Svět bez očkování? Dětem probodávali krk nebo přežívaly v kovových rakvích

Lidé, kteří odmítají očkování, jsou často z generací, které nezažily hrůzy mnoha infekčních nemocí. Dostáváme se přitom ke stavu, kdy budou neočkované děti nejspíš i umírat. Takový apel by měl na odpírače fungovat lépe než pokuty, zaznělo od ministra, lékaře i poslankyně.

article

Kdyby se počet úmrtí na spalničky v 19. století v zemích Koruny české přepočítal na dnešní populaci, znamenalo by to každý rok pět tisíc mrtvých. Především dětí. Od roku 1980 v Česku už na spalničky neumřel nikdo. Zásluhu na tom má pouze a výhradně povinné očkování, které bylo v někdejším Československu zavedeno v roce 1969.

Na přelomu tisíciletí jsme si mohli poblahopřát. Nejenže na spalničky v Česku nikdo neumíral, ale byly roky, kdy lékaři v celé zemi nezachytili ani jediný případ nákazy. Později jich bývalo tak málo, že se daly spočítat na prstech obou rukou. A dnes? Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v pořadu Otázky Václava Moravce připustil, že letos se v Česku do konce roku pravděpodobně dočkáme hranice jednoho tisíce případů. Přinejmenším.


Svoboda: Se spalničkami jsme v číslech, kdy může přijít i úmrtí

Za šířením spalniček napříč celým světem je několik faktorů. První generace očkovaných byly očkovány slabě a teď jim tato ochrana selhává. Více například v článku Návod na spalničky: Kdo potřebuje očkování? Proč, kde ho vzít a za kolik?.

Významný podíl na vzestupu infekce ovšem mají i rodiče, kteří dnes odmítají nechat očkovat své děti. Ty jsou přitom nejohroženější skupinou s největší nemocností, největším výskytem komplikací i nejtěžšími následky.

Raketově narůstající nástup spalniček přitom znamená, že se brzy můžeme dočkat i prvních obětí nemoci. „V okamžiku, kdy se dostaneme do tisícových hodnot, což se letos dostaneme, matematicky musí přijít nějaké komplikace. A může přijít už i úmrtí,“ varoval v OVM na České televizi lékař, poslanec a místopředseda výboru pro zdravotnictví Bohuslav Svoboda (ODS).


Děti v kovových rakvích a propíchávání krku

Další výrok Bohuslava Svobody ovšem mrazivě připomněl relativně nedávnou minulost, na kterou už odpírači očkování nemyslí. „Otázka očkování proti záškrtu je typický příklad. Já to ještě pamatuju. Dokud očkování nebylo, tak můj otec, praktický lékař, nosil do práce troakar. Když se to dítě dusilo, probodl mu krk, aby mohlo dýchat, jinak by zemřelo. A ty děti opravdu umíraly. My už se přitom zase dostáváme v proočkovanosti k těm hraničním hodnotám. Co to bude znamenat? Budeme zase nosit punkční jehly a probodávat našim dětem krk?“ ptal se řečnicky lékař a poslanec Bohuslav Svoboda.

Shodou okolností sociálními sítěmi v Česku v těchto dnech koloval starý černobílý snímek dětí po krk uzavřených v jakémsi kovovém přístroji. Šlo o „železné plíce“, vynález minulého století, a děti v nich uzavřené byly obětmi dětské obrny. Nemoc jim ochromila dýchací svaly, proto musely žít v těch kovových rakvích, které za ně vlastně dýchaly. Některé děti v přístroji strávily dlouhé roky, v podstatě v nich vyrostly. Dnes se pro podobné případy používá už sofistikovanější přístroj, plicní ventilátor. Na závislosti dýchání na přístroji se tím ale nic nemění.


Československo vymýtilo dětskou obrnu jako první. Vrátí se nemoc?

Dětská obrna patří také mezi strašáky z minulosti. Nemoc se podařilo takřka vymýtit právě díky očkování. Podle posledních zpráv se vyskytuje ještě v Afghánistánu, Pákistánu a Nigérii a Světová zdravotnická organizace (WHO) ji plánovala vymýtit do roku 2020 po celém světě.

V roce 1960 se Československo stalo první zemí světa, kde byla dětská obrna vymýcena na národní úrovni. Dnes je toto očkování součástí běžné hexavakcíny (kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hepatitidě B, hemofilové nákaze a poliomyelitidě). Totální porážku této nemoci, která bývala strašákem rodičů i dětí, ovšem mohou nabourat právě odmítači očkování, jejichž děti hexavakcínu nedostaly. Jsou tak otevřené všem výše zmíněným infekcím s často fatálními následky.

 

Mýty o očkování: Napáchat škody je snazší než je odstranit

Jak ale bojovat s odpírači očkování? Jde to špatně, protože věří mnohdy záměrně i nevědomě šířeným mýtům o očkování. Tím nejdůležitějším z nich byla v devadesátých letech tzv. Wakefieldova studie. Ta vyvolala fámu, že očkování způsobuje autismus. Studie byla opakovaně vyvrácena, odvolána a autor usvědčen z podvodu, nicméně její příběh žije dál. 

Pomoci v tomto boji by mohla osvěta. Odborný svět se o to i snaží. Více například v článku Konečný důkaz? Vakcíny za autismus nemohou, ukázala studie 650 tisíc dětí. Odborníci se ovšem shodují, že škody lze snadno způsobit, ale mnohem hůře napravit. I o tom byla v Otázkách Václava Moravce řeč.

„Ti rodiče musí pochopit, že bojují o budoucnost svých dětí, že nebudou slepé, že nebudou mít postižený centrální nervový systém nebo že nedej bože neumřou. Žádná pokuta to tak neřekne jako tato informace. To musí zaznívat dnes a denně,“ prohlásil v pořadu Bohuslav Svoboda.


Nejde jen o spalničky

Hrozby, které do společnosti přinášejí odmítači očkování, se teď ukazují právě na spalničkách. „Možnost infekce klesá až v okamžiku, kdy je proočkovaných 99 procent dětí. My u nás říkáme 95 procent, ale dobře víme, že to je dolní hranice. A ani tuhle dolní hranici už dneska nedržíme, protože máme očkováno méně než 90 procent dětí,“ upozornil Bohuslav Svoboda. 

Potvrzují to i čísla Ministerstva zdravotnictví. Zatímco v roce 2010 bylo očkováno 98 procent dětí, v roce 2017 to bylo už jen 83 procent. „A to není jen otázka spalniček, to je otázka očkování obecně,“ varoval lékař a poslanec Svoboda.

K jeho obavám, že některé děti na infekce začnou umírat, se přidal i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. „Zatím je naštěstí těch spalniček spojených s nějakými komplikacemi menšina, ale to neznamená, že se nemohou vyskytnout. Vzhledem k tomu, že počet případů narůstá, tak to nebezpečí existuje. Zatím u nás nikdo na spalničky nezemřel, ale může se to stát,“ připustil ministr. „Je třeba o tom stále mluvit, připomínat, že je to nebezpečné onemocnění, že je to vysoce infekční onemocnění a že očkování je jediná možnost, jak tomu předejít.“


Jak na odpírače? Osvětou nebo pokutami?

Česko s odpírači očkování bojuje stejně jako jiné státy v Evropě a ve světě. Zatímco chudí lidé v chudých zemích by rádi na vakcíny pro své děti dosáhli, ale nejde to, v bohatých částech světa včetně Evropy si někteří dopřávají luxus své děti neočkovat. Dělají to mnohdy navzdory pravidlům a povinnostem rodičů.

Pokud se v Česku rodiče odmítají podvolit povinnému očkování svých dětí, hrozí jim za to maximální pokuta deset tisíc korun. Taková hrozba by ale podle diskutérů pořadu neměla mít hlavní slovo. Shodli se na tom, že osvěta a prevence je lepší metoda. „Pokuty si myslím nemají takový efekt. Měla by se spíše podporovat kampaň,“ řekla další z diskutujících, Soňa Marková, stínová ministryně KSČM pro resort zdravotnictví.

„To nejdůležitější, co musíme udělat, je přesvědčit rodiče, že očkování je potřebné. Penalizace neudělá žádný zázrak, nebude to mít žádný velký efekt,“ doplnil Bohuslav Svoboda.

Ministr zdravotnictví připomněl, že existují i jiné metody než finanční sankce. „Ty nefinanční jsou pro rodiče možná mnohem citelnější. Neočkované děti nemohou být třeba přijaty do mateřských školek, nemohou jet na školu v přírodě. To může zasáhnout rodiče více než desetitisícová sankce,“ uvedl ministr. 


David Garkisch


Anketa

Patříte k odmítačům očkování?

Celkem hlasovalo 256 čtenářů.
Zrušit vztah ke komentáři

Mohlo by vás také zajímat