Slasti a strasti lékaře nastupujícího po škole do nemocnice: pár dnů jsem se rozkoukával a rovnou dostal vlastní pokoje s pacienty

Vystudoval jste medicínu v Hradci Králové. Co vás přivedlo hned po škole na první praxi do Ústí nad Labem? 

To bylo jednoduché rozhodnutí. Přistěhoval jsem se za přítelkyní, která pochází z Teplic a pracuje na interním oddělení v nemocnici v Teplicích. 

Už během studií jste si zkusil praxi během covidu, kdy jste pomáhal na covidovém oddělení. Od té doby už každopádně uběhly dva roky a téměř před rokem jste promoval. Jaké byly tedy ty začátky po škole? 

Zajímavé. Po nástupu do nemocnice jsem měl pár dnů na rozkoukání a poměrně rychle jsem dostal na starost vlastní pokoje s pacienty. Při nástupu však nejde jen o medicínu jako takovou, ale potřebujete se naučit spoustu věcí technicky, vyznat se v nemocničním informačním systému nebo rozklíčovat procesy, jako například jak zařídit pacientovi nějaké vyšetření, jak zjistit výsledky, jak se co píše do zprávy. Začátky jsou hodně náročné z hlediska toho, aby se člověk zorientoval. 

Jak hodnotíte takový nástup do nemocnice zpětně? Je dobře, že jste byl takhle rovnou hozený do vody, nebo byste uvítal propracovanější zaškolení? 

Tento postup byl fajn a prostě to tak funguje. Nebyli jsme ale zcela hozeni do vody. Působí zde několik sekundářů a lékařů po škole, jako jsem já, a pak je tu náš staniční atestovaný lékař, který na nás dohlíží. Pokud máme problém nebo dotaz, pomůže nám. Je dobře, že jen nekoukáme, ale rovnou jsme zapojeni do chodu nemocnice.

Praxe by mohlo být více, ale špatně připravený jsem nebyl

Nedávno vyšel průzkum zpracovaný Mladými lékaři, podle kterého má medicínské vzdělávání spoustu slepých míst, a to i v rámci příprav na atestaci. Připravila vás tedy škola na reálnou praxi a měl jste dostatek praktických stáží už během studia?

U mě je tento pohled zkreslený covidovými roky. V okamžiku, kdy jsem nastoupil do čtvrtého ročníku a praxe by měla být nejintenzivnější, byla výuka kvůli covidovému režimu v podstatě zrušena. Probíhala jen on-line. A i praxe byla minimální. Více jich přišlo až v šestém ročníku, kdy jsou před státnicemi povinné. Abych se ale vrátil k původní otázce, jestli je příprava dostatečná. V tomto ohledu by jí mohlo být více. Na druhou stranu si nemyslím, že bych byl špatně připravený. Zhruba 10 týdnů před státnicemi nastoupí student na internu, kde je schopný nabrat kvanta zkušeností a není to jen o té škole. 

V tomto ohledu ale pro vás musel být covid plus, protože jste měl možnost se do praxe více zapojit.

V době covidu jsem pracoval na interním oddělení jednotky intenzivní péče ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a za ty dva měsíce jsem určitě nabral spoustu zkušeností. Sloužil jsem obden denní a noční, jak bylo potřeba. Měl jsem možnost vidět, jak funguje ten opravdový svět v nemocnici. Když jdete na běžnou praxi během studií, tak chodíte na oddělení v tříčlenné až šestičlenné skupince mediků, tam vás lékař dovede za nějakým pacientem, se kterým se domluvil, a vy ho máte vyšetřit od hlavy k patě, odebrat kompletní anamnézu a lékaři poreferovat. I zde si tedy medik může zkusit vše potřebné a je jedno, jestli zrovna covid byl, nebo ne. 

Na interním oddělení působíte i dnes. Jak vypadá váš běžný pracovní den a týden? Kolik hodin denně strávíte v práci a jak máte služby? 

Máme v nemocnici normální osmihodinový denní provoz od pondělí do pátku. Ráno tedy přijdeme do práce. Podíváme se, jaké nové pacienty máme na příjmu, a nastudujeme si je. Nové pacienty odreferujeme panu primáři. Následně proběhne vizita u nových i stávajících pacientů. Vyšetříme je a podle laboratorních výsledků a jiných diagnostických vyšetření určíme další postup léčby. Léčbu konzultujeme i se staničním lékařem, abychom eliminovali případné chyby. 

Další program už je hodně variabilní. Někdy probíhají například semináře s radiology, kde se nachází nejtěžší případy a můžeme je také konzultovat. Může se také zhoršit stav některého z pacientů a všechny takové události ovlivní průběh každého jednotlivého dne. 

A máte i nějaké víkendové a noční služby?

Vedle běžných dnů mám ještě víkendové vizity, které vychází na jeden víkend v měsíci. Procházím jedno až jeden a půl oddělení a na víkendových vizitách vždy slouží jeden mladší a jeden starší lékař. No a pak ještě sloužím na urgentním příjmu, kde je výběr služeb hodně variabilní. Osobně sloužím na urgentním příjmu dvě až tři služby v měsíci, začínají vždy o půl čtvrté odpoledne a končí v sedm ráno.

Lékař není stroj

Přesčasy v současnosti představují žhavé téma. V rámci novely zákoníku práce by mělo dojít k možnosti dobrovolného navýšení přesčasových hodin. Jak tuto novelu hodnotíte a přijde vám už nyní, že je přesčasů hodně?

Upřímně, novelu zákoníku sleduji jen tak po očku. Je to možná i tím, že osobně nejsem do přesčasových hodin nějak tlačený. Pro mě je asi největším problémem obecně to, že doktor není stroj a spánek potřebujeme všichni. Unavený doktor pak není ve formě na to, aby dělal závažná rozhodnutí. Máme sice nad sebou nadřízené osoby, které nás kontrolují, ale rozhodně to není příjemné, když je člověk unavený a nemá ze sebe sebejistý pocit. Pak hrozí jen syndrom vyhoření. Hodně lékařů si tím již prošlo a touto novelou se tomu budeme ještě přibližovat.

Chápu, že na nočních službách záleží, jestli nastává zrovna krušná noc, kdy přichází jeden pacient za druhým, nebo naopak jsou noci klidnější a vy si můžete odpočinout. Už jste sám ale zažil přehnaně dlouhou službu a únavu?

Zažil jsem již také náročné služby. Zvlášť když máte klasicky 40hodinový týden, na který navazuje urgentní příjem od půl čtvrté odpoledne do sedmi do rána a zakončíte to víkendovou službou. V pondělí už opět nastupujete na týdenní provoz. To pak bylo hodně náročné. Jak říkáte, samozřejmě pak záleží na počtu pacientů. Někdy si zvládneme i na chvíli lehnout, ale nikdy ten spánek nebude tak kvalitní jako doma v posteli.

Jeden z důvodů, proč si i lékaři berou přesčasy, je finanční přilepšení. Podle statistik činí nyní průměrný plat mladých lékařů před atestací necelých 39 000 korun. Nejsou pak i ty přesčasy právě důvodem, proč si jich lékaři berou tolik? 

Určitě i to je motivace, proč služby navíc bereme, protože právě příslužby tvoří podstatnou část platu. Pro mě osobně je dalším důvodem to, že na urgentním příjmu je odlišný provoz než na standardním lůžkovém oddělení, a tak to je takové zpestření mojí práce. Zároveň zde slouží i jiní lékaři než na oddělení, kde pracuji, mohu od nich čerpat drahocenné zkušenosti a rady, které mohu využít ve svém profesním životě. 

Máte vedle zaměstnání čas i na rodinu, koníčky? Jak to zvládáte?

Tím, že partnerka pracuje také jako lékařka a fungujeme podobným způsobem, snažíme se naše služby naplánovat tak, abychom měli i čas sami pro sebe. Samozřejmě kdybych měl čtyři služby za měsíc plus víkend a ona to samé, tak by nám toho času moc nezbylo. Zatím se nám ale plánování daří, navíc jsme plní entuziasmu a to, co děláme, nás baví.

Když to tak shrneme, co by bylo podle vás na základě dosavadních zkušeností lepší pro nastupující mladé lékaře zlepšit?

Asi bych viděl jisté mezery z hlediska vzdělávání. Já jsem byl z univerzity v Hradci Králové připravený poměrně slušně. Obecně se hodně probírá teorie, určitě by mi prospělo více praxí, ale bohužel kvůli covidu to nešlo. V rámci praxí probíhaly různé semináře a simulační praktika, kde se dozvíte spoustu informací přímo od lékařů. Bohužel ne všichni lékaři na nás měli čas, protože vedle výuky mediků se museli starat o své pacienty. Za dobu studia jsem přečetl mnoho knih a skript, takže to bylo obrovské množství informací a občas mi přišlo, že ty důležité věci v tom objemu malinko zanikají, více praktické výuky by tomu určitě mohlo pomoci. Pokud se na to ale podíváme z širší perspektivy, tak na lékařské fakultě se musíme naučit základní vědomosti, o které se po nástupu do praxe můžeme opřít. Na mojí alma mater nyní otevřeli nové simulační centrum, které jistě studenti ocení a mohlo by praktickou přípravu zlepšit.

Autorka: Pavlína Zítková

Foto: Shutterstock