Reforma zdravotnictví: Blíží se snad shoda napříč politickým spektrem?

Diskuze spojila zástupce vlády, parlamentu, zdravotnických institucí i poskytovatelů péče. Vedle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se jí účastnili poslanci a poslankyně Michaela Šebelová (STAN) a Štěpán Slovák (ODS), ředitelka IPVZ Irena Maříková, ředitelka nemocnice Roudnice nad Labem a zástupkyně skupiny Penta Hospitals Monika Procházková a náměstek ministra Ladislav Švec. Výrazným motivem celé debaty byla myšlenka, že reforma nesmí být politickým projektem jednoho volebního období, ale dlouhodobým procesem postaveným na datech, kontinuitě a spolupráci.

Jak v úvodu diskuse zaznělo: „Pokud se pustíme do strukturálních reforem, musí jít napříč politickým spektrem. Jinak nemají šanci přežít jedno volební období,“ shrnul poslanec Štěpán Slovák základní podmínku jakékoli smysluplné změny. 

Největší problémy českého zdravotnictví

Shoda na hlavních problémech systému byla překvapivě široká. Z různých pozic zaznívaly velmi podobné diagnózy: neefektivní práce s daty, slabá primární péče, nedostatečné využití kompetencí nelékařských profesí, nerovnoměrná regionální dostupnost péče, neudržitelná struktura lůžkové sítě, personální krize a absence skutečné prevence.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch formuloval základní problém systémově: „Velkým tématem je fungování zdravotních pojišťoven a jejich reálný dopad do systému, nedostatečná práce s daty a také špatně fungující ochrana veřejného zdraví.“ 

Z pohledu poskytovatelů péče pojmenovala klíčové problémy Monika Procházková: „Největším problémem je financování a efektivita využití zdrojů. Ale také obrovský nedostatek personálu, špatné regionální rozložení lékařů a neudržitelná struktura oborů.“ Upozornila také na to, že systém není připraven na demografický vývoj: „Stárnutí populace už není budoucnost, ale realita, na kterou zdravotnictví strukturálně reaguje velmi pomalu.“

Ředitelka IPVZ Irena Maříková přidala další rozměr: „Všechno začíná u vzdělávání. Kompetenční model se musí promítnout do vzdělávacího systému. Už to nemůže být jen o délce studia a počtech výkonů, ale o reálných dovednostech.“ Zároveň upozornila na chybějící odpovědnost za síť péče: „Zdravotní pojišťovny musí nést skutečnou odpovědnost za regionální dostupnost a strukturu odborností.“

Celý systém je podle účastníků dlouhodobě přetížený, špatně organizovaný a málo řízený. Jak zaznělo z úst náměstka Ladislava Švece: „My ty problémy známe desítky let. Problém není v nedostatku informací, ale v tom, že nemáme procesy, které by data přetavily v rozhodnutí a odpovědnost.“

Hlavní cíle reformy

Debata se velmi rychle přesunula od popisu problémů k definici cílů reformy. Zde se začala rýsovat jasná koncepce změn postavená na několika pilířích: silná primární péče, restrukturalizace lůžkové sítě, digitalizace systému a dlouhodobé plánování.

„Bez silné primární péče nebude fungovat žádná další část systému. Pokud se podaří posílit primární péči, dostat do ní mladé lékaře a vytvořit motivace pro práci v regionech, projeví se to v celém zdravotnictví,“ shrnul Adam Vojtěch.
Druhým klíčovým cílem je transformace lůžkové péče. „Nejde o rušení nemocnic, ale o transformaci lůžek. Nevyužívaná akutní lůžka se musí měnit na lůžka následné a dlouhodobé péče. Musí to být postavené na datech, ne na dojmech,“ zdůraznil ministr.

Velké téma představuje digitalizace. Povinné elektronické zdravotní dokumentace, sdílení dat, elektronické žádanky a měření čekacích dob mají podle řečníků zásadně změnit řízení systému. „Dnes vlastně ani nevíme, jak dlouho se kde čeká na péči. Bez dat nemůžeme řídit dostupnost ani efektivitu,“ zaznělo opakovaně.

Zásadní rozměr reformy ale tvoří i dlouhodobé plánování. „Nestačí se každý rok dohadovat o úhradách. Potřebujeme stálý plánovací proces, který bude řešit strukturu sítě, personál i vzdělávání s výhledem na pět až deset let,“ uvedl Ladislav Švec s tím, že reforma tak nemá být jednorázovým politickým projektem, ale trvalým systémovým mechanismem.

Velmi silně zazněla i potřeba stability a předvídatelnosti financování. „Systém, který se každý rok mění, znemožňuje jakékoliv strategické plánování investic. Bez dlouhodobé stability nelze budovat kvalitní a dostupnou péči,“ popsala Monika Procházková důležitost prodloužit stanovení úhradové vyhlášky na delší horizont než jeden rok.

Balvany zdravotnictví

Snad nejupřímnější část debaty se týkala překážek reformy. Zaznělo otevřeně, že jakákoliv změna ve zdravotnictví nutně někoho poškodí, někomu vezme část komfortu, kompetencí nebo příjmů.

„Cokoliv změníte, někoho naštvete. Vždycky. Jednou to bude komora, jednou pojišťovny, jindy management nemocnic nebo dodavatelé. Není oblast, kde by změna nenarazila,“ shrnul Ladislav Švec.

Podle účastníků je největším balvanem konzervativnost systému, fragmentace odpovědnosti a politizace zdravotnictví. „Vysoká míra politizace znamená, že každá změna je rukojmím volebního cyklu,“ zaznělo v debatě opakovaně.
Poslankyně Šebelová však upozornila na výjimečný politický moment: „Teď existuje okno příležitosti. Změny se musí udělat teď. A opozice je připravena být konstruktivní.“

Jako další bariéra byla označena nedůvěra veřejnosti, obavy z transformace nemocnic a špatná komunikace změn. „Pokud lidé nepochopí, že transformace není rušení péče, ale její zlepšení, budou proti,“ zaznělo z úst více řečníků.
Zaznělo také, že reforma nebude populární a nebude přinášet rychlé politické body. „Nikdo vám za reformy nepoděkuje. Efekty uvidíte až za roky,“ shrnul realisticky náměstek Švec.

Primární prevence

Dalším tématem v závěru debaty byla primární prevence a veřejné zdraví. Ne prevence ve smyslu screeningů a preventivních prohlídek, ale skutečná práce se zdravím populace ještě před vznikem nemocí.

Zaznělo, že zdraví nezačíná v nemocnici, ale ve školách, rodinách a každodenním životě. Diskuse se posunula k pohybu dětí, zdravotní gramotnosti, duševnímu zdraví, psychické odolnosti a odpovědnosti jednotlivce za vlastní zdraví.

Padly velmi konkrétní návrhy: otevření školních hřišť pro veřejnost, podpora pohybu dětí, regulace energetických nápojů, rozvoj zdravotní gramotnosti, systematická práce s duševním zdravím, posilování center duševního zdraví i destigmatizace psychických obtíží.

Velmi silně rezonovalo téma dětské psychiatrie a nedostupnosti psychologické péče. „Ten problém známe roky, ale reálný posun je minimální. To je selhání systému,“ zaznělo otevřeně z publika i panelu.

Reforma jako dlouhodobý projekt

Celá debata vyústila v jeden společný závěr: reforma českého zdravotnictví není otázkou jednoho zákona ani jednoho ministra. Je to dlouhodobý transformační proces, který vyžaduje politickou shodu, data, stabilitu, odvahu i schopnost nést nepopulární rozhodnutí.

Jak zaznělo v závěru: „Reforma zdravotnictví není projekt ministerstva. Je to projekt celé společnosti.“

Poprvé po dlouhé době se ale zdá, že k této změně existuje nejen odborná shoda, ale i politická vůle. A to je možná nejdůležitější signál celé debaty. Otázkou je, jestli slova opět nezůstanou jako v minulých letech jen na nahrávkách a na papírech.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Pavlína Zítková