V pořadí již 31. společné zasedání prezidentů lékařských komor střední a východní Evropy (ZEVA) se letos konalo ve dnech 5.–7. září v Prištině, hlavním městě Kosova. Účast na letošním setkání byla bohužel nižší než obvykle, například v porovnání s jednáním, které naše komora pořádala v Praze v září 2018.
reklama
reklama
Podle očekávání z politických důvodů do Kosova nepřijeli zástupci ze Srbska. Absence Slovinců, ale i Bulharů a Rumunů již byla pro nás překvapením.
Bez povinného členství profesní samosprávy fungovat nemohou
S obrovskými problémy se potýká Slovenská lékařská komora, která po zrušení povinného členství přišla o více než polovinu svých členů. Zájem o členství nejeví zejména mladí lékaři. Věkový průměr členů komory se tak neúnosně zvyšuje. O povinné členství přišla rovněž Maďarská lékařská komora, které se však zatím slušně daří Orbánově vládě vzdorovat. Komora se striktně zaměřila na hájení ekonomických zájmů svých členů. Ostatní aktivity z úsporných důvodů omezila. Tato taktika se vyplácí.
Dvě třetiny lékařů v komoře zůstaly. Snad právě proto, že politická situace v zemi není dobrá. Například univerzity ztratily svoji nezávislost poté, co do jejich vedení byli jmenováni politici a s vládou spříznění byznysmeni. V Maďarsku bylo dokonce zrušeno i Ministerstvo zdravotnictví, když jeho agendu převzal odbor Ministerstva vnitra.
reklama
Jako hosté již tradiční přijeli na jednání lékařky a lékaři z Ukrajiny, kteří se už několik let snaží prosadit založení Ukrajinské lékařské komory. Zákon o jejím vzniku sice v červnu prošel tzv. prvním čtením v Parlamentu, avšak vzhledem k obrovskému počtu více než 1500 pozměňovacích návrhů (jen bývalá premiérka Julie Tymošenková, známá pod přezdívkou Plynová princezna, jich podala 154!) nabízí provizorní text stále více otázek než odpovědí.
Různé země – podobné problémy
Motorem a hlavním organizátorem těchto jednání jsou kolegové z Německé lékařské komory. A právě v rámci jarního sjezdu Německé spolkové lékařské komory se na neformálním setkání zahraničních delegací rozhoduje o tématech, která se budou na jednání ZEVA probírat. Pro letošní rok byla vybrána témata:
1. Role komory ve specializačním vzdělávání lékařů
2. Stárnutí lékařů, pravidla pro odchod do penze do penze a případné relicencování lékařů seniorů
3. Nedostatek lékařů a jejich migrace, syndrom vyhoření
Systém, kdy všechny delegace odpovídají na identické otázky, je velmi praktický. Informace je možno porovnávat, a získat tak přehled i představu o tom, jak si vlastně v porovnání s ostatními my Češi vedeme.
Pro nás je poučná zejména situace v sousedním Rakousku. Tamní lékařská komora je totiž tradičně velmi silnou stavovskou organizací. Z prezentací kolegy dr. Lindnera jsem si dovolil udělat stručný přehled toho nejzajímavějšího.
Situace v Rakousku
Studium na lékařské fakultě trvá v Rakousku stejně jako v České republice šest let. Po promoci musejí všichni začínající lékaři a lékařky nejprve absolvovat základní klinickou praxi v délce devíti měsíců. Její obsah je pro všechny obory stejný.
Praktičtí lékaři pokračují praxí v nemocnici v délce 27 měsíců, na kterou navazuje praxe v ordinaci praktického lékaře v délce 12 měsíců. Celkem tedy vzdělávání praktických lékařů trvá čtyři roky. Na rozdíl od ostatních specialistů, kteří atestují až po šesti letech. Vzhledem k tomu, že primární péče má i v Rakousku hrát stále významnější roli, došlo v letošním roce k zásadní změně.
Od roku 2026 bude zaveden nový obor: všeobecná a rodinná medicína. Vzdělávací program v tomto klíčovém oboru se bude postupně během let 2026 až 2030 prodlužovat až na pět let. Postupně proto, aby nevznikl výpadek čerstvých atestantů. Curriculum v tomto novém oboru se zatím ještě připravuje.
Interní obory mají být po zmiňovaném devítiměsíčním společném základu 27 měsíců na interně. Zatímco internisté následně pokračují 36 měsíci všeobecné interny, tak lékaři ostatních interních oborů (např. kardiologie, pneumologie, gastroenterologie, nefrologie) mají těchto 36 měsíců již zaměřených na svůj budoucí obor. Vzdělávání specialistů v interních oborech trvá celkem šest let.
Chirurgické obory mají po devítiměsíčním společném základu 15 měsíců všeobecné chirurgie, na které navazuje 48 měsíců praktického vzdělávání v příslušném chirurgickém oboru, a to buď cévní chirurgie, kardiochirurgie, dětská chirurgie, hrudní chirurgie, nebo břišní chirurgie. Specializační vzdělávání chirurgů tedy trvá šest let.
Lékaři ostatních oborů mají po devítiměsíčním společném základu 36 měsíců základního praktického vzdělávání ve svém oboru a poté 27 měsíců modulárního vzdělávání. I oni tedy mohou skládat atestaci až po šesti letech.
Na rozdíl od ČR hraje Rakouská lékařská komora ve specializačním vzdělávání lékařů zásadní roli. Vede registr akreditovaných zdravotnických zařízení, vede registr školitelů i školenců. Komora eviduje průběh vzdělávání a plnění podmínek vzdělávání u jednotlivých mladých lékařů a lékařek. Jednou z organizačních složek komory je Lékařská akademie, která zajišťuje atestační zkoušky. Komora také vydává specializační diplomy. Kvalitu vzdělávání v jednotlivých školicích centrech kontroluje komora ve spolupráci s nezávislým Švýcarským federálním technologickým institutem z Curychu.
V Rakousku jsou tradiční lékařské fakulty na čtyřech státních univerzitách: Vídeň, Štýrský Hradec, Innsbruck a Linec. V posledních letech vznikly navíc tři fakulty na soukromých univerzitách, a to Paracelsus UN Salzburg, Sigmund Freud UN Wien a Karl Landsteiner UN Krems.
Je překvapivé, že cca 30 procent absolventů lékařských fakult nikdy nezačne pracovat jako lékaři v Rakousku. Část odchází do Švýcarska, Německa, USA či skandinávských zemí. Nezanedbatelný počet po promoci odchází zcela mimo medicínu. Stát odhaduje v této souvislosti každoročně svoji ztrátu cca ve výši 150 milionů eur.
Do specializační přípravy nastupuje každoročně cca 900 absolventů rakouských lékařských fakult. Pro prostou reprodukci stárnoucí doktorské populace by jich však bylo potřeba 1100 až 1400. Část chybějících nahrazují cizinci, ale ani těch není dost. V současnosti tvoří 15 procent z celkového počtu 47 200 lékařů pracujících v Rakousku cizinci.
V roce 2020 z celkového počtu 47 200 pracujících lékařů bylo 25 600 specialistů, 13 400 praktických lékařů (rodinní lékaři) a okolo 8000 lékařů a lékařek bylo ve specializačním vzdělávání.
Nedostatek lékařů se vláda snaží řešit například tím, že na čtyřech státních univerzitách bylo pro Rakušany vyhrazeno 75 procent míst na lékařských fakultách, 20 procent je k dispozici pro občany EU a pět procent pro ostatní cizince. Rakouská státní zdravotní pojišťovna vypisuje každý rok 50 stipendií pro mediky, kteří se zavážou k tomu, že po složení atestace budou pracovat jako praktičtí lékaři nebo ambulantní specialisté nejméně pět let v místech s největším nedostatkem lékařů, která pojišťovna eviduje. Vláda zároveň vypisuje finanční příspěvek pro 100 nově vznikajících soukromých lékařských praxí v regionech se špatnou dostupností lékařské péče.
Populace pracujících lékařů v Rakousku stárne. V současnosti je mezi nimi osm procent starších 65 let. Pro výkon povolání neexistuje věkový limit. Tak jako u nás je podmínkou zdravotní způsobilost k výkonu povolání. Po dosažení věku 70 let však musejí lékaři a lékařky v Rakousku ukončit smlouvy s pojišťovnou a dále mohou pracovat pouze za přímé platby od pacientů.
Od roku 2016 se musejí lékaři povinně celoživotně vzdělávat, sbírat kredity. Během pěti let jich musejí nasbírat nejméně 250. Za splnění této povinnosti nejsou, na rozdíl od systému garantovaného u nás Českou lékařskou komorou, nijak bonifikováni. Naopak při nesplnění musejí platit komoře pokutu.
Takto postiženo bývá okolo 1,5 procenta členů Rakouské lékařské komory. Za neplnění
povinnosti celoživotního vzdělávání hrozí v krajním případě až vyloučení z komory, které by se rovnalo zákazu výkonu povolání. Zatím ale takto potrestán nebyl nikdo.
Autor: Milan Kubek
Foto: ZEVA
reklama
reklama
Mohlo by vás zajímat
reklama
reklama