Zpráva o smrti profesora Radka Ptáčka byla šokem nejen pro lékařskou obec, ale i pro podstatnou část veřejnosti. Ve věku pouhých osmačtyřiceti let odešel první profesor lékařské psychologie v České republice, klinický psycholog, soudní znalec a také charismatická osobnost, úspěšný psychoterapeut, oblíbený pedagog, miláček médií, ale především skvělý člověk. Co napsali lidé, kteří s ním spolupracovali?
reklama
reklama
doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.
Měl jsem to štěstí, že mě prof. Ptáček někdy v roce 2009 oslovil s nabídkou spolupráce při editaci monografie věnované lékařské etice a organizaci konference na stejné téma, „Etika a komunikace v medicíně“. Jednoznačný úspěch knihy a neobyčejně silně navštívená konference vedly k založení tradice každoroční konference, zaměřené na aspekty lékařské etiky v různých souvislostech, a zpravidla v den jejího konání vychází kniha na příslušné téma.
Díky úzké spolupráci jsem měl možnost po dobu 16 let sledovat vědecký, pedagogický a organizační talent, kdy se z váženého kolegy docenta se stal blízký přítel Radek. Po celou dobu mě ohromovala jeho kreativita, výkonnost a rozsah aktivit. Ty zahrnovaly především bohatou vědeckou a publikační činnost, dlouhodobou a úspěšnou zahraniční spolupráci a v nemenší míře účinnou poradenskou účast na projektech sociální povahy, s akcentem na práva dětí.
Ostatně výrazem mezinárodního respektu a uznání přínosu v oblasti ochrany dětí bylo jeho zvolení prezidentem XXII. světového kongresu ISPCAN (International Congress of Child Protection), který se konal v Praze v roce 2018.
reklama
Schopnost hovořit jasně, zřetelně a srozumitelně o složitých problémech se odrazila v jeho pedagogické oblibě jak při pregraduálních, tak postgraduálních přednáškách, především v mimořádném zájmu o jeho vystoupení a o jím garantované kurzy v rámci ČLK. Jako vedoucí oddělení vzdělávání ČLK se stal iniciátorem a garantem vzdělávacího programu bezplatně dostupného pro všechny registrované lékaře. Uvedený postgraduální edukační program je ojedinělý i z pohledu Evropy.
Mimořádná byla jeho publikační činnost. Vedle již zmíněné série monografií zaměřené na různé aspekty lékařské etiky vydal asi deset monografií věnovaných převážně psychosociální problematice, respektive forenzní psychologii. Úctyhodná je i jeho aktivita zahrnující přes 150 článků, převážně v impaktovaných časopisech, s ohlasem v mezinárodním písemnictví (tisícovka citací). Publikace jsou vesměs reflexí výsledků výzkumných i klinických studií, které byly předmětem řady domácích i zahraničních grantů, jichž byl hlavním řešitelem. Uznáním jeho znalostí byla i četná jmenování do redakčních rad prestižních časopisů jako např. Monitor, Neuroendocrinology Letters, Rediviva Activitas Nervosa Superior, Journal of Abnormal Child Psychology a dalších. Zdaleka jsem tím ovšem nevyčerpal všechny funkce v odborných společnostech ani údaje o jeho účasti na veřejném životě.
Je to nenahraditelná ztráta pro akademickou obec 1. lékařské fakulty UK, pro jeho nejen postgraduální studenty, pro bezpočet nemocných, ale především pro jeho tři děti a manželku. V závěru nemohu nevzpomenout náš telefonický rozhovor krátce před jeho posledním odchodem z domova. Dohodli jsme se, že se v nejbližších dnech setkáme, aby mě seznámil s návrhem nového projektu, který by mohl mít značný ohlas v lékařské společnosti…
MUDr. Milan Kubek
Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset psát tyto řádky. Bohužel musím. Tragická smrt profesora Ptáčka nás zdrtila všechny a já měl navíc Radka moc rád. A nebyl jsem v tom sám.
Profesor Ptáček přišel na komoru z pozice ředitele odboru vědy a vzdělávání Ministerstva zdravotnictví v roce 2007 poté, co po odchodu ministra Ratha získal dojem, že mu nový ministr Julínek nedůvěřuje. Rozhodnutí, že jsem právě jemu, tenkrát ještě neznámému psychologovi, nabídl možnost pracovat pro doktory v důležité pozici v dresu České lékařské komory, považuji osobně za jedno z nejdůležitějších a nejlepších, které jsem ve funkci prezidenta komory udělal. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval.
Pan profesor Ptáček sice nebyl lékařem, což mu tu a tam někteří naši kolegové žárlící na jeho úspěch a popularitu předhazovali, avšak přesto toho pro nás lékaře i pro naši profesní komoru udělal opravdu hodně.
V první řadě dokázal vnést řád a pořádek do dříve poněkud chaotického vzdělávání. Celoživotní vzdělávání organizované a garantované komorou se pod jeho vedením stalo jedním z nejlepších v celé Evropě. Opravdovou výkladní skříní naší profesní samosprávy. Neustále modernizovaný a po covidové pandemii stále více elektronizovaný systém zpřístupňuje potřebné vzdělávání všem. Kvalitní a komerčně nezávislá vzdělávání pak zvyšují kredit lékařské komory.
Profesor Ptáček byl velký vizionář. Sršel nápady a vymýšlel stále nové a nové projekty. Na rozdíl od některých jiných vizionářů a snílků on však dokázal své vize uskutečňovat. On nejenom snil, ale v první řadě sám tvrdě pracoval. A svým příkladem pak dokázal strhnout ostatní.
Vzpomeňme alespoň každoroční celostátní konference věnované různým aspektům lékařské etiky. Nebo edici monografií, které spolu s panem docentem Bartůňkem editovali, a vytvořili tak nejrozsáhlejší dílo zabývající se v naší zemi lékařskou etikou. Ještě tři dny před smrtí mě Radek Ptáček uháněl, abych už konečně napsal předmluvu k připravené knize o bolesti v medicíně. A bolest je tak veliká, že o ní nyní nedokážu psát.
Pan profesor se vždy snažil, aby vzdělávací akce organizované a garantované komorou byly nejenom odborně kvalitní, ale také pestré. Nebál se přicházet s návrhy jazykových kurzů, psychologických kurzů, kurzů sebeobrany nebo s výukou rétoriky. Správně razil zásadu, že lékař by se měl vzdělávat komplexně, a ne jenom ve svém úzkém oboru. To, že sám lékařem nebyl, mu dávalo potřebný odstup a nadhled. A snad i díky tomu, že se stal prvním profesorem psychologie na lékařské fakultě, dokázal s ostatními akademiky jednat s noblesou, ale zároveň dostatečně přesvědčivě.
Nebo Cena prezidenta ČLK za přínos celoživotnímu vzdělávání lékařů, kterou jsme každoročně na podzim spolu předávali. Ta cena, to byl jeho nápad. Moc dobrý nápad.
Také u projektu Domu lékařů jsme byli od počátku spolu. Radek si moc přál, aby Česká lékařská komora měla důstojné školicí centrum pro pořádání vzdělávacích akcí, které by si lékaři a lékařky díky tomu více spojovali s komorou a s týmem oddělení vzdělávání, který profesor Ptáček vedl. Trvalo to dlouho, stálo to spoustu úsilí, ale podařilo se. Na tom, že český lékařský stav získal důstojné reprezentativní sídlo, má velkou zásluhu i profesor Ptáček.
Profesor a skvělý kolega, který toho pro komoru a české lékaře i lékařky tolik udělal, a ještě více udělat mohl, kdyby osud nerozhodl jinak. Vážený pane profesore Ptáčku, milý Radku,
děkujeme a budeme vzpomínat.
Autor: redakce Našezdravotnictví.cz
Foto: Martin Kubica
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama