde o záměnu předepsaných léků, zákon je v tomto jasný. Generická substituce je možná pouze u přípravků se stejnou léčivou látkou a lékovou formou. Lékárník má povinnost pacienta informovat o alternativách, ale bez jeho souhlasu záměnu provést nesmí. Pokud lékař považuje záměnu za medicínsky nevhodnou, má k dispozici příznak „Nezaměňovat“ na receptu.

Je důležité, aby si pacienti byli vědomi svého práva rozhodovat o své léčbě a aktivně ho uplatňovali, tedy aby v případě nespokojenosti například opustili danou lékárnu a uplatnili recept jinde nebo trvali na objednání předepsaného léčivého přípravku, pokud je to s ohledem na nutnost terapie časově možné. Lékárník nemůže pacienta nutit k vyzvednutí léku, který nechce.

Jednou z příčin nedostatku lékařů je příliš vysoký počet specializačních oborů. Lékaři jsou kvůli tomu špatně zastupitelní. Rekvalifikace z oboru do oboru je obtížná. Mladí lékaři a lékařky musí trávit měsíce a roky ve fakultních nemocnicích, často zbytečně. Chybějí pak v nemocnicích regionálních. Ambulantní specialisté nemohou vychovávat své nástupce… Dočkáme se konečně nějaké změny, tedy reformy specializačního vzdělávání lékařů? 

Ano, změna je nutná. Systém musí být flexibilnější, méně administrativní a více zaměřený na potřeby regionů. Budu chtít vést debatu o zkrácení specializačního vzdělávání tak, aby odpovídalo minimální délce trvání nastavené v příslušné evropské směrnici. Specializační vzdělávání by rovněž mělo být založené na tzv. kompetenčním modelu a nikoliv pouze fixováno na jeho délku. Považuji to za velmi důležité zejména kvůli mladým lékařkám, které se často z důvodu mateřství dostávají k atestaci pozdě, a jsou tak v systému znevýhodněny. Rovněž chci, abychom systematicky sledovali kvalitu specializačního vzdělávání. To je něco, na co opakovaně upozorňují mladí lékaři. Právě mladí lékaři pro mě budou klíčovými partnery pro diskusi o potřebných změnách, samozřejmě společně s odbornými společnostmi a Českou lékařskou komorou.

Jak chcete řešit problém prohlubujících se rozdílů v dostupnosti lékařské péče mezi velkými aglomeracemi a venkovem? 

Bez cílené regionální politiky se tyto rozdíly samy nevyřeší. Řešení musí být kombinací několika nástrojů, to znamená finančních motivací, systémové podpory mladých lékařů a rozumného využití telemedicíny. 

Klíčové je také propojit personální politiku s reformou vzdělávání. Pokud mladým lékařům umožníme získávat praxi v regionech už během specializační přípravy, výrazně tím zvýšíme šanci, že tam po atestaci zůstanou. S tím souvisí i finanční podpora rezidenčních míst ve spojení se stipendii poskytovanými z nově zřízeného fondu zdravotních pojišťoven do regionů s horší dostupností péče. Telemedicína může pomoci tam, kde není možné zajistit plný rozsah péče lokálně, ale nikdy nemůže být úplnou náhradou za fyzickou dostupnost lékaře.

Zároveň musíme výrazně lépe pracovat s daty. Digitalizace má umožnit systematické a transparentní měření dostupnosti zdravotní péče v jednotlivých regionech – nejen podle počtu lékařů, ale i podle skutečné dojezdové vzdálenosti, čekacích dob a demografického vývoje. Jen na základě kvalitních a sdílených dat lze cílit podporu tam, kde je skutečně potřeba, a plánovat kapacity tak, aby se rozdíly mezi městy a venkovem dál neprohlubovaly. To je ostatně i mým dlouhodobým cílem.

Podpoříte náš požadavek na zvýšení právní ochrany zdravotníků, aby každý fyzický útok na zdravotníka vedený při výkonu nebo pro výkon jeho povolání byl považován za trestný čin bez ohledu na to, zda došlo, či nedošlo k ublížení na zdraví?

Ano, zvýšení trestněprávní ochrany zdravotníků osobně podporuji a považuji ho za zcela legitimní požadavek. Fyzické útoky na zdravotníky při výkonu jejich povolání jsou nepřijatelné bez ohledu na to, zda dojde k ublížení na zdraví. Zdravotníci musí mít jistotu, že je stát chrání stejně, jako chrání i jiné profese vykonávající veřejnou službu. Zároveň taková změna vyžaduje úpravu trestního zákoníku a pečlivou odbornou debatu, aby byla právně jednoznačná a v praxi vymahatelná. Jsem připraven takovou změnu podpořit.

Právní kancelář komory připravila návrh změny zákona o ČLK. Cílem je vyšší efektivita disciplinárního řízení tak, aby komorou ukládaná nápravná opatření měla výchovně-edukační efekt vůči lékařům a přispívala ke zvýšení kvality a bezpečnosti lékařské péče. Komora požaduje kompetenci, aby v případě závažných úmyslných provinění měla právo tzv. postavit lékaře mimo službu do vyřešení případu. Je třeba zakotvit právo ČLK v případě zjištění vážných nedostatků ukládat nápravná opatření pro poskytovatele zdravotních služeb. Jste ochotný náš návrh podpořit? A nemusíme se obávat, že se ministerstvo třeba prostřednictvím některých zákonodárců bude snažit zrušit povinné členství v komoře?

Českou lékařskou komoru považuji za klíčový pilíř profesní samosprávy a garanta odbornosti, kvality a etiky výkonu lékařského povolání. Pokud komora navrhuje změny, které povedou k efektivnějšímu disciplinárnímu řízení a budou mít skutečný výchovný a preventivní dopad, považuji za správné se jimi vážně zabývat. Rušit povinné členství v komoře není mým cílem. 

Autoři: Milan Kubek a Michal Sojka

Foto: web www.adamvojtech.cz

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA 

Narodil se 2. října 1986 v Českých Budějovicích. Vystudoval právo na Právnické fakultě UK v Praze, na téže univerzitě absolvoval i mediální studia na Fakultě sociálních věd. V roce 2018 získal titul Master of Healthcare Administration na pražském Advance Healthcare Management Institute.

Po ukončení vysokoškolských studií působil jako právník ve společnosti MAFRA. V letech 2014–2017 byl tajemníkem ministra financí pro oblast zdravotnictví. V říjnu 2017 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR v Jihočeském kraji jako nestraník za hnutí ANO, od prosince 2017 do září 2020 byl ministrem zdravotnictví ČR. Angažoval se rovněž ve Spolku českých právníků Všehrd.

Od roku 2015 byl členem dozorčí rady České průmyslové zdravotní pojišťovny, od roku 2016 pak členem správní rady VZP, obojí do zvolení nových zástupců do orgánů zdravotních pojišťoven v únoru 2018. V minulosti působil také jako člen představenstva společnosti THERMAL-F, a. s., předseda dozorčí rady Státní tiskárny cenin a místopředseda představenstva společnosti PRISKO, a. s. Od března do května 2021 zastával funkci předsedy představenstva Krajské zdravotní, a. s. Od února 2022 působil jako vedoucí zastupitelského úřadu v Helsinkách. V říjnu 2025 byl opětovně zvolen do Poslanecké sněmovny. Od 15. prosince 2025 opět zastává funkci ministra zdravotnictví.

Je ženatý, mluví anglicky, německy a španělsky. Největším z jeho koníčků je hudba – skládá, zpívá a hraje na klavír.